předchozí
Kapitola 19

Kapitola XX.

20
   

Hornblower

Autor: Cecil Scott Forester

Situace byla tak napjatá, že by vyrušovala spánek kteréhokoliv kapitána. Čtyři nepřátelské válečné lodi na návětrné straně musily být neustále pod dohledem. V Hornblowerově hlavě vyskakovaly neustále myšlenky z podvědomí do jasného vědomí. Týkaly se zejména kalkulací, zda Cassandra bude schopna přivést eskadru admirála Leightona včas, aby mohl být nepřítel odříznut. Také povětrnostní podmínky byly velmi nestálé. Vítr, který během večera nabyl síly vichřice, do půlnoci se zmírnil, opět zesílil a pak s nestálostí větrů Středozemního moře počal úplně mizet.

Hornblower jistě neočekával, že bude moci spát. Byl příliš rozčilen a jeho mysl byla v horečné činnosti. Když byly večer vyměněny stráže, ulehl na lůžko, aby si odpočinul, a byl naprosto přesvědčen, že neusne. Spánek se však zcela přirozeně dostavil a Hornblower spal tak tvrdě, že jím musil Polwheal zatřást, když ho o půlnoci budil. Pak se odebral na palubu, kde našel Bushe, stojícího u kompasnice.

"Je příliš velká tma, než aby bylo něco vidět, pane," pravil Bush, a pak, překonán rozčilením a únavou, dovolil si vybočit z formálnosti: "Je tu tma jak v pekle."

"Viděl jste nepřítele?"

"Myslím, že asi před půl hodinou, ale nemohu si tím být jist. Síla větru též hodně poklesla."

"Ano," odvětil Hornblower suše.

Jak se často na moři stávalo, nezbývalo nyní nic než čekat. Dvě zastřené lampy se houpaly na hlavní palubě v místech, kde ležely stráže na svých stanovištích u děl. Dosud poměrně prudký vítr harašil v lanoví a loď se pohupovala dolů a opět nahoru se vznešeností, kterou by od ní neočekával nikdo, kdo ji viděl plout s větrem, vanoucím napříč. Nedalo se nic jiného dělat než čekat. Hornblower přemýšlel: kdyby zůstal na palubě, prozradil by jen své napětí a nervosu. Bylo proto lépe schovat tyto nedůstojné vlastnosti v úkrytu lůžka.

"Pošlete pro mne okamžitě, jakmile zahlédnete nepřítele," pravil s umělou nedbalostí a vrátil se zpět dolů.

Ležel pak na lůžku a jeho mysl stále rychle pracovala. Věděl, že když již jednou spal, po druhé neusne. Jeho přesvědčení bylo tak úplné, že ho spánek znovu uchvátil v okamžiku, kdy ležel, mysle na Cassandru. Zdálo se mu, že od té doby neuplynuly ani dvě minuty, když zaslechl, že na něho mluví Polwheal, jakoby z jiného světa.

"Pan Gerard dává vzkazovat, že se již venku počíná rozednívat, pane."

S velkou námahou se vzpřímil na lůžku a vstal. Až když stál ještě v polospánku na nohou, počal mít radost z toho, že skutečně spal po každé, když pro něho Polwheal přišel. Dovedl si představit, jak Polwheal líčí svým kamarádům kapitána s ocelovými nervy, který dovede upadnout do tvrdého, přímo dětského spánku v noci, kdy je každý na lodi rozčilen v očekávání boje.

"Je něco nového, pane Gerarde?" ptal se Hornblower, když přišel na velitelskou palubu.

"Ne, pane. Při dvou úderech jsem musil na hodinu skasat plachty, protože vál příliš silný vítr. Nyní však již opět slábne a otáčí se k jihovýchodu."

"Hmm," zahučel Hornblower.

Na tmavé obloze se počaly objevovat první náznaky světla, ale dosud nebylo vidět dále než na délku jednoho lana. Jihovýchodní vítr jistě nebude vyhovovat Francouzům, plujícím do Barcelony. A rozhodně nebude příjemný ani pro Pluta a Caligulu.

"Myslím, že jsem před rozedněním zahlédl nejasně zem, pane," pravil Gerard.

"Ano," odpověděl stručně Hornblower. Uvědomil si, že jejich nynější směr, kterým pluli po celou noc, je zavedl do blízkosti mysu Creux, na který měli nepříjemné vzpomínky. Uchopil plavební deník, položený vedle kompasnice, a kalkuloval z hodinových zápisů v knize nynější postavení. Zjistil, že jsou asi ve vzdálenosti 15 mil od mysu. Kdyby Francouzové udrželi během noci tentýž směr, opustí velmi brzy poměrné bezpečí zálivu Rosas. Pokud tomu tak není a pokud mu během noci unikli, nestálo za to myslit na následky.

Světlo rychle rostlo. Zdálo se, že těžké mraky na východě počínají řidnout přímo nad obzorem. Ano, nepochybně řidnou; na okamžik se oddělily a v místě, kde se bílé moře dotýkalo oblohy, vyskočila z nich zlatá skvrna a dlouhý sluneční paprsek ozářil moře na obzoru.

"Pevnina v dohledu," vykřikl pozorovatel v koši, a brzy mohli všichni zpozorovat na obzoru namodralou skvrnu, kde se španělské hory stýkaly s mořem a oblohou.

Gerard se opatrně podíval na kapitána, jednou nebo dvakrát přešel po palubě, pak se nevědomky počal kousat do kloubu ukazováčku, ale nakonec již nedovedl ovládnout svou nedočkavost.

"Pozorovatel v koši! Vidíte nepřítele?"

Zdálo se, že uplynuly úplné věky, než se dočkal odpovědi.

"Ne, pane. Nevidím nic, kromě pevniny na levoboku."

Gerard opakoval svůj postrašený pohled na kapitána, ale ten za té krátké přestávky dal své tváři tvrdý výraz a byl zcela nepohnutelný. Také Bush se nyní dostavil na velitelskou palubu. Každý mohl vidět, že je přímo zdivočelý napětím. Kdyby se čtyři francouzské válečné lodi vyhnuly akci, neznamenalo by to pro Hornblowera nic jiného, než prožít zbytek života o polovičním platu. Kapitánova tvář však neměnila kamennou ztrnulost. Hornblower na to byl hrd.

"Otočte loď, pane Gerarde, prosím, a jeďte po pravobočním úseku."

