předchozí
Kapitola 4

Kapitola V.

5
následující
Kapitola VI.

Hornblower

Autor: Cecil Scott Forester

Kapitán Hornblower se procházel sem a tam palubou mezi ruchem a povykem posledních příprav k odjezdu. Zlobil se v duchu, že přípravy k odplutí trvají tak dlouho, ačkoliv věděl zcela dobře, že každá příčina, zaviňující zpoždění, může být zcela lehce vysvětlena. Dvě třetiny mužů, pobíhajících po palubě, pobízených holí člunovoda Harrisona nebo konci lan v rukou poddůstojníků, byli rolníci, z nichž většina nikdy předtím neviděla moře, natož pak byla na lodi. Byli poděšeni i nejjednodušším rozkazem, musili být zaváděni přímo k předmětu, na kterém měli pracovat, a lana jim musila být přímo vkládána do rukou. I pak nebyli ani zdaleka tak zruční jako cvičení námořníci, protože se dosud nenaučili triku, jak položit v jednom okamžiku celou váhu do lan a jak je ovládat. Pro poddůstojníka bylo nesmírně namáhavé myslit na to, že v námořnictvu ustálené výrazy pro povely pro ně nic neznamenají. Při mnoha příležitostech byli cvičení námořníci, kteří poslechli rozkazu okamžitě, přivedeni z rovnováhy a pošlapáni hejnem sedláků, kteří rozkaz pochopili až za chvíli a teprv pak se opřeli do lan. V jednom případě tohoto druhu byl sud s vodou vytahován pomocí kladky na hlavní ráhno; při špatném provedení povelu se však vysmekl a jen milostí osudu nepropadl dnem postranního dlouhého člunu.

Na přímý rozkaz Hornblowerův byla voda nakládána na palubu až nyní. Voda, která stála po celé měsíce v nádobách, stala se tak nechutnou a tak oživenou živými tvory, že odložil její nakládání na palubu na poslední okamžik.

Zisk třeba jen jednoho nebo dvou dní zde znamenal mnoho. Příčinou zpoždění dodávky dvanácti tun sušenek byla obvyklá neschopnost zásobárny, jejíž úředníci zřejmě nebyli schopni počítat, psát nebo číst. Jinou komplikací bylo, že pobřežní člun s kapitánovými zásobami musil být vykládán současně a jeho drahocenný obsah skládán dolů zadním průvlakovým otvorem. To bylo opět zaviněno Vlasteneckým fondem, který mu poslal kord v hodnotě 100 guineí, udělený mu za jeho boj s Natividadem, příliš pozdě. Žádný kupec ani hokynář nechtěl dát úvěr kapitánovi, jedoucímu na moře. Kord byl Hornblowerovi doručen až včera, kdy měl už poslední možnost dát jej jako zástavu hokynáři Duddingstonovi. A i ten mu na něj půjčil jen neochotně. Hornblower mu musil slíbit, že jej vyplatí při první příležitosti.

"Pro moji potřebu je na něm příliš mnoho napsáno," řekl Duddingstone, ukazuje tlustým ukazováčkem na nápis, který byl vyryt Vlasteneckým fondem za velké peníze na modrou ocel čepele.

Jedině zlato na jílci a pochvě a pravé perly na poutku měly podstatnou hodnotu. Duddingstone, to se mu musí uznat, měl pravdu, když prohlásil, že kord nemá cenu ani čtyřiceti liber úvěru v jeho obchodě, musí-li se počítat s jeho výdělkem a možností, že nebude vyplacen. Držel však slovo a poslal zboží příštího jitra za svítání, což bylo další komplikací v přípravách k odjezdu na širé moře.

Podél chodby přímo tančil hněvem a strachem Wood, hospodářský důstojník.

"Aby vás čert vzal, vy otroci!" proklínal. "A vy, pane, tam dole! Neusmívejte se blbě a buďte opatrnější, nebo vás zavřu a pojedete s námi. Pomaleji, vy tam, opatrně! Pro Krista Pána, s rumem za sedm guineí soudek se nehází jako s řetězem na prasata!"

Wood dohlížel na nakládání rumu. Staří námořníci dělali vše, co bylo v jejich silách, aby zajistili, že neohrabanost nováčků nebude mít za následek rozbití obruče u sudu, což by zavinilo, že by rum tekl otvory. Šklebící se nakládači jim v tom statečně pomáhali. Hornblower poznal podle rudých obličejů a nekontrovatelné veselosti, že se někteří z mužů skutečně dostali na alkohol, přes orlí pozornost Woodovu a hlídky námořní pěchoty.

Ale neměl v úmyslu zasahovat. Kompromitovalo by jenom jeho vážnost, kdyby se snažil zamezit krádež rumu námořníkům, kteří k tomu vždy našli příležitost. Těmto krádežím dosud nikdo nezabránil.

