předchozí
Kapitola 1

Kapitola II.

2
následující
Kapitola III.

Hornblower

Autor: Cecil Scott Forester

Poslíček od Anděla vám přinesl dopis, pane," řekla domácí, již Hornblower pozval po jejím zaklepání dále do pokoje. "Čeká na odpověď.

Hornblower pocítil velké překvapení, když si přečetl adresu. Poznal jasný ženský rukopis. I když již uplynuly celé měsíce od doby, kdy jej viděl naposledy, znamenal pro něho dosud mnoho. Když promluvil na svou ženu, snažil se zakrýt své city.

"Je adresován nám oběma, má drahá," řekl. "Mám jej otevřít?"

"Jak chceš," řekla Marie.

Hornblower zlomil pečeť a vybalil dopis.

Hostinec U anděla, Plymouth.

4. května 1810.

Admirál sir Percy a lady Barbara Leightonovi by se cítili velmi poctěni, kdyby s nimi kapitán a paní Honblowerovi poobědvali na této adrese, zítra, pátého ve čtyři hodiny.

"Admirál je u Anděla. Chce, abychom s ním zítra poobědvali," řekl Hornblower tak nenápadně, jak to jen jeho prudce bijící srdce dovolovalo. "Lady Barbara je s ním. Myslím, že budeme musit pozvání přijmout, má drahá."

Podal dopis ženě.

"Ale já mám jenom ty modré šaty," řekla Marie a zdvihla oči od dopisu.

První myšlenka, na kterou žena připadla při pozvání, byla, jak bude oblečena. Hornblower se poctivě snažil upřít své myšlenky na úvahu o modrých šatech, i když po celý ten čas jeho srdce pělo písně při pomyšlení, že lady Barbara je od něho vzdálena pouhých dvě stě yardů.

"Padnou ti skvěle, má drahá," řekl, "vždyť víš, jak ses mi v nich vždy líbila,"

Bylo by třeba jistě mnohem lepších šatů, aby vypadaly dobře na zavalité postavě Marie. Ale Hornblower věděl, že musí - musí - přijmout pozvání a že musí přesvědčit Marii laskavostí. Nezáleželo na tom, jaké šaty měla Marie na sobě, pokud si myslila, že v nich vypadá dobře. Marie se šťastně usmála při této pokloně a Hornblowerovo svědomí se trochu zastydělo. Měl pocit jako Jidáš. Marie bude vypadat hrubě a špatně oblečená po boku lady Barbary, ale věděl, že pokud k ní předstírá lásku, neuvědomí si to a bude šťastna.

Napsal opatrný dopis, že pozvání přijímají, a zazvonil na poslíčka, kterému dopis odevzdal. Pak si zapjal kabát u své uniformy.

"Musím se podívat na loď," pravil.

Káravý pohled Marie ho přímo bolel. Věděl, že se těšila na odpoledne, jež spolu stráví, a on sám skutečně nepomýšlel toho dne na návštěvu lodi. Byla to pouze výmluva, aby pro sebe dosáhl chvíle samoty. Nemohl snést myšlenku na to, že by měl celé odpoledne sedět v tomto pokoji a poslouchat ploché řeči Marie. Chtěl být sám, upřít myšlenky na to, že lady Barbara je v témže městě a že ji zítra uvidí. Nemohl klidně sedět, když se v jeho hlavě myšlenky přímo honily. Byl by zpíval blahem, když kráčel ostrým krokem k přívozu, zapomínaje na povinné podrobení se Marie při jeho odchodu - vždyť dobře věděla, jak velké požadavky jsou kladeny na kapitána při přípravě řadové lodi k vyplutí.

Ve své touze po samotě pobízel veslaře pobřežní loďky, až se zpotili. Na palubě jen krátce pozdravil velitelskou palubu a důstojníka ve službě a sestoupil dolů, do bezpečí a klidu, po kterém tolik toužil. Bylo zde sta věcí, na které by byl mohl upřít pozornost, ale nesoustředil se ani na jednu. Prošel napříč kabinou - dosud plnou příprav na to, až se sem nastěhuje nastálo - do velké chodby na zádi paluby. Zde, chráněn před vnějším světem, mohl se opírat o zábradlí a zírat přes vodní spousty.