Francouzi možná ve tmě změnili směr a byli nyní ztraceni uprostřed západního Středomoří. Hornblower tomu však dosud nevěřil. Jeho důstojníci nebrali v úvahu nemotornost a nepraktičnost Francouzů. Když Gerard musil v noci skasat plachty, Francouzové mohli zcela klidně zastavit. Bush i Gerard byli příliš rozčileni. Během noci mohla Sutherland předhonit Francouze o dobrých dvacet mil. Byl si naprosto jist, že při obráceném směru na ně brzy narazí. "Pošlete pro mého stewarda," pravil.

Jeho ruce byly právě tak klidné, že se mohl bez obav oholit. Studená koupel pod lodní pumpou mu dodala nové energie. Naházel na sebe čisté šaty, rozdělil své řidnoucí vlasy přesně uprostřed hlavy. Během koupele si totiž řekl, že může uvidět Francouze nejdříve po skončení své toalety. Pak, když již neměl pro hřeben dalšího upotřebení, odložil jej se zklamáním a počal si oblékat kabát. Po Francouzích nebylo dosud ani památky. Když pak položil nohu na první schod, zaslechl divoký výkřik kadeta Parkera, který měl hlídku v koši:

"Plachta na obzoru! Dvě, tři, pane. Čtyři! Je to nepřítel." Hornblower pokračoval ve vzestupu po schodišti, aniž zrychlil krok, a doufal, že si toho posádka všimla. Bush již byl se svým dalekohledem v polovině lanoví a Gerard radostně pochodoval - téměř pobíhal - po palubě. Když se na ně díval, pocítil Hornblower radost z toho, že po celou dobu nejistoty neměl o své akci zcela žádných pochyb.

"Otočte loď, prosím, pane Bushi. Jeďte po levobočním úseku."

Hovorný kapitán mohl ještě přidat rozkaz a krátké vysvětlení o nutnosti udržovat loď mezi Francouzi a Španělskem, ale Hornblower se včas zarazil, když již měl toto vysvětlování na jazyku. Neunikne mu ani jedno zbytečné slovo.

"Vítr se dosud točí na jih, pane," pravil Gerard.

"Ano," odpověděl Hornblower.

A byl si jist, že vzrůstajícím dnem bude vítr i hodně slábnout. Slunce se rychle prodíralo mraky a zdálo se, že bude velmi teplý den - pravý podzimní den na Středozemním moři, se stoupajícím barometrem a nejslabším větrem. Lůžka již byla složena a mužstvo, pokud nestálo na svých místech, klapalo na palubě vědry a pískovcem. Námořnický pořádek musil být dodržován, i když bylo pravděpodobné, že paluby, které nyní drhnou, budou ještě před skončením dne zaplaveny krví. Mužstvo si pískalo a žertovalo - Hornblowera se zmocnil pocit hrdosti, když se na ně díval a vzpomínal, s jakou nemožnou posádkou vyplul z mateřského přístavu. Vědomí dobrých výsledků bylo mu odměnou za nevděčnou službu, kterou se zaměstnával. Pomáhalo mu též zapomenout, že dnes nebo zítra - ale v každém případě velmi brzy - pocítí uprostřed zuřící bitvy pocit fyzického strachu, za nějž se upřímně styděl.

Slunce stoupalo pomalu po obloze a vítr čím dále tím více slábl. Španělské hory se rychle přibližovaly a jevily se stále ostřeji a ostřeji, protože loď se neustále přibližovala ke břehu. Hornblower ji udržoval na stejném směru tak dlouho, jak jen mohl, a konečně zastavil, zatím co francouzská eskadra přejížděla horizont. Změna ve směru větru je připravila o výhodnou návětrnou polohu. Kdyby se k němu Francouzové přiblížili a chtěli ho napadnout, mohl by uniknout k severu, a kdyby ho pronásledovali, jeli by přímo proti Plutu a Caligule. Hornblower se však příliš nespoléhal na to, že to provedou. Francouzské válečné lodi, kterým se podařilo proniknout blokádou, jistě se budou nejdříve snažit o splnění svého úkolu a dají se do boje až později, i když budou mít před sebou velmi hezky vyhlížející vnadidlo. Kdyby se již vítr více nestočil, udrží svůj směr do Barcelony a Hornblower si byl jist, že to provedou, nezabrání-li jim v tom. Bude se jich držet v závěsu a pokusí se zaútočit během noci na jednotlivou o samotě stojící loď, pokud se nedostaví pomoc.

"Hodně mezi sebou signalizují, pane," pravil Bush s teleskopem u oka.

Signalizovali celý den a Hornblower z toho usoudil, že již zahlédli Sutherland. Nebyli si však zřejmě vědomi, že Sutherland je doprovází již po plných patnáct hodin. Francouzové si uchovali svou výřečnost i na moři a žádný francouzský kapitán by se necítil spokojen, kdyby nemohl přijímat a odesílat zprávy po celé eskadře.

Sutherland byla již nyní daleko za mysem Creux a před její přídí se otvíral záliv Rosas. Bylo to v těchže vodách, ovšem za jiných povětrnostních okolností, kde Pluto ztratila své stěžně a odkud ji odtáhla Sutherland do bezpečí. Tam, na těch šedozelených svazích ztroskotal neslavně útok na Rosas. Ve svém dalekohledu mohl Hornblower rozpoznat příkré stěny pohoří, po kterých vedl plukovník Claros prchající Katalánce. Kdyby se vítr nyní ještě více stočil, mohli se Francouzové utéci pod ochranu děl v Rosas, kde by mohli být v bezpečí, dokud by Britové nepřivezli lodi s náložemi, které by je odtamtud vyhnaly. Měli zde vlastně možnost mnohem bezpečnějšího kotviště než v Barceloně.

Podíval se na vlajku, třepající se na vrcholu stěžně - ano, vítr se skutečně otočil více na jih. Bylo otázkou, zda Francouzové objedou mys Palamos při nynějším směru, zatím co Sutherland se bude musit brzy otočit, zavěsit se Francouzům na paty, a ztratí výhodné postavení jen pro nestálost počasí. Vítr nyní přicházel v nepravidelných nárazech, což bylo neomylným znakem jeho slábnoucí síly. Hornblower otočil teleskop opět na francouzskou eskadru a pozoroval, jak se chová. Na jejích ráhnech se objevily nové svazky signálových vlajek.

"Paluba!" vykřikl Savage z koše.

Následovala krátká přestávka. Savage si nebyl zcela jist tím, co vidí.

"Co se děje, pane Savage."

"Myslím - nejsem si zcela jist, pane, - že se za nepřítelem objevila přímo na obzoru nová loď."

Další loď. Mohla to ovšem být jen zbloudilá obchodní loď. Ale jinak by to mohla být jen Cassandra nebo Leightonovy lodi.