Ze svého pozorovatelského bodu u velitelské paluby díval se Hornblower na podivnou mezihru, odehrávající se na hlavní palubě. Zdivočelý mladý obr - pravděpodobně horník, jak Hornblower usoudil z jeho svalů - přiblížil se k Harrisonovi, a zřejmě poblázněný salvou rozkazů a nadávek, vrhl se na něho. Ale Harrison, jemuž dnes bylo již čtyřicet pět let, vybojoval si svou hodnost lodivoda několika sty takovýchto srážek. Ve svém mládí snad bojoval i o nejvyšší trofej v zápasu. Dal obru z Cornwallu menší ranku a pak ho položil hrozným úderem na bradu. Potom ho bez dalších ceremonií chytil za límec a kopnutím ho poslal přes celou palubu ke kladkostroji. Dosud napolo omráčen chopil se Cornwallec lana a zdvíhal s ostatními. Hornblower jen souhlasně přikývl.

Mladý obr by měl být potrestán "smrtí nebo podobným trestem", jak říkaly válečné předpisy, za zločin vztažení ruky proti svému představenému. Ale teď právě nebyl čas na užívání válečných předpisů, i když byly čteny mladému Cornwallci minulý večer, než byl naverbován do námořnictva. Gerard s dlouhým člunem provedl útok na Redruth, Camborne a St. Ives, obsadil překvapená města a přivezl na loď padesát silných Cornwallců, od nichž se teď ještě nedalo očekávat, že správně zhodnotí úřední stroj služby, do které vstoupili. Snad za měsíc, až každý z nich pozná dosah takového činu, bude třeba válečného soudu a mrskání sedmiocasou kočkou - snad i trestu smrti - ale nyní bylo nejlépe udělat to, co právě provedl Harrison, uhodit takového muže do brady a poslat ho opět k práci. Hornblower si našel čas poděkovat Bohu, že je kapitánem, protože každý jeho pokus uhodit člověka do brady skončil by žalostným nezdarem.

Přenesl váhu těla z jedné nohy na druhou a připomněl si, že je nesmírně unaven. Posledních několik nocí vůbec nespal a jeho dny byly vyplňovány prováděním početných prací, spojených s přípravou řadové lodi k vyplutí. Nervové napětí, jež vzniklo jeho starostí o lady Barbaru a Marii, finančními starostmi a nedostatkem lodní posádky, zabránilo mu, aby přenechal provádění detailů Bushovi nebo Gerardovi, ačkoliv věděl, že jsou velmi dobře schopni se vším se vypořádat. Starost a napětí mu nedaly odpočinout a stále ho štvaly do nějaké činnosti. Cítil se nemocen a unaven duševně i tělesně. Den za dnem toužil po chvíli, kdy se zase dostane na moře a kdy se opět bude moci usadit do pohodlné samoty, jež obklopuje kapitána lodi a dává mu zapomenout na všechny pevninové starosti, i na lady Barbaru.

Měl ještě dost rozumu, aby si uvědomil, že ho poslední setkání s ní nesmírně rozrušilo. Zřekl se již přemýšlení o problému, zda to byla ona, jež mu opatřila velení na Sutherland. Snažil se ze všech sil bojovat proti stravující žárlivosti na jejího manžela. Nakonec si vnutil přesvědčení, že chce uniknout i od lady Barbary, právě tak jako chtěl uniknout od láskyplné hlouposti a hravé sladkosti Marie a od všech starostí, které má člověk na pevnině. Toužil po moři právě tak, jako člověk na poušti po doušku vody. Ještě před dvěma dny se mu zdála představa pobytu na palubě v hluku příprav k odjezdu nejvýše vítanou. Nyní si však uvědomil, že si tím není tak docela jist. Opouštět takto lady Barbaru se mu zdálo stejným utrpením, jako kdyby mu měl někdo vytrhnout paži z ramene. A kupodivu, nechtělo se mu opustit ani Marii. Dříve než se vrátí, narodí se dítě. Až se opět setkají, bude mu již přes rok a snad už bude běhat a říkat prvá slova. Marie bude musit jít těhotenstvím bez jeho morální podpory. A on věděl, že i přes hrdinný odpor, s nímž odmítla mluvit o této věci, a přes hrdinné "sbohem", bude ho nesmírně postrádat. Proto bylo tak bolestné ji opustit.

Přes všechnu její odvahu se jí třásly rty a oči byly vlhké, když k němu pozdvihla obličej v pokoji jejich bytu. Již dávno se shodli na tom, že by bylo nesmyslné prodlužovat bolest loučení tím, že by ho Marie doprovázela na palubu. I tehdy byla jeho touha po odchodu dosti silná, aby ho vzala z jejích paží bez jakékoliv bolesti. Ale nyní tomu bylo jinak. Hornblower si vynadal sentimentálních bláznů a podíval se nedočkavě na korouhvičku na hlavním stěžni. Vítr se bezpochyby točil na sever. Jakmile bude vát přímo na sever nebo na severovýchod, admirál bude chtít jistě vyplout. Konvoj s Plutem a Caligulou byl již shromážděn, nebo skoro shromážděn v Cawsand Bay. Rozhodne-li se admirál nečekat na opozdilce, bude jistě podrážděn zpožděním Sutherland, i když bylo nevyhnutelné.

"Přidržte muže k práci, pane Bushi," křičel Hornblower.

"Podle rozkazu," odpověděl Bush trpělivě.

