Autoři starých děl

Hlavní stránka Podrobný výpis děl

Alois Jirásek

Jeden ze nejznámějších autorů historické literatury se narodil dne 23.8.1851 jako synem tkalce a pekaře v v Hronově.

V letech 1863 – 1867 studoval na německém gymnáziu v Broumově. Školu dokončil v Hradci Králové. Po maturitě začal studovat historii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Měl velké malířské nadání, které se projevuje i v jeho knihách. Měl přátele mezi výtvarníky.

Čtrnáct let působil jako středoškolský profesor v Litomyšli. Z Litomyšle a okolí čerpal náměty ke svým literárním dílům. Z Litomyšle odjel vyučovat do Prahy. Navštěvoval Hronov a také Slovensko.

V letech 1901 – 1921 pracoval jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa, v roce 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů. Na konci života žil v ústraní. Zemřel 12. 3. 1930 v Praze, pohřben byl poté v Hronově.

Jeho dílo je považováno za vrchol české realistické historické prózy XIX. století. Z jeho děl přímo čiší vlastenecký zájem o tehdejší současnost. Zachycuje téměř všechna období české

Jan Karafiát

Českobratrský evangelický farář, původem z Jimramova. Narodil se 4. ledna 1846 v Jimramově a zemřel 31. ledna 1929 v Praze. Studoval v Litomyšli, Güterslohe ve Vestfálsku, dále pak v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. Prožil si rok vikářské praxe v Roudnici nad Labem a pokračoval studiem ve skotském Edinburgu.

Během svého života se zabýval misijní činností. Působil též jako vychovatel v Kolíně nad Rýnem, učitel v Čáslavi, farář v Hrubé Lhotě, revidoval rovněž Bibli kralickou v Praze.

Božena Němcová

Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Panklová se narodila 4.2.1820 ve Vídni. Byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce, sloužícího u vévodkyně Zahaňské. Brzy po jejím narození se celá rodina přestěhovala do Ratibořic u České Skalice na panství své vrchnosti. Otec býval většinu roku s vévodkyní na cestách, matka také pracovala na zámku. O vychování Barunky a jejích sourozenců se starala babička Magdalena Novotná.

Školní vzdělání Němcové bylo nepatrné. Poměrně více získala v rodině panského úředníka ve Chvalkovicích. V sedmnácti letech se podle matčiny vůle provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce. Němec byl člověk rázný, vlastenecký, ale pro svou o 15 let mladší ženu až nadměrně drsný a Němcová ho příliš myšlenkově převyšovala. Pro spory s nadřízenými Němec často měnil místo a manželé se tak téměř každý rok stěhovali. Za čtyři roky manželství se jim narodily čtyři děti.

V roce 1842 se rodina přestěhovala do Prahy. Němcová se zde začala scházet s představiteli české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. Významný byl její pobyt na Chodsku v letech 1845 – 48. Němcová poznávala chodský lid, sbírala lidové pohádky, báchorky, ale také národně a politicky mezi lidmi pracovala. Dokladem toho je článek Selská politika, otištěný v Sabinově Včele. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel. V druhé polovině roku 1848 odešla s celou rodinou do Nymburka, později do Liberce. Když byl roku 1850 Němec služebně přeložen do Uher, odmítla ho následovat a zůstala s dětmi v Praze. Jsou to léta nejvyššího uměleckého vypětí, ale také nejkrutější bídy. Rozpory a bída v rodině vyvrcholily, když byl její manžel zbaven místa a byl vyšetřován pro politické vystupování v roce 1848. Ani to nepodlomilo odvahu Němcové. Otevřeně se hlásila ke K.H.Borovskému, který se vrátil z Brixenu. I v tak těžkých podmínkách se snažila literárně pracovat. Ještě koncem roku 1861 odjela do Litomyšle, kde měla vydávat své sebrané spisy. Avšak ani tento poslední pokus o osamostatnění se nepodařil. Velké neštěstí ji potkalo, když jí zemřel syn Hynek. Zlomená bídou a nemocí zemřela 21. ledna 1862. Její pohádky a povídky zařadila veřejnost do zlatého fondu české literatury.

