předchozí
Dobrovolník - Kniha veršů výpravných

Slaměný vínek

Kniha veršů výpravných
celkem kapitola: 14. ze 55
následující
Skočme, hochu - Kniha veršů výpravných

Kniha veršů

Autor: Jan Neruda

Před mrzutým soudcem děvče stojí,
studem, strachem oči k zemi klopí,
vyhaslé má oči, bledé tváře,
na rtech hřích a v tvářích hříchu stopy.

Soudce pokračuje: "Pověz nyní,
co ta stébla asi znamenají;
skrývalas je na prsou svých - jisto,
že cos zvláštního ta stébla tají" -

Děvčeti se náhle oči zrosí -
"Ovšem, že cos tají - ty můj bože,
dalo mně tři stébla na památku
troje slzami provlhlé lože.

První stéblo, zde to žluté dlouhé,
líhávalo se mnou na otepi,
když umíral v náruči mé slabé
hladem nebohý můj otec slepý.

Druhé rudší, kratší vzato z lože,
na němž bratr u vězení zchřadl;
drahý bratr živil mne i sebe,
měli hlad jsme - a - můj bratr kradl.

Třetí nejkratší a nejbělejší,
jediná to památka mně zbyla
z lože, na němž matka beznadějná
mrtvé jsem své dítě porodila."


předchozí
Dobrovolník - Kniha veršů výpravných
Slaměný vínek
Kniha veršů
následující
Skočme, hochu - Kniha veršů výpravných

Stará literatura - úvod Autoři děl Podrobný výpis děl Jan Neruda ball

bottom Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Masáže Brno | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom
Poslední aktualizace: 9.XII.2011   © 2009 - 2018 stará literatura Václav Černý | © se nevztahuje na obsah děl!