předchozí
Kapitola 3

Kapitola IV.

4
následující
Kapitola V.

Hornblower

Autor: Cecil Scott Forester

Když kráčeli od Anděla neprůhlednou tmou ulice domů, tiskla se Marie dychtivě k Hornblowerově paži.

"Rozkošný večer, můj drahý," pravila. "Lady Barbara se zdá velmi ušlechtilou osobou. "

"Jsem rád, že jsi se tak dobře bavila," pravil Hornblower. Věděl příliš dobře, že po každém večírku, na který ho Marie doprovázela, diskutovala ráda o ostatních přítomných. Zhrozil se nezbytného rozboru vlastností lady Barbary, který musil přijít.

"Má vychování," pravila Marie neúprosně, "mnohem lepší, než jsem předpokládala z tvého vypravování o ní."

Procházeje zpět pamětí, uvědomil si Hornblower, že jenom zdůrazňoval její nádhernou odvahu a schopnost žít v mužském prostředí bez jakýchkoliv rozpaků. V té době bylo Marii milé, myslit na dceru hraběte jako na chlapské stvoření. Nyní ji právě tak těšilo převrátit svůj postoj, obdivovat ji pro její výchovu a být vděčná za její blahovůli.

"Je to obdivuhodná žena," pravil, opatrně přecházeje do Mariiny nálady.

"Tázala se mne, zda tě budu doprovázet na příští cestě, a já jí vysvětlila, že vzhledem k našim nadějím do budoucna, které máme, nebylo by to radno."

"Tys jí to řekla?" vyrazil ostře Hornblower. Až v posledním okamžiku se mu podařilo zabránit hněvivému tónu slov.

"Přála mi mnoho štěstí," řekla Marie, "a prosila mne, abych ti za ni blahopřála."

Hornblowera nevýslovně popuzovalo pomyšlení na to, že Marie mluvila s lady Barbarou o těhotenství. Nechtěl si připustit důvod, proč ho to popuzuje. Ale myšlenka na to, že lady Barbara všechno ví, byla další zápletkou v chomáči jeho myšlenek. Nebylo ani pomyšlení na to, aby si urovnal vše v hlavě během krátké cesty k domovu.

"Ó, ty střevíce jsou mi tak těsné," pravila Marie, když se konečně octli v ložnici.

Usedla na nízkou židli a hladila si nohy, dosud pokryté bílými, bavlněnými punčochami. Svíčka, postavená na toaletním stolku, vrhala na protější stěnu její tančící stín. Stín postele táhl se v tmavém čtyřúhelníku na stropě.

"Pověs si svůj sváteční kabát opatrně," pravila Marie a počala vyjímat vlásenky z vlasů.

"Ještě se mi nechce spát," řekl Hornblower zoufale.

Cítil, že by nemohl ničím zaplatit v tomto okamžiku možnost utéci se do samoty své lodi. Ale to nemohl udělat v žádném případě. V této hodině by byl takový čin podivný a v jeho slavnostní uniformě i potřeštěný.

"Ještě se ti nechce spát?" Podobalo se Marii, že opakovala jeho slova. "Jak podivné, po tak unavujícím večeru. Přejedl ses snad pečené kachny?"

"Ne," odvětil Hornblower. Bylo zcela beznadějné snažit se vysvětlit Marii příliš rychlou práci mysli, pokus o uniknutí byl marný. Takový pokus by jenom zranil její city a věděl ze zkušenosti, že toho by nikdy nedokázal. S povzdechem pak začal rozepínat opasek.

"Jenom se ulož na lůžko a usneš," pravila Marie ze své vlastní zkušenosti. "Zbývá nám již jen několik společných nocí, miláčku."

Skutečně tomu tak bylo. Admirál Leighton jim řekl, že Pluto, Caligula a Sutherland mají nařízeno doprovázet východoindický konvoj, který se již shromažďoval, až do Tagusu. A to znovu přivedlo na povrch tu proklatou otázku nedostatku mužů. Jak může, u všech čertů, doplnit svou posádku v tak krátkém čase? Soud v Bodminu mu možná pošle ještě několik kriminálníků. Jeho poručíci, kteří se musí vrátit již každým dnem, mohou přivést několik dobrovolníků. Ale on potřeboval ještě padesát skutečných námořníků a ty nenajde v žaláři ani na náměstí.

"Je to tvrdá služba," pravila Marie, myslíc na nadcházející rozloučení.

"Lepší než učit počítat za osm pencí týdně," odpověděl Hornblower, nutě se do lehkého tónu.

