Našel jsem se

Stržena rouška - náhle prchnul sen!
Jak smrt by sáhla, sedím poděšen,
se zrakem zjitřeným a chvějícíma rtoma -:
"Jsem já to, já? - a zde v těch stěnách doma?"
Naslouchám odkud odvěť zahlaholí. -
Však slyším hukot těžké hlavy jen
a srdce - srdce bolí!

Což nejsem mlád víc? což již přesněn ráj?
Vždyť než jsem zasnil, byl přede květný máj
a zem i nebe dýchaly mi něhu! -
Kde je můj máj? - vždyť plno venku sněhu,
tam noha dupe po umrzlé roli,
zde hlava v jíní má jak stará báj,
a srdce - srdce bolí!

Chci sebrat se a myslím dál a dál.
Což žil jsem život, či se mně jen zdál?
Vždyť zdá se mně, že k velikému dílu
jsem velkou vůli měl a celou sílu -
kam teď jen vzhlédnu - kvítí cizích polí,
jsem žebrák jen a chtěl jsem býti král -
a srdce - srdce bolí!