Kapitola 18	Kapitola XIX. 19	Kapitola XX.
	Hornblower
	Autor: Cecil Scott Forester

Sutherland plula bouřlivými vodami Lyonského zálivu pod šedou oblohou. Byla obklopena bílými vrcholy vln a její kapitán, stojící na zvedající se palubě, se těšil ze studených nárazů severáku, který vanul kolem jeho uší. Od hrozného dobrodružství na španělské pevnině uplynuly tři neděle. Již před čtrnácti dny se loď zbavila koní a mezků a pach stáje již téměř úplně zmizel. Paluby byly znovu bílé. Mnohem důležitější však bylo, že Sutherland byla poslána na samostatný úkol s rozkazem, aby prohlédla celé francouzské pobřeží až k Toulonu. Hornblower byl opět jednou osvobozen od nepříjemného podřízení se admirálově autoritě a dýchal čerstvý vzduch s pocitem člověka, který byl propuštěn z otroctví. Manžel lady Barbary nebyl člověk, pod kterým se dobře sloužilo.

Celá loď se zdála nakažena tímto pocitem svobody - pokud to ovšem nebyla radost z rozdílu mezi nynějším počasím a jasnou oblohou s klidným mořem, které dosud převládalo. K Hornblowerovi se přiblížil Bush, mna si ruce s šaškovským úsměvem.

"Trochu to fouká, pane," pravil, "a bude foukat mnohem silněji, než to přejde."

"To je velmi pravděpodobné," odpověděl Hornblower.

Usmál se též s lehkým srdcem, protože dobrá nálada v něm přímo vřela. Bylo přímo fantastické, jak povzbuzující byla opět jednou jízda k návětrné straně proti ostrému větru, zvláště nyní, kdy byl nejbližší admirál vzdálen nejméně sto mil. V jižní Francii by tentýž vítr vzbudil stížnosti a nepokoje a Francouzové by chodili zamotáni do svých zimníků. Ale zde na moři to bylo přímo báječné.

"Můžete mužstvo zaměstnat, jakým způsobem chcete, pane Bushi," pravil Hornblower velkomyslně. Ale brzy se mu opět navrátila jeho mlčelivost a Hornblower se vyhýbal pohledům, které ho sváděly ke zbytečné povídavosti.

"Podle rozkazu, pane."

Mladý Longley přišel na palubu, aby byl přítomen každou hodinu se opakujícímu zapisování do deníku, a Hornblower ho pozoroval koutkem očí. Chlapec se nyní nesl s náležitým sebevědomím a dával klidně rozkazy. Byl z kadetů jediný, který se ve své kalkulaci denní práce přibližoval přesnosti, a událost na útesu dokázala, že je mužem, který se dovede rychle rozhodovat. V příhodném čase, na konci této plavby, ho bude Hornblower jmenovat podle svého rozhodnutí smluvním poručíkem. Pozoroval ho, jak se nahýbá přes palubu a jak zaznamenává, kolik ujeli za hodinu. Hornblower si přitom myslil, zda nepozoruje budoucího Nelsona, admirála, který bude v budoucnosti velet čtyřiceti válečným lodím.

Byl to nehezký malý chlapík s hrubými vlasy a opičím obličejem a přece bylo velmi těžké, abyste pro něho necítili sympatie. Kdyby malý Horatio, který zemřel na neštovice třetího dne v bytě v Southsea, byl vyrostl tak jako mladý Longley, byl by na něho Hornblower velmi hrdý. Snad by tak byl vyrostl - ale Hornblower věděl, že není správné zabývat se za tak pěkného rána chmurnými myšlenkami na chlapce, kterého miloval. Až přijede domů, bude ho očekávat nové děcko. Hornblower doufal, že to bude zase chlapec, a byl si téměř jist, že Marie si přeje totéž. Ne snad, že by kterýkoliv malý chlapec mohl nahradit malého Horatia - Hornblower pocítil novou vlnu deprese, když si vzpomněl, jak Horatio říkal "Papá!" "De je papá" a jak si položil svůj obličejíček na jeho rameno toho večera, kdy se na něm objevily první příznaky choroby. Hornblower se sebe setřásl depresi. Dostane-li se do Anglie za nejbližší příležitosti, která se může nahodit, bude již jeho děcko lézt po podlaze se vší dětskou neobratností. Možná, že již bude trochu mluvit a že odvrátí stydlivě hlavu, až uvidí tohoto podivného "papa". V tom případě bude mít úkol, aby si vydobyl jeho důvěry a lásky. Bude to příjemný úkol.

