předchozí
Lidé

Zločinné spolčení lidí a lesů

III
následující
Jejich život pod zemí

Devadesát tři

3. díl - 1. kniha VENDÉE

Autor: Viktor Hugo

Tragické lesy bretaňské se ujaly znovu své staré úlohy a staly se služebníky i spoluviníky této rebelie, jako všech ostatních. Podzemí takového lesa se podobalo jakémusi korálovému útvaru, provrtanému křížem krážem bludištěm podkopu, jizeb a chodeb. Každý takový slepý pokojík poskytl úkryt pěti až šesti mužům. Dýchalo se tam těžko. Zachovala se některá čísla, jež nám dávají nahlédnout do této úžasné organizace velké selské vzpoury. V Illeet Vilaine, v lese Pertreském, azylu prince Talmonta, nebylo slyšet ani dech, nebylo tu lidské stopy, a přece tam bylo s Focardem šest tisíc mužů.

V Morbihanu v lese Meulacském nebylo vidět ani živé duše, třebaže tam bylo osm tisíc mužů. A přitom oba lesy, Pertreský a Meulacský, ani nepatří mezi velké lesy bretaňské. Kráčel-li tudy člověk, byla to hrůza. Tyto záhadné houštiny plné bojovníků zalezlých v jakémsi podzemním bludišti podobaly se ohromným temným houbám, z nichž pod tlakem obrovské nohy - revoluce - tryskala občanská válka.

Číhaly tu neviditelné prapory. Netušená vojska se plazila pod republikánskými armádami jako hadi, znenáhla vystupovala ze země a opět se do ní vracela, vynořila se v bezpočtu a zase zmizela, majíce dar všudypřítomnosti i rozptýlení, hned lavina, hned prach, kolosy, jež se uměly zmenšovat, obři v boji, trpaslíci při zmizení. Dravci s vlastnostmi krtků.

Nebyly tam jen vysoké lesy, byly tam též háje. Tak jako pod starými městy jsou vesnice, tak pod vysokými stromy byly houštiny. Lesy byly navzájem spojeny labyrintem houštin rozprostírajících se všude pod stromy. Staré zámky, které bývaly pevnostmi, vísky, jež byly dříve opevněnými tábory, statky obehnané záludnou zdí plnou léček a pastí, dvory obklopené příkopy a chráněné stromy, to vše byla oka sítě, do níž se chytala republikánská vojska.

A tomu všemu dohromady se říkalo Bocage.

Byl tam háj Misdonský s rybníkem uprostřed, který patřil Chouanovi, byl tam háj Genneský, který náležel Tailleferovi, hájek Huisseneský patřící Boubele Bruantovi, háj Charnieský, majetek Courtillé Bátarda řečeného "svatý apoštol Pavel", velitele tábora "Černá kráva", lesík Burgaultský patřící záhadnému panu Jacquesovi, který tajemně zahynul v podzemí juvardeilském. Byl tam les Charreauský, kde Pimouse a Petit Prince, byvše napadeni posádkou cháteauneufskou, vrhali se střemhlav do řad republikánských granátníků a odnášeli je na ramenou do zajetí, les zvaný Heureuserie, svědek rozprášení hlídky longuefayeské, les Aulneský, odkud byla tajně pozorována cesta mezi Rennes a Lavalem, les Gravellský, který jeden kníže La Trémoille vyhrál ve hře v kouli, les Lorgeský v Cótesdu Nord, kde Karel de Boishardy vládl po Bernardu z Villeneuve, les Bagnardský u Fontenay, kde Lescure nabídl boj Chalbosovi a ten jej, ač sám proti pěti, přijal, háj Durondaiský, o který se kdysi hádal Alain le Redru s Hérispouxem, synem císaře Karla Holého, chlumek Croqueloupský na samé hranici planiny, kde Coquereau stříhal zajatcům vlasy, hvozd Croix-Bataille, který byl svědkem homérských urážek Stříbrné nohy vůči Moriérovi a Moriérových vůči Stříbrné noze, les Saudraieský, který, jak jsme viděli, byl prohledáván pařížským praporem. Bylo jich ještě mnohem víc.

V některých těchto hájích a lesích byly nejen podzemní vesnice, seskupené kolem doupěte vůdcova, ale byly tam i skutečné osady, skupiny nízkých chatrčí ukrytých pod stromy, někde jich bylo tolik, že byl jimi les přeplněn. Často je prozradil kouř. Dvě z těchto osad v lese Misdonském se staly pověstnými: Lorriére u Létangu a směrem k Saint-Ouen-les-Toits skupina chatrčí zvaná Rue-de-Bau.

Zeny žily v chýších, muži v podzemních jeskyních. V této válce bylo využito chodeb vil i starých keltských podkopu. Mužům v podzemí se donášelo jídlo. Stávalo se však, že se na některé zapomnělo, a ti pak umřeli hladem. Byli to ostatně nešikové, kteří si neuměli otevřít svou chodbu. Neboť víko, udělané z mechu a větví, bylo obvykle zrobeno tak dokonale, že je zvenčí v trávě nebylo lze rozeznat, ale bylo je možno velmi snadno otevřít a zavřít zevnitř. Tyto skrýše byly vyhloubeny velmi pečlivě. Země vyhrabaná z jam se naházela do některého blízkého rybníka. Vnitřní stěny i podlaha byly vystlány kapradím a mechem. Takový úkryt nazývali "lóží".

Měli to tam hezké, až na to, že tam byli bez světla, bez ohně, bez chleba a bez vzduchu.

Vylézt neopatrně mezi živé a vyhrabat se v nevhodnou dobu bylo na pováženou. Člověk se mohl snadno octnout mezi nohama pochodující armády. Strašlivé lesy - pasti s oboustranným sklopcem. Modří se tam neodvažovali vstoupit, bílí se báli vyjít.


předchozí
Lidé
Zločinné spolčení lidí a lesů
Devadesát tři - Obsah
následující
Jejich život pod zemí

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!