Noc skryla loď i cestujícího	Šlechta a lid se mísí III	Tormentum belli
	Devadesát tři
	1. díl - 2. kniha KORVETA CLAYMORE
	Autor: Viktor Hugo

Velitel se vrátil s druhým důstojníkem na palubu a oba se procházeli zabráni v rozhovoru. Zřejmě se bavili o podivném cestujícím a jejich rozmluva, kterou vítr roznášel do tmy, se rozvinula asi takto.

Boisberthelot bručel polohlasně do ucha de La Vieuvillovi:

"Uvidíme, jestli se osvědčí jako vůdce."

"Zatím je to princ!" odpověděl Vieuville.

"Ve Francii šlechtic, ale v Bretani princ!"

"Jako La Trémoillové, jako Rohanové."

"S nimiž je spolčen."

Boisberthelot dodal: "Ve Francii a v kočárech královských je markýzem, jako já jsem hrabětem a vy jste rytířem."

"Kde jsou dnes královské kočáry! Ted máme popravčí káry."

Chvíli bylo ticho.

Boisberthelot pokračoval:

"Nemáme-li prince francouzského, spokojíme se s bretaňským."

"Co nám zbývá! Není-li orel, musí postačit krkavec."

"Milejší by mi byl sup," řekl Boisberthelot.

"To věřím! Má zobák a drápy," odvětil La Vieuville.

"Uvidíme."

"Ano," řekl La Vieuville, "už je načase, abychom měli vůdce. Jsem téhož názoru jako Tinténiac: Vůdce a prach! Poslyšte, veliteli, znám skoro všechny možné i nemožné vůdce, včerejší, dnešní i zítřejší, ale žádný z nich nemá vojenskou palici jak se patří. V téhle prokleté Vendée aby byl generál zároveň i soudcem, je třeba nepřítele unavit, vzít mu mlýn, houštiny, příkop, kameni, neustále naň dorážet, využít všeho, bdít nade vším, hodně vraždit - bez oddechu a bez slitování. V našem selském vojsku máme sice hrdiny, ale nemáme velitele. D'Élbée je nula, Lescure je nemocen, Bonchamps dává milost, je dobrák a to je hloupé. La Roche Jaquelein je výtečný poddůstojník, Silz je dobrým důstojníkem v otevřeném terénu, ale neschopný vést záškodnickou válku. Cathelineau je naivní vozka, Stofflet je mazaný hajný, Bérard je nemožný, Boulainvilliers je směšný, Charette je strašný. O holiči Gastonovi ani nemluvím. Protože, hrom aby do toho, načpak se pereme s revolucí a jaký je pak rozdíl mezi republikány a námi, když šlechticům poroučejí vlásenkáři?"

"Ta čubka revoluce už se chytá i nás!"

"Je to svrab Francie."

"Svrab třetího stavu," ulevil si Boisberthelot. "Jen Anglie nás může z téhle bryndy vytáhnout."

"A taky nás vytáhne, o tom nepochybujte, kapitáne."

"Zatím je to mizerné."

"Pravda, všude samí selští balíci, monarchie, která má vrchním generálem Stoffleta, hajného pana de Maulevrier, nemusí nijak závidět republice, která má ministrem Pache, syna vrátného vévody de Castries. Jsou to v téhle vendéské válce povedení protivníci, na jedné straně sládek Santerre, na druhé vlásenkář Gaston."

"Ale můj milý La Vieuville, u toho Gastona bych učinil výjimku. Nepočínal si nikterak špatně, když byl velitelem v Guéménée. Dal přece elegantně zastřelit tři sta modrých a museli si napřed sami vykopat hroby."

"To je v pořádku, ale já bych to byl dokázal také."

"Máte pravdu, já taky."

"Velké válečnické činy," pokračoval La Vieuville, "vyžadují od těch, kdo je konají, vznešenost. Jsou věcí rytířů, nikoliv panikářů."

"A přece se najdou mezi třetím stavem úctyhodní lidé," odpověděl Boisberthelot. "Vezměte například toho hodináře Jolyho. Byl četařem ve flanderském pluku, pak se stal velitelem pobřežní tlupy ve Vendée. Má syna, který je republikánem, a zatímco otec slouží u bílých, syn slouží u modrých. Setkají se v bitvě. Otec zajme syna a prožene mu kulku hlavou."