Trpělivost jeho hlasu Hornblowera jen rozdráždila. Obsahovala mírnou výtku, jež byla srozumitelná pouze Hornblowerovi a Bushovi. Kapitán věděl, že Bush pracuje, jak nejlépe dovede, a že dozírá nad tím, aby i muži ze sebe vydali vše. Hornblowerův rozkaz byl jen vyjádřením nedočkavosti a Bush to věděl. Hornblower byl rozzloben sám na sebe, že porušil tak neprozřetelně pravidlo, že nikdy neřekne svému důstojníku o slovo více, než je třeba. A protože chtěl předstírat nějaký důvod pro svá slova, odešel kapitán do své kajuty, ačkoliv to předtím nezamýšlel.

Stráž ustoupila stranou, když vcházel do vchodu své spací kabiny. Bylo zde dosti místa. I přítomnost dvanáctiliberního děla ponechávala dosti prostoru pro jeho lůžko, stůl a skříň. Polwheal zde již všechno správně upravil. Hornblower pak prošel do hlavní kabiny. Také to byla velmi prostorná místnost. Holanďané, kteří stavěli tuto loď, měli vznešené představy o kapitánově pohodlí. Kabina se prostírala po celé délce zádi a velká záďová okna do ní vpouštěla dostatečné množství světla. Kabina byla celá natřena šedivou barvou, která ji dělala příjemnou a veselou. Černá těla dvanáctiliberních děl doplňovala velmi vhodně tento malebný obrázek. Několik mužů stálo u Polwheala, který leže na břiše, ukládal schránky s lahvemi vína do truhlíků. Hornblower se na ně podíval a poznal, že se nemůže odebrat do samoty záďové chodby, protože by se na něho stále dívali zadními okny.

Vrátil se do ložnice a hodil sebou s povzdechem na lůžko. Ale jeho nepokoj ho opět zvedl na nohy a vedl ho ke stolu. Vytáhl chrastící doklady a posadiv se, znovu si je prohlížel.

Rozkazy pro pobřežní eskadru západního Středomoří, od sira Percyho Gilberta Leightona, K. B., admirála, velícího Červené eskadře.

V rozkazech nebylo zcela nic neobvyklého - noční signály anglické, španělské a portugalské, shromaždiště v případě rozprášení, řádka nebo dvě o taktice, jíž má být použito, potkají-li řadové lodi, jedoucí s konvojem, nepřítele jakékoliv síly. Vlajková loď bude doprovázet lisabonský konvoj dopravních lodí do Tagusu, kde požádá zřejmě o další rozkazy. Caligula měl zavést zásobovací lodi Harriet a Nancy do Port Mahonu. Sutherland má eskortovat východoindický konvoj až do zeměpisné šířky 35 stupňů, pak se má vydat do Gibraltarské úžiny a hlásit se na shromaždišti u mysu Palamoe. Kapitáni lodí Jeho britského Veličenstva byli informováni, že andaluské pobřeží, kromě Cadizu a Tarify, je v rukou Francouzů. Totéž platilo o pobřeží Katalánie od hranic až k Tarragoně.

Kromě toho všichni kapitáni, kteří vkročí do kteréhokoliv španělského přístavu, měli být velmi opatrní a učinit všechna předběžná opatření, protože by se mohlo stát, že přístav je v rukou Francouzů.

K rozkazům byla přiložena též řada instrukcí kapitánům lodí v konvoji. To však bylo pouhým opakováním již popsaných rozkazů.

Ale Hornblowerovi, který seděl zamyšlen nad těmito rozkazy, říkaly úplnou a velmi komplikovanou skutečnost. Říkaly mu, že ačkoliv byl Trafalgar vybojován již před pěti lety a ačkoliv Anglie udržovala na moři největší flotilu, jakou kdy svět poznal, bude musit jeho země vložit do boje všechnu svoji sílu. Korsičan dosud budoval a stavěl flotily v téměř každém přístavě Evropy, v Hamburku, v Antverpách, Brestu, Toulonu, Benátkách, Terstu a v množství jiných míst, položených na pobřeží mezi nimi, takže vně každého přístavu musily bouřemi prošlé anglické lodi neustále hlídkovat. Jenom k blokádě bylo potřebí sto dvaceti řadových lodí, pokud mohly být postrádány jinde, a to se nepřihlíželo k ostatním úkolům. A současně se schovávaly v každém potoce a v každém rybářském přístavě podél poloviny evropského pobřeží kořistné lodi. I když často byly jen velikými veslicemi s množstvím mužů na palubě, byly však vždy připraveny vyjet bleskově na moře a chytit bezmocnou britskou obchodní loď, jež mohla být nalezena v každém moři. Aby bylo zabráněno těmto útokům, musily britské fregaty držet neustálou hlídkovou službu a žádná královská loď se nesměla vydat na cestu, aniž doprovázela nějaký konvoj alespoň část cesty. V této válce proti světu musilo být dodržováno nejvědečtější a nejúčinnější rozdělování sil. A nyní Británie, soustřeďujíc všechnu svou sílu, převzala ofenzívu. Její armády byly na pochodu ve Španělsku a tři řadové lodi, vybrané ze služeb, kde mohly být postrádány, byly poslány, aby napadly zranitelná křídla, jež Bonaparte neopatrně odkryl při svém pochodu na poloostrov. Sutherland byla určena za předvoj útočného čela, jež provádělo nápor proti tyranií, ovládající Evropu.

