Quo vadis

Kapitola 14 - DÍL DRUHÝ	Kapitola 15 DÍL DRUHÝ celkem kapitola: 37. ze 74	Kapitola 16 - DÍL DRUHÝ
	Quo vadis
	Autor: Henryk Sienkiewicz

Vinicius Lygii:

"Otrok Flegón, po kterém ti posílám tento dopis, je křesťan, bude tedy jedním z těch, kdož obdrží svobodu z tvých rukou, má nejdražší. Je to starý služebník naší rodiny, mohu tedy psát se vší důvěrou v něho a bez obav, že by se dopis dostal do jiných rukou než do tvých. Píši z Laurenta, kde jsme se zastavili, protože bylo vedro. Otho tu měl nádhernou villu, kterou daroval kdysi Poppaei, avšak Poppaea, i když se s ním rozvedla, uznala za vhodné ponechat si tento pěkný dárek... Když tak uvažuji o ženách, které mě teď obklopují, a o tobě, myslím si, že z Deukalionových kamenů vznikly asi různé druhy lidí, naprosto se od sebe lišící, a že ty patříš k tomu druhu, který se zrodil z křišťálu. Obdivuji tě a miluji tě celým srdcem tak, že bych chtěl mluvit jen o tobě, a musím se přemáhat, abych ti psal o cestě, o tom, co je se mnou, a o novinkách u dvora. Caesar byl tedy Poppaeiným hostem a Poppaea uchystala tajně skvělé uvítání. Nepozvala sice mnoho augustiánů, avšak já a Petronius jsme pozvání dostali. Po prandiu jsme pluli na zlatých loďkách po moři, které bylo tak tiché, jako by spalo, a tak modré jako tvé oči, božská. Veslovali jsme sami, Augustě totiž patrně lichotilo, že ji vezou konsulové nebo jejich synové. Caesar stál v purpurové tóze u kormidla a zpíval hymnus na moře, který napsal minulou noc a k němuž složil s Diodorem hudbu. Z ostatních loděk ho doprovázeli otroci z Indie, kteří umějí hrát na mořské konchy, a kolem dokola se vynořovala spousta delfínů, jako by je hudba skutečně vyvábila z Amfitridiných hlubin. A víš, co jsem dělal já? Myslil jsem na tebe a toužil po tobě a chtěl jsem vzít to moře, to krásné počasí a tu hudbu a dát to všechno tobě. Chceš, abychom se jednou usadili na mořském pobřeží, daleko od Říma, má Augusto? Mám na Sicílii pozemky, je tam les mandloní, kvetoucích na jaře růžovým květem a rostoucích tak blízko u moře, že se konečky větví takřka dotýkají hladiny. Tam tě budu milovat a velebit učení, jemuž mě Pavel naučí, protože dnes už vím, že se toto učení nestaví proti lásce a štěstí. Budeš chtít? Ale než uslyším z tvých milovaných úst odpověď, píši ti dále, co se přihodilo na loďce. Když byl břeh už daleko za námi, spatřili jsme v dálce před sebou plachtu a brzy vznikla hádka, je-li to obyčejná rybářská loď, nebo velký koráb z Ostie. Já jsem ho poznal první a tu mi Augusta řekla, že před mýma očima nezůstane zřejmě nic skryto, a pak si znenadání spustila přes obličej závoj a zeptala se, zda bych ji poznal i takto. Petronius rychle odpověděl, že za mrakem nerozezná člověk ani slunce, avšak Poppaea řekla, naoko se smíchem, že tak bystrý zrak by mohla zaslepit snad jen láska k jedné ženě. Pak začala jmenovat různé augustiánky a vyptávat se a hádat, do které jsem zamilován. Odpovídal jsem klidně, avšak nakonec vyslovila i tvé jméno. Když mluvila o tobě, odhalila si opět obličej a dívala se na mne zlým a zároveň zkoumavým pohledem. Cítím opravdovou vděčnost k Petroniovi, který vtom okamžiku naklonil loďku, takže se pozornost všech ode mne odvrátila; kdybych byl totiž o tobě uslyšel nepřátelská nebo posměšná slova, nedovedl bych utajit hněv a musil bych bojovat s touhou rozbít té zvrácené a zlé ženě hlavu veslem... Pamatuješ přece, co jsem ti v předvečer svého odjezdu vyprávěl v Linově domě o příhodě na Agrippově jezeře? Petronius se omne bojí a ještě dnes mě zapřísahal, abych nedráždil Augustinu ješitnost. Ale Petronius mě už nechápe a neví, že kromě tebe není pro mne ani rozkoše, ani krásy, ani lásky a že k Poppaei cítím jen odpor a pohrdání. Ty jsi už hodně změnila mou duši, dokonce tolik, že bych se už nedovedl vrátit k bývalému životu. Ale neboj se, že by mě tu mohlo potkat něco zlého. Poppaeamě nemiluje, protože ona není s to kohokoli milovat a její choutky plynou jen z jejího hněvu na caesara, který ještě podléhá jejímu vlivu, ba snad ji dokonce ještě miluje, avšak neohlíží se už na ni a neskrývá před ní svou nestoudnost a své zvrhlé kousky. Povím ti ostatně ještě jednu věc, která by tě měla uklidnit: Petr mi před odjezdem řekl, abych se nebál caesara, protože mi s hlavy nespadne ani vlásek. A já mu věřím. Nějaký vnitřní hlas mi říká, že každé jeho slovo se musí vyplnit, a protože Petr požehnal naší lásce, nepodaří se ani caesarovi, ani všem silám Hádu, ba dokonce ani Osudu, aby mi tě vzali, má Lygie! Když o tom uvažuji, jsem šťasten, jako bych byl Nebe, které jedině je šťastné a klidné. Avšak tebe, křesťanku, snad uráží, co tu říkám o Osudu a Nebi? Jestliže ano, pak mi odpusť, protože hřeším nechtě. Křest mě ještě neočistil, ale mé srdce je jako prázdná číše, kterou má Pavel z Tarsu naplnit vaším sladkým učením, pro mne o to sladším, že je to i tvé učení. Ty, božská, přičti mi k dobru aspoň to, že jsem z té číše vylil tekutinu, která ji naplňovala předtím, a že s ní neuhýbám, nýbrž s ní vztahuji ruku jako žíznivý člověk, který se octl u čistého pramene. Kéž najdu v tvých očích milost. V Antiu budu ve dne v noci naslouchat Pavlovi, který si získal mezi mými lidmi hned první den cesty takový vliv, že jsou neustále kolem něho, protože v něm vidí nejen thaumaturga, nýbrž takřka nadpřirozenou bytost. Včera jsem viděl v jeho obličeji radost, a když jsem se ho zeptal, co dělá, odpověděl mi: 'Zasévám.' Petronius ví, že Pavel je mezi mými lidmi, a rád by se s ním setkal a stejně tak Seneca, který o něm slyšel od Gallona. Ale hvězdy už blednou, má Lygie, a jitřní Lucifer svítí stále silněji. Za chvíli zbarví ranní červánky moře do růžova - a tady vše vůkol spí, jen já myslím na tebe a miluji tě. Zdravím tě zároveň s ranním svítáním, sponsa mea!"

Kapitola 14 - DÍL DRUHÝ

Kapitola 15
Quo vadis - Obsah

Kapitola 16 - DÍL DRUHÝ

Stará literatura - úvod

Autoři děl

Podrobný výpis děl

Henryk Sienkiewicz

Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom

Kapitola 15

Autor: Henryk Sienkiewicz