Kde se probudily děti, jež jsme viděli usínat	Lantenac zajat I	Gauvain v zamyšlení
	Devadesát tři
	3. díl - 6. kniha TEPRVE PO VÍTĚZSTVÍ NASTÁVÁ BOJ
	Autor: Viktor Hugo

Markýz skutečně sestoupil do hrobu.

Odvedli ho.

Pod přísným dohledem Cimourdainovým byla neprodleně otevřena hladomorna v přízemku věže, dali tam lampu, džbán vody a komisárek, hodili tam otep slámy a za necelou čtvrthodinu po tom, co ruka knězova spočinula na rameni markýzově, zavřely se za Lantenacem dveře žaláře.

Pak vyhledal Cimourdain Gauvaina, na vzdáleném kostelíku v Parigné tloukla právě jedenáctá hodina noční, Cimourdain řekl Gauvainovi:

"Svolám vojenský soud. Ale ty v něm nebudeš. Jsi Gauvain a Lantenac je taky Gauvain. Jsi s ním příliš blízko spřízněn, abys ho mohl soudit, a vytýkám i Filipu Égalité, že soudil Kapeta. Ve vojenském soudu budou zasedat tři soudcové: jeden důstojník - kapitán Guéchamp, jeden poddůstojník - seržant Radoub, a já - jako předseda. To všechno se už tebe netýká. Budeme se přesně řídit nařízením Konventu, omezíme se na zjištění totožnosti bývalého markýze z Lantenacu. Zítra vojenský soud, pozítří gilotina. Vendée je mrtva."

Gauvain na to neodpověděl ani slovem a Cimourdain, příliš zaměstnán svým posledním důležitým úkolem, ho opustil. Cimourdain měl stanovit hodinu a zvolit místo. Jako Lequinio v Granvillu, jako Tallien v Bordeaux, jako Chálier v Lyonu a Saint-Just ve Štrasburku, měl i on ve zvyku účastnit se osobně poprav, pokládalo se to za dobrý příklad: soudce se přišel podívat na práci katovu, obyčej, který přejal teror roku 93 od středověkých soudních dvorů francouzských a od španělské inkvizice.

Také Gauvain byl velmi zaměstnán.

Z lesa foukal studený vítr. Gauvain přenechal Guéchampovi, aby udělil potřebné rozkazy, a odešel do svého stanu, který byl na louce hned u lesa, u paty tvrze. Vzal si plášť s kápí a zahalil se do něho. Plášť byl lemován prostou šňůrou, jež byla podle střízlivého republikánského obyčeje odznakem nejvyššího velitele. Kráčel sem a tam po krvavém palouku, kde byl započat útok. Byl tu sám. Požár neustával, ale nikdo si ho už nevšímal. Radoub byl u dětí a matky, staraje se o ně téměř s mateřskou péčí. Zámeček na mostě už dohoříval, zákopníci jen izolovali oheň, kopaly se hroby, pohřbívali se mrtví, obvazovali se ranění, rozmetala se barikáda, ze síní a ze schodů byly vynášeny mrtvoly - vojáci čistili místo krveprolití, zametali hromady děsných odpadků vítězství, dělali s vojenskou rychlostí to, co bylo možno nazvat úklidem po bitvě. Gauvain to všechno vůbec nevnímal.

Sotvaže si ve svém zadumání povšiml, že stráž u průlomu byla na rozkaz Cimourdainův zdvojnásobena.

Rozeznával jasně onen průlom, přestože bylo tma a průlom byl víc než dvě stě kroků od místa na paloučku, kam se uchýlil. Viděl dobře tu černou díru. Tady před třemi hodinami začal útok, tudy vnikl pak Gauvain do věže, tam v přízemí byla barikáda, odtamtud vedly dveře do vězení, v němž byl nyní markýz. Stráž v průlomu hlídala tento žalář.

Zároveň jak jeho zrak zavadil pohledem o průlom, zazněla mu v uších jako vzdálený umíráček slova: Zítra vojenský soud, pozítří gilotina.

Požár, jehož šíření zákopníci zarazili a na který vylili všechnu vodu z potoka, uhasínal jen nerad, stále ještě vysílal šlehavé plameny, chvílemi bylo slyšet, jak praskají stropy a jak padají patra, hned nato vylétly kotouče jisker, jako kdyby někdo zamával pochodní, blýskavá záře naráz osvětlila daleký obzor a ohromný stín věže se natáhl až k lesu.

Gauvain přecházel sem a tam ve tmě před průlomem. Občas si založil ruce za hlavu, pokrytou vojenskou kápí.

Přemítal.

Kde se probudily děti, jež jsme viděli usínat

Lantenac zajat Devadesát tři - Obsah

Gauvain v zamyšlení

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!