"Pozorujte ji dále, pane Savage."

Hornblower zjistil, že již nemůže čekat na zprávy. Vyšvihl se na lanové příčky a počal se šplhat vzhůru. Když se dostal až k Savageovi, namířil svůj teleskop do udaného směru. Na okamžik se mu objevila na čočce francouzská eskadra.

"O kousek dále. Asi tamhle, myslím, pane."

Byla to jen nepatrná skvrna běli, která byla však příliš stálá, než aby to mohla být zpěněná vlna, a byla též jiného odstínu než světlé mraky, jevící se ostře na modři oblohy. Hornblower se již skorem odhodlal promluvit, ale nakonec ze sebe vypravil jen "Hmmm".

"Již je blíže, pane," řekl Savage s teleskopem u oka. "Řekl bych, pane, že je to přední královská plachta."

O tom nemohlo být pochyby. Loď, se všemi plachtami napjatými byla tam, za Francouzi, a právě se chystala přejet brázdu ve vodě, kterou po sobě zanechávali.

"Ehmm," zahučel Hornblower. Nic více neřekl, sklapl teleskop a počal sestupovat dolů.

Bush přišel na palubu, aby mu pomohl při seskoku z provazových příček. Gerard a Crystal stáli nyní na velitelské palubě a dívali se na Hornblowera s napětím.

"Cassandra stojí naproti nám," pravil Hornblower.

Tím, že to řekl, riskoval svoji důstojnost a pověst svého výborného zraku. Nikdo nemohl přesně říci, že nová loď byla Cassandra již při prvním pohledu na její královské plachty. Ale na tomto směru to mohla být jenom Cassandra, pokud ovšem nebyl jeho odhad naprosto chybný. Kdyby se zjistilo, že to není jmenovaná loď, stal by se Hornblower směšným - ale pokušení, aby se zdálo, že on, Hornblower, ji poznal, když si Savage nebyl ještě jist, zda je to loď nebo oblak, bylo příliš silné.

V myslích všech důstojníků se zjevily současně všechny následky příjezdu Cassandry.

"Kde je vlajková loď a Caligula?" ptal se Bush do prázdna.

"Možná, že již též přijíždějí," pravil Gerard.

"Je-li tomu tak, jsou ti žábožrouti odříznuti," poznamenal Crystal.

Kdyby byly Pluto a Caligula za Francouzi, Sutherland z pobřežní strany, mys Palámos na návětrné straně, měla by nepřátelská eskadra při nynějším nárazovém a špatném větru velké štěstí, kdyby se jí podařilo vyhnout se boji. Zraky všech se obrátily na francouzskou eskadru. Bylo již vidět trupy jejích lodí. Jela nyní směrem jihozápadním s přitočenými plachtami. Vpředu jela třípalubová loď a za ní následovaly tři dvoupalubové. Na předních stěžních první a třetí lodi vlály admirálské vlajky. Bílomodré pruhy, zdobící boky lodí, vynikaly v čistém vzduchu. Jsou-li Pluto a Caligula ještě hodně vzadu za Cassandrou, Francouzi je dosud nemohli vidět, právě tak jako Sutherland, což vysvětlovalo, proč se drží stále svého směru.

"Paluba!" vykřikl Savage. "Je to Cassandra. Vidím nyní její vrcholové plachty, pane."

Bush, Gerard a Crystal se podívali na Hornblowera s úctou k jeho výtečnému zraku. Stálo to za riskováni důstojnosti.

Plachty se náhle prudce vzduly. Po nárazu větru následovalo téměř bezvětří a pak počal vítr vát ještě více od jihu než předtím. Bush ihned počal dávat hlučně rozkazy k přizpůsobení plachet a ostatní okamžitě namířili teleskopy na francouzskou eskadru, aby pozorovali, jak bude reagovat na změnu směru větru.

"Otáčí se!" pravil Gerard hlasitě.

Nepochybně to Francouzi prováděli. Na svém novém směru sice objedou mys Palamos, ale dostanou se na moře blíže k britské eskadře -- pokud ovšem Pluto a Caligula přijely.

"Pane Bushi, obraťte loď, prosím," pravil Hornblower.

"Cassandra signalizuje, pane," vykřikl Savage.

"Rychle nahoru!" vyštěkl Hornblower na Vincenta a Longleye. S teleskopem a signální knihou v ruce šplhali se oba vzhůru ke koši. Všichni důstojníci na velitelské palubě pozorovali jejich postup vzhůru s napětím.

"Cassandra signalizuje vlajkové lodi, pane!" vykřikl Vincent.

Leighton tam tedy byl, za obzorem, i za obzorem Francouzů, jak mohlo být zjištěno podle jejich akcí. Bonaparte snad mohl vyslat čtyři francouzské lodi, aby bojovaly proti třem anglickým, ale žádný admirál, který byl na moři a který znal schopnost své posádky mnohem lépe než jeho císař, by neposlechl těchto rozkazů, kdyby k tomu měl ovšem příležitost.

"Co říká, chlapče?" křičel Hornblower vzhůru.

"Je příliš vzdálena, než abych to mohl říci s určitostí, pane, ale myslím, že podává zprávu o novém směru nepřítele."

Budou-li Francouzové pokračovat ještě hodinu v tomto směru, budou ztraceni, odříznuti od Rosas a zcela určitě přemoženi dříve, než se dostanou do Barcelony.

"Proboha, již se zase otáčejí," vykřikl náhle Gerard.

V tichosti pozorovali všichni francouzské lodi, jak se opět dostávají do větru a nabírají jiný směr. Točily se tak dlouho, až všechny tři stožáry u všech čtyř lodí byly v řadě. Všechny nyní mířily přímo na Sutherland.

"Ehmm," zamumlal opět Hornblower, pozoruje, jak se jeho osud rychle přibližuje. A opět: "Ehmm."

Pozorovatelé ve francouzských koších musili zpozorovat Leightonovy stěžňové kříže. Se zálivem Rosas asi šest mil po návětrné straně a s Barcelonou asi sto mil po větru, trvalo francouzskému admirálovi velmi krátký čas, aby se rozhodl při objevení cizí lodi na obzoru. Okamžitě se chtěl dostat do bezpečí. Osamocená válečná loď, která plula přímo v jeho směru, musí být zničena, nebude-li se jí moci vyhnout.

