(IV)	V	(VI)
	Devadesát tři
	3. díl - 3. kniha UMUČENÍ SVATÉHO BARTOLOMĚJE
	Autor: Viktor Hugo

Mezitím však René-Jean, patrně žárlivý na objev svého mladšího bratra, pojal velkolepý plán. Zatímco trhal ostružiny a píchal se do prstů, pokukoval už hezkou chvíli po stojanu na knihy, který se tyčil uprostřed knihovny jako pomník. Na tomto otáčivém stojanu ležela rozevřená slavná kniha Svatý Bartoloměj.

Byl to vskutku velkolepý a památný exemplář kvartového formátu. Tohoto Svatého Bartoloměje vydal v Kolíně pověstný vydavatel Bible z r. 1682, Bloeuve, latinsky Coesius. Byl zhotoven pomocí zvláštního lisu, vytištěn nikoliv na papíře holandském, nýbrž na onom krásném papíře arabském, jemuž se Edrisi tak obdivoval, je z hedvábí a bavlny a zůstává stále bílý, vazba byla ze zlacené kůže a spony byly stříbrné, předsádkové listy byly z pergamenu, který se pařížští obchodníci přísežně zavázali kupovat jen u Svatého Mathurina a "nikde jinde". V knize bylo plno dřevorytů a mědirytin i zeměpisných vyobrazení mnoha zemí, na začátku byla otištěna stížnost tiskařů, výrobců papíru a knihařů proti nařízení z r. 1635, kterým byla uvalena daň na "kůže, pivo, paznehty, mořské ryby a papír", na druhé straně titulního listu bylo věnování rodině Gryfů, kteří jsou v Lyoně asi tolik co Elzevirové v Amsterodamu. Z toho všeho vyplývá, že to byla kniha znamenitá, skoro tak vzácná jako moskevský "Apoštol".

Kniha byla krásná, proto se na ni René-Jean tak žádostivě zadíval. Byla otevřena právě na té straně, kde byla velká rytina představující svatého Bartoloměje, jak si nese svou vlastní kůži přes ruku. Rytinu bylo vidět i zdola. Když snědli ostružiny, zahleděl se na ni René-Jean s nebezpečným zalíbením: Georgetta, která sledovala pohled bratříčkův, spatřila rovněž rytinu a řekla s uspokojením: "Voblázet."

To slovo rozhodlo. K velkému úžasu Gros-Alainovu provedl René-Jean něco neobvyklého.

V koutě knihovny stála těžká dubová židle, René-Jean si pro ni došel, popadl ji a přivlekl ji sám až ke stojanu. Pak si na ni vylezl a položil obě ručky na knihu.

A když tohle všechno dokázal, pocítil potřebu vykonat něco velkolepého, vzal "voblázet" za hořejší roh a pečlivě jej roztrhl, svatý Bartoloměj byl přetržen šikmo, ale za to René-Jean nemohl, v knize zůstala celá levá polovina i s okem a kouskem svatozáře tohoto nepravého evangelisty, druhou půlku světcovu i s celou jeho kůží podal René-Jean Georgettě. Georgetta se podívala na svatého a řekla: "Bubák."

"Já chci taky," křičel Gros-Alain.

Když se roztrhne první stránka, je to, jako když se prolije první krev. To rozhodne o krveprolití.

René-Jean obrátil list, za světcem byl vyobrazen jeho vykladač Pantoenus. René-Jean přidělil Pantoena Gros-Alainovi.

Zatím Georgetta roztrhla svůj velký kus na dva menší, pak ty dva menší ještě na čtyři, a tak by historie nyní mohla říci, že ze svatého Bartoloměje byla nejdříve stažena kůže v Arménii a pak byl rozčtvrcen v Bretani.

(IV)

(V) Devadesát tři - Obsah

(VI)

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!