předchozí
Kapitola 9

Kapitola X.

10
následující
Kapitola XI.

Hornblower

Autor: Cecil Scott Forester

"Dva údery, pane," pravil Polwheal, budě Hornblowera z divokého snu. "Vítr mezi východem a jihojihovýchodem, směr mezi severem a severosevero východem a všechny plachty napjaty až ke královským. A pan Gerard vzkazuje, abych vám řekl, že z levoboku je vidět zemi."

Tato poslední věta přímo vyhodila Hornblowera z lůžka, bez jediného okamžiku váhání. Svlékl si noční kosili a oblékl si šaty, které mu Polwheal podával. Neoholen a neučesán spěchal nahoru na velitelskou palubu. Byl již den. Slunce se vyhouplo celou polovinou nad obzorem a osvěcovalo pravobok. A právě na levoboku se objevila šedá hora, odrážející jeho paprsky. To byl mys Creux, kde se ostruha Pyrenejí skláněla k Středozemnímu moři, tvoříc zde nejvýchodnější bod španělského pobřeží.

"Plachta na obzoru!" vykřikl pozorovatel v koši. "Téměř přímo před námi. Briga, pane. Tyčí se proti pozadí země na pravobočním úseku."

To bylo něco, nač Hornblower čekal a več doufal; to byl důvod, proč nařídil směr lodi tak, aby byl v tomto okamžiku na tomto místě. Celé pobřeží Katalánie, na jih až k Barceloně a ještě dále bylo v rukou Francouzů. Početná francouzská armáda - v knize "Zpráva o současné válce ve Španělsku" byla její síla odhadována na téměř osmdesát tisíc mužů - se pokoušela rozšířit své územní zisky na jih a do vnitrozemí.

Francouzi však musili bojovat nejen proti španělské armádě, nýbrž též proti španělským cestám. Zásobovat armádu o počtu osmdesáti tisíc mužů a kromě toho též velké množství civilního obyvatelstva nedalo se po souši přes pyrenejské průsmyky, i když minulého prosince bylo po hrdinném odporu dobyto Gerony. Potrava, střelivo a jiný vojenský materiál musily být dopravovány po moři v malých loďkách, které se plížily kolem pobřeží od baterie k baterii, přes laguny a písčiny pobřeží až k Lyonskému zálivu, kolem hornatých výběžků Španělska až do Barcelony.

Od doby, kdy byl odvolán Cochrane, nesetkával se neustálý proud lodí s nižádným odporem z britské strany. Když Hornblower dosáhl shromaždiště u mysu Palamos, okamžitě zmizel opatrně za obzor, aby nevaroval Francouze před příjezdem britské eskadry. Doufal, že se Francouzi stanou neopatrnými. S větrem téměř na východě a s mysem Creux mizejícím východním směrem byla možnost, že některá ze zásobovacích lodí, která zanedbala povinnost objet nebezpečný bod za noci a která bude proto nyní daleko v moři, může být chycena za svítání z dostřelu pobřežních baterií. A stalo se, jak předpokládal.

"Vytáhněte vlajku, pane Gerarde," pravil Hornblower, "a všichni muži na svá místa."

"Briga udělala obrat, pane," křičel pozorovatel. "Nyní zajíždí po větru."

"Dejte lodi takový směr, pane Gerarde, abychom brigu odřízli. Napněte doplňkové plachty po obou stranách."

Po větru a pouze se slabým vánkem plula Sutherland nejlépe, jak mohlo být očekáváno od jejího mělce stavěného a neohrabaného trupu. Za těchto ideálních podmínek mohla se lehce dostat na paty těžce naložené brigy.

"Paluba!" křičel pozorovatel. "Briga se opět otočila a pluje opět v původním směru."

To bylo velmi podivné. Kdyby pronásledovali válečnou loď, mohla by je takto vyzvat k boji. Ale pouhá briga, i když válečná, by měla podle všech pravidel utéci pod ochranu pobřežních baterií. Možná, že je to anglická briga.

"Savage. Vezměte si dalekohled a řekněte mi, co vidíte."

