Kapitola 10	Kapitola XI. 11	Kapitola XII.
	Hornblower
	Autor: Cecil Scott Forester

"Střílejí dobře, pane," pravil Bush, když se gejsír vody neočekávaně vztyčil asi sto yardů od levoboku.

"Kdopak by nestřílel dobře s jejich výhodami?" odpověděl Gerard. "Čtyriadvacetiliberní děla na stálých a pevných základnách a k obsluze mají vojáky s desítiletou službou."

"No, já jsem je již viděl stejně střílet hůř," pravil Crystal.

"Je to nejméně půl druhé míle," řekl Bush.

"To je víc," odporoval Crystal.

"Ale kdepak, je to sotva míle," ohrazoval se Gerard.

"Nesmysl," řekl Bush.

Hornblower se vmísil do sporu.

"Vaši pozornost, pánové, prosím. Budu potřebovat Raynera a Hookera - zavolejte pana Raynera a Hookera. A nyní si pečlivě prostudujte tohle místo."

Tucet teleskopů zamířilo na Port Vendres, za kterým již rudla obloha před západem slunce. V pozadí stála hora Canigou, jejíž majestátní výška přímo udivovala. Po levé straně se skláněly ostruhy Pyrenejí k moři u mysu Cerbera a označovaly místo, kde končilo Španělsko a začínala Francie. Ve středu dostávaly bílé domky Port Vendres červený nádech pozdního slunce. Byly postaveny hustě okolo malého zálivu. Před nimi kotvila loď pod ochranou pobřežních baterii po obou stranách zálivu. Baterie se prozrazovaly obláčky kouře, když se stále a stále snažily zasáhnout na nesmírnou vzdálenost tuto drzou loď, jež si vyvěsila britské barvy na dohled od pobřeží francouzského impéria.

"Pozorujte baterii vlevo, pane Gerarde," pravil Hornblower. "Pane Raynere, vidíte baterii na pravé straně? Dobře ji pozorujte. Nechci, aby se staly nějaké chyby. Pane Hookere, vidíte křivku zálivu? Budete tam musit dnes v noci zavést člun, přímo k té lodi."

"Podle rozkazu, pane," pravil Hooker, zatím co si ostatní důstojníci vyměňovali významné pohledy.

"Zakormidlujte loď na levoboční úsek, pane Bushi. Musíme se nyní pustit dále na moře. Zde jsou vaše rozkazy, pánové."

Pak obraceje se od jednoho důstojníka ke druhému, dal jim Hornblower krátké instrukce. Loď, skrývající se v Port Vendres, měla být odříznuta a zajata. To mělo být vyvrcholením posledních dvaceti čtyř hodin, jež začaly ukořistěním Amelie a pokračovaly zničením baterie u Llanza.

"Měsíc vychází v jednu hodinu. Budu se snažit, abych byl na tomto místě zpět dnes o půlnoci," pravil Hornblower.

Budou-li mít jen trochu štěstí, podaří se jim uspat posádku Port Vendres do pocitu bezpečnosti, až uvidí, že Sutherland odplouvá. Nevěděli ovšem, že se Sutherland vrátí, až nastane tma. Útok za tmy bude dostatečně velkým překvapením a vycházející měsíc dodá dosti světla na odvezení ukořistěné lodi, bude-li útok úspěšný. V případě neúspěchu posvítí měsíční světlo útočníkům ke shromáždění a odjezdu.

"Pan Bush převezme velení lodi," pravil Hornblower.

"Pane!" protestoval Bush, "pane, prosím ..."

"Dnes jste se již dosti vyznamenal, Bushi," odpověděl Hornblower.

Hornblower se rozhodl zúčastnit se útoku. Věděl, že by nebyl schopen snést napětí při čekání venku, zatím co uvnitř by zuřil boj. Již nyní byl v horečce, nyní, když dovoloval své mysli zabývat se příští akcí. Nedal však na sobě nic znát.

