dvojka

(I)	II	(III)
	Devadesát tři
	3. díl - 3. kniha UMUČENÍ SVATÉHO BARTOLOMĚJE
	Autor: Viktor Hugo

Najednou se ozval zvenčí zdola od lesa zvuk polnice. Pyšni a přísná fanfára. Z vrcholu věže odpověděla trubka.

Tentokrát volala polnice a trubka jí odpovídala.

Ještě jednou zazněl zvuk polnice a znovu odpověděla trubka.

Pak se rozlehl od kraje lesa vzdálený, ale rozhodný hlas volající zcela zřetelně:

"Lupiči, vzdejte se! Nevzdáte-li se na milost a nemilost do západu slunce, udeříme na vás!"

Hlas podobný dunění hromu odpověděl z cimbuří věže:

"Udeřte!"

Hlas zdola pokračoval:

"Vypálíme ránu z děla jako poslední výstrahu půl hodiny před útokem."

Hlas shora opakoval:

"Udeřte!"

Tyto hlasy nedolehly až k dětem, ale zvuk polnice i trubky se nesl do výšky i do dálky. Georgetta při prvním zatroubení natáhla krček a přestala jíst, když se ozvala trubka, položila lžíci do misky, při druhém zatroubení polnice zdvihla ukazováček pravé ručky, a pohybujíc jím střídavé nahoru a dolu, naznačovala rytmus fanfáry. Když trubka i polnice umlkly, zůstala zamyšlená s prstíčkem ve vzduchu a šeptala si tiše: "Mužita."

Chtěla říci "muzika".

Oba chlapci, René-Jean a Gros-Alain, si nevšímali ani polnice, ani trubky. Jejich pozornost zaujalo něco zcela jiného: právě se pustila na pouť knihovnou svíčka.

Gros-Alain ji uviděl první a vykřikl:

"Jé, zvíře!"

René-Jean přiběhl. Gros-Alain prohodil:

"To štípe."

"Ne abys jí něco udělal!" napomínal ho René-Jean.

A oba si prohlíželi podivného poutníka.

Georgetta zatím snědla polévku a rozhlížela se po bratrech. René-Jean a Gros-Alain seděli na bobku v okenním výklenku a soustředěně pozorovali svíčku. Dotýkali se vzájemně čely a jejich vlásky splývaly dohromady. Údivem zadržovali dech, když viděli, jak se zvíře najednou zastavilo a už se ani nepohnulo, mělo zřejmě malou radost z tak velkého obdivu.

Georgetta viděla, že bratři něco pozorují, a chtěla vědět, co to je. Nebylo snadné dostat se k nim, ale přece to zkusila. Cesta byla zatarasena překážkami. Na zemi se válelo plno všelijakých věcí, převrácené židle, hromady papírů, prázdné bedny, truhly, celé kopce všech možných krámů, které bylo nutno obejít - hotová skaliska. Georgetta se však nezalekla. Nejdříve vylezla z kolébky - to byl první kus práce. Pak se pustila mezi úskalí, prolézala úžinami, odstrčila stoličku, protáhla se mezi oběma bednami, vyšplhala se na stoh papíru a skutálela se dolů, ukazujíc přitom rozkošně své nahé tělíčko, konečně se dostala na místo, jež by námořník nazval širým mořem, to jest na dosti prostorný kus volné podlahy, kde už nebylo překážek ani nebezpečí, rozběhla se po ní, s hbitostí kočky přeběhla tuto vzdálenost - téměř celou šířku sálu - po čtyřech a dostala se tak až k oknu. Zde však čekala strašná překážka. Veliký žebřík ležící podél zdi sahal až k oknu a konec žebříku přečníval poněkud přes roh okenního výklenku. Tím vznikl mezi Georgettou a bratry jakýsi mys, který bylo nutno nějak přelézt. Georgetta se zarazila a zamyslila. Po chvíli tiché samomluvy se rozhodla k činu. Chytila se odhodlaně svými růžovými prstíky jedné z příček žebříku, které byly kolmo, nikoliv vodorovně, neboť žebřík ležel na dlouhé postranici. Zkusila postavit se na nožičky, ale upadla. Opakovala to dvakrát, pokaždé nadarmo. Potřetí se jí to podařilo. Stoupla si pěkně rovně, a zachycujíc se postupně příčky za příčkou, capala podél žebříku. Když došla na konec, neměla se již čeho chytit, zakolísala, ale pak se zachytila oběma ručkama konce ohromné postranice, narovnala se znovu, obeplula mys, podívala se na René-Jeana a Gros-Alaina a zasmála se.

(I)

(II)
Devadesát tři - Obsah

(III)

Historická literatura - úvod

Autoři děl

Francouzský republikový kalendář

Viktor Hugo

Historické povídky | Pohádky pro děti i dospělé | Kraniosakrální terapie Brno | Fotografie přírody, chráněná území bottom

Devadesát tři

Autor: Viktor Hugo