předchozí
Co dělá markýz

Co dělá Imánus

XIII
následující
(I)

Devadesát tři

3. díl - 2. kniha TŘI DĚTI

Autor: Viktor Hugo

Zatímco se markýz staral o průlom a o věž, Imánus se zabýval zámečkem. Hned na počátku obležení odstranil Imánus na rozkaz markýzův záchranný žebřík zavěšený zvenčí napříč pod okny druhého patra a položil jej do knihovny. Snad právě tento žebřík chtěl Gauvain nahradit. Okna prvního patra, v němž byla strážnice, byla chráněna trojími železnými tyčemi zapuštěnými do zdiva, takže se tudy nedalo vyjít ani vejít. Okna knihovny neměla mříže, ale byla velmi vysoko.

Imánus vzal s sebou tři muže, kteří byli jako on všeho schopni a ke všemu odhodláni: Hoisnarda zvaného Zlatá větev a oba bratry Pique-en-Boisovy. Imánus vzal zacloněnou svítilnu, otevřel železnou bránu a bedlivě prohlédl všechna tři patra zámečku. Hoisnard Zlatá větev byl zrovna tak neúprosný jako Imánus, protože mu republikáni zabili bratra.

Imánus si prohlédl nejhořejší patro, napěchované senem a slámou, pak dolejší patro, kam dal přinést několik nádob s prachem, jež postavil k sudům s dehtem. Sudy ještě obložil hromadou vřesových otýpek a přesvědčil se, je-li v dobrém stavu sirný knot, jehož jeden konec byl na mostě a druhý ve věži. Na podlahu pod sudy a otýpky nalil dehet a do něho ponořil konce sirného knotu. Do knihovny, jež byla mezi strážnicí, kde byl dehet, a půdou, kde byla sláma, dal postavit tři kolébky, v nichž spali René-Jean, Gros-Alain a Georgetta. Kolébky přenesli velmi opatrně, aby se děti nevzbudily.

Byly to prosté venkovské jesličky. Tyto nízké proutěné košíky se postaví prostě na zem, takže dítě může z kolébky vylézt samo a bez pomoci. Vedle každé kolébky dal Imánus položit misku polévky a dřevěnou lžíci. Záchranný žebřík, sňatý z háků, ležel na podlaze u zdi, kolébky dal Imánus postavit těsně vedle sebe podél druhé stěny, naproti žebříku. Pak otevřel dokořán všech šest oken knihovny domnívaje se, že průvan by mohl být prospěšný. Byla letní noc, hvězdnatá a vlahá.

Bratry Pique-en-Boisovy poslal Imánus otevřít okna dolejšího a hořejšího poschodí. Na východním průčelí budovy si všiml silného, starého a na troud uschlého břečťanu, jenž pokrýval celou jednu stranu mostu shora dolů a vinul se kolem oken všech tří poschodí. Napadlo ho, že by jim mohl být užitečný. Ještě naposled všechno obhlédl a pak se vrátil se svými třemi společníky ze zámku do věže. Imánus zavřel za sebou těžkou železnou bránu na dva západy, prohlédl si bedlivě její ohromný a strašný zámek a pozorně zkoumal, pokyvuje přitom spokojeně hlavou, sirný knot, který procházel otvorem pod branou a byl teď jedinou spojkou mezi věží a mostem. Knot vycházel z okrouhlé věže, táhl se pod železnou branou do klenuté předsíňky, vinul se po točitých schodech dolů, plazil se po podlaze přízemní chodby a ústil do dehtové louže u hromady suchých otepí. Imánus vypočítal, že bude trvat čtvrt hodiny, než knot zapálený ve věži podpálí dehtovou kaluž pod knihovnou. Když všecko zařídil a všude dohlédl, odnesl zase klíč od železných vrat markýzi Lantenacovi, a ten jej strčil do kapsy.

Bylo nutno bdít nad každým pohybem obléhatelů. Imánus se postavil na stráž sám. S pastýřskou trubkou u pasu stoupl si do strážní budky na ploché střeše věže. Ve výklenku budky měl roh s prachem, plátěný pytlík s koulemi a staré noviny. Pozoroval les i pláň, trhal noviny a dělal náboje.

Když vyšlo slunce, ozářilo nejprve les, kde čekalo osm praporů vojska přichystaných k útoku, se šavlemi po boku, kulovnicemi na zádech a s nasazenými bodáky, pak zaplavilo světlem pláň s baterií děl, muniční vozy s nábojnicemi a bednami na koule, pak vniklo do tvrze, kde devatenáct mužů nabíjelo tromblony, pušky, bambitky a hákovnice, a osvítilo tři kolébky se spícími dětmi.


předchozí
Co dělá markýz
Co dělá Imánus
Devadesát tři - Obsah
následující
(I)

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Hradec Králové | Kraniosakrální terapie | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2017 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!