předchozí
Kapitola 11

Kapitola XII.

12
následující
Kapitola XIII.

Hornblower

Autor: Cecil Scott Forester

Lyonský záliv asi nebude výnosnou půdou pro nájezdy, řekl si Hornblower, přejížděje francouzské pobřeží svým teleskopem. Záliv sahal tak hluboko, že by vítr ze severu k západu nahnal loď do závětří a octla by se přídí na pevné zemi. Záliv byl mělký, zrádný a při větší bouři by se proměnil v zuřící peklo. Hornblower by byl riskoval, kdyby zde byla přiměřená možnost kořisti, ale podle toho, co zjistil při pozorování pobřeží, nebylo naděje na větší kořist. Od Port Vendres až k Marseille - hraniční body úseku pobřežní eskadry - byl plochý břeh přerušován chmurnými lagunami, oddělenými od moře dlouhými nánosy písku a tu a tam i poloostrovy orné půdy. Na pískových nánosech stály roztroušeně dělostřelecké baterie, podporované zcela normálními pevnostmi. Byla zde malá města Cette, Aigues-Mortes a podobná, obklopená středověkým opevněním, jež by odrazila jakýkoliv útok, který by na ně mohl Hornblower provést.

Hlavním činitelem však byl řetěz lagun, spojených již od římských dob řadou kanálů. Lodi do nosnosti dvou set tun se mohly proplížit podél vnitřní strany pobřeží - i v tomto okamžiku mohl Hornblower pozorovat ve svém teleskopu hnědé plachty, plující skrze zelené vinice. Vstup do tohoto řetězu byl chráněn pevným opevněním a kdyby snad chtěli překvapit jednu z pevností, znamenalo by to riskovat jízdu točitými kanály, mezi písčinami a pod palbou. A i kdyby se mu to podařilo, stejně by nemohl zaútočit na loďstvo v lagunách.

Pod čistě modrou oblohou rozkládalo se Středozemní moře, jehož modř měla zelený nádech, který tu a tam v mělčinách přecházel do žluta. To bylo Hornblowerovi, stále se procházejícímu po palubě, stálou připomínkou, po jakém zrádném moři nyní pluje. Vpředu byla loď zosobněnou činností. Bush s hodinkami v ruce cvičil asi padesát mužů v práci s plachtami. Napínali a svinovali přední čnělkovou plachtu a dělali to v poslední půl druhé hodině alespoň dvanáctkrát, což musilo velmi udivovat množství dalekohledů, pozorujících loď z pobřeží. Člunovod Harrison seděl na židli na hlavní palubě a okolo něho sedělo se skříženýma nohama dvacet nováčků a jeho dva pomocníci. Učil pokročilou třídu umění uzlování a spravování plachet. Skřípot a hluk dělových podvozků, vycházející ze spodní dělové paluby, naznačoval, že Gerard cvičí nováčky-dělostřelce na předních šesti čtyřiadvacetiliberních dělech. Gerardovou ambici bylo mít u každého děla šest vycvičených dělovodů a k tomu mu ještě mnoho chybělo. Na zádi se Crystal se svým sextantem snažil poučit kadety o prvcích navigace - ti mladí ďáblové byli nepokojní a nepozorní, ale Crystal se nedal vyrušovat. Hornblowerovi jich bylo líto. Od mládí byla matematika vždy jeho koníčkem; logaritmy pro něho byly hračkou, když byl stár asi jako Longley. Problém sférické trigonometrie mu byl zdrojem zábavy, podobně jako byla pro mnohé tyto hochy hudba, jež zase jemu byla nepochopitelná.