To je všechno hezké, říkal si Hornblower pro sebe. Již opět automaticky kráčel sem a tam kajutou. Jeho hlava byla skloněna pod trámy klenby a jeho procházka omezena na čtyři kroky mezi dělem a dveřmi.

Jeho úkol byl jistě velmi čestný a odpovědný, ale k jeho provedení neměl mužů, kteří by dovedli ovládat loď. Neměl mužů, kteří by dovedli napnout plachty způsobem, vhodným pro královskou loď, nebo lépe řečeno, kteří by to dovedli provést s přesností a rychlostí, která často znamená rozdíl mezi vítězstvím a porážkou. To by vyžadovalo dvou set padesáti vycvičených námořníků. A kdyby byli všichni vycvičení muži současně nahoře u plachet, nezbyl by žádný na obsluhu děla. K práci s děly, kdyby měly střílet obě boční salvy současně, bylo třeba čtyř set padesáti mužů - připouštěl, že dvě stě padesát by mohlo být bez výcviku - a ještě o sto více pro donášku střelného prachu a ostatní nezbytné úkoly na palubě.

Měl sto devadesát vycvičených mužů z Lydie a sto devadesát neotesaných nováčků. Během příprav Sutherland k vyplutí desertovalo pouze dvacet starých námořníků z Lydie, kteří se vzdali dvouročního platu a riskovali tisíc ran sedmiocasou kočkou. Ale Hornblower věděl, že i zde měl štěstí. Mnozí kapitáni by ztratili dvě třetiny své staré posádky při tak dlouhém pobytu v domácím přístavu. Ale i tak by bylo těchto dvaceti uprchlých mužů nyní nezbytně třeba. K doplnění posádky mu chybělo sto sedmdesát mužů - sto sedmdesát vycvičených mužů. Během šesti týdnů se mu snad podaří vycvičit muže ze souše, snad všechny kromě naprosto beznadějných případů, mužů nemocných, zmrzačelých nebo idiotů, kteří se mezi nimi jistě najdou, na průměrné námořníky a střelce. Ale v kratším čase než v šesti nedělích, snad již za tři neděle, se dostane do akce na španělském pobřeží. Třeba již zítra v noci může narazit na nepřítele. Vítr nyní vane k východu a může přivést francouzskou eskadru řadových lodí z Brestu. Mohly by uniknout eskadře, provádějící blokádu, a nabity muži, vrhly by se na tak vnadnou kořist, jako je východoindický konvoj. Jakou vyhlídku by měla Sutherland v boji od ráhna k ráhnu proti prvotřídní francouzské lodi, když je obsazena pouze dvěma třetinami normálního mužstva, z něhož je ještě ke všemu polovina stižena mořskou nemocí?

Při myšlence na to zaťal Hornblower znovu pěsti a zlost se v něm přímo vařila. Byl to on, jenž by byl hnán k odpovědnosti při neštěstí, byl by to on, jenž by musil snášet pohrdání nebo politování - dvě věci, které mu připadaly hroznými - svých soudruhů kapitánů. Toužil a bažil po mužích mnohem více, než lakomec po zlatě nebo milenec po milence. A nyní již neměl žádnou možnost je najít. Gerardův nájezd na St. Ives a Redruth byl jeho posledním pokusem. Věděl, že měl štěstí, když odtamtud dostal padesát mužů. Na to, že by snad dostal nějaké muže z konvoje, nebyla žádná naděje. Vládní dopravní lodi do Lisabonu, vládní zásobovací lodi do Port Mahonu a lodi s cestujícími do Východní Indie - z těch si nemůže vzít ani jediného muže. Hornblower se cítil jako člověk zavřený v kleci.

Šel znovu k svému stolu a vytáhl soukromý opis seznamu hlídek, který vypracovali s Bushem během téměř celé noci. Právě na tomto seznamu hlídek bude záležet schopnost lidí při nynějším stavu neúplného obsazení. Vycvičení námořníci musili být rozděleni rovnoměrně po každém strategickém bodě s takovým počtem nováčků, aby je mohli cvičit tak, aby normální práce na lodi nevázla. Byly zde hlídky u předních, hlavních a zadních vrcholových plachet, na přídi a na zádi, každý muž musil mít určenu povinnost tím způsobem, že mohl provádět jakoukoliv náhodně se vyskytující práci z tisíce možných. V dobrém či špatném počasí, ve dne či v noci musil jít na své místo beze zmatku a bez ztráty času, při čemž musil vědět, co má dělat. Musil mít přiděleno důstojníkem velícím jeho skupině také místo u děla.

Hornblower se znovu podíval na seznam hlídek. Zdál se mu jakžtakž ucházející. Jeho stavba měla asi jistotu domku postaveného z karet. Na první pohled byl uspokojivý, ale neschopný větší námahy nebo změn. Zranění nebo nemoc by pro tento seznam znamenaly konec. Odhodil seznam na stůl a připomněl si, že bude-li cesta procházet normálně, musí počítat s jednou smrtí z úrazu na každých deset dní bez ohledu na nepřátelskou akci. Na neštěstí to byli nevycvičení muži, u nichž byla větší pravděpodobnost smrti.