Již při dokončení této věty uháněl Savage nahoru po hlavním lanoví.

"Zcela správně, pane, pluje s přitočenými plachtami opět na pravobočním úseku. Při tomto směru ji zaženeme do závětří. Má vyvěšenu francouzskou vlajku, pane. A nyní signalizuje, pane. Ještě nemohu ty vlajky přečíst, pane. A nyní je téměř v závětří."

Co měla k čertu ta briga v úmyslu? Určila si svůj vlastní osud, když se obrátila opět po větru; kdyby se byla pustila k pobřeží v okamžiku, kdy zpozorovala Sutherland, byla by měla možnost záchrany. Nyní byla již jistou kořistí - ale proč vlastně francouzská briga signalizuje anglické válečné lodi? Hornblower vyskočil na brlení. Odtud mohl vidět hlavní plachtu brigy právě nad obzorem. Briga zřejmě dosud jela po větru.

"Mohu již přečíst signál, pane. MV."

"Co k čertu znamená MV?" vykřikl Hornblower na Vincenta, ale vzápětí již litoval své věty. Byl by stačil jen pohled.

"Nevím, pane," pravil Vincent, otáčeje listy signální knížky. "Není to v našem kódu."

"Dozvíme se to brzy," pravil Bush. "Blížíme se k ní velmi rychle. Haló! Obrací se znovu. Otáčí k pobřeží. Ale už ti to není nic platné, Mosijé! Už jsi naše. Je to pro nás slušný kousek kořisti, chlapci."

Hornblower si ani nevšímal rozrušených řečí na velitelské palubě. Tento poslední pokus Francouzů o útěk vysvětlil předešlé pohyby lodi. Bush, Gerard, Vincent a Crystal, ti všichni byli příliš rozechvěni při myšlence na kořistné. Hornblower nyní mohl uhádnout, co se vlastně stalo. Při prvním zpozorování Sutherlandu se dala briga na útěk. Pak se všimla červené vlajky, která se objevila na hlavním stěžni Sutherland. a považovala ji za francouzské barvy - obě strany již udělaly touž chybu několikrát předtím. Červená barva trikolory a červená vlajka se lehce popletly.

Tentokrát bylo štěstím, že Leighton byl admirálem Červené eskadry, takže Sutherland nyní nesla jeho barvy. A co více. Sutherland měla kulatý předek, který jí dali holandští stavitelé, tentýž, jako měla téměř každá francouzská válečná loď. Z britských lodí měly jen tři nebo čtyři tento druh přídě. Proto považovala briga Sutherland za francouzskou loď, a jakmile si tím byla jista, obrátila se zpět do původního směru, aby mohla obeplout mys Creux. Signál MV byl jistě soukromým rozpoznávacím francouzským znakem - to byla věc, kterou bylo dobře vědět. Až když Sutherland neodpověděla obvyklým způsobem, uvědomil si francouzský kapitán svůj omyl a pokusil se o poslední útěk do bezpečí.

Byl to zbytečný pokus, protože Sutherland ji již odřízla od všech možností utéci se do závětří. Lodi od sebe byly nyní vzdáleny již jen tři míle a stále se přibližovaly. Ještě jednou se briga otočila, tentokrát v malé naději, že si prorazí cestu z dostřelu po větru. Ale Sutherland se k ní rychle řítila. "Vypalte ránu do její blízkosti," vykřikl Hornblower. Po vykonání této pohrůžky se francouzský kapitán poddal. Briga se zastavila a z jejího stěžně byla stažena trikolora. Z hlavní paluby Sutherland se ozval radostný pokřik.

"Ticho tam!" zařval Hornblower. "Pane Bushi, vezměte si člun a zmocněte se jí. Pane Clarku, jste velitelem kořistné-ho oddílu. Vezměte s sebou šest mužů a odvezte ji do Port Mahonu."

Když se Bush vrátil, byl samý úsměv.