Jednotvárné údery zdola prozrazovaly, že tesař se svými pomocníky dokončují správku velké díry, kterou udělalo včera ráno - bylo neuvěřitelné, že od té doby uplynulo necelých čtyřiadvacet hodin - dvaačtyřicetiliberní dělo u Llanza. Klapání pump říkalo, že menší provinilci na lodi čerpají vodu. Díky nedávné generální opravě, tekla Sutherland jen nepatrně, při klidném počasí jen necelý palec denně. Hornblower se zbavoval prosáklé vody každodenním hodinovým pumpováním, které prováděli muži, octnuvší se v Harrisonově nebo Bushově černé knize za to, že vyběhli jako poslední průvlakem, že měli spatně složená lůžka nebo že se dopustili některých z těch četných přestupků, jež tak zlobí člunovody a první poručíky. Pumpování, nejjednotvárnější a nejnepříjemnější práce na lodi byla mnohem lepším a užitečnějším trestem než devítiocasá kočka a k Bushově pobavení Hornblower věřil, že též mnohem účinnějším.

Z komína kuchyně se valil kouř a Hornblower cítil i na velitelské palubě vůni vařených jídel. Muži dnes dostanou dobrý oběd s omáčkou; včera nejedli nic jiného než sušenky a studenou vodu, protože loď byla během čtyřiadvaceti hodin třikrát v akci. Nevadilo jim to, dokud vše dopadalo úspěšně - bylo jistě zvláštní, jak velký vliv na disciplínu měl malý úspěch. Dnes, s jedenácti padlými, šestnácti raněnými a čtyřiatřiceti muži v ukořistěných lodích - kromě dvou vězňů, kteří se raději rozhodli dát se do služeb anglického krále, než aby seděli v jednom z jeho vězení - byla Sutherland mnohem lepší bojovou jednotkou než předevčírem, kdy byla její posádka úplná. Hornblower viděl z velitelské paluby, jak je každý naplněn radostí a vysokou morálkou.

Sám byl veselý a měl dobrou náladu. Překonal své sebe-podceňování. Zapomněl na své včerejší obavy a tři bitky v jednom dni mu vrátily sebedůvěru. Ukořistěnými loďmi byl nyní nejméně o tisíc liber bohatší a to bylo skutečně radostné pomyšlení. V celém svém životě dosud neměl tisíc liber. Pamatoval si, jak lady Barbara taktně odvrátila zraky od jeho mosazných přezek na střevících. Příště až bude obědvat s lady Barbarou, bude mít přezky z ryzího zlata, a bude-li chtít, budou posázeny diamanty. A pak na ně upozorní nějakým nenápadným gestem. Marie bude mít náramky a prsteny, kterými vystaví jeho úspěch na oči veřejnosti.

Hornblower si s hrdostí vzpomněl, že v Port Vendres nepoznal ani na okamžik strachu, ani když vskočil z bárky na strážní loď, ani když se zmítal v strašném objetí zábranných sítí. Právě tak jako měl nyní bohatství, po kterém tolik toužil, dokázal, k svému velkému překvapení, že má hrubou fyzickou odvahu, kterou dosud záviděl svým důstojníkům. Ačkoliv, a to bylo pro něho charakteristické, nepřikládal důležitost duševní odvaze, organizační schopnosti a důmyslu, které vyvinul, byl právě na vrcholu vlny optimismu a sebedůvěry. S dobrou náladou, která v něm přímo vřela, rozhlédl se ještě jednou po plochém a odpuzujícím pobřeží po své levé ruce a zabýval se problémem, jak tam provést nějaký zmatek. Ve své kajutě měl ukořistěné francouzské mapy, kterými ho zásobovala admiralita - dali je jistě i lodím Pluto a Caligula. Hornblower strávil první hodiny dne jejich studiem. Připomínal si v mysli různé drobnosti, když se tak díval přes mělčiny na zelený pás pobřeží a na hnědé plachty v pozadí. Byl již v takové blízkosti, jak se jen mohl odvážit, ale přece ještě byly plachty asi půl míle z dostřelu děl.