Hornblower zbystřil sluch při hluku, přicházejícím z hlavní paluby. Hrubé rozkazy, píšťaly člunovodových pomocníků a dupot mnoha nohou mu řekl, že námořníci zvedají právě dlouhý člun na palubu. Podivné kvičení, nepodobné skřípání koleček kladkostroje, které slyšel již delší dobu a které nemohl rozeznat, konečně mu připomnělo, že hluk pochází od různých rodinek prasat z kapitánových a důstojnických zásob, jež konečně dospěly na palubu. Slyšel zabečet ovci, pak zakokrhat kohouta. Tento zvuk byl doprovázen všeobecným smíchem. Přinesl si na palubu několik slepic, ale žádného kohouta. Musí patřit někomu z důstojnické nebo kadetské jídelny.

Kdosi zabouchal na dveře kajuty a Hornblower rychle sbalil papíry a usedl do židle. Za žádnou cenu nechtěl, aby byl kýmkoliv přistižen, jak stojí a zřejmě očekává hodinu odjezdu.

"Vstupte," zvolal.

Ustrašený mladý kadet vstrčil hlavu za dveře - byl to Longley, Gerardův synovec, jenž byl na moři nováčkem.

"Pan Bush říká, že na palubu přicházejí poslední zásoby, pane," vypískl.

Hornblower si ho prohlížel se studeným nezájmem; jinak by se byl musil usmát na postrašeného malého skrčka.

"Velmi dobře," zavrčel a počal se zaměstnávat svými papíry.

"Ano, pane," pravil chlapec a po okamžiku váhání chtěl opustit místnost.

"Pane Longleyi!" zařval Hornblower.

Obličej dítěte, ještě ustrašenější než předtím, se znovu objevil ve dveřích.

"Pojďte dovnitř, hochu," pravil Hornblower chladně. "Vstupte a stůjte chvíli klidně. Co jste to řekl naposled?"

"Ehm ... pane ... řekl jsem ... pan Bush ..."

"Ne, nic takového. Co jste řekl nakonec!"

Na obličeji dítěte se objevily vrásky přemýšlení, a když konečně pochopil účel otázky, jeho tvář se vyjasnila.

"Řekl jsem: Ano, pane," zapískl opět.

"A co jste měl říci?"

"Podle rozkazu, pane."

"Tak, velmi dobře."

"Podle rozkazu, pane."

Chlapec měl určitý bystrý důvtip. Rozhodně nedopustil, aby ho strach úplně zbavil schopnosti myšlení. Naučí-li se rychle ovládat muže, bude z něho dobrý a užitečný důstojník. Hornblower odložil své papíry a zamkl stůl. Ještě několikrát přešel sem a tam kabinou a pak, když uběhla dostatečná přestávka, odebral se opět na velitelskou palubu. Teď už bude jeho předchozí odchod do kabiny vypadat zcela důstojně. "Jakmile bude vše připraveno, dejte rozkaz k odplutí, pane Bushi," pravil.

"Podle rozkazu, pane. Pozor na to lanoví, vy… vy ..."

I Bush konečně dospěl stavu, kdy se nešetřilo nadávkami. Loď byla ve stavu hrozného nepořádku, paluby byly špinavé a posádka vyčerpána. Hornblower stál s rukama za zády, v opatrné pozici olympijské povýšenosti, když byl dán rozkaz k napnutí plachet. Poddůstojníci hnali posádku, zhlouplou únavou, na místa. Savage, nejstarší kadet, kterého Hornblower viděl vyrůstat z chlapce v muže, řval na zadní hlídku, aby se chopila zdvíhacích lan hlavní vrcholové plachty. Savage byl bledý a jeho oči byly podlity krví. Hýřivá noc v nějakém zapadáku v Plymouthu ho nepřivedla právě do nejlepšího stavu. Vždy když zařval, sáhl si na spánky, kde mu hřmot, který dělal, zřejmě působil bolest. Hornblower se usmál pro sebe při pohledu na tento obrázek. Několik následujících dní uvede Savagea opět do pořádku.

"Velitel zádi!" řval Savage chraplavým hlasem. "Dosud nevidím vaši hlídku! Rychleji, muži. Chyťte se těch zdvíhacích lan, vy tam! Hej, vy, profouse, pošlete ty lenochy nahoru. Slyšíte mne?"

Člunovodův pomocník byl v čele náporu na lanoví zadního stožáru po Hornblowerově boku. Hornblower viděl, jak mladý Longley chvíli zaváhal, dívaje se na muže, kteří ho předhonili, ale potom s úšklebkem rozhodnutí skočil na provazové příčky a šplhal za nimi. Hornblower správně posoudil prvky jeho rozhodování - strach před ohromnou výškou nad ním a pak klidné rozhodnutí, že dovede provést totéž, čeho se mohou odvážit ostatní muži. Z toho chlapce může něco být.

Bush se díval na hodinky a bručel na navigačního důstojníka:

"Již devět minut! Bože, podívejte se na ně! Ta námořní pěchota je lepší než námořníci!"

Námořní pěšáci byli u zdvíhacích lan zadní vrcholové plachty. Jejich okované boty klapaly po palubě. Prováděli svou práci jako vojáci, s vojenskou ztrnulostí jako při výcviku. Námořníci se tomu vždycky smáli, ale v tomto okamžiku nebylo pochyby o tom, že to je pěchota, která je výkonnější.