"Je to briga Amelie, pane. Před šesti dny vyplula z Marseilles a plula do Barcelony. Veze vojenské zásoby. Dvacet pět tun prachu. Sto dvacet pět tun sušenek. Hovězí a vepřové v soudcích. Brandy. Agent admirality v Port Mahonu ji určitě koupí, jak loď, tak náklad." Bush si zamnul ruce. "A byli jsme jedinou lodí v dohledu."

Kdyby byla v dohledu jiná britská loď, byla by dostala podíl na kořistném. V tomto případě dostanou podíl jen velící admirál ve Středomoří a admirál Leighton jako velitel eskadry. Jejich podíl bude celkem jedna třetina, takže Hornblower dostane asi dvě devítiny - alespoň několik set liber.

"Přijeďte s lodí po větru," pravil Hornblower. Rozhodně by na sobě nedal znát, že má radost z toho, že je bohatší o několik set liber. "Nemáme času nazbyt."

Odešel dolů, aby se oholil, a když oškrabal tvrdé strnisko se svých tváří a rozjímal nad melancholickým obličejem v zrcadle, přemýšlel znovu o nadřazenosti moře nad pevninou. Amelie byla malá loď, téměř nepatrné velikosti. Ale vezla dvě až tři sta tun zásob. Kdyby se Francouzi pokusili poslat takové množství do Barcelony po souši, byli by k tomu potřebovali prvotřídní vojenský doprovod - sto nebo více vozů, stovky koní - kolona by zaujala na silnici délku nejméně jedné míle a bylo by třeba ochrany tisíce vojáků, kteří by konvoj chránili před útoky španělských partyzánů. Vojsko a koně by také potřebovali potravu a to by znamenalo několik dalších vozů. A celá skupina by jela po španělských silnicích rychlostí nejvíce patnáct mil za den. Nebylo tedy divu, že se Francouzi rozhodli riskovat a poslat zásoby po moři. A co to bude za ránu pro francouzskou armádu, až zjistí na svém křídle britskou eskadru a až pozná, že jejich nejlepší spojovací cesta byla přerušena!

Když kráčel ke koupeli s Polwhealem v patách, přišel na novou myšlenku.

"Zavolejte mi plachtaře," pravil.

Potter, plachtař, přišel na záď a zatím co se Hornblower otáčel pod proudem vody, vycházejícím z pumpy, stál a čekal v pozoru.

"Chci francouzskou vlajku, Pottere," pravil Hornblower. "Nemáte nějakou na palubě?"

"Francouzskou vlajku, pane? Ne, pane." "Tak ji udělejte. Dávám vám na to dvacet minut, Pottere." Hornblower pokračoval v otáčení pod přívalem vody a těšil se tohoto horkého rána z jejího osvěžujícího účinku. Bylo pravděpodobné, že nikdo z Francouzů na mysu Creux nezpozoroval zajetí Amelie a mys byl jedinou pevninou v dohledu. A i když to někdo zpozoroval, bude trvat mnoho hodin, než budou varovány všechny pobřežní lodi o přítomnosti britské válečné lodi. Nyní, když se mu podařilo Francouze překvapit, bylo jedině správnou taktikou využít tohoto překvapení na nejvyšší míru, použít jakéhokoliv prostředku, který by úder jen zvýšil. Vrátil se zpět do své kajuty a oblékl si občerstvující čisté prádlo. V mysli stále propracovával své plány, které nyní ztrácely již mlhovitost, zastírající je ještě minulého dne, a stávaly se čím dále tím ostřeji znatelnými.

"Snídani, pane?" ptal se Polwheal starostlivě.

"Přineste mi trochu kávy na velitelskou palubu," pravil Hornblower. Nemohl snést myšlenku na jídlo - snad pro své nynější rozčilení, snad proto, že minulého večera snědl velmi bohatou večeři.

Z velitelské paluby bylo přímo vpředu vidět na obzoru šedavě modré masy - vrcholky Pyrenejí; mezi nimi a mořem se vinula cesta z Francie do Španělska. Plachtařův pomocník přiběhl a v ruce držel veliký balík.

"Pane Vincente," pravil Hornblower. "Vytáhněte tuto vlajku místo naší."

