předchozí
Kapitola 23 - DÍL TŘETÍ

Koloseum jako symbol Říma

Kapitola 24

DÍL TŘETÍ
celkem kapitola: 67. ze 74
následující
Kapitola 25 - DÍL TŘETÍ

stará dýka

Quo vadis

Autor: Henryk Sienkiewicz

Čtyři Bithyňané nesli opatrně Lygii do Petroniova domu a Vinicius a Ursus šli vedle a pospíchali, aby Lygii mohli co nejdříve odevzdat do rukou řeckého lékaře. Šli mlčky, protože po tom, co se dneska stalo, nebyli s to rozmlouvat. Vinicius byl ještě stále jakoby napůl zbaven smyslů. Opakoval si znovu a znovu, že Lygie je zachráněna, že jí už nehrozí ani vězení, ani smrt v cirku, že jejich utrpení skončilo jednou provždy a že si ji odvádí domů a už nikdy se od ní neodloučí. A zdálo se mu, že je to spíše počátek jakéhosi jiného života nežli skutečnost. Co chvíli se nakláněl nad otevřenou lektikou a hleděl na tu milovanou tvář, která ve světle měsíce vypadala, jako by spala, a říkal si vduchu: "Je to ona! Kristus ji zachránil!" Vzpomněl si také, že do spoliaria, kam oba s Ursem Lygii odnesli, přišel jakýsi neznámý lékař a ujistil ho, že dívka žije a bude žít. Při tomto pomyšlení cítil takový nápor radosti v hrudi, že v některých okamžicích ztrácel vědomí a musil se opřít o Ursovu paži, protože nebyl s to jít vlastními silami. A Ursus hleděl k nebi, posetému hvězdami, a modlil se.

Šli rychle ulicemi, na nichž nově postavené bílé domy svítily jasně v měsíčním světle. Město bylo prázdné. Jen tu a tam zpívaly a tančily skupinky lidí, ověnčených břečťanem, za zvuků fléten před portiky, užívajíce nádherné noci a svátků, které trvaly už od počátku her. Teprve když už byli nedaleko domu, přestal se Ursus modlit a potichu, jako by se bál, že vzbudí Lygii, se rozhovořil:

"Pane, to Spasitel ji zachránil před smrtí. Když jsem ji uviděl na rozích tura, uslyšel jsem v nitru hlas: Braň ji! A to byl určitě Beránkův hlas. Vězení vyčerpalo mé síly, ale on mi je na tu chvíli vrátil a on vnukl tomu drsnému lidu, aby se jí ujal. Staň se vůle jeho!"

A Vinicius odpověděl:

"Budiž pochváleno jméno jeho!"

Ale dále už nebyl mocen slova, protože pojednou ucítil, že se mu v prsou vzdouvá nesmírný pláč. Zmocnila se ho neodolatelná touha vrhnout se k zemi a děkovat Spasiteli za zázrak a milosrdenství.

Zatím však už došli domů. Služebnictvo, o všem zpravené otrokem vyslaným napřed, vyběhlo jim vstříc. Pavel z Tarsu obrátil ještě kdysi v Antiu většinu těchto lidí. Viniciovo trápení znali velmi dobře, a tak jejich radost při pohledu na oběti, vyrvané Neronově zlobě, byla obrovská a vzrostla ještě více, když lékař Theokles prohlédl Lygii a prohlásil, že neutrpěla žádné těžké zranění a že se uzdraví, až přejde slabost způsobená vězeňskou horečkou.

Z bezvědomí se probudila ještě téže noci. Když se vzbudila v nádherném cubiculu, osvětleném korintskými lampami a naplněném vůní verbeny, nevěděla, kde je a co se s ní děje. V paměti jí zůstala chvíle, kdy ji přivazovali k rohům býka, spoutaného řetězy, a když teď viděla nad sebou Viniciův obličej, ozářený příjemným barevným světlem, soudila, že snad už nejsou na zemi. Myšlenky se jí v zesláblé hlavě ještě zamlžovaly; zdálo se jí docela přirozené, že se pro její únavu a slabost cestou do nebe někde zastavili. Protože však necítila žádnou bolest, usmála se na Vinicia a chtěla se ho zeptat, kde jsou, ale ze rtů se ozval jen tichý šepot, z něhož Vinicius sotva vyrozuměl své jméno.

Poklekl tedy k ní, položil jí zlehka ruku na čelo a řekl:

"Kristus tě zachránil a vrátil mi tě!"

Její rty se opět pohnuly nesrozumitelným šeptem, po chvíli však zavřela oči, prsa se vzedmula lehkým povzdechem a Lygie upadla do hlubokého spánku, který lékař Theokles očekával a po němž předpovídal uzdravení.

Vinicius však setrval na kolenou u ní, pohroužen do modlitby. Srdce mu tálo tak obrovskou láskou, že docela zapomněl na vše kolem sebe. Theokles vešel několikrát do cubicula, několikrát se za poodhrnutou záclonou objevila zlatovlasá hlava Euniké, nakonec začali křičet jeřábi chovaní v zahradách, zvěstujíce začátek nového dne, ale on ještě stále objímal v duchu Kristovy nohy a neviděl a neslyšel, co se kolem něho děje; jeho srdce se změnilo v obětní plamen díkůvzdání a Vinicius byl pohroužen ve vytržení, ještě zaživa napůl nanebevzatý.


předchozí
Kapitola 23 - DÍL TŘETÍ
Kapitola 24
Quo vadis - Obsah
následující
Kapitola 25 - DÍL TŘETÍ

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Henryk Sienkiewicz

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!