Nalevo se prostíralo městečko Cette, posazené na vrcholku malé hory, tyčící se nad okolní plochou půdu. Hornblower si vzpomněl na Rye, přehlížející Romney Marsh. Cette však bylo zamračené malé město s převládající černou barvou, ne jako veselá šedá a červená barva Rye. A jak věděl, bylo Cette obehnáno opevněním a mělo posádku, proti které by nic nezmohl. Za Cette se rozkládala velká laguna, zvaná Étang de Thau, jež tvořila hlavní článek v řetězu vnitrozemských vodních cest, které poskytovaly úkryt a ochranu všem francouzským lodím, plujícím od Marseille a z rýnského údolí až k úpatí Pyrenejí. Pokud se jeho týkalo, bylo Cette nezranitelné a loďstvo, skrývající se v Étang de Thau, bylo před ním bezpečno.

Sutherland nyní stála proti nejzranitelnější části celé vnitrozemské dopravní cesty. Byl to krátký úsek, kde splavný kanál z Aigue Mortes do Étang de Thau byl oddělen od moře úzkým pásem země. Měl-li být proveden útok, musí být veden právě zde. A co více, právě v tom okamžiku zpozoroval něco, na co mohl zaútočit - hnědou plachtu, vzdálenou ne více než dvě míle. Musí to být jedna z francouzských pobřežních lodí, plujících z Port Vendres do Marseille s nákladem vína a oleje. Bylo by bláznovstvím podniknout něco proti ní a přece - přece - dnes měl chuť provádět bláznivé kousky.

"Zavolejte kapitánova člunovoda," pravil kadetovi na stráži. Slyšel ozvěnu jeho výkřiku na hlavní palubě a za dvě minuty již k němu běžel chodbou Brown a bez dechu se zastavil a čekal na rozkazy.

"Umíte plovat, Browne?"

"Plovat, pane? Ano, pane."

Hornblower se podíval na Brownova mohutná ramena a silný krk. Z otevřené košile mu bylo vidět na prsou chomáčky černých vlasů.

"Kolik mužů z posádky bárky dovede plovat?"

Brown se podíval na stranu, pak na druhou, než se odhodlal učinit doznání, za které jistě nezíská pochvalu. Ale přesto se neodvážil lhát, zvláště ne Hornblowerovi.

"Nevím, pane."

Hornblower nepronesl očekávané pokáráni, což bylo ještě horší, než kdyby řekl: "Měl byste to vědět."

"Chci, abyste sestavil posádku pro bárku," pravil Hornblower. "Každý musí umět dobře plovat a každý z nich musí byt dobrovolník. Bude to nebezpečná práce a pamatujte si, Browne, všichni musí byt skuteční dobrovolníci - nechci, abyste používal svých donucovacích metod."

"Podle rozkazu, pane," pravil Brown po okamžiku váhání. "Všichni se přihlásí dobrovolně. Bude těžké vybrat z takového množství. Jedete také, pane?"

"Ano. Každý muž dostane sečnou zbraň. A každý bude mít balíček výbušnin."

"Vy - výbušnin, pane?"

"Ano. Křesadlo. Několik zápalnic, olejové hadry a kousek doutnáku. Vše zabaleno v neprodyšném sáčku. Dojděte k plachtaři, ať vám na to dá kus látky, nepropouštějící vodu. Každý muž dostane kus provazu na nesení těch věci, bude-li musit plavat.

"Podle rozkazu, pane."

"Vyřítíte panu Bushovi můj pozdrav. Požádejte ho, ať sem přijde, a pak si jděte připravit svou posádku.

Bush přiběhl na záď a jeho obličej zářil rozčilením. Ještě než doběhl na velitelskou palubu, oživla loď dohady. Mezi muži kolovaly nejdivočejší pověsti o tom, k čemu se kapitán rozhodl. Mužstvo strávilo celé dnešní ráno s jedním okem na své povinnosti a s druhým pozorujícím francouzské pobřeží.

"Pane Bushi," pravil Hornblower, "půjdu na břeh a zapálím tamten pobřežní člun."

"Podle rozkazu, pane. Půjdete osobně, pane?"

