Váhy mají dvě misky

Vis et vir	Váhy mají dvě misky VI	Kdo se pustí na moře, sází do loterie
	Devadesát tři
	1. díl - 2. kniha KORVETA CLAYMORE
	Autor: Viktor Hugo

Člověk zvítězil, ale stejně bylo možno říci, že zvítězilo dělo. Bylo sice zabráněno bezprostřednímu ztroskotání, ale korveta naprosto nebyla zachráněna. Její poškození se zdálo nenapravitelné. V lodním roubení bylo pět trhlin, z nich jedna velká vpředu, z třiceti děl dvacet leželo polámaných na zemi. Také dělo, které právě znovu přivázali řetězem, nebylo již k potřebě, šroub byl překroucen, takže nebylo možno mířit. Z celé baterie zůstalo devět děl. Do mezipalubí se nabírala voda. Bylo nutno okamžitě započít se záchrannými pracemi a uvést v činnost čerpací pumpy.

Pohled na mezipalubí, jež bylo nyní možno přehlédnout, byl strašlivý, vnitřek sloní klece nevypadá hůře.

Třebaže bylo nanejvýš nutno, aby korveta nebyla zpozorována, byla tu ještě naléhavější nutnost, totiž bezprostřední záchrana lodi. Bylo třeba osvětlit palubu svítilnami, jež byly umístěny tu a tam v lodním roubení.

Po celou dobu této tragické mezihry, kdy celé mužstvo bylo postaveno před otázku života či smrti, nestaral se nikdo o to, co se děje mimo loď. Mlha zatím zhoustla, počasí se změnilo, vítr si pohrával s lodí jak chtěl, ztratili správný směr, takže mohli být zpozorováni z Jersey i z Guernesey, byli mnohem jižněji, než měli být, moře bylo rozbouřené. Ohromné vlny lízaly zející rány lodi - zkázonosné polibky. Houpání moře bylo hrozivé. Mírný větřík se změnil v ostrý severák. chystala se vichřice, snad velká bouře. Nebylo vidět ani na čtyři kroky.

Zatímco mužstvo zběžně a ve chvatu opravovalo škody způsobené v mezipalubí, ucpávalo díry, kudy vnikala voda, a dávalo do pořádku děla, jež unikla zkáze, vystoupil starý cestující opět na palubu.

Opřel se o hlavní stěžeň.

Nevšímal si vůbec ruchu na lodi. Rytíř de La Vieuville poručil oddílům námořní pěchoty, aby se postavily do šiku po obou stranách hlavního stěžně, kdežto námořníci zaměstnaní opravami seřadili se na zapísknutí kormidelníkovo před ráhny.

Hrabě de Boisbe-Thelot přistoupil k cestujícímu.

Za kapitánem šel rozčilený a udýchaný muž v rozedraném šatě,*ale se spokojeným výrazem v tváři.

Byl to dělostřelec, který se právě ukázal jako obratný krotitel šelem, přemohl utržené dělo.

Hrabě pozdravil starce ve venkovském šatě po vojensku a řekl:

"Generále, tady je ten muž."

Dělostřelec stál zpříma, s očima sklopenýma, jako by čekal na rozkaz.

Hrabě de Boisberthelot pokračoval:

"Generále, nezdá se vám, že vzhledem k tomu, co vykonal tento muž, by měli též jeho velitelé něco udělat?"

"Myslím, že ano," řekl stařec.

"Račte dát rozkazy," odvětil Boisberthelot.

"To je vaše věc, vy jste kapitán."

"Ale vy jste generál," řekl Boisberthelot.

Stařec pohlédl na dělostřelec

"Přistup," řekl mu.

Dělostřelec pokročil o krok.

Stařec se obrátil k hraběti Boisberthelotovi, odepjal mu kapitánský kříž svatého Ludvíka a připjal ho dělostřelci na blůzu.

"Hurá!" vykřikli námořníci a vojáci vzdali zbraní čest.

Stařec, ukázav prstem na zmateného dělostřelce, dodal:

"A teď ho zastřelte."

Nadšení bylo vystřídáno úžasem.

Za hrobového ticha promluvil stařec zesíleným hlasem:

"Nedbalost uvrhla tuto loď v nebezpečí. V této chvíli je možná již ztracena. Být na moři, to je jako stát před nepřítelem. Loď, která má doplout k nějakému cíli, je jako vojsko před bitvou. Bouře se odmlčí, ale nevzdává se. Celé moře je jediná nástraha. Každé opominutí v boji s nepřítelem se trestá smrtí. Žádnou chybu nelze napravit. Odvaha má být odměněna, nedbalost potrestána."

Slova starcova dopadala pomalu, těžce, s neúprosnou odměřeností, jako rány sekery.

Pohlédnuv na vojáky, dodal:

"Vykonejte rozkaz!"

Muž, na jehož blůze se leskl kříž svatého Ludvíka, sklonil hlavu.

Na pokyn hraběte Boisberthelota sestoupili dva námořníci do mezipalubí, za chvilku se vrátili, přinášejíce visutou rohož námořní rubáš, lodní kazatel, který od chvíle, kdy vypluli, dlel na modlitbách v oddělení pro důstojníky, doprovázel oba plavce, seržant vybral z šiku dvanáct vojáků a postavil je do dvou řad po šesti, dělostřelec se beze slova postavil mezi obě řady. Kněz s křížem v ruce přistoupil k němu a zůstal stát. "Kupředu!" velel seržant. - Četa vykročila volným krokem k lodní přídi, oba námořníci nesoucí rubáš šli za nimi.

Na korvetě bylo ticho. V dálce burácel vichr.

Za několik okamžiků blýsklo světlo a tmou se rozlehl výstřel. Pak všechno utichlo a bylo slyšet náraz těla, jak padlo do moře.

Stařec, stále ještě opřený o hlavní stěžeň, založil ruce a přemýšlel.

Boisberthelot na něj ukázal ukazováčkem levé ruky a pošeptal de La Vieuvillovi:

"Vendée má vůdce."

Vis et vir

Váhy mají dvě misky
Devadesát tři - Obsah

Kdo se pustí na moře, sází do loterie

Historická literatura - úvod

Autoři děl

Francouzský republikový kalendář

Viktor Hugo

Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom

Váhy mají dvě misky

Devadesát tři

Autor: Viktor Hugo