předchozí
Kapitola 5

Kapitola VI.

6
následující
Kapitola VII.

Hornblower

Autor: Cecil Scott Forester

Když pominul první zmatek, mohl Hornblower zjistit, že vítr je skutečně osvěžující. Byl nárazový a jeho náhlé záchvaty přinášely dešťové kapky, jež padaly na záďovou chodbu, na které Hornblower stál. Náhle byl sžírán starostí, co by se stalo nahoře v lanoví, kdyby byla Sutherland napadena větrnou smrští, větší než normálně, s posádkou, která dosud nedovedla řádně pracovat s plachtami. Myšlenka na hanbu, že by před očima celého konvoje mohl ztratit plachty nebo stožár, vyhnala z jeho hlavy myšlenky na mořskou nemoc. Zcela automaticky vykročil ke své kabině, oblékl si těžký kabát a běžel vzhůru na palubu. Gerard převzal velení od Bushe.

"Vlajková loď zkracuje plachty, pane," pravil, zdravě kapitána.

"Velmi dobře, sejměte královské plachty," pravil Hornblower, otáčeje se, aby se mohl svým dalekohledem podívat po obzoru.

Konvoj se choval právě tak, jako se konvoje vždy chovají. Lodi byly roztroušeny větrem, jako by si přály, aby se jich zmocnily nějaké kořistné lodě. Osobní lodi Indické společnosti byly seřazeny do skoro řádných skupin asi míli vpředu k závětří, ale z ostatních šesti lodí bylo vidět jen stožáry. Byly daleko vzadu.

"Vlajková loď signalizovala konvoji, pane," pravil Gerard.

Hornblower skoro odpověděl: "To se dalo čekat," ale zarazil se včas a omezil se pouze na jediné slovo "Ano". A když to vyřkl, vyjela po lanoví Pluta další řada vlajek.

"Návěští pro Caligulu," četl kadet signály. "Napněte více plachet. Zaujměte postavení před konvojem."

Bolton byl tedy vyslán kupředu, aby vynutil provádění rozkazů, kterých transportní a zásobovací lodě neuposlechly. Hornblower pozoroval, jak Caligula znovu napíná své královské plachty a jak se sune kupředu šedým mořem, aby se pustila za dopravními loďmi. Bude se k nim musit přiblížit na krátkou vzdálenost, a bude-li chtít něčeho dosáhnout, bude musit možná jednou nebo dvakrát vypálit z děla, aby na sebe upoutala pozornost. Velitelé obchodních lodí bez výjimky vůbec nevěnovali pozornost jakýmkoliv vlajkovým signálům, i když jim rozuměli. Lodi Indické společnosti též shrnovaly své čnělkové plachty - jejich kapitáni totiž měli pohodlný zvyk zkracovat na noc plachty. Jejich společnost měla naprostý monopol v obchodu s Východem, na palubě lodí byli cestující, kteří se dožadovali každého pohodlí, a tak se kapitáni nemusili starat o to, zda plují pomalu. Naopak, musili mít stále na zřeteli, aby jejich cestující nebyli vyrušováni ze spánku dupáním a hlukem, který by se ozýval na palubě, kdyby musily být snímány plachty v případě změny počasí. V tomto případě se však zdálo, jako by někdo chtěl rozložit konvoj do ještě většího prostoru. Hornblower byl zvědav, jak na to bude reagovat admirál, a otočil svůj dalekohled na Pluta.

Ano, na jeho lanech se střídaly svazky vlajek, jeden za druhým. Admirál dával osobním lodím zuřivé rozkazy.

"Tak si myslím, že by si admirál přál, aby je mohl postavit před válečný soud," šeptal jeden kadet ke druhému.

"Tito obchodní kapitáni vydělávají na jedné cestě tam a zpět pět tisíc liber," zněla odpověď. "Co by se tedy starali o admirály? Bože, kdo by se staral o válečné námořnictvo?"

Nastávala noc, vítr stále zesiloval a hrozilo nebezpečí, že konvoj bude rozprášen již na počátku své cesty. Hornblower počal pociťovat, že admirál neukazuje právě nejlepší schopnosti. Konvoj by měl, být udržován pohromadě. Ve službě, která neznala omluvy, byl sir Percy Leighton již nyní odsouzen. Hornblower přemýšlel, co by asi udělal on, kdyby byl v admirálově kůži. Tato otázka však zůstala nezodpověděna, protože si říkal jedině správnou věc, že disciplína nezávisí na moci poslat někoho před válečný soud. Nemyslil, že by to mohl v dané situaci udělat lépe.

"Návěstí pro Sutherland," pravil spojovací kadet, přerušuje kapitánovy myšlenky. "Zaujměte noční postavení."

"Potvrďte", pravil Hornblower.

To byl rozkaz, jehož bylo snadné uposlechnout. Jeho noční postavení bylo čtvrt míle na návětrné straně konvoje. Přibližoval se proto k lodím Indické společnosti, aby opravil svou pozici. Pozoroval, jak Pluto jede okolo osobních lodí v patách za Caligulou. Admirál se zřejmě rozhodl, že vlajková loď bude spojovacím článkem mezi oběma polovinami konvoje. Noc se nyní rychle přibližovala a vítr stále nabýval na síle.

