Řeč a řev

Přípravné rozhovory	Řeč a řev VIII	Titáni proti obrům
	Devadesát tři
	3. díl - 4. kniha MATKA
	Autor: Viktor Hugo

Cimourdain, jenž dosud nezaujal své stanoviště na planině a zdržoval se neustále po boku Gauvainově, přistoupil mezitím k trubači.

"Zatrub!" řekl mu.

Zazněla polnice a trubka odpověděla.

Zvuk polnice a zvuk trubky se ještě jednou vystřídaly.

"Co se děje?" ptal se Gauvain Guéchampa. "Co chce Cimourdain?"

Cimourdain se přiblížil k věži s bílým šátkem v ruce.

Zvolal hlasitě.

"Muži, kteří jste ve věži, znáte mne?"

Jakýsi hlas, byl to hlas Imánův, odpověděl z cimbuří věže:

"Známe."

Oba hlasy rozmlouvaly pak spolu, odpovídaly si. Bylo slyšet tato slova:

"Jsem vyslanec republiky."

"Jsi bývalý farář z Parigné."

"Jsem delegát Výboru pro obecné blaho."

"Jsi kněz."

"Jsem představitel zákona."

"Jsi odpadlík."

"Jsem revoluční komisař."

"Jsi zrádce."

"Jsem Cimourdain."

"Jsi ďábel!"

"Znáte mne?"

"Proklínáme tě."

"Chtěli byste mě dostat do své moci?"

"Je nás tu osmnáct a všichni bychom dali své hlavy za to, abychom měli tvou."

"Nuže, přišel jsem vám ji nabídnout."

Shůry věže se ozval divoký výbuch smíchu a výkřik:

"Tak pojď!"

Celý tábor strnul v hlubokém tichu a očekávání.

Cimourdain se opět ozval:

"S jednou podmínkou."

"Jakou?"

"Slyšte!"

"Mluv!"

"Vy mě nenávidíte?"

"Ano."

"Já vás miluji. Jsem váš bratr."

Hlas z věže odpověděl:

"Ano, Kaine."

Cimourdain odpověděl se zvláštním přízvukem v hlase, vznešeným i něžným zároveň.

"Urážejte mě, ale vyslyšte mě. Přicházím sem vyjednávat. Ano, jste mými bratry. Jste ubozí, zbloudilí lidé. Jsem váš přítel. Jsem světlo a mluvím k nevědomosti. Světlo nese s sebou vždycky bratrství. Copak nejsme všichni synové téže matky, téže vlasti? Nuže, slyšte mne! Později pochopíte, a když ne, tak vaše děti, anebo děti vašich dětí, že vše, co se děje, děje se proto, aby se naplnily vyšší zákony, a že z revoluce promlouvá Bůh. Než nastane doba, kdy všecky mysli, i vaše, to pochopí, než pomine všechen fanatismus, i váš vlastní, než vzejde ono velké světlo, neslituje se nikdo nad vaší zatemnělostí? Přicházím k vám, podávám vám ruku, nabízím vám svou hlavu. Prosím vás snažně, abyste mne utratili pro svou vlastní spásu. Mám plnou moc a mohu udělat, co říkám. V rozhodující chvíli činím poslední pokus. Ano, ten, kdo s vámi mluví, je občan, a v občanu je vskutku kněz. Občan s vámi bojuje, ale kněz vás snažně prosí. Slyšte mne! Mnozí z vás mají ženy a děti. Beru do ochrany vaše děti a vaše ženy. Ujímám se jich proti vám. Ó bratři moji. .."

"Jen si kaž!" chechtal se Imánus.

Cimourdain pokračoval:

"Bratři moji, nedopusťte, aby udeřila hodina prokletí. Teď se budeme vzájemně vraždit. Mnozí z nás, jak tu před vámi stojíme, nespatří už zítra slunko, ano, mnozí z nás zahynou, a vy, vy zahynete všichni. Slitujte se sami nad sebou. Nač prolévat krev, když je to zbytečné? Proč zabíjet tolik lidí, když stačí zabít dva?"

"Dva?" ptal se Imánus.

"Ano. Dva."

"A koho?"

"Lantenaca a mne."

A Cimourdain zesílil hlas:

"Dva mužové jsou přebyteční. Lantenac pro nás, já pro vás. Slyšte, co nabízím, a zachráníte si život: Lantenac bude popraven a se mnou uděláte, co vám libo."

"Kněze," zařval Imánus, "kdybychom tě měli, upálili bychom tě kus po kousku."

"Nic proti tomu nemám," řekl Cimourdain a dodal:

"Vy, kteří jste odsouzeni k smrti v této věži, můžete být za hodinu svobodní a živí. Přináším vám spásu. Přijímáte?"

Imánus vybuchl vztekle:

"Ty nejsi jen zlosyn, ty jsi blázen. Pročpak nás vyrušuješ? Kdo se tě o to prosí, abys k nám mluvil? My, a vydat našeho urozeného pána! Co to po nás žádáš?"

"Žádám jeho hlavu a nabízím vám..."

"Svou kůži. Tu bychom ti sedřeli jako psovi, faráři Cimourdaine! Kdepak! Tvá kůže nestojí za jeho hlavu. Klid se!"

"Bude to hrozné. Naposledy vás vyzývám, rozmyslete si to!"

Zatímco probíhal tento chmurný rozhovor, který bylo slyšet uvnitř věže zrovna jako venku, nastala noc. Markýz z Lantenacu mlčel a do ničeho se nepletl. Vůdcové bývají někdy děsivě sobečtí. Patří to k právům lidí s velkou odpovědností.

Imánus křičel přes Cimourdaina:

"Muži, kteří na nás útočíte, řekli jsme vám své návrhy a nemáme, co bychom na nich měnili. Přijměte je, ne-li, běda vám! Svolujete? My vám vrátíme tři děti, a vy zaručíte volný odchod a život nám všem."

"Ano, všem," odpověděl Cimourdain, "až na jednoho."

"Koho?"

"Lantenaca."

"Našeho milostivého pána! Nikdy ho nevydáme!"

"Musíme mít Lantenaca."

"Nikdy."

"Můžeme vyjednávat jen s touto podmínkou."

"Pak tedy začněte!"

Nastalo ticho.

Imánus dal trubkou znamení a sestoupil opět dolů. Markýz se chopil meče. Devatenáct obležených seřadilo se potichu v dolejší síni za barikádou a pokleklo. Slyšeli odměřený krok útočného oddílu, jenž postupoval ve tmě k věži. Zvuk se blížil a náhle jej ucítili zcela blízko, u samého průlomu. Tu prostrčili všichni v pokleku skrz otvory v barikádě hlavně pušek a karabin, přiložili pažby k líci a jeden z nich, kněz Turmeau zvaný Grand-Francoeur, v pravé ruce šavli a v levé kříž, povstal a řekl vážným hlasem:

"Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!"

Všichni najednou vystřelili a boj započal.

Přípravné rozhovory

Řeč a řev
Devadesát tři - Obsah

Titáni proti obrům

Historická literatura - úvod

Autoři děl

Francouzský republikový kalendář

Viktor Hugo

Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom

Řeč a řev

Devadesát tři

Autor: Viktor Hugo