Se srdcem rekovým

Král Robert zemřel. Jeho srdce vzal
rek Douglas, jak byl král mu rozkázal.

A věrně řídě se tímž rozkazem
vez srdce královo u Svatou zem.

Když loď již spatřila špaňhelský břeh,
o bitvě křesťan s Maury došel slech.

Tu Douglas ku královu srdci prál:
"Co učinil by teď můj rek a král?

- Hoj - velel by - již taste družný meč,
kde čestná seč, tam také Skotův seč! -"

A již se Douglas vřadil v křesťan šik,
a bujný, radostný ho vítal křik.

Rek Douglas obořil se v Maurův tem,
že proudy krve vpijely se v zem,

že na zem, pevnou dříve jako mlat,
jen s nebezpečím vojín nohu klad.

A Douglas k srdci královu zas prál:
"Co učinil by teď můj rek a král?

Hoj! - zvolal by - ,toť rozkošný je ples,
snad plavem krve mořem do nebes!

Však obuv je nám v plavbě na obtíž,
nuž svrhněm ji a plavme směle blíž!"

I svrhnul obuv, za ním jeho tem,
a pevně zas se opírali v zem,

a pevně zase křesťanský stál voj
a znovu kvetl bujný zase boj.

Však nových nepřátel hle táhne mrak,
že nepřelítl by ho orla zrak,

a křesťanův tak skrovný houfec jen -
o bídný, přebídný to bude den!

Tu Douglas k srdci královu zas prál:
"Co učinil by ted můj rek a král?"

- Hoj - zvolal by - ,hoj, hoši, dále v před
a zasekněm se v samý Maurův střed!

I mrštil skříň se srdcem v Maurův střed:
"Jaks vždy nás vedl, veď nás naposled!" -

Boj skončen. - Druhý vzešel žalu den,
u skříně Douglas mrtev nalezen.