předchozí
Karlu Havlíčkovi Borovskému - Kniha veršů časových a přiležitých

Ve východní záři

Kniha veršů časových a přiležitých
celkem kapitola: 55. ze 55
   

Kniha veršů

Autor: Jan Neruda

O lidstvo! Stověký tvůj o svobodě sen
se mění v skutek, v bílý volný den,
noc chmurných porob k západu se plíží -
hoj lidstvo - lidstvo, den tvůj již se blíží!

Obnažte hlavu, sehněte svou nohu,
bijte se v prsa, plná panské pýchy:
kněz Slovan sloužit národův jde bohu
a odpuštění ždá za vaše hříchy.

Bůh stvořil člověka a člověk splodil Kaina,
Kain splodil bratrovraždu, porobu,
poroba vrhla v lidstvo chorobu,
a vzrostla podlost z ní ta všeprodajná.
Ach vlny lidstva, dříve zrcadlny,
jež kdys jen mír a volnosť, lásku pěly,
se rozzuřily nyní, rozkypěly,
zášť - zášť jen hučely ty strašné vlny,
brat stisknul bratra z panské choutky pouze,
lid proti lidu hnal se v kanibalské touze,
a místo hymnův luzna zapění
o klenby nebes bilo úpění.

Rozsázený jak proutí podél břehu
stál Slovan v udivení ztrnulém;
mír jeho vítán byl v tom boji zlém -
svou vzteklou pěnou jste ho potřísnili,
tak mnohý kmen jste urvali mu v běhu,
i plnou záhubu jste jeho snili -
o nesmírny jsou černé vaše hříchy,
obnažte hlavu, sehněte svou nohu,
bijte se v prsa plná hříšné pýchy:
kněz Slovan sloužit národův jde bohu
a v obět zápalnou u zbožném chvění
sám klade na oltář své velké odpuštění!

Již samo srdce boží tím se rmoutí,
že svoboda je lidstvu věčný sen,
i vdechl bůh v to hybké slávské proutí
a mžikem srostlo v obrovitý kmen.
Jen dechem božím, čistou myšlénkou,
ne násilím kmen povznesl hlavu svou,
však je tak obrovitý světa pán,
že kdyby v rozlíceném, mocném běhu
stoupl nohou svojí v lidstva oceán,
vy jako pěna vystříknete z břehu.
Než - nebojte se - máte odpuštění!
a třeba u vás lásky k Slávům není
a třeba na nás posud plil váš ret -
ne pomstu - boha lásky rodí Nazaret!

Ten bůh, ten nechce panstva, nechce poroby,
bůh lásky nechce přepychu ni chudoby,
chce volnost, rovnost všech a všude - všude!
A volnost, rovnost v světě širém bude,
neb lásky bůh, by skojil touhy odevěké,
již vdechl žhoucí život slávsktí duši měkké
a milliony slávské lidstvu dal ku stráži.
Když Slovan střeží, víc se jistě neodváží
již nikdo rušit lidstva volný smír
a strhnout volnost v starý hnusný vír -
o lidstvo, stověký tvůj o svobodě sen
se mění v skutek, v bílý volný den,
noc chmurných porob k západu se plíží -
hoj lidstvo - lidstvo, - den tvůj již se blíží!


předchozí
Karlu Havlíčkovi Borovskému - Kniha veršů časových a přiležitých
Ve východní záři
Kniha veršů
 
 

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Jan Neruda ball

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!