předchozí
(V)
VI
následující
(VII)

Devadesát tři

3. díl - 3. kniha UMUČENÍ SVATÉHO BARTOLOMĚJE

Autor: Viktor Hugo

Když Georgetta dokonale rozčtvrtila svou oběť, natáhla ručku k René-Jeanovi a řekla: "Eště!"

Po světci a jeho vykladači přišly na řadu protivné podobizny glosátorů. První byl Gavantus, René-Jean ho vytrhl a dal ho Georgettě napospas.

Tentýž osud stihl všechny glosátory svatého Bartoloměje.

Rozdávat je vlastnost vznešená. René-Jean si pro sebe nenechal nic. Gros-Alain a Georgetta na něj hleděli s nábožnou úctou. To mu stačilo. Spokojil se obdivem svých malých diváků.

René-Jean, tento nevyčerpatelný a velkomyslný dárce, věnoval Gros-Alainovi Fabricia Pignatelliho a Georgettě otce Stiltinga, Gros-Alainovi přidal ještě Alfonse Tostata a Georgettě Cornelia Lapida, Gros-Alain dostal Henriho Hammonda a Georgetta otce Robertiho a k tomu nádavkem pohled na Douai, kde se tento muž roku 1619 narodil. Gros-Alainovi připadla ještě stížnost knihtiskařů, Georgettě věnování. Byly tam také mapy. René-Jean je rovněž rozdal. Etiopii dal Gros-Alainovi a Lykaonii Georgettě. Když to všecko vykonal, shodil knihu na zem.

Byl to strašný okamžik. S úžasem i zděšením pozorovali Gros-Alain a Georgetta René-Jeana, jak svraštil obočí, vzepřel se v kolenou, zaťal pěstičky a svrhl ze stojanu objemný foliant. Je v tom něco tragického, pozbude-li starobylá, posvátná kniha své vznešenosti, jako by pozbyla rozumu. Těžký svazek, vyšinut z rovnováhy, visel chvíli ve vzduchu, jako by se rozmýšlel, kýval se nerozhodně, až se nakonec zřítil, a rozlámaný, zmačkaný, potrhaný, vytržený z vazby, s rozviklanými sponkami, žalostně dopadl na podlahu. Ještě štěstí, že nepadl na děti.

Byly u vytržení, nestalo se jim však nic. Dobyvatelská dobrodružství nekončívají tak dobře.

Nadělalo to, jako každá sláva, mnoho hluku a zvířilo to mračno prachu.

Když René-Jean povalil knihu, slezl ze židle.

Na chvíli bylo zděšené ticho, vítězství má své hrůzy. Děti se vzaly za ručičky a dívaly se zpovzdáli na ohromný zničený svazek.

Ale po krátkém zamyšlení přistoupil Gros-Alain odhodlaně ke knize a kopl do ní.

To byl signál. Rázem se v nich probudil ničivý pud. René-Jean si kopl také, Georgetta kopla tak prudce, až se svalila na zem, na zadeček, využila této pozice a vrhla se na svatého Bartoloměje, všechna úcta byla pryč. René-Jean se na něj rozehnal, Gros-Alain se přímo vyřítil, a všichni tři radostí bez sebe a zpiti vítězstvím bez milosti trhali rytiny, škubali listy, vytrhávali z knihy záložky, škrábali po vazbě, odlepovali zlacenou kůži, vytahovali cvočky ze stříbrných rohů, lámali pergamen, rvali velebný text. Společnou prací nohou, rukou, nehtů a zubů, zrůžovělí smíchem a celí rozdivočelí, vrhli se tři loupeživí andílci na bezbranného evangelistu.

Zničili Arménii, Judeu a Benevento, kde jsou uloženy ostatky světcovy, zničili Nathanaela, který je patrně touž osobou jako svatý Bartoloměj, papeže Gelasia, který prohlásil evangelium Bartoloměje-Nathanaela za podvržené, všechny podobizny, všechny mapy. Zabrali se do neúprosné popravy staré knihy tak, že si ani nevšimli, jak kolem přeběhla myška.

Bylo to dokonalé vyhlazení.

Rozsekat na kusy dějiny, náboženské legendy, zázraky, pravé i podvržené, církevní latinu, pověry, fanatismus, mystéria, rozškubat celé náboženství na cucky, to je práce i pro tři obry, natož pro tři děti, hodiny jim utíkaly, jak byli zabráni do svého díla, ale nakonec se jim to podařilo, ze Svatého Bartoloměje nezůstalo nic.

Když byli hotovi, když vytrhli poslední stránku a poslední rytinu hodili na zem, když z knihy nezbylo nic než útržky textu a cáry obrázků v kostře vazby, René-Jean se postavil, podíval se na podlahu vystlanou potrhanými papíry a zatleskal.

Gros-Alain zatleskal také.

Georgetta zvedla z podlahy jeden list, vstala, opřela se o okno, jež jí sahalo až k bradě, a trhala z velké stránky malé kousíčky, vyhazujíc je oknem.

Když to viděl René-Jean a Gros-Alain, udělali to zrovna tak. Sbírali, trhali a házeli oknem znovu a znovu jako Georgetta, a tak rozkouskována zuřivými prstíčky dětí, stránka po stránce, rozletěla se skoro celá ta starobylá kniha do větru. Georgetta hleděla v zamyšlení na ty chomáčky bílých papírků, jak se třepotají v závanech vzduchu, a řekla:

"Motýlci."

A vraždění skončilo vzlétnutím do azuru.


předchozí
(V)
(VI)
Devadesát tři - Obsah
následující
(VII)

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!