Hornblower se pokusil procházet sem a tam kývající se palubou, aby dostal do svého třesoucího se těla trochu tepla. Jeho žaludek mu opět působil hrozné potíže v tomto období klidu. Opřel se opět o brlení a snažil se bojovat proti své slabosti. Ze všech jeho důstojníků byl hezký, sarkastický a schopný Gerard poslední, před kterým by chtěl zvracet. Kapitánova hlava se točila mořskou nemocí; myslil na to, že kdyby si mohl někde lehnout, snad by usnul a ve spánku by zapomněl na útrapy zdvíhajících se svých vnitřností. Vyhlídce na teplo a pohodlí jeho lůžka bylo těžko odolávat.

Ale Hornblower se pevně držel, až mu jeho oči řekly v stále ubývajícím světle, že jsou na správném místě. Pak se obrátil k Gerardovi.

"Skasejte čnělkové plachty, pane Gerarde."

Uchopil pak tabulku a psal na ni, s obtížemi a bojuje se svým nedisciplinovaným žaludkem, nejkratší a nejpřísnější rozkaz, jaký jeho hlava mohla vynalézt, pro důstojníka ve službě. Rozkaz se týkal hlavně pozorování a udržení se na návětrné straně konvoje.

"Zde jsou vaše rozkazy, pane Gerarde," pravil. Otřásl se při posledním slově a neslyšel již Gerardovo "Podle rozkazu, pane", neboť již byl na cestě do kabiny.

Tentokrát bylo již zvracení bolestivé, protože jeho žaludek byl úplně vyprázdněn. Když se potácivě dostal do kajuty, byl tam Polwheal a Hornblower ho poslal s nadávkami pryč. V kajutě se pak převalil na lůžko a ležel tak přes dvacet minut, než se mohl opět přinutit, aby si sedl. Pak se sebe stáhl dva své kabáty a v košili, vestě a kalhotách vlezl se zasténáním pod přikrývky. Loď se nemilosrdně kývala, jak se vznášela na vlnách hnaných větrem, a dřevo naříkalo v úpějícím sboru. Hornblower zaťal zuby při každém pohybu vzhůru a jeho provazové lůžko se při každé následující vlně zvedlo snad o plných dvacet stop a pak se opět řítilo dolů. Protože však nebyla možnost jakkoliv rozumně myslit, dostavila se brzy vyčerpanost. Byl tak unaven, že se svou vyprázdněnou hlavou usnul za několik minut, přes všechen pohyb, hluk a mořskou nemoc.

Spal tak tvrdě, že když se probudil, musil se na okamžik zamyslit, aby se rozpomenul, kde vlastně je. Zvedání a houpání, kterého se všiml ihned, bylo sice přirozené, ale neočekávané. Dveře do zadní kabiny byly pootevřeny a vpouštěly do ložnice trochu šedého světla, ve kterém se Hornblower pomalu rozkoukával. A pak, současně s příchodem paměti, se jeho žaludek počal opět zdvíhat. Postavil se opatrně na nohy, dopotácel se kabinou k zábradlí záďové chodby a díval se v prvním světle rozednívání a ve větru, vanoucím kolem něho, s odporem na šedé moře. Odtud nebylo vidět ani jednu plachtu a z toho vyplývající obavy mu opět pomohly, aby se vzchopil. Oblékl si kabát, pak těžký námořnický plášť a kráčel vzhůru na velitelskou palubu.

Protože Gerard měl dosud velení, půlnoční hlídka zřejmě ještě neskončila. Hornblower pokývl nevrle hlavou v odpověď na Gerardův pozdrav a zadíval se na šedé moře, poseté bílými skvrnami. Vítr se honil lanovím a byl právě dosti silný, aby nemusily být plachty skasány. Přicházel zezadu a svištěl kolem Hornblowerových uší, jak tu stál s rukama, opírajícíma se o zdobené zábradlí. Před ním ležely v pokroucené řadě čtyři lodi Východoindické společnosti a pak zpozoroval pátou a šestou, rozložené ne dále, než míli za nimi. Vlajkovou loď, dopravní a zásobovací lodi s Caligulou nebylo vůbec vidět. Hornblower uchopil hlásnou troubu. "Vy tam v hlídkovém koši! Vidíte vlajkovou loď?"

"Nevidím, pane. Nikde není nic v dohledu kromě osobních lodí, pane."

Už je to tu, pomyslil si Hornblower a uložil opět hlásnou troubu. Podivné zahájení plavby. Záznam plavby dokazoval, že se Sutherland držela stále ve svém směru po celou noc a záznam plavboměru ukazoval rychlost osmi až devíti uzlů. Zakrátko by měli v tomto jasném počasí vidět Ushant. Kapitán splnil svou povinnost a měl indický konvoj stále před očima ve správném směru. Též plachty osobních lodí byly nataženy správně s ohledem na počasí. Hornblower si jenom přál, aby mu nevolnost žaludku dovolovala, aby si důvěřoval. Hluboká deprese mořské nemoci ho totiž naplňovala obavami. Kdyby se měla hledat oběť, cítil, že by to byl jistě jen on. Změřil sílu větru a rozhodl se, že by bylo nesprávné napnout více plachet a pokusit se dohonit zbytek konvoje. A s myšlenkou, že má-li na něho být svalena vina, nemůže to ničím odvrátit, cítil se mnohem spokojenější. Život na moři ho naučil přijímat nevyhnutelné s klidem filosofa.

Zaznělo osm úderů a Hornblower uslyšel volání pro hlídku dole. Také Bush se dostavil na velitelskou palubu, aby vystřídal Gerarda. Hornblower pocítil na sobě zvědavý pohled Bushův, ale ignoroval jej zarputilým mlčením.

