Kapitola 8	Kapitola IX. 9	Kapitola X.
	Hornblower
	Autor: Cecil Scott Forester

Sutherland dosáhla shromáždiště u mysu Palamos zřejmě jako první z eskadry, protože dosud nebylo ani známky jak po vlajkové lodi, tak po lodi Caligula. Plazila se nyní pod několika málo plachtami pomalu proti mírnému jihovýchodnímu vánku a Gerard se chopil této chvíle oddechu a cvičil posádku u děl. Bush již cvičil dosti dlouho mužstvo v práci v lanoví. Nyní byl čas na výcvik ve střelbě z velkých děl a Hornblower s tím souhlasil. Pod žhnoucím sluncem středozemního léta vytahovali muži, do polovice těla nazí a hrozně se potící, děla ven a opět je zatahovali zpět. Cvičili nabíječkami a každý z mužů se cvičil v umění zacházet s palicí. To vše byl mechanický výcvik, který musil ovládat každý dělostřelec, kterému mělo být svěřeno vytažení děla, střelba, čištění a nové nabíjení. To musil dělat v případě potřeby hodinu za hodinou, v záplavě černého prachového kouře a se smrtí řádící kolem něho. Nejdříve přijde na řadu dril a zaměřování; střelba až daleko potom. Ale i tak bylo v zájmu výcviku dáti mužstvu několikrát vystřelit - v tom viděli náhradu za namáhavou dřinu, kterou měli s děly.

Asi tisíc yardů na levoboku klouzal po blyštivém moři člun. Mužstvo vidělo vystříknout vodu a pak zpozorovalo černou tečku sudu, kterou člun vyhodil a pospíchal rychle ze směru palby.

"Dělo číslo jedna," řval Gerard, "zamiřte! Natáhněte kohoutky! Palte!"

Přední osmnáctiliberní dělo krátce zahřmělo a tucet dalekohledů hledalo dopad.

"Přes a vpravo!" oznámil Gerard. "Dělo číslo dvě!" Osmnáctiliberní děla na hlavní palubě a čtyřiadvacetiliberní děla na nižší palubě promluvila jedno po druhém.

I kdyby stříleli zkušení střelci, nedalo by se očekávat, že zasáhnou sud na tak velkou vzdálenost třiceti sedmi ranami. Sud dosud plul bez úhony. Každé dělo z levobočné baterie se pokusilo ještě jednou, ale sud znovu přežil.

"Zkrátíme vzdálenost. Pane Bushi, dejte kormidlovat tak, abychom se přiblížili k sudu na vzdálenost jednoho provazce. Znovu, pane Gerarde."

Dvě stě yardů byla dostatečně krátká vzdálenost i pro karonády. Posádky předních karonád a karonád na velitelské palubě se připravily u zbraní, když se Sutherland blížila k sudu. Děla byla namířena a vystřelila téměř současně, loď se zachvěla nárazem a hustý kouř vylétl vzhůru kolem polonahých mužů. Voda kolem sudu se přímo vařila, když ji půl tuny železa zdvihlo do několika výstřiků. A ve středu vzbouřené vody vyskočil sud náhle nad povrch a rozvalil se do několika plátů. Posádky děl vykřikly radostí a Hornblowerova stříbrná píšťalka přerušila hluk na znamení k zastavení palby. Muži se plácali s uspokojením po zádech. Byli s sebou zřejmě dokonale spokojeni. Hornblower věděl, že rozbití soudku bylo dostatečnou odměnou za dvě hodiny dřiny s děly.

Člun vyhodil nový soudek; tentokrát se připravovala ke střelbě pravoboční baterie. Hornblower stál, pomrkávaje vděčně ve slunné pohodě velitelské paluby a byl rád, že je na světě. Měl nyní tak plnou posádku, jak jen který kapitán mohl doufat; měl nyní mnohem více zkušených námořníků, než se kdy opovážil očekávat. Až dosud byli všichni zdrávi; jeho nováčci z pevniny se stávali rychle námořníky a jistě je vycvičí v dělostřelce ještě rychleji. Tento požehnaný letní sluneční svit, horký a suchý, se obdivuhodně hodil jeho zdraví. Přestal se již mrzet na lady Barbaru, díky intensivní radosti, kterou pociťoval, když pozoroval, jak se jeho posádka stává nedílným jednolitým celkem. Byl rád na světě a měl skutečně nejlepší náladu.

"Dobrá střelba," pravil Hornblower. Zvláště šťastná střela z jednoho děla na spodní palubě rozbila druhý soudek. "Pane Bushi, postarejte se o to, aby každý člen obsluhy toho děla dostal dnes večer doušek rumu."

"Podle rozkazu, pane."

