Kapitola 16	Kapitola XVII. 17	Kapitola XVIII.
	Hornblower
	Autor: Cecil Scott Forester

"Kapitán Hornblower bude velet vyloďovací skupině," pravil konečně admirál Leighton.

Jak Elliott tak Bolton pokývli na důkaz úplného souhlasu, sedíce okolo konferenčního stolu v kabině lodi Pluto. Vyloďovací skupina, v síle šesti set mužů, doplněná třemi řadovými loďmi byla jistě velením hodným kapitána, a právě tak Hornblower byl jistě nejlepší kapitán, který jí mohl velet. Takovýto tah očekávali všichni od doby, kdy se vrátila Pluto opravena z přístavu Mahon a kdy na ni přešel admirál z Caliguly. Kromě toho na to ukazovaly stálé vyjížďky plukovníka Villeny na pobřeží a zpět. Po tři týdny projížděly Sutherland a Caligula podél katalánského pobřeží a Pluto, která se pak vrátila, přivezla vítané posily, především kořistné posádky Sutherland a dokonce i tucet nových lidí pro každou loď. Nyní byly lodní posádky doplněny a byly schopny těžkého a tvrdého úderu na nepřítele. Dobytí Rosas, kdyby se ovšem podařilo, mohlo by uvrhnout všechny francouzské plány o podmanění Katalánie v niveč.

"Není vám ještě něco jasno, kapitáne Hornblowere?" ptal se admirál.

Kapitán Hornblower se rozhlédl po velké kabině, upřel zrak na polštářované truhly, stříbro na stole, na Elliotta a Boltona, kteří seděli tiše, nacpáni velkým množstvím potravin, jež právě pozřeli, na Silvestra s papírem a inkoustem před sebou, na Villenu v jeho parádní žluté uniformě, dívajícího se při anglické konversaci, které nerozuměl, lenivě okolo sebe. Podíval se na stěnu naproti, kde visel portrét lady Barbary a podobal se skutečnosti přímo obdivuhodně. Hornblower cítil, jako by mohl každým okamžikem uslyšet její hlas. Přistihl se při myšlence, co asi s portrétem dělali, když se připravovali k akci, ale rychle tuto myšlenku zapudil, s násilím se odtrhl od lady Barbary a pokusil se s největším taktem prokázat svou nechuť k celému plánu.

"Myslím," řekl pak po chvilce uvažování, "že by nebylo moudré spoléhat se tak úplně na spolupráci španělské armády."

"Mají připraveno sedm tisíc mužů k pochodu," odpověděl Leighton. "Z Olotu do Rosas není více než třicet mil."

"Ale mezi nimi leží Gerona."

"Plukovník Villena mne ujistil, že se kolem města táhnou postranní cesty, které jsou sjízdné pro armádu bez děl. On sám, jak konečně víte, provedl tuto cestu čtyřikrát."

"Ano," pravil Hornblower. Vyslání jediného jezdce na koni bylo něco jiného než pochod sedmi tisíc mužů horskými stezkami. "Ale můžeme si být jisti těmi sedmi tisíci muži? A můžeme spolehnout na to, že skutečně přijdou?"

"Na obležení města by postačilo čtyři tisíce mužů," pravil Leighton. "A generál Rovira mi slíbil s určitostí, že přijdou."

"Ale může se stát, že nepřijdou," pravil Hornblower. Uvědomil si, že je zcela zbytečné přít se s mužem, který nemá osobní zkušenosti se španělskými sliby a který nemá dosti obrazotvornosti, aby si uvědomil složitost kombinovaných akcí jednotek, oddělených třiceti mílemi hornaté krajiny. Mezi admirálovým obočím se objevila již známá rýha.

"Co tedy navrhujete, kapitáne Hornblowere?" tázal se se zřejmou netrpělivostí, protože tím vlastně počalo nové jednání o celé věci.

"Navrhl bych, aby se eskadra omezila na akce podle své vlastní síly, aniž se musila spoléhat na Španěly. Pobřežní baterie u Llanza byla již znovuzřízena. Proč se nepokusit o ni? Šest set mužů by ji jistě bylo schopno vzít útokem."