"Každý muž nájezdné skupiny musí být námořník," pravil Hornblower. "Pan Gerard a pan Rayner mezi ně pak rozdělí námořní pěchotu."

Jeho posluchači pokývli na důkaz, že rozumějí. Napnout plachty na cizí lodi a dostat ji do pohybu ve tmě, to bude vyžadovat již dobrých námořníků.

"Rozumíte všichni, co se od vás očekává?" tázal se Hornblower a oni opět přikývli, "Pane Hookere, opakujte své rozkazy."

Hooker je přesně opakoval. Byl to dobrý důstojník, jak Hornblower dobře věděl, protože ho sám navrhl na povýšení na poručíka po návratu Lydie.

"Dobře," řekl Hornblower. "Nyní pánové, srovnejte si prosím své hodinky s mými. Hvězdy vám dodají dosti světla, abyste na ně v noci viděli. Co? Vy nemáte hodinky, pane Hookere? Snad pan Bush bude tak dobrý a půjčí vám své."

Podle výrazů na obličejích svých důstojníků poznal Hornblower, že srovnávání hodinek jim ukázalo důležitost toho, řídit se podle jím určeného časového pořádku, víc než cokoli jiného. Jinak by jen málo dbali přestávek po pěti a deseti minutách, jak nařídil, a jen on mohl posoudit a zhodnotit nutnost přesného dodržování plánu ve složité akci, prováděné za tmy.

"Rozumíte nyní všichni, pánové? Budete proto tak laskaví a stanete se s výjimkou důstojníka ve službě mými hosty při večeři."

Důstojníci si opět vyměnili pohledy. Večeře v Hornblowerově kabině před akcí byly již velmi známé. Savage si vzpomněl na jednu takovou příležitost na palubě Lydie před soubojem s Natividadem. Zúčastnili se jí ještě další dva, a to Galbraith, důstojník jeho oddílu, a Clay, jeho nejlepší přítel. Galbraith zemřel daleko na Pacifiku na sněť a Clayova hlava byla roztříštěna dělovou koulí.

"Dnes nebudeme hrát whist, Savage," usmál se Hornblower, jako by četl jeho myšlenky! "Budeme mít před půlnocí ještě příliš mnoho práce."

Hornblower často trval na hraní whistu před akcí a skrýval svou vlastní nervosu kritikou hry svých spoluhráčů. Nyní se nutil stále do úsměvu, snažil se být milý a pohostinný, když je vedl do své kabiny. Nervové napětí ho nutilo k povídání, a protože dnešního večera byli jeho hosté ještě málomluvnější než jindy, mohl povolit uzdu svému jazyku a ve snaze udržovat rozhovor popovídat si dosyta. Ostatní se na něho dívali s překvapením, jak se dovede smát a povídat. Neviděli ho nikdy jindy v takovéto náladě kromě v předvečer boje a již zapomněli, jak dovede být lidský a zajímavý, když napne všechnu svoji vůli, aby na ně udělal dojem. Pro něho to byl přijatelný způsob, jak zahnat myšlenky na nadcházející boj. Stavěl se před nimi sice do jiného světla, ale přesto nepřekračoval čáru, která dělila kapitána od podřízených důstojníků.

"Obávám se, pánové," pravil konečně Hornblower, mačkaje ubrousek a odhazuje jej na stůl, "že je čas, abychom šli opět na palubu. Je skutečně nesmírná škoda, že musíme přerušit tak pěkný večírek."

Opustili osvětlenou nádheru kabiny a vydali se do tmy, panující na palubě. Hvězdy se třpytily na tmavém nebi a Sutherland se plížila jako duch po vodě, která odrážela její obraz. Pyramidy plachet mizely v nedohlednu a jediné zvuky, které slyšeli, bylo chrastění ráhen a monotónní hudba vln pod přídí, krájející neviditelné vlnky. Posádka odpočívala v chodbách a na hlavní palubě, bavila se šeptem a když je přidušené hlasy jejich důstojníků volaly na místa, tiše uposlechli a každý oddíl se shromažďoval pro svou dnešní úlohu. Hornblower s Bushem zkontrolovali pozici lodi. Hornblower pak zvedl noční dalekohled a snažil se zachytit napjatým zrakem neviditelné pobřeží.