Důstojníci na velitelské palubě pozorovali, jak se podivná trikolora vznáší na vrchol stěžně, pak se podívali z vlajky na kapitána a počali si mezi sebou šeptat. Shromáždili se na závětrné straně a žádný z nich si nedovolil pokusit se o rozmluvu s Hornblowerem, stojícím na návětrné straně. Hornblower se radoval jak z jejich rozčileni, tak z jejich ticha.

"Pošlete mužstvo na místa, jakmile bude mít po snídani, pane Bushi," řekl. "Připravte vše k akci, ale nechte zavřené střílny. Chci, aby velký a dlouhý člun mohly být spuštěny na vodu v každém okamžiku."

Mužstvo vyběhlo od snídaně s překvapeným mumláním - rozkaz k přípravě k akci, trikolora na vrcholku stěžně, před nimi španělské hory, ranní kořist, to vše je přivádělo do divokého rozčilení.

"Vy tam na hlavní palubě, držte mužstvo v tichosti," zabručel Hornblower. "Je to tam jako v blázinci."

Hluk ihned ustal, muži se plížili tiše z místa na místo, jako kdyby byli v domě s rozzlobeným otcem. Přepážky byly odstraněny, kuchyňský oheň hozen přes palubu. Plavčíci běhali pro prach do děl; schránky na náboje mezi děly byly naplněny černými koulemi, připravenými k okamžitému použití.

"Připraveno k boji, pane," pravil Bush.

"Ha-hm," zamumlal Hornblower. "Kapitáne Morrisi, vyšlu ven velký a dlouhý člun, chci, aby v každém jelo dvacet vojáků námořní pěchoty. Připravte své muže a odpočítejte je."

Hornblower uchopil dalekohled a ještě jednou prostudoval rychle se blížící pobřeží. Byly zde útesy, na jejichž úpatí se točila cesta na pokraji vody. Pobřeží bylo podle jeho map hluboké. Bylo by však rozumné opatření začít měřit hloubku olovnicí. Bral na sebe riziko přiblížit se závětrnému pobřeží, chráněnému těžkými bateriemi. Sutherland by mohla být těžce poškozena, než by se jí podařilo uniknout do větru z dostřelu. Hornblower se nespoléhal jen na "přestrojení", které převzal, nýbrž též na fakt, že Francouzové nebudou věřit, že by anglická loď tolik riskovala.

Francouzům u baterii mohla se zdát přítomnost francouzské válečné lodi podobna pravdě - mohla připlout z Toulonu nebo přijet z Atlantického oceánu, mohla být uprchlíkem z Iónských ostrovů, které byly napadeny Brity, a nyní po dlouhém bloudění mohla hledat útočiště. Hornblower nevěřil, že by zahájili palbu, aniž ponechali patřičný čas na vysvětlení.

Na Hornblowerův rozkaz se nyní Sutherland otočila směrem podél pobřeží a jela na sever s příčným větrem. Nyní plula v lehkém větru, právě mimo dostřel od pobřeží. Slunce na ně nemilosrdně pálilo, muži byli na svých místech a důstojníci se shromáždili na velitelské palubě. Hornblower, po jehož obličeji tekly potůčky potu, jezdil svým dalekohledem po pobřeží a hledal vhodný cíl. Slabý vítr vyvolával v lanoví pouze tichý šepot. Loď se mírně kymácela a klapání kladek znělo v tomto tichu právě tak nepřirozeně hlučně jako jednotvárné vyvolávání muže u olovnice. Náhle zvolal shora Savage:

"Tam u mysu je zakotvena spousta malých lodí, pane. Mohu je odtud vidět, pane." Malá černá tečka tančila na objektivu Hornblowerova dalekohledu. Sklonil přístroj, aby dal odpočinout svým unaveným očím, a pak jej znovu pozdvihl. Tečka tam dosud byla. Rozeznal trikoloru, která vlála líně ve větru z vrcholu stožáru. To bylo, nač Hornblower čekal. Francouzská baterie byla usazena na vrcholu útesu. Pravděpodobně dvaačtyricetiliberní děla, s dobrými a zkušenými veliteli. Jistě měla nedaleko pece na zahřívání kulí - žádná loď, plující na moři proti nim nic nemohla svést. Pod nimi byla shromážděna malá pobřežní flotila, která se tam utekla při zpozorování cizí lodi.