"Ano," vyštěkl Hornblower. Nemohl přece Bushovi vysvětlovat, že by nesnesl odeslat mužstvo k akci, pro níž musili být vybráni dobrovolníci, aniž by šel sám. Díval se Bushovi zatvrzele do očí a Bush jeho pohled opětoval. Otevřel ústa k protestu, pak si to rozmyslil a vyslovil zcela něco jiného.

"Dlouhý a velký člun, pane?"

"Ne, ty by narazily na dno ještě půl míle od pobřeží."

To bylo jasné; čtyři souběžné čáry pěny ukazovaly místa, kde se rozbíjely malé vlnky ještě daleko od pobřeží.

"Vezmu si svou bárku a mužstvo, složené z dobrovolníků."

Hornblowerův vyraz v tváři nedovoloval Bushovi něco namítat, ale Bush se toho tentokrát odvážil.

"Ano, pane. Nemohl bych také jít, pane?"

"Ne "

Na tak rozhodné odmítnutí si Bush nedovolil další námitky. Měl takový zvláštní pocit - zažil jej již dříve při pohledu na Hornblowerův vzdorný pohled - jako by on - Bush - byl otcem, který jedná se vzdorným synem. Miloval svého kapitána právě tak, jako by asi miloval svého syna, kdyby ho jednou měl.

"A Bushi, zapamatujte si. Žádné výpravy na záchranu. Budeme-li zničeni, budeme zničeni. Rozumíte? Mám vám to dát písemně?"

"Není třeba, pane. Rozumím."

Bush řekl tato slova smutně. Kdyby došlo k nejvyšší zkoušce, neměl Hornblower důvěru ve schopnost svého prvního poručíka dělat samostatně plány, i když si byl vědom jeho vlastností a schopností. Přímo ho strašilo pomyšlení, jak se Bush potuluje po francouzském pobřeží a mrhá cennými životy ve snaze zachránit svého kapitána.

"Dobře. Zastavte loď, pane Bushi. Půjde-li vše dobře, vrátíme se asi za půl hodiny. Počkejte zde na nás."

Bárka měla osm vesel. Když dal rozkaz k jejímu spuštění, doufal Hornblower, že to nebude zpozorováno z francouzského pobřeží. Bushova ranní cvičení asi Francouze navykla na zdánlivě bezcílné manévrování Sutherland. I krátké zvrácení plachet mohlo minout bez povšimnutí. Posadil se vedle Browna a muži se sklonili k veslům. Bárka tancovala rychle a lehce po hladině moře. Hornblower nařídil směr tak, aby dosáhli pobřeží kousek před hnědou plachtou, jež se nyní jevila nad zeleným pásem pobřeží. Pak se obrátil na Sutherland, majestátní pod pyramidou plachet, vzdalující se od nich s překvapující rychlostí. I v tomto okamžiku počala Hornblowerova čilá mysl pracovat. Díval se na linii a sklon stěžňů své lodi a přemýšlel, jak by mohl zlepšit její navigační vlastnosti.

Minuli první pásmo vln, aniž se dotkli země. Ani to nemohli nazývat vlnami při tak klidném moři. Pak vyrazili dále k zlatému pobřeží. O několik vteřin později loď narazila, když klouzla po písku, jela ještě setrvačnosti několik yardů a narazila na písek po druhé.

"Ven z bárky, muži," vykřikl Hornblower.

Přehodil pak nohy přes okraj člunu a dopadl po stehna do vody. Mužstvo bylo právě tak rychlé jako on, chopilo se boků lehké bárky a tlačilo ji, až jim voda nedosahovala dále než po kotníky. Hornblowerovou první myšlenkou bylo dát se vést rozčilením a podniknout divoký útok na pobřeží. Ale hned se ovládl.

"Máte bodáky?" tázal se přísně. "A balíčky s výbušninami?"

