předchozí
Radoub

Zoufalci

XI
následující
Vysvoboditel

Devadesát tři

3. díl - 4. kniha MATKA

Autor: Viktor Hugo

Zatímco se v prvním patře radili, v druhém patře se zabarikádovali. Úspěch v boji naplňuje zuřivou vášní, porážka zběsilým vztekem. Obě poschodí se chystala ke kruté srážce. Mít vítězství na dosah ruky je opojné. Dole byla naděje, která by mohla být největší lidskou silou, kdyby nebylo zoufalství.

Nahoře bylo zoufalství.

Klidné, chladné, děsné zoufalství.

Jakmile se obránci dostali do síně v druhém patře, posledního to útočiště, starali se především o to, jak zatarasit vchod. Zavřít dveře bylo marné, lepší bylo zahradit schody. V takovém případě je překážka, kterou lze vidět nepřítele a o kterou je možno bojovat, lepší než zavřené dveře.

Svítila jim pochodeň, zaražená Imánem do svěráku na zdi vedle sirného knotu.

V této síni stála jedna z oněch těžkých dubových truhel, do nichž se skládaly šaty a prádlo, dokud ještě nebylo nábytku se zásuvkami.

Tuto truhlu přitáhli a postavili na schody za dveře. Zapadla tam pevně a ucpala vchod. Mezi ní a klenbou zůstal jen úzký prostor, kudy mohl prolézt právě jeden muž, což bylo velmi výhodné, neboť bylo možno zabíjet jednoho útočníka po druhém. Sotva by se tam někdo odvážil.

Zatarasením vchodu získali chvíli oddechu.

Spočítali se.

Z devatenácti zbývalo jen sedm, mezi nimi Imánus. Kromě Imána a markýze byli všichni raněni. Ta pětice raněných však byla kupodivu čilá, neboť v bojovém zápalu žádné zranění, jež není smrtelné, nepřekáží člověku v pohybu. Byli to: Chátenay řečený Robi, Guinoiseau, Hoisnard - Zlatá větev, Brin-ďAmour a Grand-Francoeur. Všichni ostatní byli mrtvi.

Neměli již střeliva. Brašny na náboje byly prázdné. Spočítali náboje. Kolik výstřelů připadalo na sedm mužů? Čtyři.

Nastal pro ně okamžik, kdy nezbývá než padnout. Byli zahnáni k strašlivě zejícímu srázu. Byli na samém jeho okraji.

Mezitím byl znovu zahájen útok, pomalu, ale tím jistěji. Bylo slyšet rány pažbami, jimiž útočníci zkoumali schody stupeň po stupni.

Nikudy se nedalo utéci. Knihovnou? Na planině čekalo šest namířených děl se zapáleným doutnákem. Hořejšími místnostmi? Nač? Ty vedly na plochou střechu věže. Tam už nezbývalo než se vrhnout z věže dolů.

Sedm mužů zbývajících z oné hrdinné hrstky vidělo, že jsou neúprosně uzavřeni a polapeni v té tlusté zdi, jež je chránila, ale zároveň vydávala v ruce nepřátel. Nebyli ještě chyceni, ale byli již uvězněni.

Tu promluvil markýz:

"Přátelé, je konec."

Na chvíli se odmlčel a dodal:

"Grand-Francoeur nechť je opět abbé Turmeauem."

Všichni poklekli s růženci v rukou. Pažby útočníků bušily blíž a blíž.

Grand-Francoeur, krvácející z rány po kulce, jež lehce zasáhla lebku a urvala část kůže i s vlasy, vztyčil pravici s křížem. Markýz, ač byl v hloubi duše skeptik, poklekl na koleno.

"Nechť se každý zpovídá nahlas ze svých hříchů," řekl Grand-Francoeur. "Milosti, začněte."

"Zabíjel jsem," řekl markýz.

"Zabíjel jsem," řekl Hoisnard.

"Zabíjel jsem," řekl Guinoiseau.

"Zabíjel jsem," řekl Brin-ďAmour.

"Zabíjel jsem," řekl Chátenay.

"Zabíjel jsem," řekl Imánus.

A Grand-Francoeur pokračoval:

"Ve jménu Nejsvětější Trojice vám odpouštím. Duše vaše .nechť odejdou v pokoji."

"Amen!" odpověděli všichni.

Markýz povstal.

"Nyní můžeme zemřít."

"A zabíjet," dodal Imánus.

Truhla, jež zahrazovala dveře, začala se již otřásat pod ranami pažeb.

"Myslete na Boha," řekl kněz. "Svět není již pro vás."

"Ano," řekl markýz, "jsme v hrobě."

Všichni sklonili hlavu a bili se v prsa. Jen markýz a kněz stáli. Jejich oči se upíraly k zemi. Modlil se kněz, modlili se sedláci. Markýz přemýšlel. Truhla temně duněla, jako by na ni dopadaly rány kladivem.

V té chvíli se náhle za nimi ozval jasný a silný hlas.

"Vždyť jsem vám to říkal, Milosti."

Všichni obrátili hlavu v úžasu.

Ve zdi se otevřel otvor.

Jeden kámen splývající dokonale s ostatními, ale nezatmelený, opatřený nahoře i dole čepem, se otočil kolem své osy a otevřel zeď. Po obou stranách otočeného kamene, vpravo i vlevo, ukázal se průchod, sice úzký, ale postačující k tomu, aby se jím protáhl člověk. Za těmito neočekávanými dveřmi bylo vidět první schody úzkého točitého schodiště. V otvoru se zjevila lidská tvář.

Markýz poznal Halmala.


předchozí
Radoub
Zoufalci
Devadesát tři - Obsah
následující
Vysvoboditel

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!