"Posádka dlouhého člunu, zde," volal Gerard tiše.

"Posádka velkého člunu, zde," ozval se Rayner jako ozvěnou a jejich obě skupiny se klidně seřadily před hlavním stěžněm.

Posádka kutrů se shromažďovala na velitelské palubě. Hornblower si bral s sebou celkem dvě stě padesát mužů - kdyby výprava skončila tragicky, bude mít Bush sotva dostatek mužů, aby zavezli Sutherland zpět na shromaždiště.

"Ponechte loď na místě, pane Bushi," pravil.

Čluny byly spuštěny na vodu jeden po druhém a ležely a připravenými vesly jen několik yardů od Sutherland. Jako poslední šel Hornblower a usadil se na zadní sedadlo člunu mezi Browna a Longleye. Na zavrčení od Browna opřeli se muži do vesel a flotila se dala do pohybu směrem od lodi. Byla hustá tma, která se zdála optickým klamem ještě hustší blízko hladiny moře než na palubě Sutherland. Bárka jela stále pomalu kupředu a dlouhý a velký člun, jež se rozdělily po obou stranách, zmizely ve tmě z dohledu. Zdálo se, že se vesla dotýkají sametové černě moře zcela bez jakéhokoliv zvuku.

Hornblower se silou vůle přinutil, aby seděl klidně, a položil si ruku na jílec padesátiguineového kordu. Stále se chtěl otáčet a dívat se po druhých lodích. Každou minutou zahálky se cítil nervóznější. Některý z těch bláznivých pěšáků si může hrát se závěrem muškety, nebo něčí pistole, neopatrně natažená, může vypálit, jak se její vlastník opírá o vesla. Nejmenší varování břehu zničilo by celý útok. Mohlo by znamenat ztrátu několika set životů. Přivolalo by na jeho hlavu - kdyby to ovšem přežil - strašnou důtku admirála. Tvrdě se donutil, aby seděl v tichosti ještě pět minut, než si dovolil zdvihnout noční dalekohled.

Pak konečně zachytil slabý záblesk útesu. S rukou na kormidle změnil směr, až se konečně dostali k ústí zálivu.

"Přestaňte veslovat," řekl přidušeným hlasem a bárka tiše klouzala pod zářícími hvězdami. Nedaleko vpředu naznačovala dvě ještě temnější místa, kde pluly dva kutry. Když si přidržel hodinky před nosem, mohl zjistit, kolik je přesně hodin. Bude musit čekat ještě plné tři minuty.

Vzdálený zvuk dosáhl jeho ucha. V přístavu bylo slyšet veslování. Slyšel, jak vesla rozrážejí vodu asi dvě stě yardů vpředu. Domníval se, že dokonce vidí výstřiky. Francouzové, jak konečně očekával, byli na hlídce u své drahocenné lodi. Ale kapitán francouzské lodi si neuvědomil, že strážní lodi, veslující s přitlumenými vesly a plížící se pomalu podél lodi, by byla pro nepřátelský útok mnohem nebezpečnější, než jakákoliv loď, veslující jen sem a tam přes ústí zálivu. Hornblower se podíval znovu na své hodinky.

"Připravte vesla," zašeptal a mužové se zaklonili, připraveni táhnout. "Před námi je strážní loď. Pamatujte si, muži, jen bodná zbraň. Vystřelí-li někdo z vás přede mnou, zastřelím ho vlastníma rukama. Vpřed."

