Někdo prchá	Vyvázne? X	Slovo lidské je slovem Božím
	Devadesát tři
	1. díl - 2. kniha KORVETA CLAYMORE
	Autor: Viktor Hugo

Za malou chvíli odrazil od korvety malý člun, jeden z těch, které mají kapitáni ke své potřebě. Ve člunu byli dva muži, starý cestující vzadu a lodník, který se dobrovolně přihlásil, vpředu. Byla ještě temná noc. Lodník, řídě se příkazy kapitánovými, vesloval mocnými údery směrem k Minquierům. Jinudy ostatně nebylo možno vyváznout.

Na dno člunu jim hodili trochu potravin, sáček sucharů, uzený hovězí jazyk a soudek s vodou.

V okamžiku, kdy člun vyplul na moře, La Vieuville, který neztratil svůj šibeniční humor ani tváří v tvář smrti, naklonil se přes zábradlí u kormidla korvety a vyprskl uštěpačně člunu na rozloučenou:

"Hodí se dobře k útěku a báječně k utonutí."

"Pane," napomenul ho kormidelník, "teď už není na místě smích."

Člun se rychle vzdaloval a brzy byl hezky daleko od korvety. Vítr i vlny veslaři pomáhaly a malá bárka prchala jako šipka, míhajíc se v šeru a skrývajíc se v záhybech velkých vln.

Na moři leželo jakési tajemné napětí.

Najednou projel tímto nesmírným a vzrušeným tichem oceánu hlas, který zesílen hlásnou troubou, jakoby kovovou škraboškou z antické tragédie, zdál se téměř nelidský.

To kapitán Boisberthelot se ujal slova.

"Námořníci královští," zvolal, "připravte bílou vlajku na hlavní stožár. Uvidíme naposledy vycházet slunce."

A z korvety byla vypálena první dělová rána.

"Ať žije král!" volalo mužstvo.

Tu se ozval v dáli na obzoru jiný výkřik, mocný, vzdálený, nejasný, a přece srozumitelný:

"Ať žije republika!"

A rachot podobný burácení tří set hromů rozlehl se širými prostorami oceánu.

Boj začal.

Moře se pokrylo dýmem a ohněm.

Sloupy pěny vy štrikující při pádu kulí do vody narážely do vln ze všech stran.

Claymore počala chrlit oheň na všech osm lodí. Současně celá eskadra seskupená v půlkruhu kolem Claymore začala pálit ze všech děl. Celý obzor vzplanul. Jako by se z moře vynořila sopka. Vítr točil a kroutil tímto purpurovým bojištěm, kde se bojující lodi objevovaly a mizely jako přízraky. Vpředu na rudém pozadí rýsovaly se černé obrysy korvety. Na špičce hlavního stožáru bylo možno rozeznat bílou vlajku s třemi liliemi.

Oba muži ve člunu mlčeli.

Trojhranná mělčina minquierská, podobající se podmořskému trojúhelníku, je rozlehlejší než celý ostrov Jersey, moře ji téměř přikrývá, jejím nejvyšším bodem je pahorkatina, která ční z moře i za největších příbojů a jež přechází na severozápadě v šest mocných skal, tvořících souvislou řadu a připomínajících velkou, místy pobořenou zeď. Průlivem mezi pahorkatinou a řadou skal mohou proplout jen čluny s velmi malým ponorem. Za tímto průlivem se rozprostírá širé moře.

Lodník, který se přihlásil k záchrannému úkolu, směřoval s člunem do průlivu. Tím dostal záhy Minquiery mezi člun a bojující korvetu. Plul obratně úzkým kanálem, vyhýbaje se skalám vpravo i vlevo, skály nyní zakrývaly bitvu. Zář na obzoru i vzteklý rachot dělostřelby začínaly pomalu slábnout, neboť člun se vzdaloval. Avšak střelba neustávala: znamení, že se korveta drží dobře a že je odhodlána vystřílet svých sto jedenasedmdesát nábojů do posledního.

Člun se brzy dostal na volné moře, mimo skály, mimo bitvu, z dostřelu kulí.

Chmurná tvář moře se ponenáhlu rozjasňovala, nesmělé světlo, pohlcované až dosud temnotami, se šířilo, hustá pěna se tříštila v paprscích světla, bílé plošky se zrcadlily na vlnách. Nastával den.

Člun byl z dosahu nepřítele, ale zbývalo ještě to nejobtížnější. Dělostřelbě unikl, avšak nevyváži z nebezpečí potopení. Byla to nepatrná skořápka na rozvlněném moři, bez paluby, bez plachty, bez stěžně, bez kompasu, řízená jen veslem, proti ní širý oceán a vichřice, pouhý atom vydaný na milost a nemilost obrům.

A tu, v té nekonečné samotě, obrátil muž sedící vpředu svou jitrem pobledlou tvář k muži sedícímu vzadu, upřeně naň pohleděl a řekl:

"Jsem bratr toho, kterého jste dal zastřelit."

Někdo prchá

Vyvázne? Devadesát tři - Obsah

Slovo lidské je slovem Božím

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!