Marie požádá lady Barbaru, aby se stala kmotrou jejich děcka. Přijme-li, bude to velmi milé. Každé dítě, jež bude podporováno Wellesleyovou rodinou, bude mít zajištěnu dobrou budoucnost. Bezpochyby to byl právě vliv Wellesleyů, který dosadil Leightona na místo velitele eskadry, které nedovedl zastávat. A tentokrát si byl již Hornblower jist, že to byl opět vliv Wellesleyů, jehož prostřednictvím byl jmenován velitelem jedné lodi z eskadry, aniž musil prožít jen jediný den za poloviční plat. Nebyl si sice dosud jist, co bylo motivem lady Barbary, ale za tak příjemného jitra, jako bylo toto, byl ochoten věřit, že to udělala, protože ho milovala. Byl by mnohem raději, kdyby toto byl pravý důvod, než kdyby se postarala o jeho jmenování pouze z obdivu nad jeho profesionálními schopnostmi. Právě tak to mohla být jen tolerantní laskavost k podřadnému člověku, o kterém věděla, že ji miluje.

Tato myšlenka vzbudila vnitřní odpor. Kdyby byl chtěl, byla by bývala kdysi jeho. Políbil a objal ji. Nezáleželo na tom, že se bál si ji vzít - nepovšiml si této vzpomínky při své nynější rozzlobenosti - vždyť ona sama nabídla a on odmítl. Jako bývalá prosebnice neměla nyní práva zahrát si na jeho ochránkyni. Vztekem dupal nohama, když se procházel po palubě.

Ale jeho prudkost byla hned nahrazena idealismem. Vzpomínka na chladnou a klidně se ovládající lady Barbaru, dokonalou hostitelku a váženou manželku admirála, byla nahrazena duševními obrazy něžné lady Barbary, milující lady Barbary, tak krásné, že se v člověku při pohledu na ni zatajil dech. Hornblowerovo srdce po ní toužilo. V návalu touhy po ní se cítil nemocný, smutný a opuštěný. Byla pro něho andělem dobra, milosti a laskavosti. Jeho tep se zrychlil, když si vzpomněl na její bílá prsa, o něž se opíral safírový přívěsek, a živočišná touha jen zesílila chlapeckou lásku, kterou k ní cítil.

"Plachta na obzoru!" vykřikl pozorovatel v koši a Hornblower ihned odhodil stranou své sny jako slaměný obal z láhve.

"V kterém směru?"

"Přímo po větru, pane, a rychle se blíží."

Ostrý severovýchodní vítr, jako vál právě teď, byl ideální pro francouzské lodi, které se snažily proniknout blokádou Marseille a Toulonu. Byl to dobrý vítr pro unikající loď. Umožňoval jí vyplout z přístavu a urazit první noc velký kus cesty, zatím co současně zatlačoval lodi, provádějící blokádu, do závětří. Toto mohla být právě loď, která prolomila blokádu, a bylo-li tomu tak, měla nyní velmi malou naději na útěk se Sutherland položenou na závětrné straně. Hornblower si pomyslil, že bude-li toto nová kořist, bude to jen pokračováním štěstí, kterému se těšil při samostatných akcích na této plavbě.

Na Bushův tázavý pohled pravil: "Udržujte loď v klidu a svolejte muže na jejich místa, pane Bushi."

"Paluba!" křičel pozorovatel z koše, "je to fregata a vypadá jako britská."

To bylo zklamání. Pro přítomnost britské fregaty na tomto místě bylo možno najít padesát důvodů a nebylo zde naděje na akci proti nepříteli. Bílé vrcholové plachty lodi se již odrážely od šedi oblohy.

"Odpusťte, pane," pravil nabíječ karonády po levé straně velitelské paluby. "Tady Stebbings myslí, že ví, co je to za loď."

Stebbings byl jedním z mužů, kteří byli přivezeni z východoindického konvoje. Byl to muž středních let s prošedivělým vousem.

"Zdá se mi, pane, že je to Cassandra s dvaatřiceti děly. Doprovázela nás při poslední plavbě."

"Kapitán Frederick Cook, pane," připojil se Vincent, který zatím prohledával stránky svého tištěného seznamu.

"Zeptejte se jí na její číslo, abychom se přesvědčili," pravil Hornblower.