Bylo jeho pravidlem, že nikdy zbytečně nemluvil, a nalezl takové uspokojení v této vlastnosti, že ji nikdy neporušoval. Tak se na příklad cítil nyní zcela spokojen, že nemusí věnovat pozornost Bushovi, který na něho nepřestal vrhat pokradmé pohledy a jenž byl vždy ochoten odpovědět v okamžiku, kdy na něho promluvil; jako pes a jeho pán. Pak si však Hornblower povšiml, že musí skýtat velmi nedůstojný obraz. Byl neoholen, rozcuchán a pravděpodobně hrozně bledý mořskou nemocí. Odebral se proto dopáleně opět dolů.

V kabině, ve které seděl s hlavou v rukou, kolébalo se všechno příslušenství do taktu se skřípáním dřeva lodi. Pokud se na tyto houpající se předměty nedíval, nebylo mu tak hrozně špatně. Až se objeví na obzoru Ushant, lehne si a zavře oči. Pak vstoupil do kajuty Polwheal, balancující na své ruce podnos jako žonglér.

"Snídaně, pane," pravil Polwheal v náhlém záchvatu povídavosti. "Nevěděl jsem, že jste již vzhůru, pane. Až hlídka na levoboku mi o tom pověděla, když se vrátila dolů. Káva, pane. Měkký chléb, pane. Oheň v kuchyni již hoří a mohu vám udělat topinku v několika vteřinách, přejete-li si."

Hornblower pohlédl na Polwheala v náhlém záchvatu podezřívavosti. Polwheal se ani nepokusil, aby mu s výjimkou chleba nabídl část čerstvé potravy, v takovém množství nakoupené. Ani řízek, ani kotletu, ani kousek špeku, ani jiné pochoutky, dopravené na palubu. A přece Polwheal věděl že včera vůbec nevečeřel, a Polwheal obvykle trval na tom, aby se jeho kapitán pořádně najedl, nebo dokonce přejedl. Hornblower se proto divil, proč mu vlastně Polwheal přinesl takovou chudou, francouzskou snídani. Polwhealovy pevné rysy se při Hornblowerově pohledu trochu třásly, což jen utvrdilo Hornblowerovo podezření. Polwheal uhádl tajemství nemoci svého kapitána.

"Položte to," zabručel Hornblower, který prozatím nebyl schopen říci něco jiného. Polwheal položil podnos na stůl a na okamžik zaváhal.

"Zavolám vás, až vás budu potřebovat," pravil Hornblower přísně.

A pak, s hlavou dosud v rukou, přehlížel, pokud se mohl upamatovat, co se včera odehrálo. Nejen Polwheal, nýbrž i Gerard a Bush, a proto celá lodní posádka věděla, že trpí mořskou nemocí. Malé náznaky jejich chování to dokazovaly, jak si uvědomoval, když se tak nad tím zamyslil. Z počátku ho tato myšlenka jenom skličovala, takže si opět hlasitě povzdechl. Pak ho začala vydražďovat. Konečně se dostavil smysl pro humor a Hornblower se usmál. Při úsměvu se dostala příjemná vůně kávy k jeho nosu, kapitán si ke kávě přičichl a reagoval na vůni dvěma způsoby. Byl si vědom pocitu hladu a žízně a současně stavu svého žaludku. Nakonec zvítězil hlad se žízní. Nalil si kávu a srkal ji, vyhýbaje se opatrně pohledu na houpající se předměty na stěně kabiny. Teplo silné a sladké kávy mu dělalo dobře i na žaludek a Hornblower počal instinktivně jíst i chléb. Až když snědl všechno, počal uvažovat o tom, zda bylo rozumné, co právě udělal. Ale štěstí se ho dosud drželo, protože dříve, než se mohl dostavit záchvat mořské nemoci, ozvalo se zaklepání na dveře, které věštilo zprávu, že se na obzoru objevila země. A v horečné činnosti, kterou tato zpráva vyžadovala, mohl zapomenout na stav svého žaludku.

Ushant nebyl v dohledu z paluby, nýbrž pouze ze stěžňového kříže, a Hornblower se ani nepokusil vyšplhat se nahoru. Ale když tu stál, s větrem, vanoucím proti své tváři, a se zvukem zpívajícího lanoví nad sebou, podíval se přes šedé moře na východ, kde se za obzorem prostírala Francie. Právě z tohoto místa se dívaly k pevnině největší postavy anglického námořnictva. Drake a Blake, Shovel a Rooke, Hawke a Boscawen, Rodney a Jervis a Nelson, ti všichni stáli na tomtéž místě jako on a dívali se k východu právě tak jako on. Tři čtvrtiny britského obchodního loďstva jezdívalo kolem Ushantu na cestách z Anglie i domů. Jako poručík pod kapitánem Pellewem na lodi Indefatigable potloukal se mnoho dlouhých dní při blokádě Brestu na dohled od Ushantu. Právě na tomto místě zahnaly lodi Indefatigable a Amazon loď Droits de 1' Homme do příbojových vln a tisíc lidí do zkázy. Podrobnosti této divoké bitvy, která se odehrála před třinácti lety, byly v jeho paměti právě tak živé, jako bitva s Natividadem, již vybojoval teprve před devíti měsíci. Snad to byl úkaz blížícího se stáří.

