předchozí
Kapitola 15 - DÍL DRUHÝ

Koloseum jako symbol Říma

Kapitola 16

DÍL DRUHÝ
celkem kapitola: 38. ze 74
následující
Kapitola 17 - DÍL DRUHÝ

stará dýka

Quo vadis

Autor: Henryk Sienkiewicz

Vinicius Lygii:

"Byla jsi někdy, má milá, s Aulovou rodinou v Antiu? Jestliže ne, budu šťasten, až ti je jednou ukáži. Už od Laurenta se táhnou po pobřeží villy, jedna vedle druhé, a Antium samo, to je nekonečná řada paláců aportiků, jejichž sloupy se zhlížejí za krásného počasí v hladině. I já tu mám, hned u vody, sídlo s olivovým hájem a s lesem cypřišů za villou, a když si pomyslím, že toto sídlo bude jednou tvé, mramor mi připadá bělejší, zahrady stinnější a nebe modřejší. Lygie, jak dobře je žít a milovat! Starý Menikles, který villu spravuje, vysázel na loukách pod myrtami celé ostrovy kosatců a při pohledu na ně jsem si vzpomněl na Aulův dům, na vaše impluvium a na vaši zahradu, kde jsem s tebou sedával. I tobě budou ty kosatce připomínat dům tvého dětství, a proto jsem si jist, že si zamiluješ Antium a tuto villu. Hned po příjezdu jsme s Pavlem dlouho rozmlouvali u prandia. Mluvili jsme i o tobě, ale pak začal Pavel vykládat učení a já jsem dlouho poslouchal. A řeknu ti jen tolik, že i kdybych dovedl psát tak dobře jak Petronius, ještě bych nebyl s to vylíčit ti vše, co se odehrávalo v mých myšlenkách a v mém nitru. Netušil jsem, že na světě může být ještě takové štěstí, taková krása a takový klid, o nichž lidé dosud nevědí. Avšak to vše si schovávám pro rozmluvu s tebou, až v první volné chvíli přijedu do Říma. Řekni mi, jak je to možné, že země nese současně tak různé lidi, jako je apoštol Petr nebo Pavel z Tarsu - a caesar? Ptám se proto, že jsem večer po Pavlově výkladu strávil u Nerona, a víš, co jsem tam slyšel? Nuže, napřed četl caesar svou poému o zničení Tróje a pak začal naříkat, že nikdy neviděl hořící město. Záviděl Priamovi a nazýval ho šťastným člověkem jen proto, že viděl požár a záhubu rodného města. Na to řekl Tigellinus: 'Vyslov jediné slovo, božský, a vezmu pochodeň, a než uplyne noc, spatříš hořící Antium.' Avšak caesar mu pověděl, že je hlupák. 'Kam bych se jezdil nadýchat mořského vzduchu,' řekl, 'a chránit tento hlas, jímž mě obdařili bozi a o který musím pečovat pro blaho lidu? Cožpak mi neškodí právě Řím, cožpak mi nezpůsobují chrapot dusné výpary ze Subury a z Esquilinu a cožpak by hořící Řím nebyl stokrát nádhernější a tragičtější podívaná než Antium?' Tu začali všichni hovořit o tom, jak tragický by byl obraz takového města, které si podrobilo svět, změněného v hromadu šedého popela. Caesar prohlásil, že pak by jeho poéma předčila Homérovy písně, a potom začal mluvit o tom, jak by znovu vystavěl město a jak by se budoucí věky musily obdivovat jeho dílu, před nímž by zbledla všechna ostatní lidská díla. A tu počali opilí hodovníci volat: 'Udělej to! Udělej!' a Nero řekl: 'To bych musel mít věrnější a oddanější přátele.' Přiznám se, že když jsem to uslyšel, zmocnil se mne ihned nepokoj, protože v Římě jsi ty, carissima. Sám se teď směji těm obavám a myslím si, že caesar a augustiáni, třebaže jsou dost ztřeštění, přece jen by se neodvážili takového šílenství, ale já bych byl přece jen raději - jen se podívej, jak se člověk bojí o svou lásku -, přece jen bych byl raději, kdyby Linův dům nestál v úzké uličce na Zátibří, ve čtvrti obývané cizinci, k nimž by v takovém případě měli méně ohledů. Podle mého mínění by dokonce ani palatinské paláce nebyly ještě dost důstojným příbytkem pro tebe, a tak bych chtěl, abys nepostrádala ničeho z těch krásných a pohodlných věcí, jimž jsi byla od dětství zvyklá. Přestěhuj se do Aulova domu, má Lygie. Hodně jsem tady o tom uvažoval. Kdyby byl caesar v Římě, zpráva o tvém návratu by se skutečně mohla dostat prostřednictvím otroků na Palatin, mohla by na tebe upozornit a vydat tě krutému pronásledování za to, že ses odvážila jednat proti caesarově vůli. Ale caesar zůstane tady v Antiu dlouho, a než se vrátí, otroci přestanou o tom dávno mluvit. Linus a Ursus mohou bydlit s tebou. Žiji ostatně nadějí, že dříve než Palatin spatří caesara, ty, má božská, budeš už bydlit ve vlastním domě na Carinách. Požehnané budou den, hodina i okamžik, kdy překročíš můj práh. A jestliže Kristus, jehož se učím vyznávat, způsobí, aby se to stalo, budiž sláva i jeho jménu. Budu mu sloužit a dám za něho život i krev. Říkám to špatně: budeme mu sloužit oba, dokud se nepřetrhne nit našeho života. Miluji tě a zdravím tě z celého srdce."


předchozí
Kapitola 15 - DÍL DRUHÝ
Kapitola 16
Quo vadis - Obsah
následující
Kapitola 17 - DÍL DRUHÝ

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Henryk Sienkiewicz

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!