Cook byl jmenován kapitánem o šest měsíců později než on. V případě jakékoliv společné akce by byl on, Hornblower, starším důstojníkem.

"Ano, je to Cassandra, pane," pravil Vincent, pozoruje s teleskopem u oka, jak se na ráhnoví přední vrcholové plachty lodi sune vzhůru svazek vlajek.

"Nechává vlát plachtu," pravil Bush, v jehož hlase se objevilo trochu rozčileni. "To je podivné, pane."

Od pradávných časů, mnohem dříve, než byl vynalezen praktický způsob signalizování vlajkami, znamenala vlající plachta, že se přibližuje flotila.

"Signalizuje opět, pane," pravil Vincent. "Je to velmi těžké přečíst, protože vítr vane přímo k nám."

"Aby do toho hrom uhodil," vykřikl Bush. "Používejte svých očí, nebo vás to budu muset naučit."

"Číselně - čtyři - písmenami - sedmnáct---," počal Vincent pomalu.

"Čtyři - nepřátelské - válečné lodi - vzadu - po návětrné straně - směr - jihozápad," překládal Longley ze svého sešitu se signály.

"Muži na svá místa, prosím, pane Bushi, a okamžitě otočte loď."

Nebylo jistě úkolem pro Sutherland, aby se pouštěla do boje proti přesile čtyř lodí. Kdyby byly nepřátelské lodi pronásledovány loďmi britskými, mohl se klidně vydat proti nepříteli a být si jist, že poškodí nejméně dva Francouze tak, že se stanou jistou kořistí. Ale dokud se nedoví o situaci více, musí se udržet, na největší vzdálenost, jak je to jen možné.

"Zeptejte se »Jsou v okolí nějaké britské lodi?« " pravil Vincentovi, zatím co se Sutherland nejdříve naklonila na stranu a pak se opět po otočení před vítr srovnala.

"Odpověď záporná, pane," pravil Vincent o minutu později, již ve shonu příprav k boji.

Bylo to tedy, jak předpokládal. Čtyři francouzské lodi prolomily ve tmě blokádu u Toulonu, zatím co blokádu provádějící eskadra byla větrem zatlačována do závětří. Jenom Cassandra, pozorovatelská loď, je zpozorovala, dostala se před ně a jela kupředu, aby je měla stále pod pozorováním.

"Zeptejte se »Kde je nepřítel«," pravil Hornblower. Bylo jistě velmi zajímavé cvičení se sešitem pro signály, sestavit zprávu, aby se při jejím podávání použilo co nejméně vlajek.

"Šest - mil - vzadu - směr - severovýchodní," překládal Longley ze svého sešitu, zatím co Vincent četl čísla.

Francouzi byli tedy právě před větrem. Snad to bylo proto, že chtěli dostat mezi sebe a blokující eskadru u Toulonu co největší vzdálenost, ale nebylo pravděpodobné, že by velící důstojník jel zbytečně přímo do závětří, pokud to ovšem nebyl směr, který by nejlépe vyhovoval jeho plánům. Tento směr vylučoval jako cíl jejich jízdy Sicílii, Adriatické nebo východní Středozemní moře a ukazoval přímo na španělské pobřeží v blízkosti Barcelony a na úžinu Gibraltaru za ním.

Hornblower se pokusil na svém velitelském můstku vmyslit se do myšlenkového pochodu Bonaparta v Tuileriích. Za Gibraltarskou úžinou ležel Atlantický oceán a celý svět. A přece bylo divné představit si tam vhodný cíl pro čtyři válečné francouzské lodi. Francouzská západní Indie byla již skoro celá okupována britskými výpravami, mys Dobré Naděje byl v anglických rukou a Mauritius těsně před pádem. Možná, že francouzská eskadra měla za úkol jen zničit obchodní lodi, ale v tom případě by byl stejný počet fregat mnohem lacinější a příhodnější. To se nezdálo hodno Napoleona. Na druhé straně uplynulo právě dostatek času od okamžiku, kdy se objevila Leightonova eskadra na katalánském pobřeží a z toho vyplývající nouze o zásoby, která byla hlášena do Touillerií. Odtud pak byly poslány rozkazy do Toulonu. Takové rozkazy nesly bezpochyby všechny Bonapartovy znaky. Tři britské lodi na katalánském pobřeží? Pošlou se tam tedy čtyři francouzské proti nim. Jejich posádka bude složena z posádek všech lodí, které hnijí v Toulonském přístavu. Budou naloženy všemi potřebami, které barcelonská posádka požaduje. Jedné temné noci projedou blokádou, probijí si cestu k Barceloně, budou-li moci, zničí britské lodi, a budou-li mít štěstí, vrátí se zpět. Během týdne mohou být v pořádku zpět v bezpečí, a když ne - na každou amoletu se musí rozbít vejce.

