Smrt mluví	Sedláci bručí III	Mýlka
	Devadesát tři
	3. díl - 4. kniha MATKA
	Autor: Viktor Hugo

Michelle Fléchardová se připletla k davu. Neposlouchala, co se povídalo, ale co člověk neposlouchá, přesto slyší. Zaslechla slovo Tourgue. Zdvihla hlavu.

"Cože," opakovala, "Tourgue?"

Lidé se po ní obraceli. Vypadala pomateně. Na sobě měla hadry. Několik hlasů zabručelo: "Ta vypadá jako zlodějka."

Jakási selka, která nesla v košíku pohankové placky, k ní přistoupila a šeptem ji napomenula: "Budte zticha!"

Michelle Fléchardová se podívala na selku užasle. Zas už ničemu nerozuměla. To jméno Tourgue kmitlo se před ní jako blesk a hned se zase rozhostila tma. Cožpak neměla právo se zeptat? Proč na ni tak divně hledí?

Bubeník zatím naposled zabubnoval, lepič vylepil vyhlášku, starosta se vrátil do radnice, hlasatel se odebral do další vsi a dav se pomalu rozcházel.

Jen hrstka lidí zůstala stát před vyhláškou. Michelle Fléchardová k nim přistoupila.

Vykládali si o mužích, kteří byli postaveni mimo zákon. Byli tam sedláci i měšťané, tedy bílí i modří. Jeden sedlák se rozčiloval.

"To je toho, ještě nemají všechny. Devatenáct je jen devatenáct. Nechytili Prioua, nemají Benjamina Moulinse, nechytili ani Goupila z farnosti Andouillé."

"Ani Lorieula z Monjeanu," přidal se jiný.

Ostatní volali jeden přes druhého:

"Ani Brice-Denyse."

"Ani Františka Dudoueta."

"Ano, toho z Lavalu."

"Ani Hueta z Launey-Villiersu."

"Ani Grégise."

"Ani Pilona."

"Ani Filleula."

"Ani Ménicenta."

"Ani Guéharréea."

"Ani tři bratry Logeraise."

"Ani pana Lechandeliera z Pierrevillu."

"Hlupáci," zvolal přísný bělovlasý stařec, "mají všecko, mají-li Lantenaca."

"Ještě ho nemají," zahučel jeden z mladších.

Stařec však pokračoval:

"Zajmou-li Lantenaca, zajmou duši. Zemře-li Lantenac, je konec s Vendée."

"Kdopak to je, ten Lantenac?" zeptal se jeden měšťan.

"Jeden bývalý šlechtic," odpověděl mu jiný měšťan. :.. A kdosi dodal:

"Jeden z těch, co dávají střílet ženy."

Michelle Fléchardová to zaslechla a řekla:

"Je to pravda."

Všichni se k ní obrátili. Dodala poněkud plaše:

"Ano, vždyť mě také zastřelili."

Podivná řeč. Živá osoba, která o sobě tvrdí, že je mrtvá. Začali si ji nedůvěřivě prohlížet.

Působila vskutku znepokojujícím dojmem, třásla se při každé příležitosti, byla vyděšená jako vyplašená laň a tak ustrašená, že sama budila strach. V zoufalství ženy je něco dojemně křehkého, co působí strašně. Zdá se nám, že vidíme bytost visící na samém okraji propasti. Ale sedláci nejsou tak útlocitní. Jeden z nich zamumlal: "Dost možná, že je to špiónka."

"Mlčte a zmizte!" řekla jí potichu dobrá žena, která na ni promluvila už dříve.

Michelle Fléchardová však odpověděla:

"Nedělám nic zlého. Hledám své děti."

Dobrá žena pohlédla na muže, kteří si zkoumavě prohlíželi Fléchardovou, ťukla si prstem na čelo, mrkla na ně a řekla:

"Nemá všech pět pohromadě."

Pak ji odvedla stranou a dala jí pohankovou placku.

Michelle Fléchardová ani nepoděkovala a hltavě se zakousla do placky.

"Ano," usoudili sedláci, "jí jako zvíře, je potrhlá."

Pak se sedláci začali rozcházet.

Když Michelle Fléchardová dojedla, řekla selce:

"Tak jsem se zas jednou najedla. A teď - kde je Tourgue?"

"Proboha, už ji to zas chytá," zvolala selka.

"Musím do Tourgue. Řekněte mi, kudy se tam jde!"

"Za nic na světě," řekla selka. "Aby vás tam zabili? Ostatně ani nevím, jak se tam jde. Cožpak jste se opravdu zbláznila? Poslyšte, vy nešťastnice, jste unavená. Nechcete si u mne trochu odpočinout?"

"Já neodpočívám," řekla matka.

"Má nohy úplně rozedřené," zašeptala si pro sebe selka.

Michelle Fléchardová mluvila dál:

"Vždyť vám povídám, že mi ukradli děti. Malou holčičku a dva chlapce. Přicházím z lesního doupěte. Můžete se na mne zeptat Tellmarcha-Caimanda. A pak toho člověka, co jsem ho potkala v polích. Tellmarch mě uzdravil. Myslím, že jsem měla něco zlomeného. To všechno se skutečné stalo. Ještě je tu seržant Radoub, zeptejte se ho, poví vám to. Vždyť on nás našel v lese. Tři jsou. Povídám vám, tři děti. Nejstarší se jmenuje René-Jean. Mladší se jmenuje Gros-Alain a holčička Georgetta. Tohle všechno mohu dokázat. Můj muž je mrtvý. Zabili ho. Byl pachtýřem v Siscoignardu. Jistě jste dobrá žena. Povězte mi, kudy mám jít. Nejsem pomatená, jsem matka. Ztratila jsem děti. Hledám je. Ted víte všechno. Nemohu vám říct, odkud přicházím. Dnes v noci jsem spala na slámě v nějaké stodole. Chci do Tourgue. Nejsem zlodějka. Vidíte, že mluvím pravdu. Měli byste mi všichni pomoct, abych našla své děti. Nejsem tady z toho kraje. Byla jsem postřelena, ale nevím kde."

Selka potřásla hlavou a řekla:

"Poslyšte, ženo, když je revoluce, tak se nemají říkat věci, kterým člověk nerozumí. Za to by vás mohli zatknout."

"Ale kde je Tourgue?" vykřikla zoufale matka. "Pro milosrdenství Ježíše Krista a pro všechny svaté vás prosím, na kolenou vás prosím, zapřísahám vás, řekněte mi, kudy se jde do Tourgue!"

Selka se rozzlobila.

"Nevím, a i kdybych to věděla, neřekla bych vám to. Je to nešťastné místo. Tam se nechodí."

"A já tam přece půjdu," řekla matka a dala se na cestu.

Selka se dívala za ní, jak se vzdaluje, a bručela si mezi zuby: "Musí přece něco jíst."

A rozběhla se za Michelle Fléchardovou a strčila jí do ruky ještě jednu placku.

"Tu máte k večeři."

Michelle Fléchardová vzala pohankovou placku, neodpověděla, ani se neohlédla a šla dál.

Vyšla ze vsi. Když došla až k posledním chalupám, potkala tři malé děti, otrhané a bosé. Přistoupila k nim a prohlížela si je:

"Tohle jsou dvě děvčátka a jeden chlapeček," šeptala si.

A když viděla, jak se dívají na její placku, dala jim ji.

Děti vzaly placku a dostaly strach.

Matka zmizela v lese.

Smrt mluví

Sedláci bručí Devadesát tři - Obsah

Mýlka

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!