Nepříjemná vlna rozčilení a obav nezabránila, aby se v hlavě Hornblowera nevyrojilo obvyklé množství kalkulací. Francouzi ještě musí jet nejméně šest mil při dobrém větru. Nevěděl dosud, kde se nalézá Leighton na obvodu kruhu, jehož středem byla francouzská flotila. Ale má před sebou určitě plavbu nejméně dvaceti mil, snad o něco více s větrem proti sobě a pokud byl v nejlepší možné pozici daleko vzadu, měl vítr přímo proti levoboku. Vítr se stále točil a tak se sem Leightonova eskadra dostane v nejlepším případě za dvě hodiny. Hornblower počítal s poměrem dvaceti ku jedné, že admirál nedohoní francouzskou eskadru, než se jí podaří utéci se pod ochranu děl v Rosas. Jenom náhlá a skoro nemožná změna větru by to mohla způsobit, nebo kdyby se Sutherland podařilo zničit Francouzům hodně stěžňů, než by byla sama zničena. Hornblower počítal tak soustředěně, že si až zde vzpomněl s přívalem rozčilení, že Sutherland je jeho loď a že on je za ni odpovědný.

Longley sjížděl rychle dolů na palubu s obličejem bledým rozčilením.

"Posílá mne Vincent, pane. Cassandra signalizuje a Vincent se domnívá, že zpráva zní: vlajková loď pro Sutherland, číslo 21. Číslo 21 je »navažte styk s nepřítelem«, pane. Ale je dosud velmi těžké přečíst vlajky."

"Velmi dobře. Potvrdíte zprávu."

Leightonovi se konečně dostalo morální odvahy vzít na sebe odpovědnost za to, že posílá jednu loď proti čtyřem. V tom směru byl konečně hoden být manželem lady Barbary.

"Pane Bushi," pravil kapitán. "Máme ještě čtvrt hodiny času. Postarejte se o to, aby muži dostali v té době něco k snědku."

"Podle rozkazu, pane."

Hornblower se ještě jednou podíval na čtyři lodi, plující pomalu přímo proti němu. Nemohl doufat v to, že by se mu podařilo zahnat je zpět. Mohl jenom doufat, že se mu podaří následovat je na jejich cestě do zálivu Rosas. Každá loď, které urazí všechny stěžně, padne jako oběť Leightonovi. Ostatní pak bude musit poškodit tolik, aby nemohly být v Rosas spraveny. Tam totiž nebylo ani nejmenších potřeb pro správky lodí. Angličané musili by pak čekat tak dlouho, dokud nebude přivezena zápalná loď nebo dokud nebude provedena velkorysá expedice, či správně organizovaný útok z pevniny na pevnost, což vše by mělo za následek zničení lodí. Měl důvěru, že svůj úkol splní, nemohl však předvídat, co se zatím stane se Sutherland. Těžce polkl a počal vymýšlet plán manévru při prvém střetnutí. Vedoucí francouzská loď měla osmdesát děl - byla již připravena a šklebila se na něho z otevřených střílen. Každá francouzská loď měla vyvěšeny, jako na chloubu, na svém lanoví nejméně čtyři trikolory. Hornblower vzhlédl na svou potrhanou červenou vlajku, visící z vrcholu proti modré obloze, a vrátil se pak do skutečnosti.

"Muži k otěžím, pane Bushi. Chci, aby se loď obracela s bleskovou rychlostí, až nadejde příhodný čas. Pane Gerarde! Zítra bude zmrskán každý velitel děla, který vystřelí dříve, než budou děla zamířena."

Muži u děl se ušklíbli. Udělali by pro něho vše, co je v jejich moci i bez hrozby mrskáním. Věděli, že to ví i on.

Příď proti přídi přibližovala se Sutherland neohroženě k lodi s osmdesáti děly. Kdyby se kapitáni obou lodí udrželi na nynějším směru, došlo by ke srážce, po které by se mohly obě lodi potopit. Hornblower neodtrhl oči od Francouze a snažil se odhadnout první okamžik jeho nerozhodnosti. Sutherland byla nyní tak ve větru, jak nejvíce mohla, a její plachty byly napjaty k prasknutí. Kdyby měl francouzský kapitán dosti rozumu, aby přivedl svou loď do větru, nemohla proti němu Sutherland provést nic rozhodného. Bylo však pravděpodobné, že ponechá své rozhodnutí až do posledního okamžiku a pak loď otočí instinktivně před vítr, což bylo nejsnazším způsobem při špatně vycvičené posádce. Na vzdálenost asi půl míle obklopila se příď francouzské lodi kouřem a střely zahvízdaly nad hlavami Angličanů. Francouz vypálil ze svých předních děl a Hornblower ani nemusí varovat Gerarda, aby neodpovídal - znal sám dost dobře cenu první boční salvy, vypálené beze spěchu. Když se vzdálenost zkrátila na polovinu, objevily se na hlavní vrcholové plachtě Sutherland dva otvory. Hornblower pozoroval tak soustředěně akce Francouzů, že ani neslyšel hvizd kulí.

"Kam se asi obrátí," pravil Bush, tluče pěstí jedné ruky do dlaně druhé. "Do jakého směru? Jede blíže, než jsem si myslil."

Čím blíže, tím lépe. Čím spěšněji provede Francouz svůj manévr, tím bude bezmocnější. Přední plachty obou lodí se již přiblížily na vzdálenost pouhých sta yardů. Hornblower zaťal zuby, aby mu nevyšel z úst mimovolný rozkaz k otočení kormidla. Pak zpozoroval na francouzské palubě rychlý pohyb a příď lodi se otočila od Sutherland k závětrné straně.

"Zadržte palbu!" vykřikl Hornblower na Gerarda, obávaje se, že předčasnou boční palbou by se vyplýtvala nejlepší příležitost. Gerard v odpovědi zamával kloboukem a jeho bílé zuby se zableskly v hnědé tváři. Lodi se stále blížily a byly již od sebe vzdáleny pouhých třicet yardů. Děla Francouzů se stáčela ve směru k Sutherland. V ostrém slunečním světle mohl Hornblower pozorovat záblesky nárameníků důstojníků na velitelské palubě a mužstvo u karonád na přídi lodi, které se hloupě dívalo na cizí loď. To byl Hornblowerův okamžik.

"Na návětrnou stranu, pomalu," pravil kormidelníkovi. Sutherland se počala pomalu otáčet a rychle se blížit k zádi nepřítele, dříve než se dostaly obě lodi bok k boku. Bush počal vykřikovat své rozkazy na muže u otěží a předních plachet. Vtom se proměnila boční salva nepřítele v jediný plamen a oblak kouře. Sutherland se otřásla a zařinčela pod mohutností nárazu střel. Jedna ze zadních plachet se s třeskem roztrhla a současně se na velitelské palubě nedaleko Hornblowera objevil v dešti třísek velký otvor. Ale příď Sutherland se nyní již skorem dotýkala zádi francouzské lodi. Hornblower mohl pozorovat, že na velitelské palubě nepřítele vzniká zmatek.

