předchozí
Záblesk naděje na záchranu

Co dělá markýz

XIII
následující
Co dělá Imánus

Devadesát tři

3. díl - 2. kniha TŘI DĚTI

Autor: Viktor Hugo

Mezitím co se venku všechno chystalo k útoku, chystalo se uvnitř všechno k odporu.

Říká-li se, že věž je jako dužina sudu, je v tom kus skutečné analogie. Věž je možno prorazit podkopem, jako se naráží sud jehlou. Zdivo se prorazí stejně, jako se vyrazí zátka. A to se stalo s Tourgue.

Mocná rána zasazená věži dvěma nebo třemi centy prachu prorazila neobyčejně silnou zeď. Otvor se táhl odspoda věže v místech, kde byla zeď nejsilnější, a končil beztvarým obloukem v přízemí tvrze. Obléhatelé rozšířili a upravili zvenčí tento otvor střelbou z děl tak, aby se hodil k útoku.

Přízemí věže, kam vnikal průlom, tvořila velká okrouhlá síň, úplně holá, s pilířem uprostřed, ten nesl celou klenbu. Byla to největší síň z celé věže, měla skoro čtyřicet stop v průměru. V každém patře věže byla podobná síň, ale méně prostranná, s výklenky, jež měly uprostřed otvory pro střílny. Přízemní síň neměla střílny ani vikýře a světlíky, nebylo v ní více světla a vzduchu než v hrobce.

V přízemní síni byly též dveře k podzemním žalářům, více železné než dřevěné. Jiné dveře vedly na schody, jimiž se šlo do hořejších místností. Všechna schodiště byla vestavěna do zdi.

Do dolní síně se mohli obléhající dostat průlomem. Kdyby se jí zmocnili, nestali by se ještě pány věže. Museli by dobývat ostatní patra.

V dolejší síni se nedalo nikdy dýchat. Nikdo tam nevydržel dvacet čtyři hodiny, aby se nezadusil. Tečí, díky průlomu, tam bylo možno žít. Proto obránci průlom neuzavřeli.

A ostatně proč? Dělo by jej zase otevřelo.

Vrazili do zdi železný svěrák, zastrčili do něho pochodeň a osvětlili tak přízemí.

Ale jak se tam měli bránit?

Zazdít díru bylo snadné, ale marné. Výhodnější byla barikáda. Proto si zbudovali jakýsi taras ubíhající v tupém úhlu, odkud bylo možno soustředěně pálit na útočníky, jakousi lomenou barikádu, jež ponechávala průlom navenek otevřený, ale ucpávala jej zevnitř. Materiálu měli dostatek. Zbudovali tedy lomenou barikádu s otvory pro hlavně pušek. Hrot barikády se opíral o sloup uprostřed síně, ramena úhlu se dotýkala po obou stranách zdi. Když s tím byli hotovi, udělali na vhodných místech podkopy.

Markýz všecko řídil. Inspirátor, organizátor, vůdce i pán - strašná duše.

Lantenac byl z rodu oněch válečníků osmnáctého věku, kteří ve svém osmdesátém roce ještě zachraňovali města. Podobal se hraběti z Albergu, který zahnal z Rigy polského krále, když byl téměř stoletý.

"Zmužilost, přátelé!" povzbuzoval markýz. "Na počátku tohoto století, roku 1713, vzdoroval Karel XII., obklíčený v jednom domě v Benderu, s třemi sty Švédy dvaceti tisícům Turků."

Zatarasili obě dolejší poschodí, opevnili síně, v přístěncích vybudovali střílny, dveře podepřeli trámy, jež zatloukli kladivem, takže tvořily pevnou rozporku. Jen točité schody musily zůstat volné, aby se po nich mohlo chodit z poschodí do poschodí. Zatarasit je obléhajícím znamenalo zatarasit je i obleženým. Obrana mívá vždycky nějakou slabinu.

Markýz, neúnavný, silný jako mladík, zdvíhal trámy, nosil kameny, byl ostatním příkladem. Přikládal ruku k dílu, rozkazoval, pomáhal, smál se, bratřil se s tou divokou bandou, a přitom zůstával stále pánem, vznešeným i důvěrným, uhlazeným i drsným.

Odmlouvat se mu nesmělo. Říkal: "Kdyby se vás polovina vzbouřila, dal bych ji postřílet druhou polovinou a s tou bych pak hájil pevnost." Takového velitele vojáci zbožňují.


předchozí
Záblesk naděje na záchranu
Co dělá markýz
Devadesát tři - Obsah
následující
Co dělá Imánus

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!