"To je chlapík," řekl La Vieuville.

"royalistický Brutus," dodal Boisberthelot.

"Ale přes to všechno je nesnesitelné poslouchat jakéhosi Coqueraua, Jeana-Jeana Moulinse nebo Focarta či Choup-pesa."

"Milý rytíři, vztek je i na druhé straně. Mezi námi je plno měšťáků, u nich je plno šlechticů. Myslíte snad, že sansculoti mají radost, že jim velí hrabě de Canclaux, vikomt de Miranda, vikomt de Beauharnais, hrabě de Valence, markýz de Custine nebo vévoda de Biron?"

"To je ale motanice, tolik zmatku!"

"A vévoda de Chartres!"

"Syn Filipa Égalité, pěkné kvítko! Nu což, kdypak tenhle bude králem?"

"Nikdy."

"Myslí na trůn. Pomáhá si zločiny."

"Jeho neřesti mu škodí," poznamenal Boisberthelpt.

Chvíli bylo ticho, pak Boisberthelot pokračoval:

"Přece se chtěl usmířit. Přišel navštívit krále. Byl jsem při tom, když mu ve Versaillích plivali na záda."

"Shora, z velkého schodiště?"

"Ano."

"Dobře udělali."

"Říkali jsme mu Bourbon Bahenní."

"Je plešatý a má neštovice. Fuj, je to kralovrah."

A La Vieuville dodal:

"Já jsem s ním byl u Ouessantu."

"Na Saint-Esprit?"

"Ano."

"Kdyby byl uposlechl rady admirála ďOrvillierse, aby se držel směru větru, mohl zabránit Angličanům v postupu."

"To je jisté."

"Je to pravda, že se schoval v podpalubí?"

"Není, ale musí se to tak říkat."

La Vieuville se dal do smíchu.

Boisberthelot pokračoval: "Máme to ale pitomce! Vemte si třeba toho Boulainvillictfse. Znal jsem ho, viděl jsem ho zblízka. Ze začátku byli sedláci ozbrojeni jen píkami, nevzal si do hlavy, že z nich udělá kopiníky? Chtěl je naučit držet píku napříč a nosit ji rovně před sebou. Snil o tom, jak by přeměnil tyhle divochy v řadové vojáky. Chtěl je naučit rozrážet čtverce pěchoty a sešikovat prapory s prázdným středem. Brebentil na ně starým vojenským jazykem, velitelům družstva říkal čelo "eskadry", jak se nazývali za Ludvíka XIV. Umínil si, že z těch pytláků utvoří pluk, zřídil pravidelné setniny, jejichž seržanti se musili každý večer seřadit do kruhu, vyslechnout heslo, zvolání a ohlas: seržant první setniny je řekl tiše dalšímu seržantu, ten zas svému sousedovi, a tak heslo putovalo dál, od ucha k uchu, až k poslednímu vojákovi. Sesadil důstojníka, který nepovstal s obnaženou hlavou, aby vyslechl rozkaz z úst seržanta. Dovedete si představit, kam to dopracoval. Ten trulant nechápal, že se sedláky se musí zacházet po selsku a že se z lidí z lesů nikdy neudělají vojáci. Ano, já jsem ho znal, toho Boulainvillierse."

Ušli několik kroků, každý ponořen do svých myšlenek.

Pak rozhovor pokračoval.

"Abych nezapomněl, potvrdilo se, že byl Dampierre zabit?"

"Ano, veliteli."

"Před Condé?"

"V táboře pamarském. Dělovou koulí."

Boisberthelot povzdychl: "Hrabě Dampierre. Také jedeŠ z našich, který se přidal k nim."

"Ať si jde spánembohem," řekl La Vieuville.

"A kde jsou dámy?"

"V Terstu."

"Stále?"

"Stále."

La Vieuville zvolal najednou rozhořčeně:

"Ach, ta republika! Jaké škody pro maličkost! Když si člověk pomyslí, že tahle revoluce vypukla pro samoděk několika miliónů."

"Je třeba mít se na pozoru před malými příčinami," řekl Boisberthelot.

"Jde to z kopce," odpověděl Le Vieuville.