"Nařiďte svým mužům, aby ulehli," pravil Hornblower Morrisovi. Nechtěl, aby se námořní pěchota ve svých červených kazajkách objevovala na palubě, protože by to prozradilo příliš brzy, kým vlastně je.

Sutherland se pomalu plížila podél pobřeží, a když dal Hornblower rozkaz, aby se přiblížila blíže k pobřeží, počaly útesy vystupovat ostřeji v pozadí. Za nimi se náhle objevovaly vrcholky hor, kdykoliv si Hornblower odpočíval od soustředěného pozorování baterie. Ve svém dalekohledu mohl již pozorovat okopy a téměř si myslil, že nad nimi vidí vykukovat ohromná děla. Každým okamžikem mohla baterie vybuchnout ve smíšeninu hromu, plamene a kouře a v tom případě by se musil se zklamáním rychle obrátit a utéci. Nyní byli již na dostřel. Každá minuta, kterou se nyní Sutherland přibližovala, znamenala další minutu v palbě, kdyby musila utéci. Ztráta stěžně by mohla znamenat nakonec ztrátu celé lodi.

"Pane Vincente," pravil Hornblower, aniž přerušil pozorování baterie, "vyvěste MV."

Na tato slova si počala skupina důstojníků překvapeně šeptat. Nyní byli jisti, co měl Hornblower na mysli. Tento trik sice jen zvyšoval nebezpečí odhalení, ale současně, podaří-li se, bude znamenat větší naději na přiblížení se k baterii. Byl-li MV francouzským rozpoznávacím signálem a bylo-li ho správně použito, bylo vše v pořádku. Ne-li, baterie jim to velmi brzy poví. Hornblower, se srdcem prudce tlukoucím v prsou, odhadoval, že to v každém případě zmýlí důstojníka baterie a přinutí k váhání a odkladu palby. Signál vyjel po lanech vzhůru a baterie zůstávala stále zticha. Nyní vyběhl i po stožáru baterie signál.

"Nemohu to přečíst, pane," pravil Vincent. "Vyvěsili jednu křídlovitou vlajku, kterých my nepoužíváme."

Ale již fakt, že baterie signalizovala odpověď, znamenal, že si při nejhorším nebyla jista příslušností Sutherland - pokud to ovšem nebylo částí plánu, aby byla vlákána ještě na menší vzdálenost. Bude-li však baterie čekat ještě o něco déle, bude již příliš pozdě.

"Pane Bushi, vidíte baterii?"

"Ano, pane."

"Vezměte si dlouhý člun. Pan Rayner si vezme velký člun. oba přistanete a vezmete baterie útokem."

"Podle rozkazu, pane."

"Dám vám znamení, kdy vyrazit."

"Podle rozkazu, pane."

"Hloubka sedm a tři čtvrtě," křičel muž s olovnici - Hornblower poslouchal podvědomě každé jeho hlášení. Nyní, když jeli mělčí vodou, musil polovinu pozornosti věnovat hlášení měřiče hloubky a současně musil pozorovat baterii. Teď byli od baterie vzdáleni jen pouhé čtvrt míle. Nastal okamžik k úderu.

"Velmi dobře, pane Bushi. Můžete odjet."

"Podle rozkazu, pane."

"Zvraťte hlavní vrcholové plachty, pane Gerarde."

Na Bushův rozkaz se spící loď probudila náhle k životu. Hvizdot píšťalek zval mužstvo člunů k lanům. Nyní byl právě čas, kdy bude zhodnocen nejtěžší výcvik. Čím dříve budou čluny spuštěny, obsazeny a čím dříve vyjedou, tím větší bude naděje na úspěch. Dlouhý a velký člun dosedly na vodu a muži se spouštěli dolů.