"Držte ji v tomto směru," vykřikl na kormidelníka.

A pak s řadou těžkých výbuchů, které následovaly jeden po druhém, minula Sutherland záď nepřítele a každá skupina děl zamířila. Následoval ohromný výbuch boční palby Sutherland. Při každém výstřelu se loď naklonila zpět a každá střela prováděla správně svou ničivou práci na palubě nepřítele. Gerard běžel po celé délce paluby současně s výstřely a konečně vyskočil na velitelskou palubu a nahnul se k nejbližší z karonád. Rychlým pohybem šroubu změnil její náměr, jednou rukou trhl lanem a druhou zamával na velitele karonád, aby udělali totéž. Karonády vybuchly téměř současně a zahrnuly francouzskou velitelskou palubu deštěm kulí a granátů. Hornblower viděl, jak důstojníci odtud skákají na palubu, viděl, jak se trhá lanoví a velká záďová okna francouzské lodi zmizela jako dým.

"Mají toho dost!" vykřikl Bush.

Sutherland vypálila boční salvu, která obyčejně vyhrává bitvy. Jediná salva vytloukla z Francouzů polovinu jejich bojovnosti, usmrtila nebo zranila více než sto mužů a převrhla půl tuctu děl. Kdyby to byl souboj dvou lodí, vyvěsila by Sutherland britskou vlajku na nepřátelské lodi během necelé hodiny. Ale v tomto případě jel Francouz kupředu, zatím co Sutherland dokončovala svůj obrat. Druhá francouzská loď, ta s admirálskou vlajkou, byla nyní v blízkosti na návětrné straně. Měla dosud většinu plachet napjatou a rychle je skasávala. Za okamžik bude moci zničit Sutherland právě tak, jako Sutherland zničila jejího druha.

"Pravobok," pravil Hornblower kormidelníkovi. "Na místa k dělům na levoboku." Jeho hlas zněl nepřirozeně v tichu, jež následovalo palbě.

Francouz se neodklonil ze svého směru, nevyhýbal se souboji bočních salv, ale nepokoušel se manévrovat. Manévrování by znamenalo ztrátu času v jízdě do útočiště v Rosas. Lodi se k sobě rychle blížily a Francouz jel přímo proti Sutherland. Na palubě Sutherland bylo slyšet rozčilené rozkazy francouzských důstojníků, křičících na své mužstvo a snažících se udržet jeho dychtivost boje až na rozhodující okamžik.

To se jim však zcela nedařilo. Nejdříve jedno a pak druhé dělo vypálilo, když rozčilení dělostřelci spustili. Kam rány dopadly, to ví jen sám Bůh. Na rozkaz Hornblowera Sutherland stočila tak, že nyní byla bokem přímo proti nepříteli. Když se ustálila na novém směru, mávl Hornblower rukou na Gerarda na znamení, že může zahájit palbu. Mezi oběma bočními salvami neuplynulo snad ani půl vteřiny. Reakci na zpětný náraz děl se Sutherland naklonila na stranu a pak se naklonila ještě více v dešti kulí, kterou jí Francouz zavalil. Když kouř výstřelu počal stoupat vzhůru, naplnil se vzduch třískami a hlukem ran, dopadajících na boky Sutherland. Zdola se ozvaly výkřiky a řev, což jen dokazovalo, že loď je poškozena.

"Držte se, chlapci! Palte ránu za ranou!" křičel Gerard.

Hodiny tvrdého cviku přinášely nyní ovoce. Do rozpálených hlavní děl byly vraženy vytěráky a v témže okamžiku, kdy je dělostřelci opět vytáhli, byl připraven prach, nabiják a střela. Téměř současně zarachotily podvozky děl, když se mužstvo zapřelo do otěží a táhlo děla opět vpřed. A opět téměř současně děla zahřímala. Tentokrát Francouz odpověděl až po poměrně dlouhé přestávce nepravidelnou salvou.

Slaboučký vítr, dující na bojující stranu, udržoval kolem lodi oblak kouře. Střelce, pracující na hlavní palubě, zakrýval Hornblowerovi kouř, hustý jako londýnská mlha. Avšak stožáry francouzské lodi se dosud ostře odrážely od modři oblohy. Těsně za druhou salvou Francouzů následovala třetí salva Sutherland.

"Tři ku dvěma, jako obvykle," pravil Bush chladně. Kule narazila na zadní stožár a potřísnila palubu třískami. "Držíme se, pane."

Bylo skutečně těžké udržet si zdravou rozvahu v tom hrozném hluku, se smrtí řádící po celé lodi. Kapitán Morris stál se svou námořní pěchotou podél levé postranní chodby a střílel po každém, kdo se objevil na nepřátelské palubě. Obě lodi byly již na dostřel z mušket. Palba z bočních děl Sutherland se nyní stávala nepravidelnou. Zručnější posádky obsluhovaly svá děla mnohem rychleji než ostatní. Francouzové stříleli již dlouho ránu za ranou a jen jednotlivé větší výbuchy naznačovaly, že několik děl vybuchlo náhodou najednou. Vypadalo to jako klapáni kopyt koní na tvrdou dlažbu, tu a tam současné a opět osamocené.

"Zdá se mi, že jejich palba slábne, pane," pravil Bush. "To mne nepřekvapuje."

Soudě podle malého počtu mrtvol, ležících na hlavní palubě, Sutherland ještě nebyla smrtelně poškozena a bude moci bojovat ještě dlouhou dobu.

"Podívejte se na jeho hlavní stožár, pane!" vykřikl Bush. Vrchol hlavního stožáru nepřátelské lodi se nahnul kupředu, pomalu a důstojně, a čnělková plachta se naklonila ještě hlouběji. Hustým kouřem mohli na Sutherland pozorovat, jak se celý hlavní stožár nepřítele naklání dozadu. A pak bylo vidět řítící se masu plachet a dřeva, kterou opustila již všechna předešlá důstojnost. Na okamžik zůstala viset ve vzduchu v podobě velkého S a pak se divoce zřítila, strhávajíc s sebou i přední a zadní vrcholový stěžeň. Při pohledu na tu spoušť přepadl Hornblowera pocit uspokojení - v Rosas není žádných náhradních hlavních stožárů. Posádka Sutherland pronikavě a radostně vykřikla, a zatím co se jejich loď vysunula před zničeného protivníka, vypálila ještě několik ran. O minutu později hluk palby ustal, slabý vánek odehnal zbytky kouře a slunce opět zasvítilo na poničenou palubu.

