Pověsti doby křesťanské

Durynk a Neklan	POVĚSTI DOBY KŘESŤANSKÉ	O králi Svatoplukovi
	Staré pověsti české
	Autor: Alois Jirásek

Umlká pověst o časích prvních let, zanikl pramen báječných zkazek z pohanských věků.

Nový čas nastal a s ním nové a divné příhody paměti hodné. Nový čas nastal, to jak přišli předchůdcové země křesťanské. Přišli jako záře denní před svitem, a vyjasnilo se po nich, neboť přinesli poznání jediného Boha.

Zpěv zazněl z hlubin tmavého hvozdu od moravské strany a rozléhal se z mrákavy lesů slovanským hlaholem:

"Zvolejme k Bohu a spasiteli našemu, předcházejme tvář jeho v hlásání –

Zazpívejte Hospodinu píseň novou, zazpívejte Hospodinu, zvěstujte v národech slávu jeho – –"

A hle, z pomezného hvozdu u zemské brány, kudy se chodilo do Moravy přes Litomyšl hrad a Hrutov hrádek, Trstenickou cestou vyšli kněží jediného Boha, Metoděj biskup a s ním druhové jeho a žáci. Ten již prve s bratrem svým Cyrilem, mužem svatým, probral rádlem slova ouhor srdce pohanů v moravské zemi a v slovenské a zasíval pšenici svatého učení a dobrých skutků.

Ten tedy přišel k Čechům od Moravanů, kteříž se Moravany nazývají od země své; řeč jejich však i Slováků řeč jedna byla, jakož i jest, tak jako v české zemi, neb jednoho národa byli a jsou.

A Metoděj arcibiskup ze slavného Velehradu přišed, požehnal české zemi na jejím prahu a začal hned s dílem Božím tu při mezích země, na Litomyšli hradě i v podhradí. Odtud pak šel s kněžími dále do kraje a všude hlásal a učil a vykládal slova knih i jejich rozum.

A byli rádi Čechové, že slyšeli veliké skutky Boží svým jazykem, a hrnuli se ke kazatelům a k Metoději, v němž hořela pravá láska Kristova a čisté milování, a poslouchali jej, když hlásal:

"Pokropím vás vodou čistou, a očistíte se od model svých i od hříchů svých, a jediný Bůh slituje se nad vámi a pohrouží hříchy vaše v hlubině –"

Líbila se jim jeho řeč a učení i zpěv jeho kněží, i dávali se křtít, jak byl již učinil kníže Bořivoj a manželka jeho Ludmila, dcera Slavibora, vojvody pšovského, a shromažďovali se, když kněží sloužili Bohu hlaholem slovanským, neb měli v slovanském jazyce evangelie i žaltář a ostatní knihy.

A tu lidé zkroušeně se modlili a v srdečné pobožnosti zpívali, jak je kněží naučili: "Hospodi, pomiluj ny!" a jiné písně.

Kdekoliv se svatý apoštol déle zdržel kázaje, všude zakládal kostelíky ku slávě Boží na paměť Klimenta svatého. Z těch první založil v Litomyšli na knížecím hradě, ten první ku cti svatého Klimenta vysvětil. Druhý pod tím jménem v Hradci nad Labem; třetí byl založen na Sadské, čtvrtý na Vyšehradě a pátý na Levém Hradci.

Svatá zář pronikla hustým pomezným hvozdem a svítíc po vší zemi vnikala do šera pohanských, tajemných hájů. A ty hynuly. Přicházeliť lidé nové víry, poráželi je, káceli v nich modly, rubali posvátné stromy v poli a v úvalech a pálili je ohněm.

Hubili je a poroučeli, ať nikde nepozdvihují novorozených dětí nad zažehnutým ohněm a neobětují duchům ohnivým, ať jich neprosí, aby tomu dítěti byli nápomocni až do jeho smrti. A poroučeli, ať nikdo již neobětuje běsům a zlým duchům, ať nikdo nepochovává svých mrtvých v hájích a v poli a tryzny ať nikdo nekoná na rozcestích a trojcestích pro odpočinutí duší, ať nestrojí her v škraboškách nad mrtvými a prázdných stínů ať nikdo nevolá – –

I skácena Perunova modla z Vyšehradu, přestala úcta strašné Morany; mračná její socha v háji na Skalkách stržena a káceny a ničeny modly mnohé.

Mizeli bohové lesní, vodní, větrní i temní; truchlili pro ně mnozí, kteří se jich nechtěli odříci ve vodě křes tu. Nejvíce čaroději, hádači a kouzelnice. I utíkali se dále mezi lesy, do skrytých údolí, pod hory. Tam odnes li dědky a modly, tu se jim klaněli, oběti přinášeli a kleli nového Boha.

Ale ten byl silný.

Mocně zněly hlaholy zvonů do širých krajů, dál a dále hlasněji zvučely zpěvy v posvátném, jímavém šeru Božích církví a okrouhlých kostelů pod modravými oblaky vonného kadidla, před oltáři skvělými malbou na zlaté půdě i bohatou řezbou v záři svěc. –

Nový svět nastal a s ním nové a divné příhody pa-měti hodné. A již také minuly a staré jsou i o nich zprávy.

Ó, moji milí bratří a synové a dcery české země, slyšte je. Slyšte, co se zběhlo od těch čas, co u nás počalo dílo svatých bratří, jež velebí všecko české plémě a Slované všichni.

Slyšte o knížatech a králích moravské a české země, o hrdinách našeho rodu, o lidu, slyšte i o mateřském sídle, matičce zlaté Praze. Vězte, co letopisec zapsal pro vaši i budoucích paměť, i co přecházelo z pokolení na pokolení v živé knize, v paměti lidu.

Aj, počněme dávné ty zvěsti.

Durynk a Neklan

Pověsti doby křesťanské
Staré pověsti české - obsah

O králi Svatoplukovi

Historická literatura - úvod

Autoři děl

Alois Jirásek

Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom

Staré pověsti české

Autor: Alois Jirásek