Před jejich svatbou byla totiž Marie učitelkou ve škole za zvyšující se poplatky - čtenáři platili čtyři pence, písaři šest a počtáři osm penci.

"Je tomu skutečně tak," pravila Marie "mnoho ti dlužím, Horatio. Zde máš připravenu noční košili. Představ si to mučení, kterým jsem musila projít, když se slečna Wentworthová dověděla, že jsem učila Alici Slonovou násobilku, ačkoliv její rodiče platili pouze čtyři pence. A ta nevděčná potvůrka ještě naváděla malého Hoppera, aby pustil v mé učebně myši. Ale dovedla bych to vytrpět znovu, miláčku, kdyby tě to udrželo v mé blízkosti."

"Dokud mne volá povinnost, nemohu u tebe zůstat, má drahá," řekl Hornblower, ponořuje se do noční košile. "Ale já se vrátím dříve než uplynou dva roky s plným pytlem guineí kořistného. Pamatuj na má slova."

"Dva roky," řekla Marie lítostivě.

Hornblower dlouze zívl a Marie ihned skočila na zchytralou návnadu, jak si to Hornblower představoval.

"A ty říkáš, že se ti nechce spát!" pravila.

"Teď to na mne přišlo," řekl Hornblower. "Asi začíná působit admirálovo portské. Sotva držím oči otevřeny. Budu ti musit přát dobrou noc, má milá."

Políbil ji, jak seděla u toaletního stolku, rychle se obrátil a vyskočil na velkou postel. A tam, leže na nejzazším okraji, držel se v naprostém klidu, dokud Marie nezhasila svíčku a nevyšplhala se za ním. Ležel zde tiše, až se její dech stal tichým a pravidelným. Až pak se uvolnil, změnil svou polohu a popustil uzdu myšlenkám, honícím se jeho myslí.

Pamatoval si, co mu řekl Bolton s významným přivřením oka, když se v jednom okamžiku octli v rohu pokoje, kde je nemohl nikdo vyslechnout.

"Pro vládu znamená šest hlasů," řekl Bolton a pohodil hlavou směrem k admirálovi.

Bolton byl sice tak hloupý, jak jen může být dobrý námořník, ale byl nedávno v Londýně, účastnil se schůze a slyšel mnoho klepů. Chudák starý král zase bláznil a bylo velmi pravděpodobné, že bude jmenován regent. V tom případě by bylo možné, že konzervativci půjdou z vlády a vystřídá je opozice. Proto bylo šest hlasů Leightonovy rodiny velmi cenným přínosem. Jelikož markýz Wellesley byl ministrem zahraničí, Henry Wellesley vyslancem ve Španělsku a sir Arthur Wellesley - co to měl za nový titul? Nu ovšem, lord Wellington - vrchním velitelem ve Španělích, nebylo nic divného v tom, že lady Barbara Wellesleyová si vzala sira Percyho Leightona. Ještě pochopitelnější, že sir Leighton dostal velení ve Středozemním moři. Zlomyslnost opozice vzrůstala každým dnem a historie světa visela na vlásku.

Hornblower se při této myšlence nepokojně pohnul, ale slabý pohyb Marie ho uvedl opět do naprosté ztrnulosti. Byla to pouze malá skupina mužů - a Wellesleyové byli mezi nimi vedoucími - jež dosud chtěla pokračovat v boji proti Korsikánovu panství. Jen malý náraz na zemi, na moři nebo v parlamentě je mohl strhnout z jejich vysokých míst, přivést jejich hlavy do nebezpečné blízkosti špalku a přinést celou Evropu do zkázy.

V jednom okamžiku večera, když lady Barbara nalévala čaj, Hornblower si dával naplnit svůj šálek a octl se tak v její blízkosti.

Zašeptala tehdy: "Byla jsem velmi ráda, když mi manžel řekl, že jste dostal velení na Sutherland. Dnes potřebuje Anglie všechny své nejlepší kapitány."

Tehdy asi mínila více, než řekla. Myslila pravděpodobně na nutnost toho, aby Leightonovi zůstalo velení. Nebylo to však náznakem, že by se byla zvlášť namáhala, aby byl Hornblower jmenován velitelem. Avšak samo pomyšlení, že si vzala sira Percyho z jiných důvodů než z lásky, bylo uspokojující. Hornblower nenáviděl myšlenku, že by se lady Barbara mohla do někoho zamilovat. Počal si vzpomínat na každé slovo, které pronesla ke svému manželi, a na každý pohled, který na něho upřela. V žádném případě nevypadala jako zbožňující nevěsta. Zůstával však fakt, že byla Leightonovou ženou, že s ním byla právě v této chvíli v posteli. Hornblower znovu trpěl při této myšlence.