Za nimi pokulhával bývalý nepřítel, vlekoucí za sebou masu trosek. Jedno z děl na nižší palubě bylo vyhozeno z podvozku a tyčilo se v nemožném úhlu k obloze, což dokazovalo, že alespoň jedno dělo bylo zničeno. Asi čtvrt míle vpředu se ploužila první loď, se kterou se Sutherland střetla. Nevěnovala zcela žádnou pozornost souboji, který se odehrával ještě před okamžikem, a plula pod plnými plachtami k zálivu Rosas; typicky francouzské. A za ní se rozprostíraly na obzoru kruté španělské hory a nad zlatým pobřežím bylo možno pozorovat bílé střechy Rosas. Sutherland byla nyní v blízkosti širokého vjezdu do zálivu. Na polovině cesty mezi Rosas a Sutherland ležely na hladkém bílém povrchu dvě temné skvrny - dělové čluny, přijíždějící z Rosas.

A těsně za zničenou lodí následovaly dvě další lodi francouzské eskadry, třípalubová loď s vlajkou viceadmirála a v její brázdě dvoupalubová loď. Toto byl okamžik pro rozhodnutí.

"Pozorovateli!" křičel vzhůru Hornblower. "Vidíte již vlajkovou loď?"

"Ne, pane, nic než Cassandru."

Hornblower mohl již s paluby sám rozpoznat bílé plachty Cassandry, odrážející se ostře od obzoru - Pluto a Caligula musí být ještě nejméně dvacet mil vzdáleny. Slabý vítr, který zaháněl pomalu Sutherland do zálivu, byl jistě mořský vánek. Bylo na to dostatečně horko. Leighton se sotva dostaví včas, aby ještě mohl zasáhnout do boje. Hornblower by nyní mohl obrátit loď a odjet s ní do bezpečí. Kdyby se na něho zbývající dvě lodi vrhly, mohl je odrazit nebo se jim mohl postavit. Protože každou vteřinu se přibližoval k Rosas, musí se okamžitě rozhodnout. Kdyby se pustil do boje, byla by tu ještě nepatrná naděje, že by Leighton přijel včas, aby se zmocnil poškozených lodí. Ale tato možnost byla skutečně jen mizivá.

Sutherland by byla zničena, ale její nepřátelé by byli tak poškozeni, že by se musili zdržet v Rosas dny nebo celé týdny. A to bylo záhodno, protože uplyne jistě několik dnů, než budou uskutečněny všechny přípravy k útoku na nepřátelské kotviště. Kdyby nebyly poškozeny, měly by všechny, nebo alespoň tři lodi možnost uniknout z Rosas právě tak, jako unikly z Toulonu.

Hornblower rozvažoval, jakou výhodu bude mít pro Anglii ztráta lodi o sedmdesáti čtyřech dělech proti zničení čtyř francouzských válečných lodí. Ale pak si náhle uvědomil, že všechno jeho uvažování bylo zbytečné. Kdyby ustoupil, podezříval by sám sebe po celý život, že tak udělal ze zbabělosti, a dovedl si představit, kolik let by musil prožít v duševní rozháranosti. Musí bojovat, ať již to bylo správné nebo ne, a když již dospěl k rozhodnutí, pocítil, že rozhodl správně. Ještě promrhal jednu vteřinu pohledem na modré nebe, které tolik miloval, ale pak potlačil své nevyjasněné city.

"Obraťte loď na levobok, prosím, pane Bushi," pravil.

Posádka znovu zajásala, když zjistila, že se postaví i proti zbytku Francouzů, i když věděla, že to bude znamenat jistou smrt pro nejméně polovinu z nich. Hornblower pocítil lítost - nebo to snad bylo uspokojení? - jak nad nimi, tak nad jejich bláznivou bojovností a touhou po slávě. Bush byl právě takový jako ostatek, soudě podle jeho rozzářeného obličeje, když byl vydán rozkaz. Chtěl vidět krev Francouzů jen proto, že to byli Francouzi, a nepomyslil na to, že by se mohl stát beznohým ubožákem, i když by se mu snad dříve podařilo zničit několik francouzských nohou.

Napolo zničená dvoupalubová loď s admirálskou vlajkou byla poháněna směrem k Sutherland. Tento mořský vánek zažene všechny vraky do zálivu, pod děla pevnosti. Mužové na rozbité palubě pracovali rychle na odklizování trosek, a když uviděli, že se na ně otáčejí děla Sutherland, opouštěli hromadně práci a v panice utíkali. Nežli se Sutherland odpoutala, vypálila do lodi ještě tři salvy, na což se jí skoro nedostalo odpovědi. Dalších padesát mrtvých Francouzů pro Bushe, pomyslil si Hornblower, když hřmot dělových podvozků umlkl a muži stáli znovu tiše a v očekávání u svých děl. Nyní se k Sutherland přibližovala třípalubová loď, nádherná se svou pyramidou plachet, ale ohavná svými šklebícími se děly. I v tomto okamžiku si Hornblower povšiml se zájmem profesionála její rozdílné stavby od anglických lodí.

"Přisuňte se k ní pomalu, pane Bushi," pravil. Rozhodl se, že se zakousne do třípalubové lodi s umíněností pravého anglického buldoka.

Sutherland se pomalu, velmi pomalu přibližovala. Hornblower si dával pozor, aby jeho poslední manévr se Sutherlandem byl právě tak dobře časován, jak si to jen mohl přát. Dostala se do stejného směru jako francouzská loď v okamžiku, kdy se nepřítel postavil přímo bok proti boku. Děla obou lodi byla současně zamířena v okamžiku, kdy byly lodi od sebe vzdáleny asi sto yardů, a obě salvy vybuchly současně v hromu a blesku.

V dřívějších srážkách se zdálo, že čas plyne pomalu. Nyní však ubíhal velmi rychle. Pekelné záblesky bočních salv se zdály pálit bez přestávky a postavy, pobíhající po zakouřených palubách, běhaly snad dvojnásobnou rychlostí než jindy.

"Zakormidlujte blíže k nepříteli," pravil Hornblower kormidelníkovi a pak, když vydal svůj poslední rozkaz, mohl se odevzdat do jeho šílených následků. Zdálo se, že nepřátelské kule protrhávají palubu všude kolem něho a tvoří velké otvory v palubním plaňkoví. S jasnou neskutečností strašného snu viděl, jak Bush upadl a jak se mu z pahýlu dolní končetiny, z místa, kde byla dříve noha, řine potokem krev. Dva muži, lékařovi pomocníci se nad ním sklonili, aby ho odnesli do podpalubí.

