Jejich život ve válce	Duše země se vtěluje do člověka VI	Vendée znamená konec Bretaně
	Devadesát tři
	3. díl - 1. kniha VENDÉE
	Autor: Viktor Hugo

Vzbouřenou Vendée lze odhadnout téměř na pět set tisíc mužů, žen a dětí. Tuffin de la Rouarie udává číslo půl miliónu bojovníků.

Federalisté jim pomáhali, také Gironda byla spoluvinicí Vendée. Okres La Lozére poslal do Bocage třicet tisíc mužů. Osm okresů se spojilo, pět v Bretani, tři v Normandii. Město Evreux, jež se bratřilo s městem Caen, dalo se v této vzpouře zastupovat svým starostou Chaumontem a radním Gardembasem. Buzot, Gorsas a Barbaroux v Caen, Brissot v Mou-linsu, Chassan v Lyonu, Rabaut-Saint-Étienne v Nimes, Meillant a Duchastel v Bretani - všechna tato ústa rozdmýchávala požár.

Byla dvojí Vendée: velká, jež vedla válku v lesích, a malá, jež válčila v houštinách, v tom je onen rozdíl, jímž se liší Charette od Jeana Chouana. Malá Vendée byla naivní, velká byla zkorumpovaná, malá byla lepší. Charette se stal markýzem, pak generálem královských vojsk a dostal velkokříž svatého Ludvíka. Jean Chouan zůstal Jeanem Chouanem. Charette se neliší od bandity, Jean Chouan je téměř hrdina.

Velkorysí vůdcové, jako byli Bonchamps, Lescure a La Rochejaquelein, se mýlili. Velká katolická armáda byla nesmyslným úsilím, stihla ji nezbytná zkáza. Dovedete si představit selskou bouři, jak doráží na Paříž, koalici vesnic, jež obléhají Panteon, smečku štěkající koledy a modlitby do zpěvu Marseillaisy, hordu dřeváků, jak se řítí na legii duchů? Bitvy u Mansu a Savenay ztrestaly toto šílenství. Překročit Loiru bylo pro Vendée nemožné. Všeho se mohla odvážit, všechno dokázala, jen tento přechod nikoliv. Občanská válka nedobývá. Překročení Rýna dovršuje moc Caesarovu, zvětšuje slávu Napoleonovu, překročení Loiry zabíjí La Rocheja queleina.

Pravá Vendée - toť Vendée doma, zde je víc než nezranitelná, zde je nepolapitelná. Venkovan z Vendée je doma podloudníkem, rolníkem, vojákem, pastevcem koz, zvoníkem, sedlákem, vyzvědačem, vrahem, kostelníkem, lesním zvířetem - všechno v jedné osobě.

La Rochejaquelein je pouze Achillem, kdežto Jean Chouan je Próteem.

Povstání ve Vendée ztroskotalo. Jiné vzpoury se zdařily, například ve Švýcarsku. Je určitý rozdíl mezi povstalcem z hor, jako je Švýcar, a povstalcem z lesů, jako je Vendéan. Tento rozdíl je skoro vždycky způsoben osudným vlivem prostředí: jeden se bije za ideál, druhý za předsudky. Jeden se vznáší, druhý se plazí. Jeden bojuje za lidstvo, druhý za samotu, jeden chce svobodu, druhý odloučení od světa, jeden hájí obec, druhý farnost. "Obce! Obce!" volali hrdinové od Moratu. Jeden žije mezi propastmi, druhý v močálech, jeden je mužem zpěněných bystřin, druhý je člověkem stojatých kaluží, z nichž se šíří zimnice, jeden je na kopci, druhý ve stínu.

Jinak vychovávají výšiny, jinak nížiny.

Hora je pevnost, les je léčka, hory vnukají odvahu, lesy nabádají ke lsti. Starověk umístil bohy na vrcholky hor a satyry do houštin. Satyr je divoch, půl člověk, půl zvíře. Svobodné země mají Apeniny, Alpy, Pyreneje, Olymp. Parnas je hora. Mont Blanc byl gigantickým pomocníkem Viléma Telia, v pozadí oněch úžasných zápasů ducha proti tmě, o nichž vyprávějí indické eposy, spatřujeme Himálaj. Řecko, Španělsko, Itálie, Švýcarsko mají ve znaku hory, Kimmérie, Germánie a Bretaň mají les. Les je barbarský.

Krajina značně určuje jednání člověka. Je větší spoluvinicí, než si myslíme. Při pohledu na některé divoké kraje jsme v pokušení omluvit člověka a obvinit dílo Stvořitelovo, cítíme tu temné volání přírody, pustina bývá někdy nezdravá lidskému svědomí, zvláště svědomí málo osvícenému, svědomí může být obrem,pak stvoří Sokrata nebo Ježíše, ale může být také trpaslíkem a stvoří Atrea nebo Jidáše. Člověk s omezeným svědomím se stává rychle plazem, neustálý pobyt v příšeří hlubokých hvozdů, v trnitých křovinách a houštinách, v bažinách ukrytých pod větvemi je mu osudný, podléhá tu tajemnému vlivu zlého našeptávání. Zrakové přeludy, nevysvětlitelná zrcadleni, náhlé úleky způsobené neobvyklým osvětlením nebo nezvyklým místem vrhají člověka v jakousi zpola nábožnou a zpola zvířecí hrůzu, jež v klidných dobách plodí pověru, v pohnutých dobách pak surovost. Halucinace nesou pochodeň, jež svítí na cestu vraždě. V banditovi je kus šílenství. Zázračná příroda je dvojznačná: velké duchy oslňuje, primitivní duše oslepuje. Octne-li se nevědomý člověk v pustině plné přízraků, temnota opuštěnosti se spojí s temnotou rozumu: v takových chvílích se otvírají v člověku propasti. Některé skály, rokle, houštiny, průseky, jež se zjeví náhle za večera mezi stromy, pudí člověka k šíleným a ukrutným činům. Mohlo by se skoro říci, že jsou na světě zločinná místa.

Kolik tragédií vidělo chmurné návrší mezi Baignonem a Plélanem!

Daleké výhledy vedou duši k velkorysým myšlenkám, uzavřené obzory plodí omezené myšlenky, tak je někdy velkým srdcím souzeno být malými duchy, příkladem je Jean Chouan.

Velkorysé myšlenky jsou nenáviděny myšlenkami omezenými - v tom je sama podstata boje o pokrok.

Kraj a Vlast, tato dvě slova jsou obsahem celé války vendéské, spor místní myšlenky s myšlenkou všeobecnou. Sedláci proti vlastencům.

Jejich život ve válce

Duše země se vtěluje do člověka Devadesát tři - Obsah

Vendée znamená konec Bretaně

Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území Poslední aktualizace: 3.XII.2011   © 2009 - 2024 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!