"Mé instrukce," pravil admirál důrazně, "výslovně říkají, že musím pracovat v nejužší spolupráci se španělskou armádou. Rosas má osazenstvo v síle ne větší než dva tisíce mužů a Rovira má sedm tisíc mužů vzdálených pouhých třicet mil. Hlavní voj francouzské sedmé armádní skupiny je jižně od Barcelony - máme tedy týden času na podniknutí akce proti Rosas. Eskadra může akci dodat těžká děla, muže na jejich obsluhu a muže, kteří půjdou v čele útoku, jakmile bude dosaženo průlomu. Zdá se mi, že je to jedinečná příležitost pro kombinovanou akci a vskutku, kapitáne Hornblowere, nerozumím vaším námitkám. Ale snad již nejsou nyní tak ostré?"

"Nedělal jsem nic jiného, než že jsem je vyslovil na váš rozkaz, pane."

"Neptal jsem se na námitky, chtěl jsem pouze dotazy, nebo kladné návrhy. Hledal jsem ve vás mnohem více loyality, kapitáne Hornblowere."

Tím se stala veškerá další debata zbytečnou. Žádal-li Leighton pouze úslužný souhlas, nebylo důvodu pokračovat v ní. Zřejmě se na věci již usmyslil a skutečně jeho návrh byl velmi silně odůvodněn. Hornblower věděl, že jeho námitky jsou více instinktivní než věcné a kapitán si nemohl dovolit odvolávat se admirálu na větší zkušenost.

"Ujišťuji vás svou oddaností, pane."

"Velmi dobře. Kapitán Bolton? Kapitán Elliott? Vše jas-no? Můžeme tedy začít s prací ihned. Pan Silvestr vám vydá rozkazy písemně. Věřím, že jsme v předvečer největšího úspěchu na východním pobřeží Španělska od doby vzniku španělské války."

Pád Rosas by byl jistě vynikajícím úspěchem, bude-li ho dosaženo. Jako město s dobrými cestami k moři bylo by Francouzi velmi těžce dobýváno zpět, zvláště nyní, když zde byla k jeho hájení silná anglická eskadra. Město by se stalo stálou hrozbou francouzským komunikacím, stalo by se základnou, z níž by mohly španělské jednotky z kterékoliv části poloostrova být vrženy na pobřeží. Sedmá armádní skupina Francouzů by musila přestat ve svém pokusu o dobytí Katalánie a soustředit všechnu svou sílu na její dobytí nebo hlídání. Ale informace, že v blízkosti nejsou žádné francouzské polní jednotky, pocházela ze Španělského pramene. Byl to jen španělský slib, že Rovira přijde z Olotu a uskuteční obléhání a byl to opět jen slib Španělů, že obstarají zvířata, která potáhnou od místa vylodění těžké zbraně, potřebné k dobývání.

Ale Leighton se na tom již rozhodl a nezbývalo nic jiného, než provést celou akci s plnou chutí. Kdyby se všechno podařilo, bylo by dosaženo velkého úspěchu. Ačkoliv Hornblower ještě nikdy neslyšel o kombinované operaci, ve které by vše šlo podle plánu, doufal, že tomu tak tentokrát bude, a vydal rozkazy na vylodění útočné skupiny flotily podle této naděje.

O dvě noci později klouzala eskadra tmou. Hory a útesy mysu Creux se objevily v dáli a eskadra zakotvila v písčité zátoce u Selva de Mar. Toto místo bylo vybráno za nejvýhodnější pro vyloďování.

Čtyři míle na západ byla baterie u Llanza. Pět mil na východ byla baterie na konci mysu Creux a šest mil k východu, přes výběžek dlouhého poloostrova, který tvoří mys Creux na svém konci, rozkládalo se město Rosas.

"Mnoho štěstí, pane," pravil Bush, vynořivší se ve tmě velitelské paluby. Hornblower se právě připravoval vstoupit do svého člunu.

