Smutná místa

Židovské město	SMUTNÁ MÍSTA	Faustův dům
	Staré pověsti české
	(Pověsti doby křesťanské - O staré Praze)
	Autor: Alois Jirásek

V noci na den 21. měsíce června 1621 bylo po Praze placho a teskno, až úzkost svírala srdce. Všude mrtvo, všechny domy zavřeny, nikdo nesměl na ulici; jen hlídky cizích žoldnéřů procházely městem. Těžce se rozléhaly jejich kroky a hrozivě řinčela zbraň.

Na Staroměstském náměstí stály v nočním šeru povozy, z nichž skládali prkna a trámy a nosili je naprostřed rynku, kde pracovali tesaři. Temné rány seker, bouchání kladiv duněly hrobovým tichem. V nočním šeru za kmitu smolnic rostlo velké lešení výš a výše, až pak na úsvitě stálo již celé v studeném, sinavém světle, potažené černým suknem se vztyčeným dřevěným křížem na jedné straně.

Popravní lešení. A bylo dosud prázdné. Ale jak vzešlo slunce, zahřměla z hradu dělová rána, znamení, že se exekucí počíná. Tu bylo již náměstí zataženo císařským vojskem, pěším i rejtary, a na smutném lešení stály již temné, zakuklené postavy hrobařů a katových holomků. Pak přišel sám kat, Jan Mydlář.

Pak zasedli císařští rychtáři na svá místa. Již volali jméno prvního z odsouzených direktorů, vězněných poslední noc v Staroměstské radnici; již kráčel pan Šlik zmužile na popraviště. –

Ve vojsku bubnovali, po městě, po domech úzkostné ticho; věrní Čechové žalem se chvěli, plakali a modlili se za české pány a jejich druhy v direktoriu, kteří na tom černém teatrum nebo vedle na šibenici umírali. A bylo jich sedmadvacet! –

V těch místech Staroměstského rynku, kde se toto stalo, bývalo šestnácte velikých kamenů do čtverce rozestavených. Staří Čechové, chodíce těmito místy, nikdy po těch kamenech nešlapali, ani na ně nevkročili. Vždy se jim uhnuli nebo je obešli ze šetrnosti ke smutnému místu a prolité krvi českých pánů. V těch místech zjevují se prý ti popravení šlechtici a měšťané, a to jednou do roka, v noci přede dnem, kterého tu skonali na popravišti. Sejdou se všichni, v jich čele nejstarší všech, skoro devadesátiletý pan Kaplíř ze Sulevic, za ním pan Budovec z Budova, pán dlouhé šedé brady, starý Konecchlumský, Kochan z Prachové, pan Kryštof Harant, Diviš Černín, pan z Michalovic, Šlik, Oto z Losu, pan z Bílé, Hošťálek, Jesenský, Vodňanský, Vokáč, Jiří Řečický, Kobr, Jizbický a ostatní, starci2 i mladší, a z těch nejmladší, sotva čtyřicítiletý Jan Kutnaur, jenž tak hrdinsky, zpívaje, umíral. Všichni sejdou se na místě popravy a pak tiše, bez hlasu berou se náměstím do Týnského chrámu. Tam pokleknou před oltářem a zbožně přijímají tělo Páně pod obojí způsobou. A pak zmizejí.

* * *

Tenkráte stávaly domy i prostřed Dobytčího trhu a jednomu z těch domů, jenž stál směrem k Novoměstské radnici, říkali U Zámečníků. Asi třicet kroků od tohoto stavení směrem k radnici trčel na volné prostoře kámen pět čtvrtí lokte zvýší a loket zšíří. Na tom kameni byl vytesán kříž, pod ním umrlčí hlava a letopočet 1627.

Na tomto místě, u toho kamene, dály se prý za starodávna popravy, a to nočního času. Také prý toho roku 1627 skonalo tu několik kněží mečem katovým, a roku 1743 prý několik pánů českých, za to, že se přidali k bavorskému kurfirstovi, Karlu Albertovi, když se s Francouzi Prahy zmocnil, za českého krále se prohlásil a v kostele svatého Víta se korunovati dal.

Zrovna k tomuto kameni, jenž v těch místech zůstal až do devatenáctého století, vedla z Novoměstské radnice podzemní chodba, odtud pak dále pod celým Dobytčím trhem nahoru až do Faustova domu.

Židovské město

Smutná místa
Staré pověsti české - obsah

Faustův dům

Historická literatura - úvod

Autoři děl

Alois Jirásek

Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom

Staré pověsti české

Autor: Alois Jirásek