Ruce se šinuly od zdvíhacích lan k lanovým otěžím. Řev Harrisona vpředu oznámil, že byla vytažena kotva, a Hornblower vrhl naposled pohled na korouhvičku a zjistil, že se vítr otočil tak daleko na východ, že plavba okolo mysu Devil nebude snadná. S natočenými ráhny obrátila se Sutherland v kýlu a pomalu nabírala rychlost. Výkřiky žen a mávání kapesníky z několika pobřežních lodic dokazovalo, že se některé ženy, které Hornblower vysadil na pevninu před čtyřiadvaceti hodinami, přišly rozloučit. Těsně u lodi viděl ženu, sedící na sedátku člunu, jak usedavě pláče s otevřenými ústy. Z očí se jí koulely slzy jako hrachy. Možnosti, zda uvidí nebo neuvidí opět svého muže, byly naprosto vyrovnány.

"Hleďte si svého, vy tam!" křičel Harrison, který zpozoroval, že jeden člen posádky mává na rozloučenou. Pozornost každého muže musí být nyní přísně soustředěna na jeho úkoly.

Hornblower pocítil, že se loď naklonila, když Bush řídil její směr tak blízko k větru, jak jen mohla přilehnout. S mysem Devil vpředu a s neznámou lodí, kterou nyní řídil, bylo zcela správné, že ji Bush stavěl tak těsně na návětrnou stranu. Naklonění lodi oživlo bouři vzpomínek. Nikdy dříve, než až když byla loď pod plachtami, s rozkývanou palubou pod nohama a s přátelským chrastěním kladek a pískotem ráhnoví, se člověku nevyvinula v paměti tisíc a jedna podrobnost ze života na moři. Hornblower zjistil, že rozčilením polyká naprázdno.

Přejeli tak těsně mys Dockyard, jak to jen bylo možno. Většina dělníků v dokách zanechala práce a dívala se na ně, ale ani jeden z nich nezvedl ruku na pozdrav. V sedmnácti letech války viděli již příliš mnoho královských lodí, jedoucích na moře, než aby byli rozrušeni právě touto. Hornblower věděl, že by měl mít na lodi kapelu, která by nyní měla hrát: "Britové, do boje!" nebo "Buďte chlapci veselí, plujeme ke slávě", ale on neměl kapelu. Na pořádnou neměl peníze a přece by nezavolal pištce od námořní pěchoty nebo houslistu lodi, aby v tomto okamžiku vyluzovali nepatrné zvuky. Nyní se před nimi objevil Stonehouse Pool a za ním ležely střechy Plymouthu. Tam někde byla nyní Marie. Snad mohla vidět vrcholové plachty, natočené do větru. Snad tam byla i lady Barbara a dívala se na Sutherland. Hornblower znovu polkl.

Malý závan větru, vanoucího od Stonehouse Pool, skoro loď zastavil. Zakolísala se, až ji kormidelník opět uklidnil. Hornblower se obrátil na pravobok. Přibližovali se nebezpečně Cremyllu. Předpokládal správně, že Sutherland bude hodně klouzat do závětří. Pozoroval vítr a příboj na pevninu. Podíval se dopředu na mys Devil ve směru pravoboční přídě. V každém okamžiku může být nezbytné otočit loď a plout k severu, než se opět pustí proti vlnám přílivu. V okamžiku, kdy viděl, že přece jen dokáží obeplout mys, zpozoroval, jak Bush zvedl hlavu a vykřikuje rozkazy k otočení lodi.

"Držte ji ve směru, pane Bushi," pravil. Tento tichý rozkaz byl oznámením, že Hornblower převzal velení, a Bush sklapl ústa, která se právě otevírala k vykřiknutí rozkazu.

Minuli bójku asi padesát yardů od místa nebezpečí a voda v zavětří se pěnila, když na loď zavál čerstvý vítr. Hornblower nepřevzal velení, aby dokázal své lepší námořnické vědomosti nebo nadřazenost. Převzal je vlastně jen proto, že se nemohl nečinně dívat, aby něco bylo vykonáno s menším uměním, než bylo třeba. V chladnokrevné kalkulaci možností byl lepší svého poručíka, jak konečně dokázal ve hře whistu. Hornblower stál a ani si neuvědomoval své motivy. Snad si ani neuvědomil, co vlastně udělal - nikdy si nezakládal na své vlastní námořnické schopnosti.

Nyní pluli přímo k mysu Devil. Hornblower s něho nespustil oka, když se dostali až k Soundu.

"Nyní můžete zakormidlovat nalevo," pravil. "A napněte čnělkové plachty, pane Bushi."

Se správným větrem nyní zamířili přímo na Sound, nalevo měli rozervané pohoří Staddon a horu Edgcombe po pravoboku. Každým yardem se nyní přibližovali otevřenému moři, vítr byl čerstvější a vyluzoval v lanoví vyšší hvizd. Sutherland již též poněkud pocítila moře a byla zvedána vlnami pod svou přídí. Tento pohyb způsobil, že vrzání trupu bylo hlasitější. Bylo je možno slyšet i na palubě, ale ucho brzy přivyklo zvuku.