To byl francouzský plán a Hornblower by byl rád vsadil vše, co měl, že má pravdu. Zbývalo tedy jen rozhodnout, jak zkřížit francouzské záměry. První tahy byly zřejmé. Za prvé se musí držet mezi Francouzi a jejich cílem a za druhé bylo žádoucí, aby se držel z dohledu Francouzů za obzorem, jak dlouho to jen bylo možné. Bylo by pro ně jistě překvapením zjistit, že v jejich cestě je loď velké síly a ne jen pouhá fregata. A překvapení byla polovina úspěchu. V tom případě byl jeho první instinktivní pohyb správný. Sutherland byla na správném směru, aby dosáhla obou úkolů. Hornblower se zamyslil nad tím, že jeho nemyslící podvědomí skočilo hned k závěrům, na které přišla jeho myslící hlava až nyní. Vše, co musilo být ještě vykonáno, bylo zavolat Pluta a Caligulu. Tři britské válečné lodi a jedna fregata se mohly klidně pustit do boje se čtyřmi francouzskými loďmi, ať již mají sebelepší vybranou posádku a ať si Bonaparte myslí co chce.

"Připraveno k boji, pane," pravil Bush s prsty u střechy klobouku. Jeho oči ostře svítily v očekávání bitvy. Hornblower v něm viděl typ bojovného muže a litoval, že k tomuto typu nepatří. Viděl v něm muže, který se těší na boj jen pro boj sám, muže, který miluje fyzické nebezpečí a který by nikdy nepočítal s nepřátelskou přesilou před sebou.

"Propusťte dolní hlídku, prosím," pravil Hornblower.

Nemělo smyslu, aby všichni muži byli drženi na svých místech, když boj byl ještě tak vzdálen. Hornblower viděl, jak se výraz Bushovy tváře mění při zaslechnutí jeho slov. Znamenala, že Sutherland se hned nedá do boje proti přesile čtyř ku jedné.

"Podle rozkazu, pane," řekl Bush zklamaně.

I pro Bushův názor bylo jistě dobré odůvodnění, protože by Sutherland při dobrém velení mohla odstřelit tolik francouzských stožárů, že by zanechala na místě nejméně dvě nebo tři francouzské lodi, jež by padly jistě do britských rukou dříve nebo později. Bylo by to však za cenu jejího zničení a o tom konečně mohl ještě přemýšlet později. Dobrý vítr dneška se mohl klidně změnit na špatný vítr zítřka a dosud zde byla naděje, že Pluto a Caligula přijedou. Jen kdyby jim mohla být oznámena blízkost jejich kořisti.

"Dejte mi tu signální knihu," pravil Hornblower Longleyovi.

Pak obracel stránky knihy a obnovoval si v paměti sestavení některých smluvených signálů. Při odesílání dlouhé zprávy bylo vždy nebezpečí, že jí nebude rozuměno. Při sestavování zprávy se Hornblower popotahoval za bradu. Jako každý britský důstojník, který ustupuje, Hornblower se vydával do nebezpečí, že jeho motivům nebude porozuměno, i když, jak si stále říkal, ani bláznivá britská veřejnost, rozmazlená vítězstvími v minulosti, mu nemůže zazlívat, že odmítl dát se do boje proti čtyřnásobné přesile. Ale kdyby se mu akce nepodařila, bylo pravděpodobné, že Wellesleyovská klika bude hledat obětního beránka. A rozkaz, který chtěl právě poslat, znamenal celý rozdíl mezi úspěchem a porážkou, mezi válečným soudem a díkem parlamentu.

"Odešlete tuto zprávu," řekl ostře Vincentovi.

Svazek vlajek za svazkem se šplhal vzhůru po stěžni. Cassandra měla napnout všechny plachty a měla využít vší své rychlosti a obrátit se k západu, aby našla Pluta a Caligulu. Hornblower nemohl udat přesně jejich nynější pozici. Měla je přivést k Barceloně. Cassandra potvrzovala příjem věty za větou. Po skončení zprávy nastala přestávka a pak Vincent s teleskopem na oku hlásil:

"Cassandra signalizuje, pane. »Podvoluji se«".