"Plachta na obzoru," ozvalo se z koše. "Vy tam na palubě, loď přímo na návětrné straně a rychle se blíží."

"Pane Bushi, zavolejte hned člun zpět a otočte loď na pravoboční úsek, prosím."

"Podle rozkazu, pane."

I zde, ne více než padesát mil od Francie a ne více než dvacet mil od koutka Španělska, ovládaného Francouzi, byla jen velmi malá možnost, že potkají francouzskou loď. Zvláště ze směru, odkud přijížděla tato. Každá francouzská loď by se plazila kolem pobřeží a neodvážila by se ani na míli do moře.

"Hlídko v koši! Co je to za loď?"

"Je to válečná loď, pane, se všemi plachtami napjatými. Vidím její královské a doplňkové plachty."

"Dost!" zařval pomocník člunovoda na muže, kteří vytahovali člun na palubu.

Fakt, že blížící se loď má tolik plachet, učinil ještě nepravděpodobnější, že by to mohla být loď francouzská - francouzské obchodní lodi se omezovaly dnes jen na malé lodi, pobřežní loďky, brigy a malé čluny o jedné plachtě. Byla to pravděpodobně jedna z lodí, se kterou se měla Sutherland setkat na tomto místě. Za okamžik byla tato domněnka potvrzena z koše.

"Paluba! Zdá se mi, že je to Caligula. Již mohu vidět její čnělkové plachty, pane."

A vskutku, byla to Caligula. Kapitán Bolton asi již dokončil svůj úkol doprovodit zásobovací lodi do Port Mahonu. Za hodinu byla již Caligula na dostřel.

"Caligula signalizuje, pane," pravil Vincent. "Kapitán kapitánovi. Těší mne, že vás vidím. Chcete se mnou poobědvat?"

"Signalizujte souhlas," odpověděl Hornblower.

Píšťaly člunovodových pomocníků se spojily v jeden pronikavý hvizd, když Hornblower vstupoval na palubu; plavčíci stáli v pozoru; námořní pěchota vzdávala čest zbraní; kapitán Bolton vykročil vpřed, nastavil mu ruku a jeho vrásčitý obličej se rozplýval v úsměvu.

"První ve shromaždišti!" pravil Bolton. "Pojďte tudy, pane. Mému srdci dělá dobře, že vás opět vidím. Mám tu dvanáct tuctů lahví sherry a rád bych věděl, co si o něm myslíte. Kde jsou ty skleničky, stewarde? Na vaše zdraví, pane."

Zadní kajuta kapitána Boltona byla zařízena přímo přepychově, což se zdálo divné ve srovnání s kabinou Hornblowerovou. Na truhlách byly satinové podušky; houpající se lampy byly z pravého stříbra a totéž platilo o příborech, ležících na stole, pokrytém bílým ubrusem. Bolton měl štěstí na kořistné, když byl velitelem fregaty - jediná plavba mu vynesla pět tisíc liber. Začal v námořnictvu jako obyčejný plavčík. Okamžitá žárlivost, kterou Hornblower pocítil, rychle vyprchala, když viděl, s jakým nevkusem je kabina zařízena, a když si vzpomněl, jak uboze vypadala paní Boltonová při jejich posledním setkání, A více než co jiné, Boltonova zřejmá radost ze setkání a skutečná úcta, kterou mu projevoval, dávaly Hornblowerovi lepší mínění o sobě samém.

"Podle rychlosti, s jakou jste se dostavil na místo shromaždiště, jste měl ještě rychlejší plavbu než my," pravil Bolton a konversace se ponořila do obvodu technických věcí. Vydrželi se o nich bavit, i když byl již podán oběd.

Bolton neměl zřejmě ani zdání, jaké pokrmy má předkládat v tomto palčivém horku. Byla podávána hrachová polévka, výtečná, ale těžká, pak ryby, které byly koupeny v posledním okamžiku před odplutím v Port Mahonu. Skopový hřbet. Vařená kapusta. Stiltonský sýr, který jíž překročil poněkud dobu, kdy byl nejchutnější. Husté portské, které nebylo Hornblowerovi po chuti. Žádný salát, žádné ovoce, ani jeden z chutných produktů Minorky, kterou Bolton právě opustil.

"Obávám se, že je to pouze skopové z Minorky," pravil Bolton s nožem v ruce. "Moje poslední anglická ovce zahynula za tajuplných okolností v Gibraltaru a dal jsem ji na pospas mužstvu. Ale vezmete si ještě trochu, pane?"