"Shoďte děla přes útesy, pane Bushi. Budete-li moci, zničte baterie. Ale nezůstávejte tam o nic déle, než je nezbytno."

"Podle rozkazu, pane."

Odrazili a muži se opírali do vesel jako blázni.

"Kormidlujte do závětří! Pane Gerarde, obraťte loď. Dolů s trikolórou a vytáhněte naše barvy. Ale, ale ..."

Vzduch se zachvěl hvizdem kule z kanónu, která proletěla nad nimi. Celá loď se zatřásla, když jí cosi uštědřilo nesmírnou ránu vpředu. Hornblower viděl, jak se kolem baterie vytvořil oblak kouře - konečně zahájila palbu. A bohudík, pálila na Sutherland; kdyby jedna z takových střel zasáhla člun, byl by v pěkné kaši. Byl tím tak potěšen, že se ani nezamyslil nad osobní bezpečností.

"Pane Gerarde, zjistěte, zda naše střely dosáhnou baterie. Postarejte se o to, aby každá střela byla správně namířena. Nemá smyslu střílet, nebudou-li zasaženy střílny v okopech."

Další salva z děl baterie a znovu vysoko nad nimi. Malý Longley, pobíhající po palubě s nožem u pasu, se zastavit instinktivně a chtěl zalehnout, ale potom, dívaje se pokradmu na kapitána, pokračoval v chůzi s krkem ztrnulým jako bidlo. Hornblower se usmál.

"Pane Longleyi, dejte hned spravit tažné lano hlavní čnělkové plachty."

Bylo dobrodiním zaměstnat toho hocha, aby neměl příliš času na strach. Nyní zahájila palbu i pravoboční děla Sutherlandu. Střílelo se nepravidelně, jak měli jednotliví velitelé namířeno. Létající hejna prachu z popředí útesu dokazovala, že většina střel dopadá asi o třicet yardů vedle. Ale kdyby se do střílen dostal jen jeden nebo dva náboje a zabil několik členů posádky, bylo by to cennou pomocí pro rozrušení osazenstva baterie. Další salva. Tentokrát stříleli na čluny. Velký člun téměř zmizel pod gejsírem vody, vyhozeným dopadající střelou. Hornblower polkl napětím naprázdno. Ale v následujícím okamžiku se člun znovu objevil a šinul se pomalu jako hlemýžď. Jedna ze střel musila polámat vesla na jedné straně. Ale nyní byly již čluny v bezpečí. Byly již těsně u útesu a děla nemohla dostat takový náměr, aby je ještě mohla zasáhnout. Dlouhý člun byl již v příboji a velký člun jej následoval v patách. Nyní mužové počali vyskakovat a uháněli vzhůru po břehu.

Na okamžik si Hornblower přál, aby byl, proti všem zvyklostem, převzal osobně velení útočné jednotky. Obával se, že nepořádný a rozkouskovaný útok by znamenal ztrátu všech výhod, kterých si dosud dobyli. Ne, Bush bude v pořádku. Viděl ho nyní ve svém dalekohledu řítit se k silnici a pak se obrátit čelem k svému oddílu. Hornblower viděl, jak Bush mává rukama při vydávání rozkazů. Kdosi vedl skupinu námořníků doprava - to byl Rayner. Hornblowerovy vypjaté oči zpozorovaly jeho holou hlavu a nepopsatelně typický způsob chůze. Morris vedl námořní pěchotu - jako blok červeně - doleva. Bush se zbytkem se řadili uprostřed. - Bush věděl, co má dělat. Na povrchu útesu byly tři strouhy, označené přerušovanou zelení a ukazující nejsnazší možnost postupu. Když obě postranní skupiny dosáhly počátku stezek, viděl Hornblower, jak se Bushův kord zaleskl při rozkazu: Vpřed! Nyní vystupovali po útesu, všechny tři skupiny současně. K lodi byl zanesen tichý zvuk bojovných výkřiků.