Ale pak se ovládl. Řekl si velmi rozumně, že by na něho čekalo jen utrpení a šílenství, kdyby si dovolil o tom přemýšlet. Uchopil se proto pevně prvního směru myšlení, který se mu naskytl, a počal rozebírati whist, který hrál později večer. Jeho hra byla správná. Šance byly v poměru tři ku dvěma, ale hazardér by se nezastavil, aby o tom přemýšlel. Musil by vsadit vše na jednu kartu, ale tentokrát by byl vyhrál. Ale opět jenom hazardér by riskoval to, že bude mít nekrytého krále. Vždy se pyšnil přesností a vědeckostí své hry. V každém případě však byl ke konci večera chudší o dvě guinee, což bylo při dnešní jeho finanční situaci zatroleně vážnou věcí.

Dříve než Sutherland zdvihne kotvy, chtěl kapitán koupit párek selat, dva tucty slepic a několik ovcí. A potřeboval též víno. Některé druhy mohl koupit později a výhodněji ve Středomoří, ale pro začátek musí mít na palubě alespoň pět nebo šest tuctů. Na důstojníky a mužstvo by mohlo mít špatný vliv, kdyby jako kapitán nebyl zásoben všemi pochoutkami, jak se na kapitána sluší. A kdyby cesta na širém moři trvala dlouho a byla klidná, musil by pozvat své druhy - kapitány a pravděpodobně i admirála - a jistě by se na něho podivně dívali, kdyby je hostil lodní stravou, na kterou byl zvyklý a s níž byl spokojen. V jeho obrazotvornosti se prodlužoval seznam potřebných věcí stále víc a víc. Portské, sherry, madeira. Jablka a doutníky. Rozinky a sýry. Alespoň tucet košil. Ještě čtyři páry hedvábných punčoch, bude-li tolik obřadných vycházek na souš, jak se dalo očekávat. Krabice čaje. Pepř, hřebíček a jiné koření. Hrušky a fíky. Voskové svíčky. Všech těchto věcí bylo třeba jeho kapitánskému důstojenství a jeho vlastní hrdosti, protože nenáviděl myšlenku, že by o něm lidé říkali, že je chudý.

Může za všechny tyto věci utratit plat za celé následující údobí a přece jich ještě nebude mít příliš mnoho. Marie se bude muset uskrovnit během budoucích tři měsíců, ale na štěstí byla zvyklá chudobě a odbývat věřitele. Bude to pro Marii tvrdé, ale stane-li se někdy admirálem, odmění její věrnost luxusem. Také knihy si chtěl koupit. Ne pro zábavu - pro večerní čtení měl celou knihovnu, včetně Gibbonova "Úpadku a pádu říše římské" - nýbrž proto, aby byl vyzbrojen na budoucí akce. V časopise Morning Chronicle četl včera o knize "Zpráva o současné válce ve Španělsku", kterou by byl rád měl. A bylo zde ještě půl tuctu jiných. Čím více bude vědět o poloostrově, na jehož pobřeží měl bojovat, a o vládcích národa, kterému měl pomáhat, tím lépe. Ale knihy stojí peníze a on nevěděl, kam se pro ně má obrátit.

Opět se převalil a myslil na smůlu, která ho vždy pronásledovala ve věci kořistného. Admiralita odmítla zaplatit jedinný penny za potopení lodi Natividad. Od doby ukořistění Castilly, což bylo ještě v době, kdy byl mladým poručíkem, nikdy neměl štěstí, ačkoliv znal kapitány fregat, kteří získali tisíce liber.

Bylo to k zbláznění, zvláště když jeho špatná finanční situace stále brzdila jeho snahu, doplnit posádku Sutherland. Nedostatek mužstva ho ze všech starostí rušil nejvíce - to a myšlenka na lady Barbaru v Leightonově objetí. Hornblowerovy myšlenky udělaly nyní úplný kruh a vracely se tam, kde začaly původně. Bylo ještě mnoho věcí, jež ho znepokojovaly a které mu nedaly spát po celou dlouhou noc, až se svítání počalo vkrádat záclonami do světnice. Byly to fantastické teorie o stavu mysli lady Barbary a tvrdohlavé plány, jak učinit ze Sutherland užitečnou loď pro moře.
předchozí
Kapitola 3
Kapitola IV.
Hornblower - Obsah
následující
Kapitola V.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!