Podepsal Gauvain

Republika Francouzská, jednotná a nedělitelná	Podepsal Gauvain V	Zvraty občanské války
	Devadesát tři
	1. díl - 4. kniha TELLMARCH
	Autor: Viktor Hugo

Když se probudil, byl už den. Žebrák byl už na nohou, ne v doupěti, tam se člověk nemohl narovnat, ale na prahu brlohu. Opíral se o hůl. Slunce mu svítilo do tváře.

"Milosti," oznamoval Tellmarch, "právě odbily čtyři hodiny na taniské zvonici. Slyšel jsem čtyři údery, vítr se tedy obrátil a vane z pevniny na moře. Nic jiného neslyším, přestali zvonit na poplach. Na dvoře i ve vesnici Herbe-en-Pail je všude klid. Modří spí nebo odtáhli. Největší nebezpečí je pryč. Bude rozumné, když se rozejdeme. V tuto hodinu obvykle odcházím."

Ukázal na jakési místo na obzoru.

"Půjdu tamhle."

Pak natáhl ruku opačným směrem: "Vy jděte tudy."

Žebrák pokynul markýzovi rukou na pozdrav, pak ukázal na zbytky večeře:

"Vezměte si s sebou kaštany, máte-li hlad."

Za chvíli zmizel mezi stromy.

Markýz vstal a dal se na cestu směrem, který mu naznačil Tellmarch.

Byla to ona rozkošná chvíle, které se říká v starém jazyce normanských venkovanů "ptačí ráno". V křovinách štěbetali vrabci a pěnkavy. Markýz šel pěšinou, kterou přišli včerejšího dne. Vyšel z houštiny a octl se na rozcestí, kde stál kamenný kříž. Bylo na něm dosud návěstí, bělající se vesele v záři vycházejícího slunce. Vzpomněl si, že dole na vyhlášce bylo něco, co včera večer nemohl ve tmě přečíst pro drobné písmo. Přistoupil k podstavci kříže. Na konci vyhlášky pod podpisem Prieura de la Marné byly skutečně dvě řádky psané drobným písmem:

"Jakmile bude zjištěna totožnost bývalého markýze Lantenaca, bude ihned zastřelen. Podepsal: velitel expedičního sboru Gauvain."

"Gauvain!" řekl markýz. Zastavil se v hlubokém zamyšlení a upřeně se díval na vyhlášku.

"Gauvain!" opakoval.

Udělal několik kroků, obrátil se, pohlédl na kříž, vrátil se a přečetl si návěstí ještě jednou.

Pak zvolna odcházel. Kdo by byl šel vedle něho, byl by slyšel, jak si polohlasně bručí: Gauvain!

Z úvozu, kudy se plížil, nebylo vidět střechy dvorce, který mu zůstal po levici. Šel podél příkrého svahu, zcela porostlého kvetoucími kručinkami s dlouhými trny. Svah vybíhal v podivný vrcholek, jemuž se v tomto kraji říká kančí hlava. Stromy na úpatí svahu bránily oku v rozhledu. Listí bylo zalito slunečním svitem. Celá příroda se radovala z jásavého rána.

Znenadání se však krajina hrozivě proměnila. Jako když horda vyrazí ze zálohy. V polích a lesích ozářených sluncem rozlehl se barbarský pokřik provázený ranami z pušek a v místech, kde ležel dvorec, se vyvalil hustý dým, z něhož šlehaly jasné plameny, jako by vesnice i dvůr byly jen haldou hořící slámy! Ten prudký přechod z klidu do běsnění byl tak nenadálý a příšerný, jako by v nejrůžovějším ránu vybuchlo samo peklo. Hrůza bez přechodu. U Herbe-en-Pail se bojovalo. Markýz se zastavil.

V takových okamžicích, jak jistě každý zakusil, zvítězí zvědavost nad strachem před nebezpečím, člověk chce vědět, co se děje, i za cenu života. Markýz vystoupil na vrcholek, na jehož úpatí vedla úvozová cesta. Tam ho bylo sice vidět, ale i on se mohl rozhlédnout.

Vskutku se střílelo a také hořelo, bylo slyšet výkřiky, bylo vidět požár. Dvorec Herbe-en-Pail byl středem nějaké katastrofy. Co se stalo? Byl snad přepaden? Ale kým? Byl to boj? Či spíše vojenská exekuce? Podle dekretu revoluční vlády trestávali často modří ohněm odbojné dvory a vesnice, zapalovali pro výstrahu všechny dvory a vsi, které neudělaly zákonem předepsané záseky a neotevřely a neprosekaly v houštinách cesty pro republikánskou jízdu. Před nedávném potrestali takto osadu Bourgon u Ernée. Nebyl to podobný případ ? Dole v houštinách a ohradách u Herbe-en-Pail nebylo vidět totiž žádnou takovou strategickou cestu, jaké byly nařízeny dekretem. Stihl je snad za to trest? Dostal snad předvoj ve dvorci nějaký rozkaz? Nebyl snad tento předvoj částí jednoho z oněch expedičních útvarů, kterým se říkalo ďábelské kolony ?

Kol dokola vršku, odkud markýz vše pozoroval, prostíraly se silně narudlé křoviny a listnaté stromy, divoký a hustý podrost. Tento podrost, kterému říkali háj u Herbe-en-Pail, ačkoliv svou rozlohou to byl spíše les, táhl se až ke dvorci a skrýval ve svých houštinách, jako všecky bretaňské lesy, spleť úžlabin, stezek a úvozů, labyrint, v němž se ztrácela republikánská vojska.

Rozsudek - byl-li to rozsudek - byl jistě neobyčejně tvrdý, neboť byl vykonán ve velmi krátké době. Odbyl se rychle jako ostatně každý surový čin. Občanské války se vyznačují zběsilou ukrutností. Zatímco markýz probíral v duchu jednu domněnku za druhou, uvažoval, má-li sestoupit či zůstat, naslouchal a pozoroval, ustal onen zkázonosný povyk, lépe řečeno rozptýlil se. Ze statku se vyřítil do lesa a rozběhl všemi směry rozdivočelý a rozjásaný dav. Všude mezi stromy a křovinami se to hrozivě hemžilo lidmi. Bubeníci bubnovali k útoku, ale nestřílelo se. Vypadalo to spíš jako hon, zdálo se, že po někom slídí, někoho pronásledují, zcela jistě někoho hledali. Hněvivé výkřiky a vítězný jásot se ozývaly ve zmatené směsici pronikavých hlasů, ale nic nebylo možno postřehnout. Pojednou, jako když se v mlze vynoří obrysy předmětů, začalo tím lomozem stále zřetelněji pronikat jméno opakované tisíci hlasy. Markýz jasně rozeznával volání: "Lantenac! Lantenac! Markýz z Lantenacu!"

Hledali tedy jeho.

Republika Francouzská, jednotná a nedělitelná

Podepsal Gauvain
Devadesát tři - Obsah

Zvraty občanské války

Historická literatura - úvod

Autoři děl

Francouzský republikový kalendář

Viktor Hugo

Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom

Podepsal Gauvain

Devadesát tři

Autor: Viktor Hugo