Hornblower setřásl meditativní zasmušilost, jež se na něho snesla, a rozhodl se nařídit nový směr k mysu Finisterre. Chtěl k němu řídit i lodi Východoindické společnosti. První úkol byl lehký, druhý již méně. Ke druhému bylo třeba hodiny signalizování a střelby z děl, než počal první z jeho smečky potvrzovat přijetí rozkazu. Hornblowerovi to připadalo, jako by velitelé lodí konvoje měli radost z toho, že mu nerozumí, z toho, že ho ignorují, nebo že opakují signály nesprávně. Loď Lord Mornington vyvěsila vlajku na deset minut, aby naznačila, že mu nerozumí. Až když se k ní Sutherland přiblížila téměř na doslech a Hornblowerova krev se přímo vařila vztekem, opravila zmatek mezi svými vlajkami a vyvěsila správný signál.

Při pohledu na tento obrázek se Bush sardonicky usmál a počal říkat svému kapitánu, že lodi Společnosti byly právě tak nevycvičeny jako válečné lodi na počátku plavby. Ale Hornblower rozzlobeně zmizel z doslechu a Bush se za ním jen udiveně díval. Tento malý incident pohněval Hornblowera, který se bál, že by sám mohl vypadat směšně. Ale mělo to i jiný následek - prodloužilo to zapomenutí na mořskou nemoc. Trvalo nějakou dobu, kdy stál na pravoboku, zatím co Bush vydal rozkazy, jež přivedly Sutherland opět na návětrnou stranu konvoje, než se uklidnil. Pak opět počaly jeho potíže s nemocí. Již se chystal k odchodu dolů, když náhlý výkřik Bushův ho zavolal zpět na velitelskou palubu.

"Walmer Castle pluje šikmým větrem, pane." Hornblower přiložil k oku dalekohled. Walmer Castle byla vedoucí loď konvoje a nejvíce vysunuta nalevo. Byla vzdálena asi tři míle a nebylo pochyb o tom, že se otočila a že jede velkou rychlostí k návětrné straně směrem k nim.

"Signalizuje, pane," pravil Vincent, "ale nemohu to přečíst. Mohlo by to být Číslo 29, ale to znamená přerušte akci a to přece nemohou myslit."

"Hlídka v koši!" řval Bush, "co vidíte na levoboku?" "Nic, pane."

"Již tu vlajku stáhla, pane," pokračoval Vincent. "A již vytahuje druhou. Číslo 11, pane. Nepřítel v dohledu."

"Savage," pravil Bush, "vezměte si dalekohled a rychle vzhůru."

Další loď rozptýlené řady zabočila. Savage byl právě na půli cesty nahoru, když hlídka v koši zvolala:

"Již je vidím, pane. Dvě pobřežní lodi ve směru levoboční přídě."

Pobřežní lodi z Ushantu mohly znamenat pouze francouzské kořistné lodi. Rychlé, lehce ovladatelné, s plnými palubami mužů a s dlouholetou zkušeností na moři, jíž se mohla vyrovnat jen zkušenost britského námořnictva, dovedly by riskovat cokoliv za tak bohatou kořist, jakou slibovaly lodi Východoindické společnosti. Taková kořist by z jejich kapitánů udělala boháče. Bush, Vincent a vůbec všichni na velitelské palubě se zadívali na Hornblowera. Kdyby ztratil loď, která byla dána pod jeho ochranu, ztratil by u admirality své dobré jméno, které dosud měl.

"Svolejte muže, pane Bushi," pravil Hornblower. V rozčilení z okamžité akce neměl čas pomyslet na dramatičnost této chvíle, zapomněl na nutnost pózy a ani neučinil pokus udělat na své podřízené dojem svým klidem. A výpočty, které okamžitě zaplavily jeho hlavu, obsáhly celou jeho mysl do té míry, že na něm rozčilení ani neviděli.

Lodi Východoindické společnosti byly všechny vyzbrojeny děly - Lord Mornington měla dokonce osmnáct střílen po každé straně - a mohly odrazit jakýkoliv dálkový útok malých francouzských kořistných lodí. Taktikou pobřežních člunů zřejmě bude dojet k boku lodi a pak začít s útokem na palubu. Žádné zábranné sítě v rukou indické posádky by nezachránily loď před stem Francouzů, divokých po zlatu. Budou manévrovat tak, aby odřízly loď z návětří od něho a zatím co on se bude probíjet proti větru, dobudou jí během tří minut a odjedou s ní před jeho očima. Nesmí dopustit, aby nastala takováto situace. Ale osobní lodi byly pomalé, jeho posádka nevycvičena a francouzské pobřežní čluny byly rychlé jako blesk. Kromě toho byly dva a Hornblower bude musit odrážet dva útoky najednou.

Nyní již byly na dohled z paluby, jejich tmavé plachty se zdvíhaly proti obzoru. Měly po dvou stožárech a pluly s přitočenými plachtami. Černé čtverce jejich plachet byly znamením nebezpečí a Hornblowerovo oko mohlo z nich vyčíst více než drama jejich siluet proti čistému obzoru. Byly to malé lodi. Každá měla stěží dvacet děl a to jen nejvýš devítiliberní ráže. Sutherland by je mohla potopit dvěma bočními salvami, budou-li ovšem tak hloupé a přiblíží-li se na dostřel. Ale byly rychlé. Už bylo možno rozeznat i jejich trupy a Hornblower mohl pozorovat do běla rozčeřenou vodu pod jejich příděmi. Dostaly se již o čárku k větru blíže, než se k němu mohl Hornblower přiblížit se Sutherland. Každá loď měla na palubě jistě nejméně sto padesát mužů. Na francouzských kořistných lodích nebyl brán zřetel na pohodlí posádky; nebylo toho ani třeba, protože pouze vyjely z přístavu, ulovily kořist a hned se vrátily zpět.

