předchozí
Kapitola 28 - DÍL TŘETÍ

Koloseum jako symbol Říma

Kapitola 29

DÍL TŘETÍ
celkem kapitola: 72. ze 74
následující
Kapitola 30 - DÍL TŘETÍ

stará dýka

Quo vadis

Autor: Henryk Sienkiewicz

AŘím šílel jako dřív, takže se zdálo, že toto město, které si podrobilo svět, začíná nakonec požírat sebe samo, nemajíc už další hromosvody. Ještě než nadešla poslední hodina obou apoštolů, přišlo Pisonovo spiknutí a po něm tak neúprosná řež nejvyšších římských hlav, že dokonce i těm, kdož viděli v Neronovi boha, zdál se Nero nakonec bohem smrti. Na město padl smutek, v domech a v srdcích zavládl strach, ale portiky se ověnčovaly břečťanem a květinami, protože bylo zakázáno dávat najevo lítost nad zemřelými. Lidé, když se ráno probouzeli, kladli si otázku, na koho přijde dnes řada. Průvod mrtvých, táhnoucích za caesarem, rostl ze dne na den.

Piso zaplatil za spiknutí hlavou a za ním šli Seneca, Lucanus, Faenius Rufus, Plautus Lateranus, Flavius Scaevinus, Afranius Quinctianus i prostopášný kumpán caesarových šílených nápadů Tullius Senecio, Proculus a Araricus, Tugurinus i Gratus, Silanus i Proximus, Subrius Flavius, oddaný kdysi Neronovi celou duší, i Sulpicius Asper. Jedny hubila jejich vlastní ničemnost, druhé strach, jiné bohatství, další zase jejich odvaha. Caesar, poděšen množstvím vzbouřenců, obstavil hradby vojskem a držel město jako v obležení, vysílaje denně do podezřelých domů setníky s rozsudky smrti. Odsouzení se ještě v dopisech plných pochlebenství ponižovali a děkovali caesarovi za rozsudek, odkazujíce mu část svých majetků, aby zbytek zachránili pro své děti. Nakonec se zdálo, že Nero úmyslně překračuje všechnu míru, aby se přesvědčil, jak dalece lidé klesli ve své špatnosti a jak dlouho snesou krvavou vládu. Po spiklencích byli vybiti jejich příbuzní, přátelé, ba i jen známí. Obyvatelé nádherných domů, postavených po požáru, vycházejíce do ulic byli si jisti, že potkají celé řady pohřbů. Pompeius, Cornelius Martialis, Flavius Nepos a Statius Domitius zahynuli, byvše obžalováni, že dost nemilují caesara; Novius Priscus proto, že byl Senekovým přítelem; Rufia Crispina zbavili práva na oheň a vodu proto, že býval kdysi Poppaeiným manželem. Velikého Thraseu zahubila ctnost, mnoho jich zaplatilo životem svůj urozený původ, dokonce i Poppaea se stala obětí chvilkového caesarova hněvu.

A senát se hrbil před strašným vládcem, stavěl na jeho počest chrámy, přinášel oběti za jeho hlas, věnčil jeho sochy a jmenoval mu kněze jako bohu. Senátoři chodili s malou dušičkou na Palatin, kde musili velebit "Periodonikův" zpěv a šílet s ním v orgiích nahých těl, vína a květin.

A zatím zdola, z půdy nasáklé krví a slzami, vzrůstala potichu, ale stále mohutněji Petrova setba.


předchozí
Kapitola 28 - DÍL TŘETÍ
Kapitola 29
Quo vadis - Obsah
následující
Kapitola 30 - DÍL TŘETÍ

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Henryk Sienkiewicz

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!