"Ne, děkuji," pravil Hornblower, který se mužně propracoval již náležitým přídavkem masa a přesycen mastným skopovým, seděl nyní zapocen v kabině, ve které by se člověk horkem zalkl. Bolton mu přisunul skleničku s vínem a Hornblower si přilil několik kapek do své poloprázdné sklenky. Jeho celoživotní praxe ho naučila pít, aby se zdálo, že pije stejně mnoho jako jeho hostitel. Pil však jen jednu sklenku za hostitelovy tři. Bolton vyprázdnil svou sklenku a rychle ji opět naplnil.

"A nyní," pravil Bolton, "musíme očekávat příjezd Jeho Nafoukanosti, admirála Červené eskadry."

Hornblower se překvapeně podíval na Boltona. Sám by se nikdy neodvážil nazvat před někým svého nadřízeného důstojníka Jeho Nafoukanosti. Kromě toho ho ani nenapadlo, že by mohl myslit o siru Pery Leightonovi takovým způsobem. Kritika nadřízeného, který musil teprve dokázat své schopnosti jedním nebo druhým způsobem, nebyla Hornblowerovým zvykem. A pravděpodobně bude velmi opatrný v kritice nadřízeného, který je manželem lady Barbary.

"Jeho Nafoukanosti, ano, řekl jsem to," opakoval Bolton. Vypil již o skleničku portského více, než bylo záhodno, a právě si naléval další. "My tu máme sedět, až se nám budou vzadu blýskat kalhoty, a čekat, až se mu podaří dovézt sem tu starou štoudev Pluto z Lisabonu. Vítr je jihovýchodní. A včera byl též. Neprojel-li Gibraltarskou úžinou již přede dvěma dny, nedostane se sem ani za týden. A neponechá-li veškerou starost o navigaci Elliottovi, nedojede sem vůbec."

Hornblower se podíval ustrašeně na palubní okénko. Dostanou-li se zprávy o této rozmluvě na vyšší místa, neudělá to Boltonovi dohře. Jeho druh však správně odhadl Hornblowerovy myšlenky.

"Jen se nebojte," pravil. "Svým důstojníkům mohu důvěřovat. Nerespektují admirála, který není námořníkem o nic víc než já. Tak a co vy tomu říkáte?"

Hornblower vyslovil návrh, že jedna ze dvou lodí může odjet k severu a začít s prováděním úkolu rozrušování francouzského a španělského území. Druhá by pak zůstala na shromaždišti a očekávala příjezd admirála.

"To je dobrý návrh," pravil Bolton.

Hornblower se sebe setřásl únavu, která pocházela z nesnesitelného horka a množství jídla, které pozřel. Chtěl, aby byla Sutherland vyslána k provádění tohoto úkolu. Možnost okamžité akce ho povzbudila. Cítil, jak se jeho tep zrychluje při této myšlence, a čím více na to myslil, tím více si přál, aby volba padla na něho. Dny lenošivého potloukání okolo shromaždiště ho nijak nelákaly. Kdyby to bylo nezbytné, musil by se podrobit i tomu - dvacet let v námořnictvu by naučilo každého čekat - ale nechtěl zde zůstat. Jednoduše nechtěl.

"Tak kdo to bude?" pravil Bolton. "Vy nebo já?"

Hornblower udržel svou touhu na uzdě.

"Vy jste služebně starší důstojník, pane," pravil. "Na vás je, abyste rozhodl."

"Ano," pravil Bolton přemítavě, "ano."

Podíval se na Hornblowera uznalým pohledem.

"Vy byste dal tři prsty za to, abyste to byl vy," pravil najednou. "Jste ještě tímtéž bouřlivákem, jako jste byl na Indefatigable. Pamatuji, že jsem vás za to dal jednou zmrskat. Bylo to v devadesátém třetím nebo čtvrtém roce?"

Hornblower se ohnivě začervenal při vzpomínce na mrskání. Tenkrát byl hrozně pokořen, když byl přehnut přes hlaveň děla a mrskán poručíkem, který byl ještě nedávno kadetem. Vzpomínka na to ho rozrušovala i dnes, kdy mu byla připomenuta. Spolkl však svůj odpor. Nechtěl se s Boltonem hádat, zvláště ne nyní. Věděl konečně, že je mezi kapitány výjimkou, protože považuje bičování za surovost.

"V devadesátém třetím, pane," pravil. "Byl jsem právě přijat do námořnictva."

"A nyní jste kapitánem válečné lodi a jste jedním z nejvýznačnějších spodní poloviny seznamu kapitánů," pravil Bolton. "Bože, ten čas letí. Nechal bych vás jet, Hornblowere, - při vzpomínce na staré časy, ale chci jet sám."

"Och," pravil Hornblower. Zřejmé zklamání způsobilo, že výraz jeho tváře byl úplně směšný. Bolton se zasmál.

"Ale budu spravedlivý," pravil. "Hodíme si o to mincí. Souhlasíte?"

