předchozí
Zoufalci

Vysvoboditel

XII
následující
Kat

Devadesát tři

3. díl - 4. kniha MATKA

Autor: Viktor Hugo

"To jsi ty, Halmalo?"

"Já, milostivý pane. Ted vidíte, že jsou kameny, které se otáčejí, a že je možno odtud vyjít. Přicházím včas, ale pospěšte si. Za deset minut budete uprostřed lesa."

"Bůh je veliký!" řekl kněz.

"Zachraňte se, Milosti!" volali všichni.

"Napřed půjdete vy všichni," namítl markýz.

"Vy první, Milosti," řekl abbé Turmeau.

"Půjdu poslední."

A markýz domlouval přísně:

"Žádné závody v šlechetnosti. Nemáme kdy na velkodušnost. Vy jste raněni. Poroučím vám, abyste žili a prchli Rychle! Využijte tohoto východu. Děkuju ti, Halmalo."

"Pane markýzi," otázal se abbé Turmeau, "máme se rozejít?"

"Dole, samozřejmě. Uniknout můžeme pouze jeden po druhém."

"Označíte nám, Milosti, místo, kde se sejdeme?"

"Ano. Na mýtině v lese Pierre-Gauvain. Znáte to místo?"

"Známe je všichni."

"Zítra v poledne tam budu. Ať se dostaví všichni, kdo mohou chodit." -

"Budou tam."

"A začneme novou válku," řekl markýz.

Halmalo, který se opřel o otáčivý kámen, si pojednou všiml, že se již nehýbe. Otvor se již nedal zavřít.

"Milosti," naléhal, "pospěšme si. Kámen nechce povolit. Mohl jsem východ otevřít, ale nemohu jej znova uzavřít."

Po dlouhé nečinnosti byl kámen opravdu jako zaseklý ve stěžejích. Nedalo se jím už vůbec pohnout.

"Milosti," začal opět Halmalo, "doufal jsem, že východ zase uzavřu a že modří, až se sem dostanou, nikoho nenajdou, nic nepochopí a budou si myslit, že jste se proměnili v dým. Ale kámen nechce. Nepřítel uvidí východ otevřený a bude vás pronásledovat. Neztrácejte proto čas. Rychle všichni na schody!"

Imánus položil Halmalovi ruku na rameno.

"Kamaráde, jak dlouho trvá, než člověk projde touto chodbou a dostane se do bezpečí, do lesa?"

"Není nikdo těžce poraněn?" ptal se Halmalo.

"Nikdo," odpověděli mu.

"Pak tedy stačí čtvrt hodiny."

"Co by se stalo, kdyby se sem nepřítel dostal teprve za čtvrt hodiny?" otázal se Imánus.

"Mohl by nás pronásledovat, ale nedostihl by nás."

"Budou tu však za pět minut," podotkl markýz. "Ta stará truhla jim už příliš dlouho překážet nebude. Ještě několik ran, a povolí. Čtvrt hodiny? Kdo je zadrží na čtvrt hodiny?"

"Já," ozval se Imánus.

"Ty, Gouge-le-Bruante ?"

"Ano, Milosti. Poslyšte, z vás šesti je pět raněno. Já nemám ani škrábnutí." , "Já také ne," namítl markýz.

"Vy jste vůdce, Milosti. Já jsem voják. Vůdce a voják, to je velký rozdíl."

"Vím, každý máme jiné povinnosti."

"Ne, Milosti, my oba máme stejnou povinnost, to jest zachránit vás."

Imánus se obrátil ke svým kamarádům.

"Kamarádi, jde o to, držet nepřítele co nejdéle v šachu, aby nás nemohl pronásledovat. Podívejte se, jsem ještě při plné síle, neztratil jsem ani kapku krve. Nejsem raněn a vydržím to déle než kdokoliv jiný. Odejděte všichni. Nechtě mi zde své zbraně. Použiju jich dobře. Beru si na starost zadržet nepřítele dobré půl hodiny. Kolik máme nabitých pistolí?"

"Čtyři."

"Položte je sem na zem."

Stalo se, jak si přál.

"To je v pořádku. Zůstanu. Budu mít s kým hovořit. A teď rychle pryč."

V takové vyhrocené situaci není kdy na díky. Sotva mu stiskli ruku.

"Na brzkou shledanou!" řekl markýz.

"Ne, Milosti, myslím, že ne. My se neshledáme, neboť já zemřu."

Zatímco sestupovali dolů, vytáhl markýz z kapesního zápisníku tužku a napsal několik slov na kámen, který se už nedal otočit a nechával cestu otevřenou.

"Pojďte, Milosti, jste tu už jen vy," pobízel Halmalo a začal sestupovat.

Markýz ho následoval.

Imánus osaměl.


předchozí
Zoufalci
Vysvoboditel
Devadesát tři - Obsah
následující
Kat

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!