"Děkuji, Bushi," odpověděl Hornblower. Puntičkářské "pane" mohlo být příležitostně vynecháváno při takovýchto neúředních řečech. Ale skutečnost, že jeho ruka byla vyhledána a stisknuta velikou a tvrdou rukou Bushovou, bylo náznakem, že Bush se díval na nadcházející operace velmi vážně.

Loďka ho rychle nesla klidnou vodou, na níž se odrážel svit nesčetného množství hvězd, svíticích nad nimi. Brzy se ozýval tichý šramot vln, narážejících na písečný břeh, a zakrátko byl již tento zvuk silnější než hluk působený vyloďovacími jednotkami. Od břehu se ozvalo ostré zvolání. Bylo příjemné slyšet jeho španělský zvuk, který oznamoval, že zde nejsou francouzské jednotky, bránící přistání, nýbrž že je to pravděpodobně skupina guerilleros, jak bylo slíbeno. Hornblower vystoupil na pobřeží a viděl skupinu zahalených postav, jen velmi nejasně viditelnou ve svitu hvězd. Skupina se k němu přiblížila.

"Anglický kapitán?" zeptal se jeden z nich španělsky.

"Kapitán Hornblower, k vašim službám."

"Jsem plukovník Juan Claros, třetí prapor katalánských migueletů. Vítám vás ve jménu plukovníka Roviry."

"Děkuji vám. Kolik máte s sebou mužů?"

"Svůj prapor. To je tisíc mužů."

"Kolik zvířat?"

"Padesát koní a sto mezků."

Villena slíbil, že bude prohledána celá severní Katalánie, aby byla zajištěna tažná zvěř pro útočné jednotky. Musily projít čtyřmi mílemi horských stezek a míli rovnou mezi tímto místem a Rosas. Padesát koní utáhne jedno půl třetí tuny vážící čtyřiadvacetiliberní dělo přes horskou půdu. Kdyby zde byli měli méně zvířat než tento počet, odmítl by Hornblower jakýkoliv pochod. Ale Španělé skutečně obstarali potřebné minimum.

"Vraťte se s člunem," pravil Hornblower Longleyovi. "Vyloďování může začít."

Pak se opět obrátil na Clarose.

"Kde je plukovník Rovira?"

"Je tam za Castelon a přibližuje se k Rosas."

"Jak silné jsou jeho jednotky?"

"Má každého Španěla ze severní Katalánie, schopného nést zbraň, kapitáne. Ovšem kromě mého praporu. Nejméně sedm tisíc mužů."

"Hmmm."

To bylo přesně podle plánu. Armáda musí být za svítání již ve východišti k útoku a musí být co nejdříve doplněna vyloděnými děly, aby útok mohl být zahájen ihned, jakmile bude vzbuzen poplach. Bylo již skutečně velmi málo času zabrat Rosas, dokud se francouzská armáda nevrátí od Barcelony. Hornblower pocítil, že musí učinit vše, aby přesně splnil svou část programu, protože Španělé plnili svůj velmi přesně.

"Vyslali jste hlídky k pozorování Rosas?"

"Eskadronu normálního jezdectva. Podají zprávu, kdyby z pevnosti vyšla nějaká skupinka."

"Výtečně."

Před svítáním nebude moci dostat svá děla daleko od pobřeží a Rovira se zatím přimkne se svými jednotkami k Rosas. Jakýkoliv pohyb mu bude hlášen jeho jezdectvem. Byl to kousek hezké organizace. Hornblower pocítil, že Španěly podceňoval, nebo snad tyto neregulérní jednotky Katalánců jsou mnohem lepší vojáci, než normální španělská armáda - a to nebylo právě nepravděpodobné.

Pravidelný náraz vesel oznamoval příjezd lodí eskadry. První z nich byly již u břehu a muži z nich vyskákali, vzbuzujíce lehké záření ve vodě. Bílý opasek námořní pěchoty byl v ostrém rozporu s jejich červenými kabátci, jež se ve slabém světle zdály černé.

"Major Laird!"

"Pane!"