Karel Čapek

Karel Čapek se narodil 9.1. 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova. Byl prozaikem, žurnalistou, dramatikem, esejista, psal knihy pro děti, překládal z francouzštiny. Také byl literární, výtvarný a divadelní kritik, estetik, filosof, filmový libretista. K. Čapek i výborně kreslil a také dobře fotografoval. Čapek se především nejvíce považoval za novináře.

Jeho otec byl lékař Mudr. Antonín Čapek, matka Božena Čapková sbírala slovesný folklór. Bratr Karla Čapka Josef vynikl jako jeden ze zakladatelů českého moderního malířství a jako spisovatel. Sestra Helena vydala několik prozaických knih. O babičce Heleně Novotné často Čapek tvrdil, že to byla právě ona, kdo v něm výrazně rozvinul cit pro jazyk a sociální cítění.

Rodina se po narození K. Čapka odstěhovala do Úpice. Zde od roku 1895 až do roku 1900 chodil do obecné školy, pak do měšťanské školy. V letech 1901 – 1905 žil se svou babičkou Helenou Novotnou v Hradci Králové. Začal zde studovat na gymnáziu. Odtud odešel na gymnázium do Brna a později na akademické gymnázium do Prahy. V roce 1907 se celá rodina do Prahy přestěhovala, 1909 Čapek maturoval. V letech 1909 – 1915 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze převážně filozofii, dějiny výtvarného umění a estetiku, francouzskou, německou a anglickou filologii. V letech 1910 – 1911 studoval na univerzitě v Berlíně a v Paříži. S bratrem Josefem rozepsali v Paříži první verzi hry Loupežník. V listopadu 1915 je promován na doktora filozofie.

V roce 1917 působí jako domácí učitel Prokopa Lažanského (syna hraběte V. Lažanského) na zámku v Chýších u Žlutic. V říjnu nastupuje do redakce Národních listů jako redaktor, kde na počátku roku 1921 dal výpověď na protest proti propuštění J. Čapka a zároveň proti politické (protimasarykovské) linii časopisu. Roku 1921 se svým bratrem nastoupil do pražské redakce Lidových novin, kde Karel Čapek působil až do své smrti. V letech 1921 – 1923 byl dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla. V roce 1922 byl poprvé představen presidentu T.G.Masarykovi. Roku 1925 byl zvolen předsedou československé pobočky Penklubu, kterou pomáhal založit. S bratrem se stěhuje do nového domu na Vinohradech. V roce 1931 byl jmenován členem mezinárodního výboru pro duševní spolupráci Společnosti národů. V roce 1933 pracuje ve Výboru pro pomoc německým uprchlíkům, je místopředsedou Penklubu. V roce 1934 organizuje pomocnou sociální akci Demokracie dětem. V roce 1935 se oženil s Olgou Scheinpflugovou, roku 1937 se účastní světového kongresu Penklubů v Paříži a roku 1938 se podílí na organizaci světového kongresu Penklubů v Praze. Na podzim 1938 byl skupinou francouzských spisovatelů navržen na Nobelovu cena za literaturu.

Karel Čapek také hodně cestoval. Podnikl cesty do Itálie, Anglie, Španělska, Holandska, Rakouska, Dánska, Švédska, Norska, Švýcarska, Francie.

Po mnichovské konferenci čelí nenávistné kampani tisku proti své osobě, bojuje s českým fašismem a prožívá nejtěžší období svého života. Odmítá odjet do Anglie, říká, že musí zůstat s národem. Od poloviny prosince trpí zánětem plic. Vyčerpán horečkou umírá 25. prosince 1938 v Praze. K. Čapek byl pohřben na vyšehradském hřbitově.

Karel Havlíček Borovský

Vlastním jménem Karel Havlíček, se narodil 31. října 1821 v Borové u Přibyslavi. Byl český básník, prozaik a novinář, je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.

Od roku 1832 studoval na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, vstoupil do kněžského semináře, aby mohl působit výchovně na český lid. Od roku 1838 studoval fylosofii v Praze. Roku 1841 ze semináře odchází pro nespokojenost s poměry, které v něm panovaly. Rozchází se s církví a do konce života se stává jejím kritikem.