Bárka opět vyrazila kupředu a vkradla se do přístavu. Za několik okamžiku dospějí místa, kde se křížila palba obou baterií, místa, jež bude pod nepřetržitým pozorováním stráží, kam budou po setmění zamířeny všechny zbraně, jež by zničily každou loď, která by se tam přiblížila. Ještě strašný okamžik si Hornblower myslil, že dlouhý a velký člun zabloudily. A pak to přišlo. Hlučné zvolání po jeho pravici, které jasně slyšel přes vodu, pak další zleva, a obě dvě se utopila v divoké palbě mušket. Rayner a Gerard vedli své skupiny proti bateriím a oba dva, jak nařizovaly rozkazy, dělali přímo pekelný hluk, aby odvrátili v kritickém okamžiku pozornost dělostřelců.

Hornblowerův zrak zachytil stříkání vesel strážní lodi, jež bylo nyní tím zřetelnější, čím divočeji posádka veslovala a věnovala pozornost hlomozu na pobřeží, místo aby se starala o své. Bárka se hnula tiše a nepozorovaně ke strážní lodi. Byla od ní vzdálena asi padesát yardů, když je konečně někdo zpozoroval.

"Qui va la," vykřikl kdosi ostře, ale než mohla být dána jakákoliv odpověď, stočil Hornblower kormidlo a bárka narazila na bok strážní lodi.

Na Hornblowerův rychlý rozkaz byla vesla stažena do lodi jen okamžik před srážkou. Trup bárky odrazil vesla strážní lodi, takže polovina její posádky se válela ve zmatku na dně, Hornblower tasil kord a ve chvíli srážky skočil divoce s bárky na loď, duše se přitom rozčilením a nervozitou. Dopadl oběma nohama na někoho na zádi lodi, porazil ho, ale sám si zázrakem udržel rovnováhu. U svého kolena viděl bílý obličej, divoce po něm kopl a ucítil ve své noze prudký náraz, jak bota dopadla. V témže okamžiku se kordem rozmáchl po dalším obličeji před sebou. Pocítil, jak se ostří zakouslo do kosti; loď se pod ním hrozně kývala, protože na palubu přicházelo stále větší množství posádky bárky. Kdosi se před ním vztyčil - kdosi s černým vouskem přes celý obličej, jak bylo vidět v měsíčním světle - nemohl to být proto Angličan. Hornblower divoce vyrazil, zakolísal na houpající se lodi a oba, jak on, tak jeho protivník se svalili na muže pod svýma nohama. Když se vyhrabal vzhůru, bylo po boji. Posádka strážní lodi byla mrtva, nebo v bezvědomí, nebo byla vržena přes palubu. Hornblower cítil, že jeho krk a zápěstí jsou mokré a lepkavé - zřejmě krví - ale neměl nyní čas na to myslit.

"Zpět do bárky muži," zvolal, "vpřed."

Celá bitka netrvala více než několik vteřin. U baterií dosud pokračoval klamný útok. Ještě když bárka odrazila od zničené strážní lodi, bylo slyšet palbu z mušket dále v zálivu. Dva kutry se dostaly k zakotvené lodi bez překážek, neboť jely, jak Hornblower nařídil, podél obou bojujících lodí přímo ke kořisti. S rukou na kormidle nařídil Hornblower směr přímo na záblesky z mušket. Posádky kutrů zřejmě nedobyly lodi prvním útokem, protože záblesky výstřelů se stále udržovaly podél trupu lodi. Měla asi nataženy všechny zábranné sítě a její posádka byla na stráži.

Mladý Longley po kapitánově boku přímo skákal nadšením na sedátku.

"Seďte klidně, hochu," zavrčel Hornblower.

Přeložil kormidlo a bárka se dostala pod záď lodi a odtud k boku, na kterém se ještě nebojovalo.

"Vesla," zasyčel Hornblower. "Zachyťte se tam na přídi. Tak a teď všichni najednou, muži, a hodně křičte!"