."Mám dát rozkaz k přípravě k boji, pane?" ptal se Bush odvážně.

"Ne," vyštěkl Hornblower, "pošlete mužstvo na místa a zhasněte ohně."

Nebylo třeba shazovat přepážky a riskovat zničení kapitánova majetku a ohrožení bezpečnosti zvěře na palubě, prolože nebylo vůbec možné pustit se do řádného boje. Ale zbloudilá devítiliberní kule, jež by dopadla do ohniště v kuchyni, mohla by zapálit celou loď. Muži odcházeli na svá místa, byli tam strkáni nebo zaváděni - někteří stáli dosud překvapeně mezi pravobokem a levobokem - a byli pobízeni tichými pohrůžkami a nadávkami poddůstojníků.

"Nabijte a vytáhněte děla, pane Bushi."

Více než polovina mužstva za celého svého života dosud neviděla vystřelit z děla. Nyní po prvé slyšeli podivnou, bláznivou hudbu podvozků děl, hřmících po plaňkoví. Hornblower ji poslouchal se zatajeným dechem. Přinášela mu mnoho vzpomínek. Kořistné lodi se nevychýlily ze svého směru ani nyní, když Sutherland ukázala své zuby. Hornblower je upřeně pozoroval. Držely se klidně ve směru a mířily ke konvoji. Ale jejich objevení mělo k Hornblowerově radosti za výsledek, že se lodi semkly dohromady lépe, než by to mohly dokázat jeho povely. Byly natlačeny do hustého klubka, jedna loď těsně u druhé, že by se to kapitán obchodní lodi nikdy neodvážil udělat, kromě okamžiku, kdy měl strach. Hornblower viděl, že lodníci vytahují zábranné sítě na paluby i děla. Osobní lodi mohly provést pouze slabou obranu, ale myšlenka, že se mohou vůbec bránit, byla v té chvíli velmi důležitá.

Obláček kouře a duté zahřmění z paluby vedoucí kořistné lodi oznámilo, že zahájila palbu. Hornblower nemohl zjistit, kam střela dopadla, ale zpozoroval, že na stěžně obou lodic byla vytažena trikolora. Na jeho rozkaz, jako odpověď na tuto drzou výzvu, se na nejvyšším bodě Sutherland objevila červená vlajka. V příštím okamžiku se pobřežní čluny přiblížily k Walmer Castlu, vedoucí lodi zleva, se zřejmým úmyslem dostat se k jejímu boku.

"Napněte čnělkové plachty, pane Bushi," pravil Hornblower. "Kormidlo v pravobok. Pomalu."

Walmer Castle ze strachu vybočila, narazila téměř na palubu svého souseda po pravoboku, který musil taktéž otočit kormidlo. A pak v okamžiku přispěchala Sutherland. Pobřežní čluny zakormidlovaly a odjely před nebezpečím jejích bočních salv. A tak byl odražen jejich první nemotorný útok. "Zvraťte hlavní vrcholové plachty!" křičel Hornblower. Bylo vrcholně důležité, aby si zachoval svou výhodnou polohu po návětrné straně konvoje, odkud mohl rychle přispěchat na ohrožené místo. Konvoj se pomalu pohyboval kupředu s pobřežními čluny před sebou. Hornblower je klidně pozoroval. Jeho dlouholetá zkušenost mu umožňovala mít je stále v dalekohledu, přestože stál na kymácející se palubě. Náhle se opět otočily na pravoboční úsek ve směru hodinových ručiček a vyrazily, aby se dostaly k lodi Lord Mornington na pravobočném křídle jako vlci, sápající se na hrdlo jelena. Lord Mornigton vybočila ze svého směru, Sutherland jí spěchala na pomoc; pobřežní lodice se otočily a okamžitě zamířily na Walmer Castle.

"Ostře v pravobok," nařídil Hornblower. K jeho velkému ulehčení se Walmer Castlu podařilo zvrátit vrcholové plachty a Sutherland ji dostihla právě včas. Otočila se; Hornblower viděl u kormidla jejího vousatého kapitána, oblečeného ve společenskou modrou kazajku, a asi půl tuctu indických námořníků, skákajících hystericky po palubě. Kořistné čluny odpluly z dostřelu Sutherland. Kolem jedné z konvojových lodí se objevil kouř. Zřejmě pustila svou boční palbu přímo do vzduchu.

"Plýtvají prachem, pane," pravil Bush, ale Hornblower neodpověděl, jsa příliš zaměstnán svými výpočty.

"Dokud neztratí rozum a nerozptýlí se ..." pravil Crystal.

To byla velmi důležitá úvaha; jakmile se jednou konvoj rozdělí, nebudou mít možnost chránit ani jednu jeho část. V tomto boji řadové lodi a dvou malých kořistných lodic nebylo pro Hornblowera ani pocitu čestné bitvy, ani nemohl mít z boje slávu. Odrazí-li je, svět si o tom vůbec nic nepomyslí; kdyby však ztratil některou z lodí konvoje, dovedl si představit, jaký povyk by pro to dělala veřejnost. Myslil na to, že svým svěřencům dá signalizovat, aby se drželi pohromadě, ale pak tuto myšlenku zamítl. Signalizovat znamenalo zmást je ještě více a stejně polovina z nich by jeho signál nepřečetla správně. Bylo lépe spolehnout na jejich přirozený pud sebezáchovy.