Přeběhl pohledem po devíti mužích a zjistil, že každý je správně ozbrojen a vystrojen. A pak vedl svou malou výpravu klidně k pobřeží. Vzdálenost byla dosud příliš velká, než aby mohl očekávat, že mohou běžet celou cestu a pak ještě plavat. Pískovité pobřeží se zvyšovalo do nízkého, plochého břehu, porostlého travinami. Přeběhli tento pás a dostali se na zelenou vinici. Necelých dvacet yardů od nich okopával starý, skloněný muž a dvě staré ženy zelené řady. Při jejich náhlém objevení vzhlédli s překvapením v očích a dívali se beze slova na štěbetající skupinu námořníků. Asi čtvrt míle odtud, přes vinici, byla hnědá plachta. Za ní bylo vidět malou zadní plachtu. Hornblower se dal ihned po úzké stezce, vedoucí v tomto směru.

"Následujte mne, hoši," pravil a dal se do klusu. Starý muž na ně něco volal, když námořnici šlapali po vínu. Slyšeli po prvé v životě mluvit francouzsky a smáli se jako malé děti. Kromě toho pro mnohé z nich to byl první pohled na vinici. Hornblower za sebou slyšel, jak si námořníci s překvapením povídají o pravidelných řadách zdánlivě bezcenných stvolů a že jsou překvapeni i malými hrozny nedozrálého vína.

Proběhli vinicí. Prudký svah na druhé straně je přivedl na hrubou stezku, vedoucí podél kanálu. Zde nebyla laguna širší než dvě stě yardů a splavný kanál byl zřejmě těsně u stezky, protože řídká řádka bójek vyznačovala asi ve vzdálenosti sto yardů mělčinu. Pobřežní loď byla od nich nyní vzdálena dvě stě yardů a pomalu k nim jela. Její posádka si dosud neuvědomila nebezpečí. Muži vyrazili z hrdel divoké pokřiky a počali si strhávat kabátce.

"Ticho, vy blázni," zavrčel Hornblower. Rozepjal přezku pásu se zavěšeným kordem a počal svlékat kabát.

Když zaslechla řev mužstva, vyběhla posádka pobřežní lodi ve zmatku ven. Byli to tři muži, ke kterým se v následujícím okamžiku připojily dvě statné ženy. Dívali se na ně, cloníce si rukama oči před sluncem. Jedna z žen, zřejmě rychleji myslící, poznala, co znamená skupina mužů, svlékající se na břehu. Hornblower, strhávaje se sebe kalhoty, slyšel, jak žena vykřikla, a viděl, jak běžela rychle na záď. Pobřežní loď se k nim dosud pomalu přibližovala, ale když byla téměř naproti nim, byla velká plachta rychle spuštěna, kormidlo otočeno a loď odbočila od stezky. Bylo však již pozdě pomýšlet na její záchranu. Projela řadou bójek a s otřesem narazila na mělčinu za nimi. Hornblower viděl, jak muž u kormidla opouští své místo a otáčí se na ně. Ostatní muži a ženy se shromáždili kolem něho. Hornblower si připjal pás s kordem na nahé tělo. Též Brown byl již nahý a připevňoval si opasek kolem boků. Na jeho obnažené kůži ležela sečná zbraň.

"Za mnou, hoši!" vykřikl Hornblower; "čím rychleji, tím lépe." Sepjal ruce a skočil nemotornou šipkou do laguny. Křičící a stříkající muži ho následovali. Voda byla teplá jako mléko, ale Hornblower plaval pravidelně a pomalu, jak jen mohl. Byl špatným plavcem a pobřežní loď, vzdálená nyní asi sto padesát yardů, se mu zdála ještě velmi daleko. Kord, visící mu od pasu, se zdál již nyní velmi těžký. Brown kolem něho rychle proplul. Ploval vpřed rychlými tempy, mezi zuby měl provaz od balíčku s výbušninami a jeho černé vlasy byly promočeny vodou. Další muži následovali. Když se přibližovali k lodi, byl již Hornblower velký kus za nimi. Všichni se před ním vyškrabali na nízký bok lodi, pak se však projevila disciplína; obrátili se a zastavili, aby mu pomohli vyšplhat se na palubu. Hornblower pak šel s taseným kordem na záď. Ženy a muži zde byli shromážděni do chmurné skupiny a Hornblower na okamžik zapochyboval, co s nimi má učinit. V nádherném slunečním světle proti sobě stáli Francouzi a Angličané. Z mokrých těl námořníků se vypařovala voda, ale chvíle byla příliš napjatá, než aby se někdo staral o to, že jsou úplně nazí. Hornblower si s ulehčením vzpomněl na člun, který loď táhla za sebou. Ukázal na něj prstem a snažil se vzpomenout si na svou francouzštinu.