V roce 1842 odjíždí do Ruska, kde v roce 1843 působí jako vychovatel u profesora Ševyrjeva v Moskvě. Ze svého pobytu v Rusku vytěžil množství podnětů pro svá literární díla. Domů se vrátil roku 1844. Odchází do Prahy, kde se věnuje především novinářství. V roce 1846 se stává redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela, v roce 1848 zakládá vlastní Národní noviny, které po krátkou dobu měly přílohu Šotek. Příspěvky do něj psal většinou sám.

V roce 1848 vystupoval velmi pokrokově a zaujímal stále radikálnější postoj. Byl zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. V národním výboru byl aktivní, ve Vídni působil spíše jako novinář, než jako poslanec. V Čechách byl obviňován, že se zaprodal vládě. Od března 1849 proti vládě radikálně vystupuje, v lednu 1850 byly Národní noviny spolu s přílohou Šotek zakázány. Havlíček pak odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan. Nakonec i ten byl roku 1851 nucen přestat vydávat.

Karel Havlíček Borovský v listopadu 1851 vyhrál soud, před kterým se zodpovídal za své články. Přesto byl zatčen a 16. prosince odvezen do internace v jižním Tyrolsku do města Brixen. Tam se zhoršuje jeho zdravotní stav. V roce 1855 je mu dovoleno vrátit se domů, to už je však vážně nemocen a 29. července 1856 v Praze umírá.

Jan Neruda

Jan Neruda byl významný český básník, fejetonista, prozaik, dramatik, literární a výtvarný kritik, novinář devatenáctého století. Byl nejvýznamnějším spisovatelem generace májovců. Jeho dílo velmi ovlivnilo další české spisovatele.

Narodil se 9. 7. 1834 v Praze v rodině vojenského vysloužilce z napoleonských válek. Jeho otec získal nejprve kantýnu v kasárnách a později si zařídil obchůdek v Ostruhové (dnešní Nerudově) ulici na Malé Straně. Matka si přivydělávala posluhou. Na Malé Straně v domě U Dvou slunců Neruda prožil celý život.

Od roku 1845 studoval na malostranském gymnáziu, v roce 1850 přestoupil na akademické gymnázium, kde se seznámil s literárně činnými vrstevníky (např. s V. Hálkem). Po maturitě vystřídal několik úřednických zaměstnání. Začal studovat práva, o něco později filozofii, ale studia nedokončil. V této době se rozhodl pro dráhu spisovatele a novináře. Prošel několika redakcemi (Čas – od r.1860, Hlas - v letech 1862 – 1865), až v roce 1865 zakotvil v Národních listech, v nichž působil až do své smrti. Přechodně redigoval časopisy Květy a Lumír.

Jan Neruda se nikdy neoženil. Známé jsou Nerudovy milostné vztahy, které ovlivnily jeho tvorbu. První láska se jmenovala Anna Holinová, byla jeho celoživotní láskou, které věnoval řadu svých básní. Vřelé city choval ke Karolíně Světlé, k předčasně zemřelé Kateřině Macháčkové, v pozdním věku k Aničce Tiché. Svůj staromládenecký život si zpestřil několika cestami do ciziny – do Paříže, na Balkán, do Egypta, Itálie a severního Německa.

Neruda psal především povídky a fejetony (napsal jich více, než 2000), které vycházely nejprve v novinách a časopisech (hlavně v Národních listech), poté byly vydávány i knižně. Ve fejetonech reagoval na události národního a politického života, všímal si otázek sociálních a kulturních, lidské bídy. Zabýval se v nich i zážitky z cest. Zkoušel psát také divadelní hry.

Jan Neruda za svého života nebyl doceněn. Jeho pravé místo v české poezii mu vydobyli až autoři píšící v 90. letech 19. stol. J. S. Machar a F. X. Šalda.

Neruda byl ke konci života nemocen. Zemřel 22. 8. 1891 ve svém bytě na Malé Straně, pochován byl na Vyšehradském hřbitově v Praze. Měl být jako první pohřben na pražském Slavíně, ale na jeho vlastní přání nachází klid v duši pod širým nebem.