"Veďte svou skupinu na vrchol útesu. Rozestavte své zbraně podle svého úmyslu, ale pamatujte na rozkazy. Nepouštějte nikoho z doslechu." Hornblower chtěl mít spolehlivé a pevně disciplinované jednotky jako clonu před sebou. Jednak nevěřil španělským ochranným opatřením proti překvapení, jednak ve tmě a třemi jednacími jazyky, angličtinou, španělštinou a katalánštinou, chtěl předejít jakémukoliv nepořádku nebo nedorozumění. Byla to jedna z těch menších technických potíží, která nemohla být řádně zhodnocena admirálem, nemajícím zkušenosti. Dlouhé čluny vyloďovaly děla daleko odtud na mělčinách. Muži již dávali na určená místa hrubé vyloďovací pontony, vyrobené z tyčí, svázaných do vorů, jejichž vnější části byly neseny na vodě sudy. Ani na ty Hornblower nezapomněl. Cavendish, první poručík z Pluta, dělal svou část úkolu velmi důkladně, aniž obtěžoval Hornblowera dotazy po rozkazech.

"Kde jsou koně a mezci, plukovníku?"

"Tam nahoře."

"Za krátký čas je zde budu potřebovat."

Vylodění veškerého materiálu bylo nyní věcí několika minut, i když tisíc střel pro čtyřiadvacetiliberní děla - denní spotřeba na dělo byla předpokládána na 100 ran - vážilo přes deset tun. Tři sta námořníků a tři sta mužů námořní pěchoty, pracujících pod námořní disciplinou, mohlo vylodit deset tun střel, nezbytné sudy s prachem a hovězí maso s chlebem během velmi krátkého času. Byla to právě děla, jež představovala největší vykládací obtíže. Teprve první z deseti děl bylo strkáno na ponton. Bylo totiž velmi obtížné vytlačit je vzhůru po malé rampě ze základny, vybudované na člunu, kde bylo nebezpečně posazeno při dopravě z lodi, přes bok člunu. Ponton se ponořil pod nesmírnou vahou, až se jeho povrch dostal pod vodu. Dvě stě mužů, zapražených do tažných lan, jež byla připojena k dělu, zmítalo se a stříkalo kolem sebe. Jejich nohy hledaly záchytný bod dole v měkkém písku, nenacházely ho, ale muži konečně pohnuli dělem ve směru k pobřeží.

Jako každé dělo, které Hornblower dosud viděl, chovalo se i toto s tvrdošíjným odporem, snad štváno pekelnou moci se zvráceným smyslem pro humor. Ačkoliv bylo na Hornblowerův rozkaz opatřeno zvláště velikými koly, aby se lépe vyrovnávaly nerovnosti půdy, zachytilo se a zůstávalo stále a stále viset na cestě přes hrubé skály. Ve tmě Cavendish a jeho muži používali pilně pák a tyčí, aby bylo dělo přeneseno přes nerovný povrch. Ale i tak se stále točilo a Cavendish neustále pobízel muže kupředu, protože se obával, aby ta bláznivá věc nevyjela ze základny do vody. Až když bylo opět narovnáno, mohli se opět mužové zapřít do tažných lan. Hornblower si připomněl, že těch děl bylo deset a že musila být tažena čtyři míle po stezkách, stále nahoru a dolů.

Dal prodloužit základnu výběžku přes písek dalšími kládami až do místa, kde bylo písečné dno vyměněno skálou, tvořící zde prudce stoupající hřeben, vroubící útes a vedoucí k jeho vrcholu. Koně a mezci čekali ve velkém stádě a u hlavy každého z nich stál muž, jehož chatrný oblek byl vidět i ve tmě. Byli to sice Španělé, ale ačkoliv věděli, že sem přišli, aby tahali děla, nepřinesli si s sebou jakékoliv potřebné postroje.

"Vy tam, muži," pravil Hornblower, otáčeje se ke skupině čekajících námořníků. "Tamhle máte spoustu práce. Připoutejte koně k dělům. Budete-li hledat, najdete jistě nějaký zbytečný kus plachtoviny."

"Podle rozkazu, pane."