"Aby vás hrom vzal, vy pitomí sedláci," bručel Bush, když pozoroval, jak jsou napínány čnělkové plachty.

Drakův ostrov odplynul po návětrné straně. Sutherland se k němu obrátila zádí, když s větrem v levém boku plula Soundem. Nežli byly napjaty čnělkové plachty, byli již před mysem Picklecombe a vjížděli do zálivu Cawsand. Tam již byl konvoj. Šest lodí Východoindické společnosti vypadalo se svými pomalovanými boky jako válečné lodi. Všechny pluly pod mřížkovanou vlajkou společnosti a jedna dokonce vyvěsila na odiv široký praporec, který vypadal jako vlajka královského komodora. Byly tam též dvě námořní zásobovací lodi a čtyři dopravní, určené pro Lisabon. Třípalubníci Pluto a Caligula ležely od nich zakotveny směrem k moři.

"Vlajková loď signalizuje, pane," pravil Bush s dalekohledem na očích. "Měl jste to hlásit již před minutou, pane Vincente."

Pluto byl v dohledu sice jen třicet vteřin, ale bylo třeba rychlosti k potvrzení prvního signálu, zaslaného admirálem.

"Návěští pro Sutherland, pane," pravil nešťastný spojovací kadet, dívaje se dalekohledem. "Číslo sedm. Číslo sedm znamená zaujmout pozici, pane."

"Potvrďte," vyštěkl Hornblower. "Skasejte opět čnělkové plachty a zvraťte hlavní vrcholovou plachtu, pane Bushi."

Svým teleskopem mohl Hornblower pozorovat muže, šplhající se rychle ráhnovím lodí. V pěti minutách měly Pluto a Caligula napjatu spoustu plachet.

"Aby je hrom vzal, připravovali se u Nore," zavrčel Bush.

U Nore, vchodu do nejživějšího přístavu světa, měly lodi královského námořnictva nejlepší příležitost doplnit své posádky prvotřídními námořníky z připlouvajících obchodních lodí, ve kterých bylo třeba k zavedení lodi po řece k Londýnu pouze několika tuctů mužů. Kromě toho měly Pluto a Caligula výhodu, že mohly cvičit posádky při cestě Kanálem. Stály nyní již vně zálivu. Po lanech vlajkové lodi se honil signál za signálem.

"Pro celý konvoj, pane," řekl Vincent. "Spěchejte. Vytáhnout kotvy. Přizpůsobte plachty počasí. Bože, tam je vidět výstřel."

Štěkavý výstřel a obláček kouře naznačovaly, že admirál volal po soustředěné pozornosti na signály. Lodi Východoindické společnosti s plnými posádkami a rutinou válečných lodí již pluly. Zásobovací a dopravní lodi byly pomalejší, jak se konečně dalo očekávat. Ostatní couvaly a řadily se po nekonečnou dobu, než konečně poslední vyplula.

"Další signál z vlajkové lodi, pane," pravil Vincent, čtouc vlajky a pak se spěšně dívaje do signální knihy. "Zaujměte postavení podle již vydaného rozkazu."

To znamenalo na návětrné straně konvoje a s tímto zadním větrem to znamenalo za konvojem. Tak mohly válečné lodi okamžitě vyjet k záchraně, kdyby se objevil Francouz a snažil se odříznout jednu z konvojových lodí přímo pod jejich nosem. Hornblower pocítil na tváři osvěžující vánek. Čnělkové plachty vlajkové lodi byly napjaty a Hornblower pozoroval, že byly rozvinuty i královské plachty. Měl by se přizpůsobit, ale s větrem, stále vzrůstajícím, neuplyne jistě dlouhá doba, než je budou opět shrnovat. Před příchodem noci budou muset plachty částečně skasat. Dal Bushovi rozkaz a díval se, zatím co se celá posádka shromáždila na Harrisonův výkřik: "Všichni muži k plachtám." Viděl, jak se nováčci zarazili; bylo to pochopitelné, vždyť hlavní královské ráhno na Sutherland se pjalo do výše sto devadesáti stop nad palubu a kývalo se v bláznivém kroužku, když loď počala pociťovat nárazy vln z průplavu La Manche.

Hornblower obrátil pozornost na vlajkovou loď a konvoj. Nemohl se dívat, jak jsou postrašení mužové hnáni vzhůru po lanoví důtkami poddůstojníků. Věděl, že je to nezbytné. Námořnictvo neuznávalo - a ani nemohlo uznávat - existenci věty "Nemohu" nebo "Bojím se". Nemohly se připouštět žádné výjimky a teď byla právě vhodná doba vštípit do mužů, kteří nikdy předtím nevěděli o disciplíně, že každého rozkazu je třeba poslechnout. Kdyby jeho důstojníci začali se shovívavostí, byla by shovívavost očekávána i v budoucnosti, a shovívavosti ve službě, která může kdykoliv požadovat, aby muži ochotně obětovali své životy, může se použít jen u disciplinované posádky, která již rozumí svému úkolu. Ale Hornblower znal bázeň muže, vyhnaného na stěžnový kříž řadové lodi, když předtím nebyl nikdy výše než snad na kupě sena, a cítil s ní. Ano, byla to nemilosrdná a krutá služba.