Henryk Sienkiewicz

Polský spisovatel, laureát Nobelovy ceny za literaturu z roku 1905. Největší slávu získal svými historickými romány, týkajícími se polských a křesťanských dějin. Představitel polského pozitivismu. Psal také pod pseudonymem Litwos.

Narodil se 5. května 1846 v lukovském kraji ve vesnici Wola Okrzejska v šlechtické statkářské rodině. Jeho dětství prožité na venkově se projevilo nejen v jeho povídkách, ale i v jeho povaze a sociálních názorech. V roce 1863 byl jeho otec kvůli ekonomickým problémům donucen statek prodat a odstěhovat se s rodinou do Varšavy. Zde Sienkiewicz studoval na gymnásiu a v roce 1866 začal studovat na Polské Univerzitě (Szkola Glowna). Studoval právo a medicínu a později historii a literaturu. Ještě jako student psal novinové články. Napsal své první historické dílo Oběť (Ofiara). Školu z ekonomických důvodů opustil bez doktorátu. Celý život byl veřejně činný, byl iniciátorem mnoha sociálních a kulturních akcí, vystupoval proti germanizaci.

Roku 1884 se stal redaktorem varšavského Slowa. To už byl velmi populárním spisovatelem. Už v té době byl autorem mnoha črt, povídek a novel, ve kterých popisuje jak obraz bídy a zaostalost nižších společenských vrstev, tak problematické postavy inteligentů, snažících se o nápravu.

Sienkiewicz hodně cestoval po světě, kde si rozšiřoval své obzory. V roce 1876 navštívil Německo, 1877 Belgii, Francii, Anglii a Spojené státy. Navštívil Řecko, Turecko, Španělsko a Itálii. V roce 1891 odjel do Afriky na loveckou výpravu. Když vypukla 1. světová válka, odcestoval do Švýcarska, kde organizoval pomoc polským obětem války, kde 15. listopadu 1916 zemřel.

Viktor Hugo

Celým jménem Victor Marie Hugo. Narodil se v roce 26.2.1802 v Besanconu jako syn bonapartisty, generála Napoleonské armády. Jeho matka byla zase royalistka, přívržeňkyně krále a monarchie.

Psát začal již od samého dětství, se svým bratrem Abelem založil roku 1819 časopis Le Conservateur littéraire, kde vydával své články. Od roku 1920 začal uveřejňovat své básně. Roku 1822 napsal sbírku Ódy a rozličné básně. Ve stejném roce dostal od Ludvíka XVIII. penzi a oženil se s se s Adélou Foucherovou. V roce 1824 začal spolupracovat s časopisem La Muse francaise. Francouzský král Karel X. jej vyznamenal stužkou Čestné legie. V roce 1841 se stal členem Francouzské akademie.

Poté se začal Hugo angažovat více politicky, než literárně. Odměnou mu byla hodnost paira Francie. Po revoluci 1848-51 se stal republikánem a poslancem ústavodárného shromáždění. Obracel se výrazněji k republikánské levici. Po převratu dne 2.12.1851 odešel do exilu do Belgie, pak na anglické ostrovy Jersey a Guernesey. Zde začal opět psát. Po pádu Napoleona III. se po dlouhých osmnácti letech vrátil zpět do Francie. Jako poslanec a senátor od roku 1876 trval až do své smrti na hodnotách liberálního humanismu.

Zemřel dne 22. 5. 1885 v Paříži. Pochován je v pařížském Panthéonu..

Je považován za jednoho ze zakladatelů romantismu. Dodnes je mu přičítán významný podíl na obnově francouzské poezie.

Autor, zabývající se ve svých dílech především obdobím Velké francouzské buržoazní revoluce.

Cecil Scott Forester

Cecil Scott Forester se narodil v Káhiře, 27. srpna 1899, jako Cecil Lewis Troughton Smith. Absolvoval Alleyn's Schoul a Dulwich College. Ovšem Guy's Hospital, kam se dostal spíše na nátlak rodiny, nakonec nedokončil, lékařem se tedy nestal.

Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 24.II.2012   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!