Byl právě odliv s lehkým větrem ze severovýchodu. Ze záďové chodby Sutherland bylo vidět na jih, po celé délce Hamoaze. Po jeho levici se rozkládaly doky, živé jako úl. Vody před ním byly posety loďmi a pobřežní lodice jezdily sem a tam, V dálce, za střechami zásobárny, mohl zahlédnout horu Edgcumbe - Plymouth nebylo vidět, byl zakryt někde za mysem Devil. Nemohl se tedy těšit z pohledu na střechu, která skrývala lady Barbaru.

Ale v každém případě tam byla a uvidí ji zítra. Jeho ruce sevřely v extázi zábradlí, až ho prsty bolely. Obrátil se a počal přecházet chodbou s rukama za zády, aby vyvážil předklon, vynucený nízkou klenbou.

Bolest, kterou pocítil před třemi týdny, když se dověděl o sňatku lady Barbary s admirálem Leightonem, nyní zmizela. Zbyla jenom radost z toho, že na něho dosud nezapomněla. Hornblower si pohrával s myšlenkou, že lady Barbara přijela do Plymouthu se svým mužem v očekávání, že ho uvidí. Bylo též docela možné - a Hornblower na to nepřestával myslit -, že sem přijela, aby mohla strávit ještě několik dní se svým novým manželem. Musila lichotkami přinutit sira Percyho, aby okamžitě po příjezdu poslal pozvání. Hornblower neponechával ve své hlavě místa myšlence, že každý admirál se musí chopit nejbližší příležitosti, aby mohl studovat neznámého kapitána, který byl přidělen pod jeho velení. Jistě přinutila sira Percyho, aby požádal na admiralitě o jeho služby - to by vysvětlovalo skutečnost, proč mu byla přidělena nová loď a nové velení, aniž uplynul byť jen jeden měsíc přestávky o polovičním platu. Jistě to byla lady Barbara, jíž dlužil za velmi pěkný přídavek deseti šilinků denně k svému platu za velení řadové lodi.

Nyní byl již asi ve třetí čtvrtině seznamu kapitánů. V méně než dvaceti letech - tedy dlouhou dobu předtím, než dosáhne šedesátky - vzlétne na stožár jeho admirálská vlajka, bude-li ovšem dostávat velení jako dosud. Pak ho mohou opomíjet, budou-li si toho přát. Byl by spokojen hodností admirála. Za poloviční admirálský plat by mohl žít v Londýně, kde by nalezl patrona, jenž by ho jmenoval na křeslo v parlamentě. Pak by poznal chuť moci, váženosti a jistoty. To vše bylo možné - a lady Barbara se na něho dosud pamatovala, chovala na něho milé vzpomínky a chtěla ho opět vidět přes nemožný způsob, kterým se k ní choval. Jeho dobrá nálada se mu vrátila.

Racek, plachtící nehybně větrem, sklopil pojednou křídla, téměř se zastavil a poslal drsný skřek přímo do jeho obličeje. Poletoval pak a křičel po celé délce chodby bez jakéhokoliv cíle a potom stejně bezdůvodně odplul. Hornblower ho sledoval svýma očima, a když pak pokračoval v procházce, niť jeho myšlenek byla přerušena. Okamžitě se do jeho podvědomí vrátil přízrak nutnosti opatřit si posádku, což se mu dosud nedařilo. Zítra se bude musit schlíple přiznat admirálovi, že mu do úplné posádky schází dosud sto padesát mužů. Zde právě odkryje, že pokulhává ve splnění první kapitánské povinnosti. Důstojník může být třeba nejlepším znalcem námořnictví, může být neohroženým bojovníkem (a Hornblower se nepovažoval ani za jednoho), a přesto byly jeho schopnosti zcela zbytečné, nedovedl-li najmout mužstvo pro svou loď.

Leighton pravděpodobně nikdy nežádal o jeho služby. Byl asi přidělen k Leightonově eskadře hříčkou osudu. Leighton ho bude podezírat, že byl milencem jeho ženy, bude přímo naplněn žárlivostí a bude hledat každou příležitost, jak ho zničit. Udělá z jeho života utrpení, bude ho trápit k zbláznění a konečně ho zlomí a zbaví se jeho služeb - vždyť každý admirál mohl zničit kteréhokoliv kapitána, umínil-li si to. Možná, že lady Barbara tímto způsobem plánovala dostat ho do moci Leightonovy a že nyní pracovala na jeho zničení za to, jak s ní nakládal. To se zdálo mnohem pravděpodobnější než jeho předešlé divoké představy, myslil si Hornblower a mráz mu přejel po zádech.