"Au lateau," pravil. "Dans le bateau."

Francouzové váhali. Byli zde čtyři muži středního věku a jeden starý; jedna stará a jedna mladší žena. Angličané se postavili za svého kapitána a vytáhli z pod opasků své sečné zbraně.

"Entrez dans le bateau," pravil Hornblower. "Hobsone, přitáhněte ten člunek podél boku lodi."

Mladší žena propukla v bouři nadávek a křiku, její ruce divoce gestikulovaly a její dřeváky klapaly po palubě.

"Já to udělám, pane," vmísil se do křiku Brown. "Vy tam, skočte do člunku."

Chytil jednoho z mužů za límec, zamával mu bodákem před očima a táhl ho přes palubu k boku. Muž uposlechl a skočil přes bok lodi. Jakmile dal příklad, ostatní ho následovali. Brown pak odsekl lano, připevňující člunek k lodi a přeplněný člunek se počal vzdalovat, doprovázen ječivými kletbami v katalánské franštině jedné z žen.

"Zapalte loď," řekl pak Hornblower. "Browne, vezměte tři muže do podpalubí a podívejte se, co se tam dá provést."

Bývalá lodní posádka vytáhla několik vesel a pádlovala nyní opatrně kolem stezky, protože člun byl tak přeplněn, že voda dosahovala skoro až k okraji. Hornblower je pozoroval, jak přistávají a jak se škrábou po břehu k stezce.

Jeho vybraná posádka prováděla svou práci rychle a přesně. Silné údery zespodu naznačovaly, že se Brownova skupina dobývá do nákladu, aby tam připravila pěkné ohniště. Téměř okamžitě se vyvalil z kabiny kouř. Jeden z mužů pak naházel na hromadu nábytek, polil ho petrolejem z lampy a okamžitě celou kabinu zapálil.

"Člun je naložen olejem v sudech a zrním v pytlech, pane," hlásil Brown. "Rozlili jsme několik sudů a rozsypali několik pytlů. To bude hořet. Podívejte se, pane."

Z hlavního průvlaku již vycházel úzký proužek černého dýmu a horko odtud vycházející působilo, že se zdálo, jako by přední část lodi tancovala a poskakovala v slunečním svitu. Před průvlakem byl již též založen požár na suchém, dřevěném trupu lodi. Oheň praskal a výbušně bouchal, ačkoliv jej bylo sotva vidět díky prudkému slunečnímu světlu a nedostatku kouře. Příď již pěkně hořela a z podpalubí se proti nim vylil náhle oblak dýmu.

"Naházejte do ohně palubní plaňky," pravil Hornblower hrubým hlasem.

Skřípavé zvuky této práce byly následovány tichem - ne, nebylo to naprosté ticho, neboť Hornblowerovo ucho zaslechlo přidušený, ale stálý šramot. Byl to hluk plamenů, sžírajících náklad. Zesílený průvan, vzniklý prohořením paluby, hnal plameny k snadno vznětlivé látce.

"Bože, to je pohled," vykřikl Brown.

Zdálo se, že se celý bok lodi otevřel, když se palubou vyvalil oheň. Horko se stalo náhle nesnesitelné.

"Nyní se můžeme vrátit," pravil Hornblower. "Pojďte za mnou, hoši."