"Nechtě mne na palubě," vykřikl Bush. "Jděte pryč, vy psi."

"Odneste ho," nařídil Hornblower. Hrubost jeho hlasu byla v souladu s peklem okolo. Ve skutečnosti byl Hornblower rád, že může poslat Bushe do bezpečí, kde si snad zachrání život.

Zadní stožár padl a kolem Hornblowera se rozvířil déšť třísek, promíšený kladkami a postroji. Smrt pršela shora právě tak jako ze stran, ale Hornblower žil dále. Nyní se objevil velký otvor v přední vrcholové plachtě a Hornblower viděl kouřem, jak se Hooker se svou skupinou šplhá vzhůru, aby provedl opravu. Koutkem oka zpozoroval, že kouřem proniká něco podivného - byla to čtvrtá francouzská loď, přijíždějící ke straně, na které se dosud nebojovalo. Hornblower zamával kloboukem a řval něco na své mužstvo, aniž si uvědomoval obsah toho, co říká. Mužstvo ho hlasitě zdravilo a připravilo pravoboční salvu. Kouř zhutněl, peklo se ještě zvětšilo, celá loď se otřásala se všemi čtyřiasedmdesáti děly v činnosti.

Malý Longley byl nyní po jeho boku. Jeho obličej byl bílý jako stěna. Přežil jen zázrakem pád zadního stožáru.

"Nebojím se, nebojím se," křičel chlapec. Jeho kabát byl roztržen po celé délce prsou a chlapec si jej přidržoval a bojoval proti slzám, které se mu objevily v očích.

"Ne, chlapče, ovšemže se nebojíš," říkal mu Hornblower.

A pak byl Longley najednou mrtev a jeho ruce a prsa byla proměněna ve zlomku vteřiny v krvavou masu. Když odvrátil zrak od zbytků Longleyova těla, viděl Hornblower, že jedno dělo na hlavní palubě nebylo vytaženo. Již chtěl povzbudit posádku děla, aby pracovala rychleji, když zpozoroval, jak její těla leží rozbita kolem děla, a tak zjistil, že již nemá více mužstva, které by mohl zasadit do boje. Brzy bude jistě více než jedno dělo vyřazeno. Karonáda vedle něho již měla k obsluze pouze tři muže a u jiných dvou byla situace podobná. Po hlavní palubě přebíhala námořní pěchota, nosící prach a kule. Gerard jim asi přidělil tuto práci, protože nosiči prachu byli již skoro všichni mrtvi. Jen kdyby to peklo již přestalo, aby mohl klidně myslit.

Hornblowerovi se zdálo, jako by se strašný hluk při jeho myšlence jen zdvojnásobil. Přední a hlavní stožár se zřítily současně za příšerného praskotu, který bylo slyšet i přes výbuchy děl, a masa trosek se převalila přes pravobok lodi. Vyběhl kupředu a nalezl tu Hookera s jeho skupinkou již v plné práci, přetínající upínačky, aby se trosky stožárů uvolnily. Tři stopy silný konec zlomeného hlavního stožáru rozbil dělo a v pádu zabil jeho posádku. Střely z dvoupalubové francouzské lodi bily do skupiny pracujících a z plachty, visící přes palubu, vycházel hustý dým z místa, kde byla zachvácena ohněm palby. Hornblower vytrhl jednomu z mrtvých mužů z ruky sekeru a počal sekat s ostatními. Když byla poslední upínačka přeťata a hořící masa svržena přes palubu, když zběžná prohlídka ukázala, že dřevo lodi ještě nehoří, setřel si Hornblower pot s čela a přehlédl loď, jak se mu jevila teď.

Celá paluba byla poseta a zavalena hromadami mrtvol a zbytky po mrtvých tělech. Kolo kormidla bylo uraženo a stožáry srovnány s povrchem paluby. Průvlakové chodby byly zavaleny kupami trosek. Avšak všechna děla schopná ke střelbě byla dosud obsluhována ztenčenou posádkou. Na obou stranách lodi se tyčil nepřítel, ale třípalubová loď již ztratila dva vrcholové stěžně a dvoupalubová zadní stožár. Jejich plachty byly proměněny v cáry, a lanoví, visící bezvládně v silných zamotaných svazcích, prohledalo nejasně kouřem. Palba byla dosud právě tak prudká, jako při zahájení střetnutí. Hornblowerovi připadalo jako skutečný zázrak, že v dešti kulí došel bez zranění zpět na své místo na velitelské palubě.

Náraz větru změnil polohu lodi. Hornblower již opět běžel dolů na levobok, nohy jako z olova. Když pravoboční příď třípalubové lodi narazila na levoboční příď Sutherland, Francouzi se shromažďovali, aby přeskákali na palubu Sutherland. Hornblower tasil kord v běhu.

"Všichni muži proti útočníkům," řval. "Shoďte je, rychle, Hookere, Crystale!"

Vysoko nad jeho hlavou trůnila francouzská třípalubová loď. Z jejích boků pálily muškety a Hornblower slyšel, jak jejich kule rozrážejí palubu kolem něho. Muži s kordy a píkami v rukou se spouštěli k nim po bocích třípalubové lodi a další, ještě větší skupina, skákala ze střílen prostřední paluby na chodbu Sutherland. Hornblower se octl v chumlu britských námořníků, ozbrojených šavlemi, bodly, píkami nabijáky, octl se mezi muži obnaženými po pás a pokrytými nánosem šedého prachu. A všichni sebou házeli, strkali se a bojovali o místo. Náhle byl hozen proti skrčenému malému francouzskému poručíkovi, jehož klobouk byl v zápalu boje postrčen přes celo. Tlakem sousedů byly jeho ruce přitisknuty k jeho bokům a Francouz se namáhal, aby vytrhl pistoli ze svého opasku.

"Rends - toi", vykřikl, když konečně uvolnil pistoli, ale Hornblower vykopl kolenem, Francouz upustil zbraň a jeho hlava se zaklonila bolestí.