Kořistné lodi se opět dostaly do větru a pluly na návětrné straně přímo před Sutherland. Z jediného pohledu na ně, na jejich černé trupy a stožáry, si Hornblower domyslil, že provedou nějaký nový tah. Díval se kupředu a soustředěně je pozoroval. V následujícím okamžiku se plán rozvinul. Viděl, jak se příď vedoucího otáčí k pravoboku a příď druhého doleva. Rozdělily se a každá se přibližovala s větrem v plachtách s pěnící se vodou pod svou přídí, hnanou prudkým větrem. Každá z nich byla obrazem pekelné zručnosti. Jakmile budou dostatečně vzdáleny od Sutherland, spojí se opět a napadnou protilehlá křídla konvoje. Sutherland nebude mít ani čas odrazit prvního a pak se vrátit a zahnat druhého.

Na okamžik se horečně zamyslil a chtěl přivést celý konvoj společně na návětrnou stranu, ale pak tento plán zamítl. Při vykonávání tohoto rozkazu by se asi lodi roztáhly, když by již nenarazila jedna na druhou, ale v obou případech by se stala jak osamocená, tak poškozená loď lehkou kořistí pro pobřežní čluny. Vše, co mohl nyní dělat, bylo napadnout jednu po druhé. Snad se to zdálo beznadějné, ale rozhodně by se nic nezískalo tím, kdyby nebyl proveden jediný možný plán. Musí jej provést do posledního písmene.

Hornblower položil teleskop na stůl a vyskočil na zábradlí, drže se zadního lanoví. Díval se na nepřítele, toče hlavou se strany na stranu, kalkuluje jeho rychlost a pozoruje jeho směr. Hornblowerův obličej ztvrdl soustředěným pozorováním. Pobřežní loď na pravoboku byla poněkud blíže, a proto se též dostane ke konvoji první. Získal by minutu, nebo snad i více, aby mohl pronásledovat druhého nepřítele, kdyby se nyní obrátil na tohoto. Další pohled potvrdil jen jeho rozhodnutí, kterým riskoval svou pověst. V zápalu boje již na svou pověst ani nepomyslil.

"Pravobok dvě čárky!"

"Pravobok dvě čárky," volal jako ozvěnou kormidelník.

Sutherland vybočila ze směru konvoje a namířila na příď pravobočního nepřítele. Aby se vyhnula nebezpečné salvě, která ji ohrožovala, počala kořistná loď ustupovat dále a dále, se Sutherland v patách. Vzhledem ke své mnohem větší rychlosti předháněla kořistná loď jak konvoj, tak jeho doprovod; Sutherland ve snaze zůstat mezi nepřítelem a svými svěřenci byla stále více a více vábena dál a dál ze svého správného působiště, aby nemohla rušit činnost druhého člunu. Hornblower si to uvědomoval, ale bylo to riziko, kterému se musil podrobit. Věděl zoufale jistě, že bude-li hrát Francouz svou úlohu správně, bude Sutherland poražena. Nikdy nebude moci zahnat pobřežní člun tak daleko do závětří, aby byl neschopen akce a současně nebude mít dosti času, aby se pustil do druhého. Již nyní byl nebezpečně vysunut, ale držel se stále svého směru, téměř na úrovni s konvojem a s kořistným člunem po pravoboku. Pak zahlédl, jak se druhý člun otáčí a počíná útočit na konvoj.

"Muži k otěžím, pane Bushi!" zavelel. "Ostře v pravobok!" Sutherland se otočila a vracela se zpět s větrem v zádech a s poněkud více plachtami, než bylo bezpečno. Rvala se vodou a hnala se za konvojem, který se ve zmatku snažil dostat z místa útoku. Jako skrz prales stožárů a plachet mohl Hornblower vidět černé plachty nepřítele, najíždějícího na bezmocnou Walmer Castle, jež buď pomalu reagovala na kormidlo nebo jí bylo špatně veleno, takže zůstala osamocena. Tucet současných kalkulací proběhl Hornblowerovou hlavou. Myslil nyní jako složitý stroj, předpovídaje směr pobřežního člunu a šesti lodí Východoindické společnosti, při čemž ještě počítal s možnými variacemi, jež vzniknou z osobních vlastností kapitánů.

Musil stále myslit na rychlost Sutherland, na stupeň, kterým byla vnášena do závětří pod tlakem plachet. Objet roztrušující se konvoj by vyžadovalo příliš mnoho času a zbavilo by to jeho útok prvku překvapení. Tiše zavolal své rozkazy kormidelníkovi a vedl loď do stále se zužující mezery mezi dvěma loďmi. Lord Mornigton viděla, jak se na ni řítí dvoupalubová loď a vytočila se, jak Hornblower předpokládal.

"Připravte děla!" zvolal. "Pane Gerarde! Až pojedeme kolem pobřežní lodě, dejte jí boční salvu!"

Lord Mornington byla předjeta a zmizela z obzoru a objevila se Europe. Ta se trochu natočila a zdálo se, že dojde ke srážce.

"Aby do ni hrom uhodil," zařval Bush, "Bože ..." Sutherland se jen otřela o její příď a její kosatkové ráhno se téměř otřelo o zadní lanoví Sutherland. V následujícím okamžiku pronikla Sutherland zužujícím se otvorem mezi dalšími dvěma loděmi. Za ní byla nyní Walmer Castle a podél plula pobřežní loď, úplně překvapena náhlým příjezdem Sutherland. V tichu, které převládalo na palubě Hornblowerovy lodi, bylo slyšet výstřely z pušek. Francouzi se snažili vyškrabat se na vysokou palubu východoindické lodi. Ale jakmile zpozoroval francouzský kapitán náhlý příjezd velké dvoupalubové lodi, pokusil se dostat do bezpečí. Hornblower viděl, jak francouzští útočníci skáčí zpět do své lodi, jejíž ohromná hlavní plachta se zvolna zdvíhala pod spojeným tahem dvou set ustrašených rukou. Rychle odrazila od východoindického parníku a jela jako blesk, byla však o pět vteřin pomalejší.