Jedno z děl na hlavní palubě střílelo nyní lépe. Dvakrát zpozoroval Hornblower, jak ze střílen létá hlína po dopadu střel. Tím lépe. Ale nyní, když mužstvo postupovalo po útesu, musí být palba zastavena. Z jeho píšťaly se ozval pronikavý hvizd a Hornblower zařval rozkaz. V mrtvém tichu se nyní loď ploužila po vodě a všechny zraky byly upřeny na útočnou skupinu, která již nyní přelézala přes vrchol. Náhlá oblaka dýmu dokazovala, že děla znovu střílí. Pravděpodobně granáty. Kterákoliv z útočných skupin, jež by byla zasažena výbuchem granátu, byla by zničena. Na okopech se již blýskaly zbraně. Malé obláčky kouře prozrazovaly palbu z pěchotních zbraní. Na levé straně bylo vidět již červené kabáty námořní pěchoty na vrcholech okopů. Nějaký bíle oblečený námořník mával ze středu. Valili se přes vrchol, ačkoliv přední stěna okopů byla poseta bílými a červenými tečkami, jež naznačovaly místa, kde muži padli. Minuta napětí, kdy nebylo vidět zcela nic, zdála se trvat několik hodin. A pak počala být trikolora ze stěžně pomalu stahována a muži na hlavní palubě propukli v nadšenou bouři radosti. Hornblower sklapl dalekohled.

"Pane Gerarde, obraťte loď. Odešlete bárky, aby se zmocnily lodí v zálivu."

Pod baterií v malém zálivu ležely zakotveny čtyři tartany, jedna feluka a dva čluny podobné kutrům. Pěkná kořist, zvláště budou-li plně naloženy.

Hornblower viděl, jak se od nich vzdalují rychle malé člunky směrem ke břehu na stranu odvrácenou od baterie. Posádka lodí prchala, aby se nedostala do zajetí. Hornblower byl rád, že prchají. Nechtěl být zatěžován zajatci a pak, sám prožil dva dlouhé roky jako zajatec ve Ferrolu. Cosi padlo se hřmotem dolů s útesu, dopadlo tvrdě na cestu vinoucí se pod útesem a rozvířilo hustý oblak prachu a trosek. Bylo to dvaačtyřicetiliberní dělo, které bylo hrubou silou vyzdviženo a shozeno přes okopy. Bush se musil dát rychle do práce na zničení baterie - byl-li ovšem ještě živ. Další dělo následovalo po malé přestávce a pak ještě jedno.

Malé lodi, z nichž dvě měly v závěsu menší čluny, jely rychle na místo, kde je Sutherland očekávala. Útočná skupina nyní scházela dolů po útesu a řadila se na břehu. Pomalu jdoucí skupiny naznačovaly, že jsou dolů sváděni ranění. Všechna tato nezbytná zdržení se zdála táhnout do nekonečna. Hromová rána se ozvala od baterie a fontána země a kouře - ne nepodobná výbuchům sopek, pod kterými kotvila Lydie na své poslední cestě - naznačila, že byla vyhozena do vzduchu prachárna. Nyní se konečně vracel velký i dlouhý člun zpět k lodi. V Hornblowerově teleskopu, namířeném na sedadla ve člunu, se objevil sedící Bush, živ a zřejmě zdráv. Ale i potom si Hornblower oddychl, když se Bush šplhal vzhůru na palubu s obličejem staženým do úsměvu, aby podal zprávu.

"Žábožrouti utekli zadními dveřmi, když jsme přicházeli předními," pravil. "Neztratili téměř muže. My jsme ztratili ..."