Bylo to vůbec po prvé, kdy byla Hornblowerovi odeslána tato fráze. Tak často jí používal ve svých signálech admirálům a starším kapitánům, vypisoval ji tak často ve svých zprávách a nyní mu poslal jiný důstojník signál se slovy "Podvoluji se". Byl to jasný a zřejmý důkaz jeho vzrůstajícího služebního stáří. Tato událost ho rozrušila více, než když slyšel při příchodu na palubu po prvé pískání píšťal na svou počest, když byl jmenován kapitánem. V tomto případě bylo fráze "Podvoluji se" použito jako protestu. Cook a Cassandra jistě nebyli nijak nadšeni vyhlídkou, že opustí okamžitě místo, na němž se mohl odehrát slibný boj. Cook zřejmě myslil, že by bylo lépe, aby zůstal v dohledu francouzských lodí.

"Signalizujte »Proveďte přijaté rozkazy«," pravil Hornblower stručně.

Cookova myšlenka byla špatná a jeho, Hornblowerova, správná. Cookův protest jen pomohl Hornblowerovu rozhodnutí k vykrystalizování. Celá funkce fregaty, již podle stavby, byla umožnit válečným lodím nástup k boji. Cassandra by nemohla vzdorovat jediné boční salvě lodí, shromážděných za ní. Kdyby mohla přivést Pluta a Caligulu do akce, zmnohonásobila by svou vlastní hodnotu mnohokráte. Pro Hornblowera bylo povzbuzující nejen přesvědčení, že má pravdu, nýbrž též, že byl schopen usměrnit akci podle svého rozhodnutí. Rozdíl šesti měsíců ve služebním stáří podřizoval mu Cooka a bude ho podřizovat po celé jeho žití. Kdyby Cook a on, Hornblower, vyvěsili své vlajky jako admirálové, bude Hornblower vždy starší a Cook mladší. Hornblower pozoroval, jak Cassandra napíná vrcholové plachty a odjíždí k západu, při čemž užívá plně výhody své větší rychlosti pěti uzlů.

"Zkraťte plachty, pane Bushi," pravil Hornblower.

Francouzové jistě zpozorují, jak Cassandra mizí za obzorem. Byla zde naděje, že je Sutherland bude moci pozorovat, aniž byla sama zpozorována. Hornblower zasunul teleskop do kapsy a počal se těžce a trochu neobratně šplhat po zadním lanoví. Ohrožovalo to sice jeho důstojnost, neboť každý plavčík na palubě dovedl šplhat rychleji než on, ale rozhodl se, že musí vidět nepřítele na vlastní oči. Loď se těžce kymácela v neklidném moři a ostrý vítr hvízdal kolem jeho uší. Donutil se pokračovat ve výstupu bez nedůstojných odpočinků, aby to vypadalo, že šplhá jen nedbale, na což měl jako kapitán plné právo, a ne neobratně a špatně.

Konečně nalezl na zadním stěžňovém kříži bezpečnou podporu pro nohy a mohl zamířit teleskop na vzdouvající se obzor. Se skasanou hlavní vrcholovou plachtou byla rychlost Sutherland zmenšena a nemůže trvat dlouho, než se objeví Francouzi. Brzy je zpozoroval - malou skvrnu běloby, tyčící se proti horizontu a pak další a další a další.

"Pane Bushi," vykřikl. "Napněte opět hlavní vrcholovou plachtu, prosím. A pošlete mi sem pana Savagea."

Čtyři francouzské lodi jely v nemotorném francouzském útvaru na široké frontě s rozstupem asi půl míle - jejich kapitáni se asi obávali srážky, kdyby se lodi dostaly na menší vzdálenost. Hornblower by byl vsadil sto proti jedné, že jejich pozorovatelé nezpozorují maličkou tečku, což bylo vše, co mohli ze Sutherland vidět. Savage přispěchal celý rozrušen a byl téměř bez dechu po výstupu, který provedl po provazových příčkách rychlostí blesku.

"Vezměte si tento teleskop," pravil Hornblower. "Vidíte francouzskou eskadru? Chci, abyste mi podal hlášení hned, jakmile změní směr, nebo kdybychom se dostali do jejího směru, nebo ona do našeho."

"Podle rozkazu, pane," pravil Savage.

Kapitola 18

Kapitola XIX. Hornblower - Obsah

Kapitola XX.

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Cecil Scott Forester Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2025 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!