"Zvraťte zadní vrcholové plachty," zvolal Hornblower na Bushe. "Pane Gerarde!"

Sutherland se uklidnila k zničujícímu úderu.

"Zamiřte!" vykřikl Gerard, přímo poblázněný napětím. Byl u přední části děl na hlavní palubě, jež přijdou první do směru. "Děla do směru! Palte!"

Hřmící bočná salva, jež následovala, když se loď pomalu otočila, zdála se Hornblowerově napjaté mysli trvat nejméně pět minut. Přestávky mezi jednotlivými ranami byly velmi dlouhé a některá děla vypálila, zřejmě když dosud ještě nebyla ve směru. Také náměr byl chybný, jak dokazovaly sloupy vody před a daleko za nepřátelskou lodí. Několik střel však sedělo. Viděl, jak z lodi lítají třísky a jak se trhá několik lan. Dvě náhle se vytvořivší klubka na její palubě ukazovala, kam pronikly kule.

Prudký vítr odehnal kouř okamžitě od boku Sutherland, takže pohled na pobřežní loď, vzdálenou asi sto yardů, nebyl přerušen. Měla dosud možnost uniknout. Její plachty byly naplněny a loď si brázdila rychle cestu do bezpečí. Hornblower vydal kormidelníku další rozkazy, po jichž vykonání se Sutherland opět srovnala a její bok byl opět ve směru nepřítele. Při vydávání těchto rozkazů objevilo se u boku pobřežní lodice devět obláčků, jež varovaly, že nepřítel vypálil svá devítiliberní děla. Francouzi byli odvážní. Hudební zvuk, jako zeslabující se tón varhan zazněl v Hornblowerově uchu, když jedna z kulí mu prolétla těsně nad hlavou. Dvojitá rána zespodu mu řekla, že Sutherland byla zasažena. Ale její silné dřevo by mělo odolat devítilibrovým kulím při této vzdálenosti.

Slyšel hluk kol, když děla Sutherland byla znovu vytažena. Nahnul se přes zábradlí a křičel na muže na hlavní palubě.

"Miřte správně!" volal, "Čekejte, až budou vaše mířidla ve směru."

Děla opět vypálila jednotlivé rány, když se Sutherland znovu pootočila. U každého ze sedmdesáti čtyř děl Sutherland byl jen jeden vycvičený střelec, a ačkoliv důstojníci, velící levobočním dělům, poslali některé ze svých mužů, aby pomohli na pravoboku, musili si přirozeně ponechat vycvičené mířiče pro případ, kdyby mělo být náhle použito levé boční salvy. A ze staré posádky Lydie nezbylo sedmdesát čtyři zkušených mířičů - Hornblower si vzpomněl na potíže při sestavování plánu hlídek.

"Vybít!" zařval Gerard a pak se jeho hlas zvýšil v radostný skřek. "Už se poroučí! Dobře provedeno, muži."

Velký hlavní stožár pobřežní lodi se svou hlavní plachtou, vrcholovým stěžněm a upínačkami se nakláněl na jednu stranu. Zdálo se, že tam stojí zcela přirozeně, ale pak se s hlukem zřítil. Jediná kule, vystřelená z jejího nejzadnějšího děla, však ještě svědčila o francouzském vzdoru. Hornblower se otočil zpět na kormidelníka, chtěje vydat rozkaz, podle kterého se měla Sutherland dostat na dostřel z pistole k nepříteli a dokončit své ničivé dílo. Hořel nyní rozčilením. Ale ještě včas si vzpomněl na svou povinnost. Dopřával druhé kořistné lodi čas, aby se dostala mezi konvoj. Nyní měla každá vteřina nesmírnou cenu. Uvědomil si své rozčilení jako zvláštní a zajímavý úkaz. Jeho rozkazy však již vedly Sutherland na druhého nepřítele. Když se vzdalovala, ozval se z pobřežní lodi výkřik vzdoru. Loď se nyní válela a bláznivě točila v neklidném moři a její černý trup připomínal druh zraněného vodního hmyzu. Na palubě ještě někdo mával trikolórou.

"Sbohem, Monsignore Crapaude," pravil Bush. "Máte před sebou práci na celý den, než se dostanete do Brestu."

Sutherland zamířila do nového směru. Také celý konvoj se otočil a mířil k ní. Za konvojem jela druhá kořistná loď, jako pes za stádem ovcí. Při pohledu na řítící se Sutherland opět vybočila. Kroužila vytrvale, aby mohla provést útok na Walmer Castle, která jako obvykle zůstala o samotě. Ale Hornblower otočil Sutherland a Walmer Castle se k němu přitulila pod ochranu. I pro tak neobratnou loď jako byla Sutherland, bylo nyní lehké odvracet útoky jednoho nepřítele. Francouzi to poznali za několik minut a odpoutali se, aby pomohli svému zmrzačenému druhu.

Hornblower pozoroval velkou čtyřhrannou plachtu kořistné lodi, jak se přitáčí a naplňuje a jak se celá loď obrací a probojovává si cestu k návětrné straně. Z velitelské paluby Sutherland již nebylo vidět poškozenou francouzskou loď.

