předchozí
Smrt jde kolem

Smrt mluví

II
následující
Sedláci bručí

Devadesát tři

3. díl - 4. kniha MATKA

Autor: Viktor Hugo

Matka se dívala, jak se ta podivná věc vzdaluje, ale nechápala nic, ani se o to nesnažila, vždyť měla před očima jinou vidinu, své děti ztracené kdesi v temnotách.

Když průvod přejel, opustila rovněž vesnici a dala se touž cestou, v určité vzdálenosti za druhou jízdní četou. Zčistajasna jí znovu přišlo na mysl slovo "gilotina" a začala o něm přemýšlet, Michelle Fléchardová, prostá žena, plachá jako divoké zvíře, nevěděla, co to je. Ale její pud ji varoval, zachvěla se, aniž věděla proč, a připadlo jí hrozné kráčet za tímto hrůzostrašným předmětem. Dala se tedy vlevo, opustila silnici a pustila se pod stromy, byla v lese Fougéreském.

Když chvíli bloudila sem a tam, spatřila zvonici a střechy. Byla to jedna z vesniček ležících na pokraji Fougéreského lesa. Zamířila tedy do vsi, neboť měla hlad.

V této vesnici, podobně jako v mnoha jiných, měli republikáni vojenské hlídky.

Matka došla až na náves, kde stála radnice.

Také tam byl všude vzruch a úzkost. Dav lidí se tlačil pod schody, po kterých se vstupovalo do radnice. Na nejvyšším schodě stál muž obklopený vojáky. V ruce držel velkou vyhlášku. Po jeho pravici stál bubeník, po levici pak lepič plakátů s hrncem lepidla a se štětcem v ruce.

Na balkóně, přímo nad vchodem, stál starosta s trojbarevnou šerpou na selském obleku.

Muž s vyhláškou byl obecní hlasatel.

Na řemenu měl zavěšen malý cestovní vak, což naznačovalo, že chodí ode vsi ke vsi a že má něco důležitého vyhlásit po celém kraji.

Když se Michelle Fléchardová přiblížila, rozvinul pravé vyhlášku a začal číst hlasem silným a důrazným:

"Republika francouzská, jednotná a nedělitelná."

Bubeník zabubnoval. Dav se zavlnil. Někteří smekli čepice, jiní si vtiskli klobouky ještě hlouběji do čela. Za onoho času bylo možno v tomto kraji uhodnout smýšlení obyvatel podle toho, co kdo nosil na hlavě, klobouky - to byli královští, čapky - republikáni. Šum zmatených hlasů umlkl, všichni poslouchali a hlasatel četl:

"... Podle rozkazu nám daných a z moci udělené nám Výborem pro obecné blaho..."

Buben zavířil podruhé. Hlasatel pokračoval:

"...a vykonávajíce nařízení Národního konventu, jímž se stavějí mimo zákon buřiči dopadení se zbraní v ruce a jež trestá na hrdle každého, kdo jim poskytuje útočiště nebo pomůže k útěku..."

Jeden sedlák se šeptem zeptal svého souseda:

"Copak je to trest na hrdle?"

Soused mu odpověděl:

"Nevím."

Hlasatel zatřepal vyhláškou.

"...Dle článku 17 zákona ze dne 30. dubna, jímž se komisařům a jejich zástupcům dává plná moc proti buřičům, propadly smrti..."

"...osoby jmen a příjmení, jak následují.

Dav zbystřil sluch.

"...Lantenac, lupič."

"To je náš milostivý pán," zabručel jeden sedlák.

A z davu bylo slyšet šepot: "To je náš milostivý pán."

Hlasatel pokračoval:

".. .Lantenac, bývalý markýz, lupič. - Imánus, lupič.

Dva sedláci na sebe po straně mrkli:

"To je Gouge-le-Bruant."

"Ano, to je Bijce modrých."

Hlasatel četl dále seznam:

"... Grand-Grancoeur, lupič..."

Dav zabručel:

"To je kněz."

"Ano, pan abbé Turmeau."

"Ano, je farářem kdesi v tu stranu, co je les Chapellský."

"A lupičem," řekl jeden muž v čepici.

Hlasatel četl dál:

"...Boisnouveau, lupič - Oba bratři Pique-en-Boisové, lupiči - Houzard, lupič."

"To je pan de Quélen," řekl jeden sedlák.

"Panier, lupič..."

"To je pan Sepher."

"Place-Nette, lupič"

"To je pan Jamois."

Hlasatel četl dále, nevšímaje si těchto poznámek.

"...Guinoiseau, lupič. Chátenay řečený Robi, lupič."

Kterýsi sedlák zašeptal:

"Guinoiseau, to je le Blond, Chátenay je ze Saint-Ouenu."

"...Hoisnard, lupič," pokračoval hlasatel.

Z davu bylo slyšet šeptání:

"Ten je z Ruillé."

"Ano, to je Zlatá větev."

"Zabili mu bratra při útoku na Pontorson." "Ano, Hoisnard-Malonniére."

"Hezký mladík, devatenáct let."

"Pozor," křičel hlasatel, "slyšte konec seznamu: - ... Belle-Vigne, lupič. - La Musette, lupič. Sabretout, lupič. Brin-ďAmour, lupič."

Nějaký hoch strčil loktem do děvčete. Děvče se usmálo.

Hlasatel pokračoval:

"Chante-en-hiver, lupič. La Chat, lupič."

Jeden sedlák poznamenal:

"To je Moulard."

". .. Tabouze, lupič..."

Kdosi z davu řekl: "To je Gauffre."

"Jsou dva Gauffrové," namítla jakási žena.

Nějaký výrostek zabručel: "Oba chlapíci."

Hlasatel mávl vyhláškou a bubeník zabubnoval:

"Výše jmenovaní, ať budou dopadeni kdekoli, budou po zjištění totožnosti bez prodlení popraveni."

Davu se zmocnilo pohnutí.

Hlasatel pokračoval:

"...Kdokoliv by jim poskytl útočiště nebo jim pomohl k útěku, bude postaven před vojenský soud a popraven. Podepsán..."

Hrobové ticho.

"...Podepsán: komisař Výboru pro obecné blaho, Cimourdain."

"Kněz," řekl jeden sedlák.

"Bývalý farář z Parigné," řekl jiný.

Jakýsi měšťan poznamenal:

"Turmeau a Cimourdain - bílý a modrý kněz."

"Oba jsou černí," dodal jiný měšťan.

Starosta na balkóně sňal klobouk a zvolal:

"Ať žije republika!"

Nové zabubnování ohlásilo, že hlasatel ještě neskončil. Dal skutečné rukou znamení.

"Pozor," řekl. "Ještě čtyři poslední řádky vládního nařízení. Jsou podepsány velitelem expedičního sboru na severním pobřeží Gauvainem."

"Poslouchejte!" volaly hlasy z davu.

A hlasatel četl: "Pod trestem smrti.."

Všichni zmlkli.

"... se podle výše uvedeného nařízení zapovídá poskytnouti jakoukoliv pomoc devatenácti výše jmenovaným lupičům, kteří jsou v této chvíli obleženi a obklíčeni v pevnosti Tourgue."

"Cože?" ozval se podivný hlas.

Byl to hlas ženy, hlas bloudící matky.


předchozí
Smrt jde kolem
Smrt mluví
Devadesát tři - Obsah
následující
Sedláci bručí

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!