Uhádla asi, jak Marie vypadá, a poslala pozvání proto, aby se mohla pást na jejích slabostech. Zítřejší oběd pro něho bude jediným dlouhým pokořením. Nemohl se odvážil vyzvednout si plat za následující období ještě alespoň deset dní. Jinak by byl vzal Marii a koupil by jí nejkrásnější oděv v Plymouthu. Ale stejně, co by byly nejkrásnější šaty z Plymouthu proti pohledu na hraběcí dceru, která si bezpochyby kupovala všechny šaty z Paříže? Nyní neměl na celém světě více než dvacet liber, když odeslal Bushe, Geralda, Raynera a Hookera, své čtyři poručíky, aby získali nováčky. Vzali s sebou třicet lidí, jediné spolehlivé muže na celé lodi. Následkem toho vznikne asi na druhé palubě nepokoj, který pravděpodobně vyvrcholí zítra, až bude obědvat se svým admirálem.

Jeho chmurné myšlenky nemohly jít dále. Pohodil podrážděně hlavou a uhodil jí tvrdě proti trámům, klenoucím se nad ním. Pak sevřel pěsti a klel na službu, jako na ni klel již snad tisíckrát. To ho donutilo, aby se sám sobě zasmál. Kdyby se nemohl Hornblower zasmát sám sobě, byl by již před dlouhou dobou jedním z bláznivých kapitánů v seznamu námořnictva. Znovu ovládl pevně své city a soustředil se na vážné přemýšlení o budoucnosti.

Rozkazy, kterými byl přidělen k eskadře admirála Leightona, říkaly krátce, že je předurčen pro službu v západním Středomoří. Bylo skutečně neočekávanou milostí se strany lordů z admirality, že ho varovali předem. Znal kapitány, kteří si nashromáždili osobní zásoby v domnění, že budou posláni do Západní Indie, a kteří nakonec zjistili, že byli přiděleni k službě v baltickém konvoji. Západní Středomoří znamenalo blokádu Toulonu, ochranu Sicílie, znepokojování janovských pobřežních lodí a pravděpodobně účast na válce ve Španělsku. Znamenalo to mnohem pestřejší život než blokáda Brestu, ačkoliv nyní, kdy bylo Španělsko anglickým spojencem, znamenalo to mnohem méně možností získat kořistné. Jeho znalost španělštiny dávala téměř jistotu, že Sutherland bude zaměstnána na katalánském pobřeží ve spolupráci se španělskou armádou. Lord Cochrane se zde vyznamenal, ale nyní byl v nemilosti. Válečné soudy, jež následovaly akci na baskických rejdách, dosud zněly celým námořnictvem a Cochrane bude mít velké štěstí, dostane-li ještě kdy novou loď. Byl pravým příkladem pošetilosti důstojníka v činné službě, který se zapletl do politiky. Snad, myslil si Hornblower, snaže se bojovat současně jak proti optimismu, tak pesimismu, chtěla admiralita, aby převzal Cochranovo místo. Bylo-li tomu tak, znamenalo to, že jeho profesionální pověst je mnohem lepší, než se odvažoval doufat. Hornblower musil při této myšlence neustále bojovat se svými city. Zjistil, že se usmíval při pomyšlení, že varoval sám sebe před přílišným užíváním citu, což mělo za následek, že opět uhodil hlavou o dřevěné klády nad sebou.

To ho poněkud utišilo a začal si říkat filosoficky, že přemýšlení o budoucnosti je jen mrháním energie. Dozví se to stejně, dříve nebo později, a všechny jeho předběžné starosti nezmění jeho úděl ani o chlup. Na moři bylo sto dvacet britských řadových lodí a skoro dvě stě fregat a v každé z těchto tří set dvaceti lodí bylo místo kapitána, který pro mužstvo představoval Boha, a z nichž každý byl loutkou v rukách admirality. Musí jednat jako rozumný muž, zbavit mysl všech takovýchto představ, jít domů a strávit tichý večer se svou ženou, jejíž myšlenky se neobávají budoucnosti.

Ale když opustil záďovou chodbu, aby zavolal loď, která ho měla odvézt zpět, prošla jím nová vlna delirického očekávání při myšlence, že zítra uvidí lady Barbaru.
předchozí
Kapitola 1
Kapitola II.
Hornblower - Obsah
následující
Kapitola III.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!