Skočme, hochu

"Vítr hvízdá chladné písně,
trochu chladné - hej co škodí,
aspoň se to při té bídě
přece v taktu světem chodí!

S nebe déšť se ledný lije,
že mne to až v kosti mrazí,
hej co škodí, - pěkných šatů,
kterých nemám, nepokazí!

Půda pode nohpu skluzká,
noha klesá - eh, což z toho,
bez toho, zda k předu, nazpět -
všechno jedno, bludná noho!

Proč mne jen tam nenechali
aspoň týden ještě sedět,
nepotřeboval jsem dnes už
o smrti své dcerky zvědět.

Hej, co škodí, hej co škodí,
zapomenu snad i na ni,
jako na svou hezkou ženu,
když ji vzali k sobě páni.

Hej, jak se ty vlnky točí,
hvízdej, větře, chladný hochu,
most je nízký, hvízdej, hvízdej,
skočíme si s nimi trochu!"