předchozí
Hlasování

Po Cimourdainovi soudci Cimourdain svrchovaný pán

IV
následující
Žalář

Devadesát tři

3. díl - 7. kniha FEUDALISMUS A REVOLUCE

Autor: Viktor Hugo

Tábor se podobá vosímu hnízdu, zvláště v revolučních dobách. Občanské žihadlo, které je v každém vojákovi, reaguje velmi živě a nerozpakuje se bodnout po vítězném boji třebas i velitele. V táboře statečných vojáků, kteří dobyli Tourgue, to bzučelo různými hlasy. Nejdříve proti veliteli Gauvainovi, když se dověděli o útěku Lantenacově. Když spatřili Gauvaina, jak vychází z vězení, kde věřili, že je Lantenac, projela táborem elektrická jiskra a v necelé minutě to všichni vojáci věděli. Nejdříve se ozvalo mručení: "Budou soudit Gauvaina. Ale jen tak naoko. Kdo by věřil bývalým šlechticům a kněžourům! Právě jsme viděli, jak vikomt zachránil markýze, a teď zase uvidíme, jak kněz dá rozhřešení šlechtici!" Když se dověděli o Gauvainově odsouzení, začali zas reptat jinak: "To přestává všecko! Odsoudit našeho vůdce, našeho udatného vůdce, našeho mladého velitele, hrdinu! Je to vikomt, ale co na tom, tím větší je jeho zásluha, že se stal republikánem! Jakže! Odsoudit Gauvaina, osvoboditele Pontorsonu, Villedieu, Pont-au-Beau! Vítěze u Dolu a Tourgue! Muže, který nás učinil nepřemožitelnými, muže, který je mečem republiky ve Vendée, který se pět měsíců potýká s šuany a napravuje všecky hlouposti Léchellovy! Toho se odvažuje ten Cimourdain odsoudit k smrti? Proč? Protože zachránil starce, který předtím zachránil tři děti. Kněz bude zabíjet vojáka!"

Tak to hučelo ve vítězném a nespokojeném táboře. Hrozivý hněv obklopoval Cimourdaina. Čtyři tisíce mužů proti jedinému, to byla na první pohled přesila, ale nebylo tomu tak. Ty čtyři tisíce mužů - to byl jen dav, ale Cimourdain byla vůle. Bylo známo, že Cimourdain snadno dovede svraštit obočí, a to stačilo udržet vojsko v poslušnosti. V oněch přísných dobách stačilo, aby někdo měl za sebou pouhý stín Výboru pro obecné blaho, a hned se stal člověkem obávaným. Hlasité proklínání se před ním proměnilo v šepot a šepot v ticho. Vojáci mohli reptat jak chtěli, Cimourdain rozhodoval svrchovaně o osudu Gauvainově i všech ostatních. Vědělo se, že nelze na něm nic žádat a že uposlechne jen své svědomí, nadlidský hlas, který slyšel jen on sám. Všecko záviselo na něm. Co učinil jako vojenský soudce, mohl jen on sám zrušit jako občanský delegát. Jen on mohl udělit milost. Měl plnou moc, pouhým pokynem mohl Gauvaina propustit na svobodu, byl pánem nad životem a smrtí, velel gilotině. V onom tragickém okamžiku byl nejvyšším rozhodčím.

Bylo možno pouze čekat. Nastala noc.


předchozí
Hlasování
Po Cimourdainovi soudci Cimourdain svrchovaný pán
Devadesát tři - Obsah
následující
Žalář

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!