Sám se první vrhl znovu do laguny a malá, nahá skupinka plovala pomalu zpět k stezce. Tentokrát skutečně pomalu. Útočné nadšení nyní vyprchalo. Při hrozném pohledu na rudé plameny, olizující palubu, všichni muži vystřízlivěli. Plovali pomalu, ve skupince kolem svého kapitána, který udával tempo, omezené únavou a neohrabanými tempy. Byl rád, když konečně mohl natáhnout ruku a uchopit trávu, rostoucí na břehu. Ostatní se vyhrabali na břeh před nim. Brown mu nabídl svou mokrou ruku a pomohl mu na břeh.

"Svatá Panno!" vykřikl jeden z mužů. "Podívejte se na tu starou čubku."

Byli nyní vzdáleni asi třicet yardů od místa, kde zanechali šaty. Na témže místě též přistála posádka pobřežní lodi. V okamžiku, kdy byli upozorněni Irem, stará, spílající žena házela poslední jejich oděvní součásti do laguny. Na břehu již nezůstalo z jejich šatstva vůbec nic. Jedna nebo dvě opuštěné košile dosud pluly po hladině laguny, nafouknuty vzduchem, který v nich dosud byl, ale jinak bylo již všechno šatstvo na dně.

"Proč jste to udělala, aby vás čert vzal," řval Brown. Všichni námořníci spěchali k posádce pobřežní lodi a nazí tančili a mávali rukama kolem nich. Stará žena ukázala na loď. Hořela nyní od přídi k zádi a z jejích boků se valil hustý černý kouř. Viděli, jak se lanoví hlavního stožáru rozpadlo do kouřících trosek, stožár se náhle naklonil na jednu stranu, olizován neviditelnými plameny.

"Přinesu vám vaši košili," řekl jeden z mužů Hornblowerovi, odtrhávaje zrak od fascinujícího pohledu.

"Ne. Pojďme!" vyštěkl Hornblower.

"Chcete si vzít kalhoty toho starého chlapa, pane?" tázal se Brown. "Já je z něho svléknu, a ať ho čert vezme, pane. Přece není možné ..."

"Ne," vykřikl opět Hornblower.

Počali se nazí šplhat opět k vinici. Naposled se ohlédli a viděli, že obě ženy nyní srdcelomně pláčí. Hornblower viděl, jak jeden z mužů poklepává jedné ženě na rameno. Ostatní se dívali s odevzdanou apatií, jak hoří jejich loď, jejich celý majetek. Hornblower již vedl svou skupinu vinicí. Náhle zpozorovali jezdce na koni, cválajícího k nim. Jeho modrá uniforma a špičatý klobouk říkaly, že je to jeden z Bonapartových žandarmů. Zastavil před nimi, sáhl pro kord, ale současně si sebou nebyl tak jist a ohlížel se doprava i doleva po posile, která nebyla v dohledu.

"Copak chceš!" vykřikl Brown, vyrážeje vpřed a mávaje bodákem.

Ostatní námořníci se postavili s připravenými bodáky kolem něho a žandarm rychle obrátil koně a odklusal do bezpečí. Pod jeho černým vouskem bylo vidět záblesk bílých zubů. Když ho rychle minuli, Hornblower se otočil a viděl, že žandarm sesedl a snaží se, pokud mu to neklidný kůň dovoluje, vytáhnout z pouzdra u sedla karabinu. Na vrcholu břehu stál starý muž a dvě ženy, které již dříve viděli, jak okopávají víno. Muž mával motykou a vyhrožoval jim, ale obě ženy se stydlivě smály a dívaly se na jejich nahotu zpod přivřených víček. Tam už ležela na okraji vody bárka a v dáli byla Sutherland. Při pohledu na ni počali muži radostně křičet.

Vesele vytlačili bárku z písku, zastavili, aby mohl Hornblower nasednout, tlačili ji ještě kus dále a pak se nemotorně převalili přes její boky a chopili se vesel. Jeden z mužů vykřikl bolestí, když si zarazil třísku ze sedátka do holé zadnice. Hornblower se automaticky zasmál, ale muž byl ihned umlčen pohoršeným Brownem.

"Podívejte se na něho, pane," pravil jeden z veslařů, ukazuje přes Hornblowerovo rameno.