Pohled na to, co vše mohli námořníci upotřebit, byl skutečně fantastický. Dali se do práce s velkou chutí a vázali a uzlovali. Anglická slova, jichž při této práci užívali, se zdála uším španělských koní velmi podivná, zvláště když je zaváděli na místa, ale i tak měla žádaný účinek. I muži u koní, stále žvatlající katalánsky, pomáhali táhnout a strkat, až se konečně stali více pomocí než překážkou. Řehtajíce a podupávajíce ve tmě, špatně ozářené světlem asi tuctu lamp, byli konečně koně zavedeni do řady. Přes jejich hlavy dali námořníci ohlávky z lan, podložené zevnitř plachtovinou, a konce lan navlékli do ok dělového podvozku.

"Vpřed!" zařval jeden z námořníků, když počal konečně být pociťován tah. "Tenhle mizera má svou přední nohu mimo."

Když konečně první dělo dosáhlo okraje vody, byli připraveni vytáhnout druhé. Biče práskaly a námořníci křičeli. Koně klouzali, když se snažili najít pevné místo v písku, ale dělo se začalo pohybovat, sudy skřípaly a klády pod koly praskaly. Pohyb byl přerušovaný a trhavý, a když počali stoupat po prudkém svahu hřebenu, zastavil se úplně. Dvacet španělských koní, špatně živených a podprůměrné velikosti, nemohlo vytáhnout dělo po svahu.

"Pane Moore," pravil Hornblower podrážděně. "Dohlédněte na to, aby bylo dělo vytaženo na svah."

"Podle rozkazu, pane."

Stu mužů, zapražených do tažných lan, a dvaceti koním se to podařilo. Pomáhala jim skupina s pákami, která usnadňovala přechod nejhorších překážek a která nadzvedávala kola ze skály, když již ani koně ani muži nemohli zatáhnout po druhé. Hornblower, stojící na vrcholku, pocítil při pohledu na řadu deseti děl a horu zásob, jež byly vytaženy na břeh během noci, že uskutečnil velmi obtížnou část svého úkolu. A svítání již také nastávalo.

Stále úměrně vzrůstající světlo mu umožnilo rozhlédnout se okolo sebe. Tam dole bylo zlaté nábřeží, poseté skupinkami vyloďovací jednotky, a za ním bylo modré moře s loďmi eskadry, připoutanými ke svým kotvám. Asi v jeho výši se rozkládal vrchol poloostrova se svým hornatým a nerovným povrchem. Po pravé ruce procházela skála ohromnou horou s rovným vrchem, podobným stolu, ale k jihu, ve směru k Rosas, tam, kde bude musit jít, vinula se úzká stezka středem nízkého porostu jahodových keřů. Claros, stojící vedle něho, byl štíhlý muž s dlouhými černými kníry, táhnoucími se nad řadou hezkých bílých zubů, které se objevovaly při úsměvu.

"Mám pro vás koně, kapitáne."

"Děkuji vám, plukovníku. To je od vás velmi laskavé."

Několik hnědých postav se plížilo bez zájmu po skalách. Na svazích mezi nízkými hřebeny byly hnědé masy, které se nyní ve slunci počaly rozdělovat z chumáčů spících mužů na ospalé skupinky, jež držíce kolem sebe dosud přikrývky, pohybovaly se bez cíle sem a tam. Hornblower pozoroval své spojence s nechutí, která se zmenšovala faktem, že toto bylo právě to, co očekával, a která naopak zesílila po bezesné noci.

"Buďte tak laskav," pravil, "a pošlete plukovníku Rovirovi zprávu, že jsme připraveni k pochodu na Rosas, a doufám, že města dosáhneme kolem poledne alespoň s několika děly."

"Zajisté, kapitáne."

"A musím vás požádat o pomoc vašich mužů při dopravě svých děl a zásob."

Na to se Claros díval již pochybněji a ještě divněji, když mu bylo řečeno, že bude potřeba čtyř set jeho mužů na pomoc s děly a že dalších čtyři sta jich ponese každý jednu čtyřiadvacetiliberní střelu po celou cestu až do Rosas. Hornblower překonával jeho námitky trochu rozzlobeně.