"Ano, La Rouarie je mrtev. Du Dresnay je hlupák. Jací ubozí vozatajové jsou tihle biskupové, takový Coucy, biskup larochellský, takový Beaupoil Saint-Aulaire, biskup poitierský, nebo ten Mercy, biskup lusonský, milenec paní de L'Eschasserie!"

"Která se jmenuje prostě Servanteauová, je vám to známo, veliteli, L'Eschasserie je jméno panství."

"A ten falešný biskup ďAgra, který je farářem bůhvíkde!"

"V Dolu. Jmenuje se Guyot de Folleville. Ostatně je statečný a dovede se bít."

"Co jsou nám platní páteři, když potřebujeme vojáky, biskupové, kteří nejsou biskupy, generálové, kteří nejsou generály!"

La Vieuville přerušil Boisberthelota:

"Veliteli, máte v kajutě Moniteur?"

"Ano."

"Copak se teď asi hraje v Paříži?"

"Adéla a Pavlína a Jeskyně."

"Chtěl bych to vidět!" :?

"Uvidíte to. Za měsíc jsme v Paříži!"

Boisberthelot se na chvilku zamyslil a dodal:

"Nejpozději. Pan Windham to řekl mylordu Hoodovi."

"To se nám tedy, veliteli, nevede tak zle?"

"Všechno by šlo dobře, u čerta, jen kdyby ta válka v Bretani byla pořádně vedena."

La Vieuville zavrtěl hlavou. ť

"Veliteli," pokračoval, "vylodíme námořní pěchotu?"

"Bude-li pobřeží na naší straně, tak ano, bude-li nepřátelské, ne. Někdy je třeba, aby válka vyrazila dveře, jindy se musí jen plížit. Občanská válka musí mít vždycky v kapse paklíč. Uděláme vše, co bude v našich silách. Hlavní věcí při tom je vůdce."

A Boisberthelot dodal zamyšleně:

"La Vieuville, co byste soudil o rytíři Dieuzieovi?"

"O mladém?"

"Ano."

"Jako o veliteli?"

"Ano."

"Že je to taky jeden z těch důstojníků, kteří se vyznají jen na rovině v pravidelné bitvě. Křoviska a houštiny zná jen sedlák."

"Pak se tedy spokojte s generálem Stoffletem a generálem Cathelineauem."

La Vieuville se na chvilku zasnil. Pak řekl:

"Potřebovali bychom prince, francouzského prince."

"Proč ? Kdo řekne princ..."

"Říká zbabělec. Já vím, veliteli. Ale dělalo by to dojem na ty venkovské palice."

"Milý rytíři, princové nechtějí přijít."

"Obejdeme se bez nich."

Boisberthelot si bezděčně přitiskl ruku na čelo, jako by odtud chtěl vydobýt nějaký nápad. Pak pokračoval: "Konečně, zkusíme to s tímhle generálem."

"Je to urozený šlechtic."

"Myslíte, že postačí?"

"Osvědčí-li se..." řekl La Vieuville.

"To jest, bude-li krutý," opravil ho Boisberthelot.

"Pane de Boisberthelot, řekl jste správné slovo: krutý. Ano. Takového potřebujeme. Tohle je válka bez milosrdenství. Dnes vyhrávají ukrutníci a krvežíznivá. Kralovrazi uťali hlavu Ludvíku XVI., my jim za to utrháme všechny údy. Ano, to je ono, potřebujeme neúprosného generála. V Anjou a v horním Poitou jsou vůdcové velkomyslní, samá šlechetnost, a nic se tam nedaří. V Marais a v kraji Retzském jsou vůdcové krutí a všechno jde dobře. Jen proto odolává Charette Parreinovi, že je ukrutný. Hyena proti hyeně."

Boisberthelot už La Vieuvillovi neodpověděl. Jeho slova náhle přerušil zoufalý výkřik. Zároveň se ozval hluk, který se nepodobal žádnému z obvyklých zvuků na lodi. Výkřik i lomoz vycházely z vnitřku lodi.

Kapitán i důstojník se vrhli k mezipalubí, ale nemohli se tam dostat. Všichni dělostřelci zděšeně vystupovali nahoru.

Stalo se něco strašlivého.

Noc skryla loď i cestujícího

Šlechta a lid se mísí Devadesát tři - Obsah

Tormentum belli

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!