Žandarm skákal ve svých vysokých botách neohrabaně dolů po pobřeží, s karabinou v ruce. Hornblower se otočil a viděl, jak poklekává a zamiřuje. Na okamžik si Hornblower pomyslil s odporem, zda jeho kariéra bude skončena kulí francouzského žandarma, ale po objevení se obláčku kouře neslyšel ani hvizd kule. Od muže, který byl tak daleko a běžel rychle v těžkých botách, nemůže se očekávat, že zasáhne jednou ranou malou bárku na vzdálenost dvou set yardů.

Přes pás země mezi mořem a lagunou mohli nyní vidět ohromný oblak dýmu. Pobřežní loď byla zničena tak, že nebude ani pomyšlení na správku. Bylo hrozné, že musili zpustošit tak pěknou loď. Ale válka a pustošení byla slova stejného významu. Pro vlastníky lodi to znamenalo zničení a chudobu. Současně to však znamenalo, že se těmto lidem nepřátelské země dokázalo, kam až může zasáhnout paže Anglie. Konečně - kromě Bonapartova verbování - nepoznali Francouzi, co je válka. Znamenalo to však ještě více. Znamenalo to, že úřady odpovědné za obranu pobřeží budou rozrušeny zprávami o tomto úseku cesty z Marseille do Španělska, zprávami z úseku, který pokládali za nejbezpečnější. Bude to znamenat, že budou musit obstarat muže a zbraně, aby byl tento úsek chráněn, čímž budou zeslabeny jednotky, které mají k dispozici pro obranu celého pobřeží, dlouhého dvě stě mil. Tenčí obranná clona znamenala, že může být na určeném místě snadněji proražena náhlým útokem, provedeným bez varování - druhem útoku, který může být snadno proveden eskadrou válečných lodí, jež mohou podle své vůle uhodit a zmizet opět za obzorem. Bude-li tato hra hrána správně, bude celé pobřeží od Barcelony až po Marseille udržováno ve stavu stálé pohotovosti. To byl způsob, jak opotřebovat síly korsického kolosa. Loď může za příznivého počasí cestovat deset i patnáctkrát rychleji než pochodující pěchota, nebo právě tak rychle jako rychle jedoucí posel, který ponese varování. Uhodil již na francouzský střed, uhodil i na levé křídlo. Nyní si musí pospíšit a uhodit cestou zpět k shromaždišti na francouzské křídlo. Hornblower seděl na sedátku bárky, složil a zase rozložil nohy, jeho vůle po okamžité akci ho naplňovala neklidem. Bárka se zatím přiblížila k Sutherland.

Slyšel jasně Gerardův hlas, který sem dospěl a říkal: "Pro Boha, co je to..." Zřejmě právě zjistil nahotu všeho osazenstva přibližující se bárky. Píšťaly začly pískat, aby upozornily stráže na příjezd kapitána lodi. Bude musit vstoupit předním vchodem nahý, bude musit nahý přijímat pozdravy od důstojníků a námořníků, ale ve svém rozrušení si ani nevzpomněl na svou důstojnost. Vyběhl na palubu s kordem houpajícím se po svém nahém boku - bylo to boží dopuštění, kterému nemohl zabránit. Během své dvacetileté služby v námořnictvu se naučil přijímat nevyhnutelné bez reptání. Obličeje plavčíků a námořních pěšáků byly jako vytesány z kamene. Všichni se nadlidsky namáhali, aby se nesmáli, ale Hornblower toho nedbal. Černý oblak kouře nad pevninou naznačoval úspěch, na který by mohl být hrdý každý muž. Zůstal nahý na palubě, dokud nedal Bushovi rozkaz k otočení lodi, což znamenalo, že se Sutherland opět vydává na jih za novým dobrodružstvím. Vítr byl právě dobrý pro jihozápadní směr a Hornblower se rozhodl, že nebude plýtvat ani minutou příznivého větru.
předchozí
Kapitola 11
Kapitola XII.
Hornblower - Obsah
následující
Kapitola XIII.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!