předchozí
Dva póly pravdy

Matka sedmibolestná

VIII
následující
Venkovská Bastila

Devadesát tři

3. díl - 2. kniha TŘI DĚTI

Autor: Viktor Hugo

Zatím matka hledala své děti.

Šla stále vpřed. Jak byla živa? Těžko říci. Sama to nevěděla. Šla celé dny a noci, žebrala, živila se kořínky, spávala na zemi, pod širým nebem, pod hvězdami, někdy i za vichru a deště.

Toulala se od vsi ke vsi, od jednoho dvorce k druhému a všude se vyptávala. Zastavovala se na prazích chalup. Z šatů měla cáry. Někde ji přijali, jinde ji vyhnali. Nesměla-li do stavení, šla do lesů.

Nevyznala se v kraji, neznala nic kromě Siscoignardu a farnosti Azé, šla nazdařbůh, vracela se do míst, kde už byla, a znovu se vydávala na cestu, kudy už šla, zbytečně si zacházejíc. Někdy se dala vést dlážděnou cestou, jindy kolejí vyjetou vozem, jindy zas lesními pěšinami. Při tomto způsobu života nadobro rozedrala své vetché šaty. Zprvu chodila ve střevících, potom bosá, a nakonec s nohama zkrvavenýma.

Šla místy, kde se válčilo, kde se střílelo, a přece nic neslyšela, neviděla, ničemu se nevyhýbala, jen hledala své děti. Protože však vzplanula vzpoura, nebylo již četníků, starostů a úřadů. A tak se obracela jen na kolemjdoucí.

Oslovovala je, vyptávala se:

"Neviděli jste někde tři malé děti?"

Lidé pozvedli hlavy.

"Dva chlapce a holčičku. René-Jeana, Gros-Alaina a Georgettu. Neviděli jste je?"

A na vysvětlenou dodávala:

"Nejstaršímu je půl pátá roku, maličké je osmnáct měsíců. Nevité, kde jsou? Vzali mi je."

Lidé se na ni podívali - a to bylo vše.

Když viděla, že jí nerozumějí, omlouvala se:

"Jsou to moje děti, proto se ptám."

Lidé šli dál svou cestou. A matka stála na místě beze slova a rozdírala si ňadra nehty. Jednou ji přece jeden dobrý muž vyslechl a zamyslil se nad tím, co mu řekla.

"Poslyšte," řekl, "tři děti?"

"Ano."

"Dva chlapci?"

"A holčička."

"A vy je hledáte?"

"Ano."

"Slyšel jsem, že jeden šlechtic zajal tři děti a že je vzal s sebou."

"Kde je ten muž?" vykřikla. "Kde jsou?"

"Jděte do Tourgue," odpověděl venkovan.

"A najdu tam své děti?"

"Snad ano."

"Jakže se to jmenuje?"

"Tourgue."

"A co je to, ta Tourgue?"

"Je to místo."

"Je to vesnice, hrad, dvorec?"

"Nikdy jsem tam nebyl."

"Je to daleko?"

"Blízko to právě není."

"V kterou stranu?"

"Směrem k Fougéres."

"Kudy se tam jde?"

"Ted jste ve Vantortes," řekl venkovan. "Vlevo necháte Ernée a vpravo Coxelles, půjdete přes Lorchamp a přejdete Leroux."

A sedlák ukázal rukou k západu.

"Jděte rovně pořád v tu stranu, kde slunce zapadá."

Než sedlák spustil ruku, byla už matka na cestě.

"Ale dejte si pozor, bojuje se tam!" volal za ní.

Ani se neohlédla, aby mu odpověděla, a šla dál.


předchozí
Dva póly pravdy
Matka sedmibolestná
Devadesát tři - Obsah
následující
Venkovská Bastila

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!