Jan Neruda - Kniha veršů - Kniha veršů lyrických a smíšených

Můj první máj, můj první máj,
jak byl tak blahý, jasný,
on posud stkví se v duši mé
co démant nad vše krásný.

Ach tenkrát slunce vinulo
kraj zlatý k srdci úže
a zkvětl krásný, teplý máj
a májem zkvětla růže.

Já díval se a díval zas
až leskem zrak mně přešel
a zlatý kraj a teplý máj
i s růží v srdce vešel.

Evangelium své lásky
psal jsem v kníhy černé,
kníhy černé - noci tmavé,
písmo - hvězdy věrné.

Čtěte je a počne-li snad
zhasínat hvězd plamen,
vězte, že je s mojí láskou
dávno, dávno amen!

Máj tak krásný, jak jen první
láska býti může,
a v něm vypučela mladá
z poupěte mně růže.

Mlaďounká ta růže krásná,
krasší než vše kvítí,
že mne příliš milovala,
musela umříti.

Pláče matka nade hrobem:
"Vrať mně moji dceru." -
"Nejsem její smrtí vinen
Nejsem! - na mou věru!

Co mne jen kdys milovalo,
má už zdrhlé zraky,
a že miluju sám sebe,
umru brzo taky."

Na rozcestí jinoch bledý
šeptá tiché noci -
"Divno je mně, jako bývá
bezdětnému otci.

Nepřirozený to zákon,
že, když láska hnije,
ještě její otec třeba
dlouho, dlouho žije."

Z hrobu volá mrtvá láska:
"Chladno je tak v hrobě,
vezmi mne, můj drahý otče,
vezmi mne zas k sobě."

"Nemohu, mé dítě, za to,
že už ležíš v hrobě,
jsi-li moje dobré dítě,
vezmi ty mne k sobě!"

Každá písnička ta malá
teď se na mne dívá,
jakby věděla, že jesti
v každém slově lživá.

Složeny jste, milé písně,
hodné pro mládence,
snad též k slzám pomůžete
mnohé ctné panence!

Také růže smrť
Kniha veršů

Jan Neruda ball

Ohlasy italských národních písní - Kniha veršů lyrických a smíšených	Také růže smrť Kniha veršů lyrických a smíšených celkem kapitola: 38. ze 55	Z mělnické skály - Kniha veršů lyrických a smíšených
	Kniha veršů
	Autor: Jan Neruda

Také růže smrť