Hornblower se musel nadlidsky ovládat, aby vyslechl tento smutný seznam. Nyní, když bylo po rozčilení, cítil se slab a nemocen a jenom silou vůle se ovládl, aby se mu netřásly ruce. A byla to opět síla vůle, která mu dovolila, aby se usmál a vyřkl jména chvály především mužům, jež Bush vybral pro zvláštní pochvalu, a pak všem mužům, seřazeným na hlavní palubě. Po hodiny se procházel po velitelské palubě a dělal, jako by jím nemohlo nic hnout. Nyní však byl ve spárech reakce. Ponechal na Bushovi, aby se postaral o kořist, aby přidělil lodím nezbytnou posádku a odeslal je do Port Mahonu, zatím co sám beze slova omluvy unikl dolů do své kajuty. Zapomněl i na to, že loď je stále připravena k boji, takže ve své touze po samotě musel sedět na židli na konci záďové chodby, právě z dohledu záďových oken. Muži zatím dávali na patřičná místa přepážky a zajišťovali děla. Zvrátil se dozadu, ponechal ruce viset podél těla a se zavřenýma očima poslouchal bublání vody pod zádí a skřípání kormidlových čepů po straně. Vždy, když se loď otáčela podle rozkazu Bushe, který ji vedl tak, aby objela mys, Hornblowerova hlava se zvrátila na opačné rameno.

Největší vliv na něho měla vzpomínka, co vše riskoval. Při této myšlence mu běhal mráz po zádech. Zacházel s lodí hrozně neopatrně. Bylo jenom dílem největšího štěstí, že Sutherland nebyla nyní zničený vrak, že polovina její posádky nebyla pobita a zraněna a že nyní nepokulhávala k závětrnému pobřeží, kde ji očekával jásající nepřítel. Bylo již v Hornblowerově povaze, že vždy sám sobě zlehčoval své činy a neponechal místa pro opatrná předběžná opatření, která učinil a která mu zajistila úspěch. Nepočítal též se svou schopností vyzískat z daných okolností co nejvíce. Nadával si neopatrných bláznů, protože se vždy vrhal do nebezpečí, a teprve když pominulo, počítal, jakého risika se dopustil.

Cinkání příborů a talířů ho navrátilo zpět do přítomnosti. Opět se napřímil a vzal na sebe zase svůj netečný výraz. Právě včas, neboť Polwheal vstoupil do záďové chodby.

"Připravil jsem vám pár soust, pane," pravil. "Nejedl jste již od včerejška."

Hornblower si náhle uvědomil, že je nesmírně hladov, a současně si vzpomněl, že zapomněl na kávu, kterou mu Polwheal přinesl na velitelskou palubu již před několika hodinami. Zřejmě tam zůstala a vystydla a Polwheal ji musil odnést. Se skutečnou radostí povstal a odešel do kabiny. Touha po jídle a pití byla tak veliká, že se téměř ani nezlobil, jak ho Polwheal rozmazluje, jak se o něho stará téměř mateřsky, z čehož pak bude hledět získat pro sebe velké výhody. Studený jazyk byl výtečný a Polwheal postavil na stůl, veden jakousi intuicí, půl láhve claretu. Ani jednou za měsíc nepil Hornblower nic silnějšího než vodu, pokud ovšem nebyl ve společnosti. Dnes však vypil tři sklenky claretu, věděl, že je potřebuje, a vychutnával každou kapku.

Když byl posílen jídlem a vínem, jeho únava zmizela a v mysli se počal zabývat novými plány, a aniž si to uvědomoval, vynalézal nové způsoby, jak rušit nepřítele. Při popíjení kávy se počaly jeho hlavou honit myšlenky a přece si to dosud neuvědomoval. Vše, čeho si byl vědom, bylo, že je v kabině dusno a že je malá, a že opět touží po čerstvém vzduchu a palčivém slunečním teple venku. Polwheal, který se vrátil, aby uklidil stůl, viděl zadním okénkem svého kapitána, jak kráčí křížem krážem po chodbě. Léta služby pod Hornblowerem ho naučila vyvodit si důsledky z jeho skloněné a zamyšlené hlavy a z rukou, které ačkoliv složeny na zádech, přece se kroutily a otáčely jedna v druhé. Zřejmě opět pracoval na plánech pro budoucí akce.

Následkem toho, co Polwheal potom vykládal, věděla již spodní paluba, že v krátké době půjdou do nové akce. Věděla to dvě hodiny předtím, než se Hornblower objevil na velitelské palubě a vydal rozkazy, které tuto domněnku potvrdily.
předchozí
Kapitola 9
Kapitola X.
Hornblower - Obsah
následující
Kapitola XI.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!