předchozí
(VI)
VI
následující
Smrt jde kolem

Devadesát tři

3. díl - 3. kniha UMUČENÍ SVATÉHO BARTOLOMĚJE

Autor: Viktor Hugo

Tak byl podruhé utracen svatý Bartoloměj, který podstoupil první mučednickou smrt už roku 49 po Kristu.

Zatím nastal večer, tepla přibývalo, ve vzduchu byl klid a mír. Georgettě se klížila očka, René-Jean šel ke své kolébce, vytáhl z ní pytel slámy, který tam měl místo žíněnky, dovlekl si ho až k oknu, natáhl se na něj a řekl: "Pojďme spát."

Gros-Alain si položil hlavičku na René-Jeana, Georgetta na Gros-Alaina a všichni tři provinilci usnuli.

Otevřenými okny sem vnikal vlahý vánek, vůně divokých květin stoupající z roklin a návrší mísila se s vůní večera, prostor byl tichý a plný milosti, všechno se připravovalo k spánku, všechno dýchalo láskou, slunce laskalo veškeré tvorstvo svou září, harmonie pramenící z oné nesmírné něhy přírody pronikala všemi póry, jako by celý vesmír spočíval v mateřském klíně, tvorstvo je zázrak v plném rozmachu - svou nesmírnou velikost doplňuje nesmírnou dobrotou, bylo možno přímo cítit, jak někdo neviditelný činí tajná opatření, jež v strašlivém zápase bytostí chrání slabé proti silným, a přitom to bylo krásné, velkolepé a něžné zároveň. Ztišenou krajinu obléval onen nádherný vodní lesk, který se tvoří nad lukami a řekami střídáním světla a stínu, kouř stoupal k oblakům jako sny k vidinám: hejna ptáků kroužila nad Tourgue, vlaštovky nakukovaly okny, jako by se chtěly přesvědčit, spí-li se dětem dobře. Spaly bez hnutí, půvabně rozloženy jedno na druhém, polonahé, jako amorkové, byly rozkošné a čisté, vždyť jim dohromady nebylo ani devět let, snily rajské sny, jež se zrcadlily na jejich rtech lehounkými úsměvy, snad jim je sám Bůh šeptal do ucha, byli to ti, kdo se ve všech jazycích zovou slabí a požehnaní, jejich nevinnost budila zbožnou úctu. Kolem dokola se všechno ztišilo, jako by dech těchto něžných srdcí byl záležitostí všehomíra a jako by mu naslouchali všichni tvorové, ani lísteček nezašustil, ani travička nezaševelila, zdálo se, že celý ten širý svět i s hvězdami zatajil dech, aby nerušil ty tři nepatrné andělské spáče, a nic nepůsobilo tak vznešeně jako nezměrná úcta přírody k těmto maličkým.

Slunce se chýlilo k západu a dotýkalo se téměř obzoru.

Najednou proťal toto hluboké ticho blesk, jenž vyšlehl z lesa, pak zahřměla rána. To vystřelili z děla. Výstřel zesílený mnohonásobnou ozvěnou zahřměl a zaduněl. Děsný rachot se přenášel z kopce na kopec. Georgettu to probudilo.

Zdvihla trochu hlavičku, vztyčila malíček, pozorně naslouchala a pronesla pak:

"Bum."

Hluk přestal, všechno se zase ztišilo. Georgetta opět položila hlavičku na Gros-Alaina a usnula.


předchozí
(VI)
(VII)
Devadesát tři - Obsah
následující
Smrt jde kolem

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!