Bylo to těžké šplhání po straně lodi. A její zábranné sítě byly nataženy. Hornblower našel opěrný bod pro svou nohu na pažení skrze síť, nebezpečně se však houpal a byl nakloněn zpět směrem do moře, neboť sítě byly nataženy z ráhen a skláněly se k okrajům lodi. Cukal se v nich jako moucha v pavučině. Vedle sebe viděl Longleye, který zápasil s podobnými obtížemi. Chlapec měl dýku mezi zuby, asi podle toho, co četl o námořnických dobrodružstvích. Vypadal tak hloupě, vise v síti a maje v ústech velkou a neohrabanou zbraň, že se Hornblower musil zasmát i v tak nepříjemné pozici. Vytáhl kord z pochvy a drže se druhou rukou, chtěl jím přetnout provazy. Celá síť se tam houpala a házela, jak na ní byla zachycena posádka celé bárky, že se málem Hornblowerovi vymkla.

Ale všichni kolem něho bláznivě řvali. Tento překvapující útok na nechráněnou stranu musí otřást nervy obránců, kteří se snažili odrazit posádku kutrů. Padesátiguineový kord byl vyroben z jemné oceli a měl ostří jak břitva. Prořezával nyní pramen síťoviny za pramenem. Náhle se cosi s praskotem přetrhlo. Na hrozný okamžik ztratil Hornblower rovnováhu a málem spadl do moře, ale nadlidskou silou se opět narovnal, naklonil se dopředu a propadl se sítí. Dopadl na ruce a kolena a jeho kord zachrastil někde před ním. Jakýsi Francouz se na něho vrhl. Hornblowerův zrak zachytil záblesk ocelové špičky píky. Zachytil ji, svalil se na záda a stočil píku mimo nebezpečí. Francouzovo koleno narazilo na jeho hlavu a Hornblowerův krk byl skoro vykroucen, jak na něj Francouz dopadl. Odkopl ho, jakýmsi zázrakem našel svůj kord a postavil se tváří v tvář proti temným postavám, vrhajícím se na něho.

U jeho ucha vybuchla pistole. Téměř z toho ohluchl a zdálo se mu, jako by se celá masa útočníků roztavila v záblesku v niveč. Ti ostatní, kteří přebíhali palubu, byli Angličané. Radostně křičeli.

"Pane Crystale!"

"Pane!"

"Přesekněte kotevní lano. Je zde pan Hooker?"

"Ano, pane."

"Vyšplhejte se nahoru se svou posádkou a natáhněte plachty."

Ještě nebylo času na gratulace. Od břehu se mohlo přihnat každým okamžikem několik lodí s posilami pro posádku ukořistěné lodi. Gerard a Rayner mohou být odraženi posádkou baterie, takže by musili prchnout před střelami z děl.

"Browne!"

"Pane!"

"Vystřelte raketu."

"Podle rozkazu, pane."

Raketa, kterou s sebou přinesl Brown na Hornblowerův rozkaz, měla být signálem pro vyloďovací skupiny, že loď je v britských rukou. A od pevniny nyní přicházel slabý vítr, který by mohl odnést loď ze zálivu. S tím Hornblower počítal. Po palčivém horku za dne mohl se očekávat jen vítr s pevniny.

"Kotevní lano přeťato, pane," křičel Crystal zpředu.

Hooker uvolnil vrcholovou plachtu a loď již počala nabírat vítr.

"Muži k otěžím, posádka bárky, posádka prvního kutru. Benskine! Ledlyi! Převezměte kormidlo. Ostře vpravobok!"

Brown seděl skrčen na palubě a z jeho křesadla létaly jiskry. Raketa se vznesla, zanechávajíc za sebou ohon jisker, a vybuchla nahoře mezi hvězdami. Když byla napjata přední stěhová plachta, čelo lodi se otočilo a loď se ustálila na svém směru přes záliv, se zadním větrem. Před nimi vyšel na obzoru měsíc. Byl ve třetí fázi a dával tak Hornblowerovi dostatečné množství světla, aby mohl snadno vyvést loď ze zálivu mezi bateriemi. Hornblower slyšel hvizd píšťal, přehlušující výstřely z mušket, které ještě tu a tam vycházely. Gerard a Rayner zřejmě odvolávali nyní své muže.

Kapitola 10

Kapitola XI. Hornblower - Obsah

Kapitola XII.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!