"A potom, plukovníku," pravil, "budou se musit vrátit pro další. Byl mi slíben dostatek potahů na nošení nákladů. Když jste mne nezásobili nosiči čtyřnohými, musím použít dvounohých. A nyní, když dovolíte, musím uvést kolonu do pohybu."

Deset koní a mezků u každého děla a sto mužů u tažných lan. Sto mužů vpředu, aby upravovali stezku, odvalovali z cesty kameny a zaplňovali díry. Čtyři sta mužů nesoucích dělové náboje; někteří z nich vedli nákladní mezky, přes jejichž hřbety byly přehozeny sudy s prachem. Claros se tvářil ještě divněji, když poznal, že každý muž z jeho praporu je zapražen do práce, zatím co Hornblower navrhoval, aby dvě stě mužů z jeho námořní pěchoty šlo volně, bez jakékoliv pracovní povinnosti.

"Tak si to přeji mít zařízeno, plukovníku. Pokud se vám to nelíbí, můžete si najít španělské dělostřelectvo."

Hornblower byl rozhodnut podržet si silnou část své disciplinované jednotky pohromadě a připravenou pro případ překvapení. Jeho rozhodnutí bylo zřejmě tak silné, že umlčelo i Clarosovy námitky.

Za nimi, kde byli nakládáni mezci, ozval se již nyní povyk. Hornblower tam ihned namířil, s Clarosem v patách, a viděl, že španělský důstojník ohrožuje Graye kordem a za ním stojí guerilleros, svírající muškety.

"Co je to tu! Co se to tu děje?" požadoval Hornblower nejdříve anglicky a pak španělsky. Všichni se na něho obrátili a všichni počali mluvit najednou, jako skupina školních dětí, hádajících se na hřišti. Důstojníkova výbušná katalánština mu byla nesrozumitelná a obrátil se proto na Graye.

"Je to takto, pane," pravil Gray, ukazuje ve své ruce zapálený doutník. "Tento španělský poručík, pane, kouřil zde toto, když jsme nakládali mezky. Řekl jsem mu velmi slušně, že kouření u skladiště je zakázáno, pane, ale on si toho ani nevšiml, snad mi nerozuměl. Tak jsem mu řekl »Jářku, nekouřit v magazino, seňor«. Ale on právě vypustil kouř z úst a obrátil se ke mně zády. Tak jsem mu ten doutník sebral a on na mne tasil meč, pane."

Claros zatím současně vyslechl vysvětlení svého důstojníka a pak se střetli Claros s Hornblowerem.

"Tento námořník urazil mého důstojníka."

"Váš důstojník se choval velmi nerozumně," odvětil Hornblower.

Začalo to být nebezpečné.

"Podívejte se, pane," pravil pojednou Gray. Ukázal na jeden ze sudů, houpající se na žebrech trpělivého mezka, který jej nesl. Byl trochu poškozen a sypal se z něho slabý proužek prachu. Prach byl již na mezkově boku a na zemi. Nebezpečí ohně bylo zřejmé, musilo být zřejmé i Katalánci. Claros se nemohl zdržet úsměvu při pohledu na sypající se prach.

"Můj námořník snad jednal ukvapeně," pravil Hornblower, "ale myslím, že připouštíte, že částečně oprávněně, plukovníku. Omluví se upřímně a pak snad vydáte přísné rozkazy proti kouření v blízkosti prachu."

"Dobře."

Hornblower se otočil na Graye.

"Řekněte tomu důstojníkovi: Bůh chraň našeho vznešeného krále, seňor, a řekněte to poníženě."

Gray se díval překvapeně.

"Tak dělejte, chlape," pravil Hornblower nevrle. "Udělejte, co jsem řekl."

"Bůh chraň našeho vznešeného krále, seňor," pravil Gray tónem, který když nebyl ponížený, byl alespoň nepřirozený.

Kapitola 16

Kapitola XVII. Hornblower - Obsah

Kapitola XVIII.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!