Popěvky k vlasti

V každém zvonu srdce
na dvě strany bije,
a na jednom keři
dvoji kvítek žije;

ve úzkém mém srdci
žiješ Ty a žiju já,
dvěma bohům srdce
zpívá své hallelujah.

Věř mně, děvo, že jsi churava!
Lež jen tiše, pobavme se spolu,
chci Ti vypravovat dlouhou báj
o Tvém divném, věkovitém bolu.

Usnout nesmíš, - spánku tvého dech
rozhoupal by umíráčka k znění,
Ty jsi, nebohá, snem dětským už
odbyla pro celý život snění!

Tys jako kytka z krajin tropických,
kde slunce pal si divy vytvoří -
ach jaký div, že se ta krása Tvá
až ku komůrce mojí pokoří!

Však zdá se mi, když rána milá zář
mé osamělé lože polívá,
že tíži cítím na své lebce mdlé
a že mne hlava tuze bolívá.

Ba věru, podivná Ty květino,
Ty mne svou silnou vůní otrávíš,
a o mé spaní, o můj mladý sen
a o můj rozum ještě připravíš!

Nehněvej se, že se Tobě směju,
že i o chybách Tvých písně pěju,
kdybych snad tě méně miloval,
vše bych chválil, v všem si liboval.

Slepá láska mizerná je páska,
uvědomělou je pravá láska,
směju chybám svým se nastokrát,
a mám sebe předce tuze rád.

Jen mne kopej, milko, jen mne trýzni,
však mé srdce sotva umučíš,
leda že mne nejspíš ještě více
milovati Tebe naučíš.

Kdybych obdržel byl na počátku
lásky plnou lásku od Tebe,
byl bych dávno odkopl nebe blaha,
klid ten rajský hrde od sebe.

Zdá sa mně věru tancem být Tvá láska!
Jak bys teď starou quadrille zpívala,
při sole sběhla k protějšímu pánu
a na mé solo se teď dívala.

A nevím, mám-li nyní tančit solidně
a bez myšlénky oko k nohoum sklopit,
či z "kozáka" snad skočit solo divoké
a vztekle k radosti Tvé blázna tropit.