"Ano, pane," pravil Hornblower dychtivě. Bylo lepší mít možnost, než kdyby neměl vůbec žádné.

"Nebudete se na mne zlobit, když vyhraji?"

"Ne, pane, nebudu."

Bolton sáhl k zbláznění pomalu do své kapsy a vytáhl peněženku. Vytáhl z ní guineu, položil ji na stůl a pak toutéž pomalostí, zatím co Hornblower přímo bojoval proti své dychtivosti, uložil peněženku zpět do kapsy. Pak zvedl minci a položil ji mezi svůj sukovitý palec a ukazováček.

"Líc nebo rub," dívaje se na Hornblowera.

"Rub," pravil Hornblower a těžce polkl.

Mince vylétla do vzduchu, točila se okolo své osy, až ji Bolton chytil a přibouchl na stůl.

"Je to rub," pravil zvedaje ruku.

Bolton prošel opět všemi pohyby, vytáhl pomalu peněženku, vložil minci zpět, vložil peněženku do kapsy. Hornblower se musil těžce ovládat, aby zůstal klidně sedět a díval se na něho. Nyní se utišil v naději na okamžitou akci.

"Čert to vem, Hornblowere," pravil Bolton. "Jsem rád, že jste vyhrál. Vy dovedete mluvit španělsky, a to je více, než dovedu já. Vy s nimi máte zkušenosti z jižního moře. Je to jeden z úkolů, který je vám jako přišitý. Ale nebuďte tam více než tři dny. Měl bych vám to dát písemně pro případ, že by se vrátila Jeho Vysoká Mocnost. Ale ne, nebudu nic psát. Mnoho štěstí, Hornblowere, a naplňte si sklenku."

Hornblower si ji naplnil do dvou třetin. Nechal-li na dně trochu vína, vypije jen o polovinu sklenky více, než chtěl. Usrkl ze sklenky, zaklonil se na židli a snažil se bojovat proti své dychtivosti, jak jen bylo možno. Ale konečně ho přemohla a Hornblower povstal.

"Hrom do vás, člověče, snad byste nechtěl odejít?" pravil Bolton. Hornblowerův úmysl byl zřejmý, ale Bolton nechtěl věřit svým očím.

"Dovolíte-li, pane," pravil Hornblower, "je právě vhodný vítr ..."

Hornblower počal koktat, když chtěl podat všechna vysvětlení najednou. Vítr se může změnit; byl-li již nutný rozchod, bude lépe, když se rozejdou nyní, než kdyby se tak stalo později. Dostane-li se Sutherland k pobřeží ještě za tmy, bude mít možnost sebrat při svítání nějakou kořist. Dával Boltonovi všechny možné důvody, jen ne ten pravý, že zde totiž již nemůže klidně sedět, když ho za obzorem čeká akce.

"No, jak si přejete," bručel Bolton. "Když musíte, tak musíte. Ale opouštíte mne a zanecháváte zde napůl prázdnou láhev portského. Znamená to, že vám moje portské nechutná?"

"Ne, pane," řekl Hornblower spěšně.

"Tak si dáme ještě jednu, než posádka připraví váš člun k odjezdu. Ať připraví člun kapitána Hornblowera."

Poslední věta byla pronesena proti zavřeným dveřím kabiny a byla hned opakována stráží, stojící u dveří.

Člunovodovy píšťaly hvízdaly, když kapitán Hornblower opouštěl Caligulu, důstojníci stáli v pozoru a plavčíci přidržovali lana. Člunovod Brown se podíval starostlivě se strany na kapitána a snažil se uhodnout, co měl znamenat tento náhlý a nenadálý odjezd. Na Sutherland měli podobné starosti. Bush, Gerard, Crystal a Rayner ho očekávali na velitelské palubě. Bush zřejmě vstal z postele, když se dozvěděl, že se kapitán vrací.

Hornblower nevěnoval ani nejmenší pozornosti jejich zvědavým pohledům. Jeho pravidlem bylo nesvěřovat se nikomu - a cítil jakousi škodolibou radost, že jeho podřízení neví nic o své nejbližší budoucnosti.

Až když byl člun vytažen na palubu, dal rozkaz k otočení lodi před větrem a zamířil k španělskému pobřeží, kde na ně čekalo dobrodružství.

"Caligula signalizuje, pane," pravil Vincent. "Mnoho štěstí."

"Potvrďte."

Důstojníci na velitelské palubě se podívali jeden na druhého a divili se, co je čeká v budoucnosti, když jim jejich komodor přeje mnoho štěstí. Hornblower pozoroval výměnu pohledů, ale dělal, jako by si jich nebyl ani povšiml.

Kapitola 8

Kapitola IX. Hornblower - Obsah

Kapitola X.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!