Od kamenných vrat k železným

Nalezený, a přece ztracený	Od kamenných vrat k železným II	Kde se probudily děti, jež jsme viděli usínat
	Devadesát tři
	3. díl - 5. kniha V ĎÁBLOVI BŮH
	Autor: Viktor Hugo

Celá armáda stála bezradně, neboť záchrana se zdála nemožná. Čtyři tisíce mužů nemohlo přispět na pomoc třem dětem. Taková byla skutečnost.

Žebřík nebyl žebřík poslaný z Javené nedosel, oheň se šířil jako otevřený jícen sopky, pokusit se o hašení téměř vyschlým potůčkem z rokle bylo směšné, jako kdyby chtěl někdo hasit sopku sklenicí vody.

Cimourdain, Guéchamp a Radoub sestoupili do rokle, Gauvain se vrátil znovu do síně v druhém patře věže, kde byl otáčivý kámen, tajný východ a železné dveře do knihovny. Tam zapálil Imánus sirný knot, tam bylo ohnisko požáru.

Gauvain přivedl s sebou dvacet zákopníků. Chtěli vylomit dveře. Jiné pomoci nebylo, neboť dveře byly po čertech dobře zavřeny.

Začali do nich bušit sekyrami. Sekyry se rozbily. Jeden zákopník poznamenal:

"Na tomhle železe se rozbíjí ocel jako sklo."

Vrata byla vskutku z kovaného železa a byla sbita z dvojích desek, z nichž každá byla na tři palce tlustá.

Chopili se tedy železných tyčí a pokusili se vypáčit je zespodu. Tyče se zlomily.

"Jako dřívka," zahučel zákopník.

Gauvain se zamračil a zabručel:

"Jen dělová koule by otevřela tyhle dveře. Ale muselo by se sem to dělo nějak vytáhnout."

"A kdo ví jestli," odpověděl mu jeden z mužů.

Padla na ně sklíčenost. Všechny paže bezmocně klesly. Němí, poražení a zdrcení hleděli muži na tu nedobytnou bránu. Odlesk rudé záře ji ozařoval zespodu. Za ní zuřil požár stále prudčeji.

Děsivá mrtvola Imánova tu ležela na zemi, příšerná ve svém vítězství.

Za několik okamžiků se možná všechno zboří.

Co dělat? Nebylo už vůbec naděje.

Gauvain se zadíval na otáčivý kámen ve zdi, který otvíral tajný východ, a zvolal rozhořčeně:

"Tak tudy utekl markýz Lantenac!"

"A tudy se také vrací," odpověděl jakýsi hlas.

V kamenném orámování tajné chodby se zjevila bílá hlava.

Byl to markýz.

Mnoho let už ho Gauvain neviděl tak zblízka. Couvl.

Všichni kolem stáli jako zkamenělí.

Markýz držel v ruce veliký klíč. Velitelským pohledem odstrčil několik zákopníků, kteří mu stáli v cestě, popošel přímo k železným dveřím, sehnul se pod výklenkem a vstrčil klíč do zámku. Zámek zaskřípal, dveře se otevřely, objevil se plamenný jícen. Markýz tam vstoupil.

A vstoupil tam pevným krokem, s hlavou vztyčenou.

Všichni se dívali za ním, rozechvělí a užaslí.

Sotva udělal několik kroků v hořící síni, zřítil se za ním kus prohořelé podlahy, otřesené jeho krokem. Vznikla tím mezi ním a železnými dveřmi propast. Markýz se ani neohlédl a šel dál. Zmizel v dýmu.

Pak už nebylo vidět nic.

Mohl jít dál? Nebo se pod ním otevřela nová ohnivá jáma? Možná že dokázal jen to, že se sám zahubil. Nebylo možno říci nic určitého. Vše zakrývala neproniknutelná hradba z kouře a plamenů. Markýz byl za ní, mrtvý nebo živý.

Nalezený, a přece ztracený

Od kamenných vrat k železným
Devadesát tři - Obsah

Kde se probudily děti, jež jsme viděli usínat

Historická literatura - úvod

Autoři děl

Francouzský republikový kalendář

Viktor Hugo

Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom

Od kamenných vrat k železným

Devadesát tři

Autor: Viktor Hugo