Náhlým závanem větru byla francouzská loď opět odstrčena od Sutherland, čemuž též pomohl tlak klády, kterou Crystal a Hooker se svými skupinkami tlačili proti boku nepřítele. Některým z Francouzů se podařilo přeskočit zpět na loď. Někteří skočili do moře. Asi tucet těch, kteří zůstali na palubě Sutherland, zahodilo zbraně - jeden z nich příliš pozdě, takže již nezabránil, aby mu píka neprojela břichem. Vítr dosud prudce vál a oddaloval francouzské lodi od Sutherland a odháněl kouř. Slunce se prodralo a svítilo na ně a na jejich příšerné paluby jako zpod mraku. Hřmot palby ustal jakoby kouzlem, jakmile děla přišla ze směru.

Hornblower stál s taseným mečem a muži kolem něho zatím zajišťovali zajatce. Nastalé ticho mu nepřineslo úlevu, ve kterou doufal - naopak, byl jakoby omámen a omráčen a ve své únavě nemohl klidně myslit. Vítr zahnal Sutherland hluboko do zálivu a po Plutovi a Caligule nebylo ještě ani památky. Jenom Cassandra stála na obzoru a bezmocně přihlížela průběhu boje. Dvě francouzské těžce poškozené lodi, stejně bezmocné jako Sutherland, díky ránám, které utrpěly v lanoví a stěžňoví, klouzaly nedaleko odtud. Po straně třípalubové lodi zpozoroval Hornblower temnou skvrnu - lidskou krev, stékající odkapy.

Dvoupalubová loď se stále točila. Její rozbitá strana byla z dohledu, pak ukázala záď a opět se přitočila druhou stranou k přídi Sutherland. Hornblower se na ni zhlouple díval. A pak ohlušující řev, a její boční salva narazila na Sutherland. Mračno třísek vylétlo z rozbitého pahýlu po předním stožáru a dělo po boku Hornblowerově zazvonilo, jak na něj narazila nepřátelská kule.

"Přestaňte už!" vykřikl Hornblower. "Proboha, přestaňte." Muži na palubě Sutherland se opět potáceli k dělům. Gerarda nebylo nikde vidět, ale Hooker - to byl správný chlapec - kráčel po palubě a přiděloval muže k dělům, aby alespoň některá z nich mohla střílet. Ale muži byli již zesláblí únavou. Děla nemohla být uvedena do směru a Sutherland bez stožárů nemohla udělat zhola nic pro svou záchranu. Další salva zahvízdala a pronikla lodí. Hornblower si byl náhle vědom tichého hluku - slabého nářku raněných mužů, krčících se v každém koutku lodi. Dělové čluny opatrně kroužily okolo Sutherland, aby se dostaly pod její záď. Brzy začnou pálit ze svých dvaačtyřicetiliberních děl do spodu Sutherland. Slunce, modrá obloha a modré moře; šedozelené hory Španělska, zlaté pobřeží a bílé domky Rosas - Hornblower se v zoufalství rozhlédl po tom všem a pohled mu působil bolest.

Další salva. Hornblower viděl, jak dva muži po boku Hookerově se proměnili v krvavé cáry.

"Vzdám se," pravil si. "Musíme se vzdát." Ale Sutherland již neměla vyvěšenu vlajku, aby ji mohla stáhnout, a Hornblowerova omámená mysl se musila zabývat tímto problémem, když kráčel na záď. Čtyřiadvacetiliberní dělo na jednom z dělových člunů náhle vypálilo a Hornblower pocítil náraz, jak kule prorazila bok lodi pod ním. Hooker byl nyní na velitelské palubě s Crystalem a tesařem Howellem.

"V šachtě jsou již čtyři stopy vody, pane," pravil Howell, "a žádná pumpa již nepracuje."

"Ano," pravil Hornblower dutě. "Vzdávám se." V šedých obličejích svých důstojníků vyčetl Hornblower souhlas, i když nic neřekli. Kdyby se jen Sutherland pod nimi potopila. Tím by se problém vyřešil sám sebou, ale v to nemohli doufat. Plnila by se jen stále více a více vodou, potápěla by se pomalu, každá paluba by se zvlášť ponořila a nemilosrdná palba by pokračovala. Mohlo by trvat čtyřiadvacet hodin, než by se úplně potopila a v té době by ji slabý vítr zahnal k pevnosti a pod dostřel děl z Rosas. Nemohl udělat nic jiného než vzdát se. Hornblower si vzpomněl na jiné britské kapitány, kteří se dostali do podobné situace - Thompson z Leandry, kapitán Swiftsure a nešťastný muž pod velením Saumarezovým v zálivu Algeciras. I oni stáhli vlajky po dlouhém boji proti velké nepřátelské přesile.

Někdo křičel z dvoupalubové lodi. Hornblower nerozuměl, co křičí, ale předpokládal, že to bude výzva, aby se vzdali.

"Oui," volal zpět, "oui."

Jako odpověď přišla další salva, zasáhnuvší loď, ze které vylétlo hejno třísek. Zespodu se ozval výkřik.

"Pane Bože!" zamumlal Hornblower.

Uvědomil si, že asi špatně rozuměl otázce a s tímto uvědoměním přišlo i rozřešení potíží. Utíkal tak rychle, jak jen to jeho ztuhlé nohy dovolovaly, a zamířil do nepopsatelného chaosu, který tu zbyl po tom, co kdysi bývalo jeho kabinou. Rychle se tu přehraboval v troskách a muži u děl ho pozorovali s bezvýraznými tvářemi, jaká mají zvířata. Konečně našel, co hledal, a vystoupil na velitelskou palubu s plnýma rukama.

"Zde máte". Podal věc Crystalovi a Howellovi. "Zavěste to na bok."

Byla to vlajka s trikolórou, kterou dal udělat, aby oklamal baterie u Llanza. Jakmile ji zpozorovali muži v dělových člunech, sklonili se k veslům, aby pohnali čluny podél Sutherlandu, zatím co Hornblower stál se sluncem svítícím na jeho nepokrytou hlavu a očekával jejich příchod. A jeho druhý čestný kord je dosud zástavou u Duddingstona, hokynáře, a již si jej nebude moci nikdy vyzvednout, nyní, když je jeho kariéra zničena. Rozbitý trup Sutherland bude triumfálně vlečen pod děly Rosas - jak dlouho asi potrvá, než přijede středomořská flotila, aby ji pomstila, aby ji vyrvala z rukou uchvatitelů a aby ji spálila současně s jejími poškozenými nepřáteli? A Marie bude mít dítě, které on nikdy neuvidí, alespoň ne po dlouhá léta svého zajeti. A lady Barbara se dočte o jeho zajetí v novinách - co si asi pomyslí o tom, že se vzdal? Ale slunce na jeho hlavě již pálilo a Hornblower byl velmi unaven.

předchozí
Kapitola 19
Kapitola XX.
Hornblower - Obsah
 
 

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!