předchozí
Saudraieský les

Anglie se plete do záležitostí Francie

I
následující
Noc skryla loď i cestujícího

Devadesát tři

1. díl - 2. kniha KORVETA CLAYMORE

Autor: Viktor Hugo

Na jaře roku 1793, kdy Francie napadená zároveň na všech frontách prožívala vzrušující pád girondinů, stala se u ostrovů v Lamanšském průlivu tato událost.

Večer 1. června, hodinu před západem slunce, chystala se k odplutí v opuštěné zátoce Bonnenuit na ostrově Jersey zvláštní korveta. Počasí bylo chmurné, byl jeden z mlhavých

dnů, jež se dobře hodí k útěku, poněvadž plavba je velmi nebezpečná. Loď měla sice francouzskou posádku, ale byla součástí anglické flotily, jež hlídkovala u východního cípu ostrova. Anglické flotile velel tehdy princ de la Tour ďAuvergne z rodu Bouillonů, na jeho rozkaz byla též korveta vyslána, zřejmě se zvláštním a naléhavým posláním.

Tato korveta, zapsaná v Trinity House pod jménem Claymore, vypadala napohled jako korveta nákladní, ale ve skutečnosti to byla korveta válečná. Plula sice těžkopádným a pomalým tempem lodí obchodních, ale nebylo jí co věřit. V její konstrukci se zračila lest a síla. Byla vystavěna, aby klamala, když to bude možné, a aby bojovala, bude-li to nutné. Pro dnešní úkol byl zaměněn její náklad v podpalubí za třicet děl velké ráže. Z obavy před bouří či proto, aby dodali lodi neškodného vzezření, zamkli lodnici těchto třicet děl, to znamená: přitáhli je pevně trojnásobnými řetězy uvnitř lodi a jejich hlavně opřeli o ucpané střílny, takže zvenčí nebylo nic vidět. Střílny byly zakryty, otvory do podpalubí byly zavřeny. Vypadalo to, jako by korveta dostala masku. Hlídkové korvety mívají obyčejně děla pouze na palubě. Jelikož tato loď byla zařízena pro náhlé přepady, měla palubu neozbrojenou, zato však mohla pojmout dosti silnou baterii děl v mezipalubí, jak jsme právě viděli. Claymore byla důkladné a masivní plavidlo, přesto plula rychle. Byla to nejzdatnější skořápka z celého anglického loďstva a v boji se vyrovnala skoro fregatě, ačkoliv měla místo zadního stožáru jen stěžeň s jednoduchou plachtou. Měla kormidlo zvláštního, důmyslného tvaru a jeho zahnuté články tvořily téměř jednolitou plochu. Toto kormidlo stálo padesát liber šterlinků v jedné loděnici v Southamptonu.

Všichni muži posádky byli Francouzi, byli to uprchlí důstojníci a námořníci dezertéři. Byli zvláště vybráni. Všichni byli dobří námořníci, dobří vojáci a dobří royalisté. Měli trojí vášeň: moře, meč a krále. K posádce byl připojen půlprapor námořní pěchoty, který mohl v případě potřeby vystoupit na pevninu.

Kapitánem lodi Claymore byl hrabě de Boisberthelot, rytíř řádu sv. Ludvíka, jeden z nejlepších důstojníků bývalého královského lordstva, jeho zástupcem byl rytíř de la Vieuville, který kdysi velel setnině francouzských gard, v níž byl Hoche seržantem. Kormidelníkem byl Filip Gacquoil, nejobratnější námořník z Jersey.

Bylo zřejmé, že loď má zvláštní poslání. Vstoupil na ni muž, na němž bylo vidět, že zamýšlí podniknout nějaké dobrodružství. Byl to vysoký, vzpřímený a silný stařec s přísným výrazem v tváři, jehož věk bylo nesnadné určit, neboť vypadal staře i mladě zároveň. Jeden z těch, kteří jsou obdařeni lety, ale též silou, s bílými vlasy nad čelem, s jiskrou v očích. Jeho mužná síla ukazovala na čtyřicet, jeho důstojnost na osmdesát. Když vstupoval na loď, poodhrnul se jeho námořnický plášť, pod nímž bylo vidět široké kalhoty, boty s holeněmi a kabátec z kozí kůže, navrchu vyšívaný hedvábím a vespod chlupatý - dokonalý oblek bretaňského sedláka. Tyto staré bretaňské kabátce sloužily dvojímu účelu, nosily se totiž ve všední dny i ve svátek, neboť se mohly podle libosti obrátit bud srstí, nebo vyšíváním navrch: přes týden kůže zvířecí, v neděli oblek sváteční. Oblek starcův byl obnošený, na kolenou i na loktech odřený, jako kdyby se tím měl úmyslně zdůraznit dojem jeho pravosti. Námořnický plášť z hrubé látky se podobal rybářskému haveloku. Na hlavě měl stařec kulatý klobouk podle tehdejší módy, vysoký a se širokou střechou, byla-li střecha klobouku sklopena, vypadal jako venkovský, byla-li z jedné strany zdvižena a na ní páska s kokardou, vypadal jako vojenský. Stařec ho měl po venkovsku sklopený, bez pásky a bez kokardy.

Lord Balcarras, guvernér ostrova, a princ de la Tour ďAuvergne starce osobně doprovodili a uvedli na palubu. Tajemník princův, Gélambre, který býval dříve tělesným strážcem hraběte ďArtois, sám dohlížel na úpravu jeho kabiny a jeho uctivost šla tak daleko, že ač sám šlechtic, nesl za starcem jeho zavazadlo. Když ho opouštěl, hluboce se tomuto venkovanu uklonil. Lord Balcarras mu řekl: "Mnoho zdaru, generále," a princ de la Tour ďAuvergne se loučil slovy: "Na shledanou, bratranče."

Mužstvo nazývalo cizince hned od počátku "sedlákem" - v oněch krátkých rozhovorech, jaké vedou mezi sebou námořníci. Ale cítili, aniž věděli cokoli bližšího, že tento sedlák je asi právě tak sedlákem, jako je válečná korveta korvetou nákladní.

Vál slabý vítr. Claymore opustila Bonnenuit, minula Boulay Bay a nějaký čas ji bylo ještě vidět, jak pluje podél břehů, pak ponenáhlu mizela v přibývající tmě, až se ztratila úplně.

Za hodinu potom poslal Gélambre, vrátiv se do Saint-Hélieru, po zvláštním poslu ze Southamptonu hraběti ďArtois do hlavního stanu vévody z Yorku tyto řádky:

"Pane, loď právě odplula. Úspěch je jistý. Do týdne vzplane celé pobřeží od Granvillu až k Saint-Malo."

Čtyři dny předtím dostal poslanec Prieur de la Marné, vyslaný k pobřežní armádě u Cherbourgu a dlící právě v Granvillu, list psaný touž rukou jako předešlý a obsahující toto sdělení:

"Občane poslance! Dne 1. června, v době přílivu, objeví se válečná korveta Claymore s ukrytými děly, aby vysadila na francouzskou pevninu muže, jehož popis vám podávám:

Vysoká postava, starý, bílé vlasy, selský oblek, šlechtické ruce. Zítra vám oznámím další podrobnosti. Přistane 2. června ráno. Zpravte o tom křižující loď, zajměte korvetu a muže dejte popravit."


předchozí
Saudraieský les
Anglie se plete do záležitostí Francie
Devadesát tři - Obsah
následující
Noc skryla loď i cestujícího
include_once('../.admin/func/top_func.php');
Historická literatura - úvod Autoři děl Francouzský republikový kalendář Viktor Hugo