Hornblower si oddychl, když viděl, že se Francouz vzdaluje. Kdyby mu velel on, nechal by druhou loď jejímu osudu a sám by se držel konvoje až do setmění. To by bylo pěkné, aby se mu nepodařilo ukořistit opozdilou loď ve tmě.

"Můžete zajistit děla, pane Bushi," pravil.

Kdosi na hlavní palubě počal vesele křičet a veselost zachvátila i zbytek posádky. Mávali svýma rukama nebo klobouky, jako by bylo právě dobyto vítězství u Trafalgaru.

"Přestaňte s tím křikem," zařval Hornblower rozzloben. "Pane Bushi, pošlete muže sem nahoru ke mně."

Přišli, všichni usměvaví z rozčilení, strkajíce se a hrajíce si jako malé děti. I ti nejhrubší z nich zapomněli v horečce boje na svou mořskou nemoc. Hornblowerova krev vřela, když se na ně podíval, na ty hloupé blázny.

"Dosti toho!" zakřičel. "Co jste vlastně udělali? Zastrašili jste pár pobřežních lodí, ne o mnoho větších, než váš vlastní dlouhý člun. Dvě salvy ze sedmdesáti čtyř děl a vy máte radost, že jste odštípli trochu třísek! Bože, s tolika ranami jste mohli Francouze vybít z vody! Dvě boční salvy, vy politováníhodná děťátka ze školky! Až dojde ke skutečnému boji, budete musit mířit lépe než nyní a já vás tomu naučím. Já a sedmiocasá kočka! A jak napínáte plachty? Viděl jsem to lépe provádět od portugalských černochů!"

Nebylo pochyby o tom, že slovům, vyřčeným z plného srdce je přikládána větší váha než jakémukoliv řečnickému umění. Hornblowerův skutečný vztek a skutečná upřímnost udělaly hluboký dojem. Muži nyní svěšovali hlavy, a když si uvědomili, že neudělali nic světoborného, počali přešlapovat rozpačitě s nohy na nohu. Abychom k nim byli spravedliví, musíme uznat, že polovina jejích veselosti prýštila z rozčilení, které vzniklo tehdy, když Sutherland projížděla konvojem, majíc těsně po svých bocích jiné lodi. V pozdějších letech, když lodníci spřádali vlákna vzpomínek na minulé boje, počala být tato příhoda slavnější a slavnější, až se počalo tvrdit, že Hornblower řídil dvoupalubovou loď v prudké bouři flotilou dvou set lodí, jež všechny pluly v rozličných směrech.

"Nyní můžete odpískat, pane Bushi," pravil Hornblower. "A až budou muži po snídani, můžete provádět výcvik v lanoví."

Jako reakce na rozčilení dostavila se na Hornblowera opět touha po samotě záďové chodby. Ale zde přicházel ranhojič Walsh, stoupaje na velitelskou palubu a zdravě po vojensku.

"Zpráva ranhojiče, pane", pravil. "Jeden smluvní důstojník zabit. Žádný důstojník ani člen mužstva zraněn."

"Zabit?" pravil Hornblower překvapeně. "Kdo je zabit?"

"John Hart, kadet, pane," odpověděl Walsh.

Hart byl slibný námořník z Lydie a byl to sám Hornblower, který ho povýšil na velitelskou palubu a obstaral mu smlouvu důstojníka.

"Zabit?" ptal se znovu.

"Mohu ho vést jako smrtelně zraněného, pane, dáváte-li tomu přednost," pravil Walsh. "Přišel o nohu, když devítiliberní kule projela střílnou číslo 11 na palubu. Když ho přinesli dolů ke mně, byl ještě živ, ale zemřel v následující minutě. Přetržená tepna."

Walsh byl muž, jenž dosud nikdy nesloužil pod Hornblowerem. Jinak by nezacházel do takového druhu podrobností.

"Jděte mi z cesty, hrom vás uhoď," vykřikl Hornblower.

Jeho naděje na samotu se nyní rozplynula. Později téhož dne bude pohřeb a vlajky budou spuštěny na půl žerdi. Již to bylo nepříjemné. A právě Hart musil být zabit. Velký, milý, mladý muž s příjemným širokým úsměvem. Myšlenka na to ho okradla o radost z jeho ranního úspěchu. Bush byl zde na palubě a smál se jak při myšlence, co již dnes vše udělali, tak při pomyšlení na poctivý hodinový výcvik mužstva v lanoví. Byl by rád s někým promluvil. Byl zde i Gerard, toužící pohovořit o práci svých milovaných děl. Hornblower se na ně podíval, jako by je vyzýval, aby na něho promluvili. Ale sloužili pod ním již dosti dlouho, aby věděli, že se toho nesmí odvážit.

Otočil se a šel dolů. Lodě konvoje nyní vytahovaly vlajky - to budou zase hloupé gratulace, které člověk může očekávat jen od lodí Východoindické společnosti - stejně z nich bude většina nesprávná. Mohl se spolehnout na Bushe, že vyvěsí vlajku, znamenající "nerozumím", až si to ti blázni opraví, za což se jim dostane suchého potvrzení zprávy. Nechtěl mít nic společného s nimi, ani s nikým jiným. Jediné pohodlí na celém světě, který nenáviděl, bylo pro něho plouti po větru, s konvojem v závětří. Pak by byl v soukromí záďové chodby schován i před zvědavými teleskopy z ostatních lodí.
předchozí
Kapitola 5
Kapitola VI.
Hornblower - Obsah
následující
Kapitola VII.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!