Duše země se vtěluje do člověka |
Vendée znamená konec BretaněVII
|
Ptus quam civiliabella |
Devadesát tři |
||
3. díl - 1. kniha VENDÉE
|
||
Autor: Viktor Hugo |
Bretaň je stará buřička. Kdykoliv se za ta dvě tisíciletí vzbouřila, měla pravdu, naposled však byla v neprávu. A přece to byla v podstatě vždy stejná válka, boj dvou myšlenkových světů, provinciálního a pařížského, ať už se bojovalo proti revoluci nebo proti monarchii, proti komisařům revoluční vlády nebo vévodům a pairům, proti asignátům či proti královským daním, ať už bojovníci jako Nicolas Rapin, Francois de la Noue, kapitán Pluviau, paní z La Garnache nebo Stofflet, Coquereau a Lechandelier z Pierreville bojovali pod pánem z Rohanů proti králi nebo pod pánem z La Rochejaquelein za krále.
Tyto prastaré provincie byly rybníkem se stojatou vodou, jež se vzpírala každému proudění. Závan větru je neoživoval, spíše je rozjitřoval. U mysu Finistére končila Francie, tam končila pole daná člověku, tam se zastavil krok generací. "Stůj!" volal oceán k zemi a barbarství k civilizaci. Ať vyšel z centra, z Paříže, jakýkoliv popud, od království či od republiky, ať směřoval k despotismu či k svobodě, pokaždé to byla novota a Bretaň se naježila. Nechtě nás na pokoji! Co od nás chcete? Bažina se chopí vidlí, les pušky. Všechny naše snahy, všechna naše zlepšení zákonů a výchovy, naše věda a filozofie, géniové i slavní mužové, to vše se kácí před bretaňskou vesničkou Houroux. Zvonění na poplach v Bazouges ohrožuje Francouzskou revoluci, Faonská pláň povstává proti našim bouřlivým náměstím, zvon z Haut-des-Prés vypovídá válku věži pařížského Louvrů.
Strašlivá hluchota.
Povstání ve Vendée je truchlivým nedorozuměním.
Ohromná nerozvážnost, rozepře obrů, nezměrná rebelie předurčená k tomu, aby zanechala v historii jediné slovo Vendée, slovo slavné a neblahé. Vendée páchající sebevraždu pro zájmy uprchlé šlechty, obětovaná jejich sobectví, nabízející jejich zbabělosti svou úžasnou odvahu bez rozmyslu, bez strategie, bez taktiky, bez plánu, bez cíle, bez vůdce, bez odpovědnosti, ukazující, do jaké míry muže být vůle bezmocná. Vendée, rytířská i divoká, ohradila se nesmyslně proti světlu hrází temnoty a ve své nevědomosti dlouho kladla hloupý a hrdý odpor pravdě, spravedlnosti, právu, rozumu a osvobození. Osm let hrůzy, vyplenění čtrnácti departementů, zpustošená pole, zničená úroda, spálené vesnice, trosky měst, drancování domů, vraždění žen a dětí, pochodeň v doškových střechách, meč v srdcích, hrůza před civilizací, naděje pana Pitta - taková byla vendéská válka, neuvědomělý pokus o otcovraždu.
Vcelku však Vendée prospěla pokroku, neboť ukázala na nutnost provrtat všemi směry staré bretaňské šero, prorazit ono houští všemi šípy světla najednou. Katastrofy často urovnávají věci záhadným způsobem.
Duše země se vtěluje do člověka |
Vendée znamená konec Bretaně
Devadesát tři - Obsah |
Ptus quam civiliabella |