"To bude dřív podepsán mír, než z těchhle balíků uděláme námořníky," bručel Bush ke Crystalovi.

Velká většina těchto balíků žila ještě před třemi dny mírumilovně ve svých domcích a nikdy neměla v úmyslu vydat se na moře. A nyní byli zde, pod šedou oblohou, kymácejíce se po šedivých vlnách. Vítr ostřejší, než jaký kdy poznali, vanul kolem nich, nad hlavou měli strašlivé výšky lanoví a pod sebou úpějící dřevo kymácející se lodi.

Nyní byli již na cestě k moři, s výhledem na Eddystone, a pod tlakem zvětšené plochy plachet Sutherland jako by obživovala. Setkala se s první větší vlnou, zdvihla se, když se vlna dostala pod její příď, zakolébala se vývrtkovitým pohybem, když vlna vnikla pod ni. Když pak vlna zmizela za zádí, rozkývala se celá loď. Na palubě se ozvaly výkřiky zoufalství.

"Čert vás vem. Nezvracejte na palubu," řval Harrison.

Muži již počínali trpět mořskou nemocí, kterou byli zákeřně přepadeni a překvapeni. Hornblower viděl tucet bledých tváří, kymácejících se jakoby ve snu k závětrnému zábradlí. Jeden nebo dva muži si náhle sedli na palubu a drželi si hlavu v rukou. Loď se opět zakymácela a zdvihla, a otřásající výkřiky se opakovaly. Upřeným, jakoby fascinovaným zrakem díval se Hornblower na ubožáka, zvracejícího do odpadové stružky. Jeho žaludek se počal souhlasně zvedat a Hornblower několikrát polkl naprázdno. Na obličeji se mu objevil pot a pocítil, že je mu náhle zima.

Bude také nemocen a velmi brzy. Chtěl být sám, chtěl se vyzvracet v diskrétní samotě, pryč od ironických pohledů na velitelské palubě. Vzchopil se, aby promluvil obvyklým pevným hlasem, ale poznal, že tím nikoho neoklame.

"Pokračujte, pane Bushi," pravil. "Zavolejte mne, bude-li třeba."

Ztratil jistotu námořníka v chůzi při svém pobytu v přístavu - vrávoral při přechodu paluby a musil se držet oběma rukama zábradlí chodby. Konečně dorazil ke dveřím své kabiny a zakopl o práh. Polwheal právě prostíral stůl k večeři.

"Ven," zamumlal Hornblower bez dechu. "Ven!"

Polwheal zmizel a Hornblower se dopotácel na zádovou chodbu, opřel se o brlení a sklonil hlavu k pěnicí se brázdě. Nenáviděl nedůstojnost mořské nemoci, právě tak jako nenáviděl ubohost člověka, jí trpícího. Nemělo ani cenu, aby si říkal, jak se pokoušel, podpíraje se o zábradlí, že i Nelson trpěl mořskou nemocí na začátku každé plavby. Nepomáhala ani myšlenka, že plavba začíná vždy v okamžiku, kdy je unaven duševním a fyzickým vypětím, takže by byl stejně nemocen. Bylo to sice pravda, ale nebylo to pro něho ulehčením, když se opíral o zábradlí a vítr vál kolem jeho hlavy.

Třásl se nyní zimou, neboť dul severovýchodní vítr. Jeho těžký kabát byl v ložnici, ale Hornblower cítil, že by nesnesl námahu spojenou s tím, že by si pro něj došel, a nechtěl též volat Polwheala, aby mu kabát přinesl. A toto, řekl si s hořkou ironií, byla ta klidná samota, po které tolik toužil, když se zaplétal do komplikací života na souši. Pod ním skřípaly kormidlové čepy a voda se neustále bělavě pěnila nárazy na loď. Vzpomněl si, že barometr od včerejška klesal a vítr se zřejmě měnil na severovýchodní vichřici. Bude jí sužován po celou dobu cesty přes Biskajský záliv. Hornblower viděl v tomto okamžiku, že po několik následujících dnů nebude mít chvíli klidu. Teď by dal vše na světě za klid Hamoaze! Jeho důstojníci nebyli nikdy nemocni, myslil si pohoršeně; ale i když byli, neprocházeli takovou mučivou mizérii. A vpředu bylo dvě stě nováčků, trpících mořskou nemocí, hnáno k vykonávání povinností komisními poddůstojníky. Člověku dělalo dobře, když ho hnali do práce, i když byl nemocen. Ovšem jen v předpokladu, že tím netrpí morálka posádky, jak by tomu bylo v kapitánově případě. A věděl zcela určitě, že nikomu na lodi není tak špatně, jako právě jemu, ani z poloviny tak špatně. Naklonil se opět přes zábradlí, kvílel a proklínal. Podle zkušenosti věděl, že za tři dny bude opět v pořádku a že mu bude právě tak dobře jako kdy jindy, ale v tomto okamžiku byla naděje na takovéto tři dny pohledem do nekonečna. Dřevo úpělo a kormidlo skřípalo, vítr kvílel a moře syčelo, vše se soustředilo do pekelného hluku a on se jen opíral o zábradlí a třásl se.
předchozí
Kapitola 4
Kapitola V.
Hornblower - Obsah
následující
Kapitola VI.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!